Článek
A do toho ještě napouštěly novinový papír fentanylem, aby udržely čtenáře co nejdéle. Voilà – máme tu sociální sítě.
Bůh jménem algoritmus
Každá velká sociální síť dneska funguje na tom principu, že neuvěřitelně složitý program bez přestání sleduje Vaše chování a na základě toho přizpůsobuje, co se Vám ukazuje. Cílem algoritmu je jediné – vytvořit dopaminovou smyčku a udržet Vás všemi prostředky na síti co nejdéle. Čím déle se Vám ukazují reklamy, tím větší je profit korporace, která za sociální sítí stojí. Zároveň s každou další minutou Vás algoritmus poznává lépe a lépe, tato Vaše data může síť využít pro sebe, nebo je také prodat dál.
Algoritmus ani jeho tvůrce ale nezajímá, že vám servírují nepravdivý, zavádějící a emočně nabitý obsah. Ani to, že 32 % dospívajících dívek po používání Instagramu cítí nespokojenost se svým vzhledem. Ani vědecky prokázané oslabení exekutivních funkcí mozku, sebekontroly a impulzivity. Neřeší to, že důraz na extrémní emoce a obsah často dovádí uživatele k nebezpečným rozhodnutím, deepfakům, apokalyptickým vizím, nebo extremismu. A u dětí s nevyvinutým mozkem je tento efekt násobný.
A zatímco kratom a další nové drogy zakazujeme a tvrdě regulujeme, sociální sítě ponecháváme ve jménu svobody slova zcela bez kontroly. Otázka ovšem zní, zda je informační prostředí skutečně svobodné, když si z něho několik světových korporací udělalo globální oligopol s vysoce návykovými a škodlivými látkami.
Potřebujeme zkrotit algoritmy
Máme detailní předpisy ohledně regulace bezpečnosti a kvality potravin, stavebnictví, léčiv či vodohospodářství. A je to z dobrého důvodu, zajišťujeme tím relativně nezávadný životní prostor a minimalizujeme škodlivé a nebezpečné látky, které by se nám jinak dostávaly do těl.
Proč ale totéž neplatí u sociálních sítí, kde jsme dnes spíše než myslícími čtenáři bezmyšlenkovitými konzumenty?
Proč zatímco každá potravina povinně uvádí přesné složení, sociální sítě pracně skrývají principy svého fungování?
Transparentnost a přizpůsobitelnost
Pokud to s regulací sociálních sítí myslíme vážně, měli bychom se zaměřit na 2 hlavní oblasti. Zaprvé musí být sociální sítě být zcela transparentní, na základě jakých kritérií krmí uživatele obsahem a jaké následky pro uživatele tento obsah přináší.
A za druhé si myslím, že by měl mít uživatel možnost si algoritmus přizpůsobit, aby z nich nemusel odcházet, ale zároveň nemusel propadat jejich negativům. Sociální sítě se totiž staly ve společnosti tak důležitými, že je nelze brát jako paralelní média, ale jako rozšíření reality do další dimenze. Z toho důvodu je pro velkou část lidí nemožné, aby sociální sítě opustili – bez nich totiž dnes nelze plně fungovat v osobním, společenském ani pracovním životě.
Uživatel by tak měl mít možnost si podle určitých kritérií přizpůsobovat obsah.
Měl by mít možnost vypnout veškerá doporučení a vídat pouze účty, které sleduje. Měl by mít možnost limitovat počet silně emočně zabarvených politických příspěvků, které se mu zobrazují. Měl by mít možnost vybrat si emoční a extremizující zabarvení příspěvků, které se mu zobrazují. Zároveň by mělo být transparentní, do jakých bublin a ozvěnových komor ho algoritmus zařadil a měl by mít možnost si vybrat, v jaké skupině chce být. Inspiraci by také mohla poskytnout aktuální regulace hazardu, kde si lidé mohou nastavit limity či využívat tzv. stop tlačítka.
Vzhledem k přemíře lží na internetu by také stálo po vzoru Twitteru zavést povinně komunitní poznámky, zde by se ale musel vytvořit nějaký subsystém pro karmu a důvěru.
Teorie mrtvého internetu
Dalším problémem je narůstající počet botů a falešných účtů, což ničí kvalitu obsahu a často i skrytě manipuluje se skutečnými lidmi. Existuje dokonce teorie tzv. mrtvého internetu, spočívající v tom, že počet botů a falešných účtů v budoucnosti dosáhne takových rozměrů, že mezi sebou budou na internetu vzájemně reagovat jen tyto boti a falešné účty.
Připadají mi ale poněkud nešťastná řešení, která vyžadují přímé propojení sociálních sítí s identitou občana či nahrávání dokladů identity, přecejen není úplně žádoucí, aby stát mohl příliš jednoduše propojovat fyzické osoby a jejich sociální sítě.
Z toho důvodu bych navrhoval, že by si mohl každý člověk vygenerovat – například přes bankovní identitu, portál občana či fyzicky na Czech pointu – token, takový digitální klíč s omezenou platností, který by ale nebyl zpětně spojitelný s majitelem. A tímto tokenem by se mohl ověřovat na sociálních sítích. Systém bych nastavil tak, aby nebylo možné sledovat majitele účtů napříč sítěmi. Tato regulace by se však měla týkat pouze sociálních sítí, které disponují nějakým komplexním algoritmem a doporučeným obsahem, nikoliv statických internetových fór či jednoduchých blogů, kde je škodlivost nižší.
Ověření věku a identity
Díky tokenům by bylo proveditelné také nastavení regulace pro ohrožené skupiny, primárně děti, pro které by mohly být nastavena přísnější kritéria.
Zároveň si myslím, že by na dobrovolné bázi měly sítě nabízet také možnost ověřit si účet přímo skrze identitu a vystupovat ověřeně pod vlastním jménem. Ovšem skutečně striktně na dobrovolné bázi. Soukromí je totiž přinejmenším stejně důležité jako výše zmiňovaný problém a totální transparentnost jednotlivců je charakteristikou spíše totalitních režimů. Pokud to tedy evropští i národní zákonodárci myslí s kultivací kybernetického prostoru vážně, měli by se inspirovat dosavadní legislativou pro regulaci spotřebního zboží, nikoliv šmírovacími praktikami předních světových totalitních režimů.
Vzdělávání a harm reduction
Mimo regulace je také potřeba kvalitní prevence, harm reduction služby a vzdělávání v problematice, stejně, jako u klasických drog. I to by mělo být součástí případného balíčku, který tento problém řeší. Hrozí zde ovšem náraz na nedostatečné kapacity a kvalitu některých služeb, kdy jsou dosavadní pracovníci extrémně vytíženi a velká část preventivních drogových programů na školách připomíná spíše povýšené náboženské kázání o abstinenci než shrnutí skutečných účinků a nejnovějších poznatků z harm reduction.
Zdroje:
