Článek
... ale nemůžeme před tímto zcela jasně viditelným trendem zavírat oči.
Společnost, především ta mužská část společnosti, na tyto tendence samozřejmě reaguje, často negativně, často s pocitem, že je jejich identita pod útokem. Navíc kolem sebe vídám, že mnoho mužů na sebe cítí dopadat požadavky staré i nové generace zároveň, zatímco se nemohou opřít o vzor staré generace a stěží hledají zdravý vzor generace nové.
Příkopy a překážky
Ve společnosti tak zesilují dva významné protiproudy a s tím v části společnosti vzniká i schizma ohledně přístupu k partnerským vztahům, rodinám a reprodukci. Téma svobody je silně emotivní a obě strany mají pocit útisku. Každý vnímá svůj útisk výrazněji a je tak snadné si nevšimnout, že společenské bariéry skutečně doposud vážněji dopadají na ženy, především co se týče například domácího násilí. Částmi mužské a ženské populace vznikají příkopy plné nepochopení, frustrace a někdy i nenávisti, ve kterých je mnohem složitější navazovat jakékoliv hlubší vztahy a partnerství. Nemluvě o konzumním a spotřebním charakteru mnoha dnešních mezilidských vztahů, který hlubšímu vzájemnému porozumění také nepřeje.
Vzniká tu subkultura mužů, která teskní po minulosti, a tyto tendence jim jdou proti srsti. Naopak ženy si nyní mohou partnery svobodně vybírat, jelikož nejsou tolik svazovány ekonomickými ani sociálními omezeními. To vede k tomu, že žena očekávající rovné partnerství takového člověka za partnera typicky nevolí, pokud náhodou nemá nějaké další velmi výrazné kvality.
Jako muž v této situaci můžete různě kombinovat dva přístupy - 1) posun směrem k rovnějším a respektujícím vztahům, nebo 2) hledání tradičněji smýšlející partnerky. Mnoho lidí si ale myslí, že bez ohledu na snahu se úspěch nedostaví. Navzdory všudypřítomnému pesimismu je cesta lásky dle mého názoru schůdná i pro ty, kteří jsou nyní dlouhodobě sami, i když ona cesta může být vskutku krutá a trnitá.
Bohužel, na těchto cestách číhá spousta nástrah ve formě sociálních sítí, falešných proroků, algoritmů seznamovacích aplikací, parasociálních vztahů, porna, dopaminových smyček, bezcílné nenávisti, závislostí, radikalizace a dalších věcí, které každého z nás mohou svést na cestu neporozumění, frustrace a nenávisti.
Na vztah není nárok, na svobodné rozhodnutí ano
Žijeme ve společnosti postavené na svobodných osobních rozhodnutích, přičemž důraz na tuto svobodu se stále zvětšuje, přičemž i pochopitelné pokusy o její omezení vedou spíše k rebéliím a proti systémovým tendencím, nikoliv k podrobení. A v takové společnosti emancipace kvete.
Nezbývá tak nic jiného, než v osobní rovině respektovat svobodnou volbu. I když to znamená, že díky cizí svobodné volbě může naše přirozená touha po blízkosti zůstat nenaplněná. Odmítnutí ale neznamená konec světa, i tak lze v životě najít mnoho dalších věcí, pro které žít, i kdyby to měl být život bez partnerky. Naopak nenávist a obviňování nikdy nic dobrého nepřinese.
Na celospolečenské úrovni ovšem dává smysl situaci řešit. Myslím, že by stálo za úvahu dbát na vznikání zdravých vzorců mezi pohlavími, především u nejmenších dětí. Zní to sice jako kýč, ale zdravé a otevřené přátelství mezi muži a ženami je zkrátka nejlepším očkováním proti nenávisti a polarizaci. A zároveň přispívá k tomu, abychom vzájemně chápali naše tužby a potřeby.
Nakonec bych rád apeloval na všechny, kdo jste dočetli do konce. Pokud máte v okolí někoho, kdo podléhá frustraci a nenávisti, zapadá stále hlouběji do bažiny všudypřítomných nástrah. Pokuste se s tím něco udělat, nabídněte mu věc, kterou mu anonymní nenávistný dav na internetu nikdy neposkytne – přátelskou a upřímnou pomoc.
Mějte přitom ovšem prosím na paměti, že vaším cílem musí být skutečná pomoc, ne snaha o přeprogramování tohoto člověka k vašemu obrazu.
