Článek
Příběh, který nezačíná u lednice, ale u našeho kolektivního pohledu
Česká debata o Babišovi je jako nekonečný seriál, který běží i tehdy, když už se diváci nudí, ale přesto nepřepnou.
Otázky typu „z čeho bude žít“ vypovídají méně o něm a více o nás — o naší fascinaci mocí a o potřebě mít stále někoho, kdo nás dráždí, rozčiluje nebo baví.
Je skoro úsměvné, že nejčastěji se ptají ti, kdo zároveň tvrdí, že ho „už nemůžou ani vidět“. A přitom klikají, sledují, sdílejí.
A politika, která se jednou proměnila v reality show, má jednoduchá pravidla:
kdo má pozornost, existuje.
Kdo ji ztratí, mizí.
A Andrej Babiš pozornost neztrácí.
Ani ji vlastně nepotřebuje — umíme mu ji dodat sami.
Se zaujetím, s emocí, s rozčilováním, které mu nechtěně dělá servis.
Střet zájmů není číslo na výplatnici, ale test naší demokracie
Když teď Babiš ohlašuje, že „nevratně“ opouští Agrofert, vypadá to efektně.
Ale podstatná otázka není, zda bude mít na účty.
Tou otázkou je, zda stát dokáže uhlídat, aby se z premiérské funkce nestal prodlužovací kabel starých byznysových struktur.
Trusty, správci, protektoři — složitá slova, která mají zakrýt jednoduchý fakt:
Babiš nevstupuje do politiky jako člověk „od nuly“.
Vchází tam jako někdo, kdo má ekonomický ekosystém, jenž by přežil i menší revoluci.
A tady se opět vracíme k pozornosti.
Protože střet zájmů se neřeší jen paragrafy — řeší se tím, jak moc dovolíme, aby se politika stala nástrojem pro staré zájmy.
A jak moc jsme ochotni vidět problém, i když ho někdo přelepí slovem „nezávislý“.
Odpověď neleží v jeho majetku, ale v našem odhodlání odpojit spotřebič
Andrej Babiš bude žít velmi dobře.
To není otázka, to je konstanta.
Otázkou je, z čeho budeme žít my — a v jaké kvalitě demokracie.
A zda jsme připraveni přestat hrát roli publika, které se rozčiluje, ale tím zároveň drží protagonista ve světle reflektorů.
Politici vždycky zkoušejí, co jim dovolíme.
A my Češi máme zvláštní talent — čím víc nás někdo irituje, tím víc mu svítíme mobilem do tváře, aby bylo dobře vidět, jak moc nás štve.
A mocní se v tom světle vyhřívají.
Babiš bude žít z majetku, který už má. Ale my budeme žít v zemi, jejíž mocenské schéma si sami udržujeme — pokaždé, když bezmyšlenkovitě přidáváme pozornost tam, kde by měla být kritická distance. Střet zájmů se řeší paragrafy, ale udržuje kliky.
Díky, že jste dočetli až sem.
Pokud vám text dává smysl, budu rád za „líbí“, sdílení nebo komentář — pomáhá to, aby se podobné věci dostaly k lidem, kteří o nich chtějí přemýšlet.
A klidně přidejte i vlastní zkušenost nebo pohled na věc.
Rád si je přečtu.
