Článek
Maduro byl bezpochyby diktátor, který v posledních volbách zfalšoval výsledek, aby se udržel u moci. Potlačoval opozici, ohrožoval územní celistvost sousední Guyany. A nejspíše byl - přinejmenším skrze svou neschopnost kontrolovat právo ve vnitrozemských oblastech - částečně odpovědný také za činnost narkomafie, dovážející tvrdé drogy do USA.
Zda byly toto skutečné důvody pro vojenský zásah, díky kterému Američané unesli dosavadního venezuelského vládce, je otázkou. Protože jako ostatně v mnoha jiných autoritářských zemí, obohacených přítomností západních vojsk, také Venezuela disponuje slušnou zásobou ropy a ne už tolik vřelým postojem ke Spojeným státům. I když i to se v posledních měsících měnilo a Maduro, pravděpodobně cítící tlak, Trumpovi nabízel licence pro těžbu. Trump mezitím přístup k ropě jako jednu z motivací otevřeně přiznal.
Zároveň je také nutné podotknout, že po americkém zásahu dlouhodobě volá jak venezuelská opozice, tak také velká část venezuelských uprchlíků žijících v zahraničí, naopak doma žijící Venezuelané vojenskou akci nepodporují. To je dáno také tím, že se Madurův režim dlouhodobě a masivně svých řadových odpůrců zbavuje nikoliv primárně v koncentračních táborech a lágrech jako nacisté a komunisté, nebo všudypřítomným strachem a kontrolou skrze stará i nová média jako Putin a Si Ťin-pching. Jeho strategií je vystrnadit tyto lidi ze země. Bonusem je lidštější tvář režimu a peníze, které režim skrze remitence získává zpět. Venezuelané svým rodinám totiž domů posílají až 5 % tamního HDP.
Pořád to ovšem nic nemění na faktu, že se jedná o úder bez mandátu OSN a bez základu v rámci mezinárodního práva. Takových akcí ovšem mají Spojené státy za sebou v posledních dekádách víc, co se tedy změnilo?
Oranžový buran jen odhaluje pravou tvář geopolitického uspořádání
Přestože mluvíme o období po konci 2. světové války jako o kapitole míru, odehrálo se od té doby mnoho válek, nejprve zapadajících do rámce studené války, poté do klasického mocenského boje. Do válek se přitom Spojené státy zapojovaly velmi často, řekl bych častěji než ostatní světové velmoci.
Některé z těchto akcí měly mandát OSN, některé by se daly považovat za sebeobranu, některé proběhly bez mandátu. Důvody se pokaždé našly a většinou šly skryté zájmy businessu ruku v ruce s obrannou nebo lidskoprávní agendou. Nakonec se i ty zbraně hromadného ničení našly, i když poněkud starší.
Rozdíl je kompletně jiný přístup k politice, kdy Trump je megalothymií posedlý neúspěšný podnikatel, který si realizuje své narcistické sny v prezidentském úřadu vojensky nejsilnější země světa. Obklopen přitom velkým businessem v pozadí, velkými hlupáky v administrativě a ještě většími hlupáky mezi republikánskými špičkami a voliči v primárkách, kteří vybrali jako zástupce Grand Old Party toto oranžové individuum.
Jedinou světlou skutečností je, že jeho buranství a hlasitost konečně lidem otevírá oči.
Žádný věčný mír tu nikdy nebyl, velmoci na sebe pouze díky vzájemně zničujícímu jadernému arzenálu nemohly a musely tak hrát pouze s pěšáky na cizích šachovnicích, občas s vlastními vojáky. Je vhodné připomenout větu Henryho Kissingera, považovaného za vrchol poválečné diplomacie, ve znění „Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele, jen zájmy,“. Vzpomeňme si například na invazi do Panamy, která také skončila zajetím tamějšího nelegitimního vůdce.
Co Trump skutečně změnil, je přístup k měkké moci. Zrušení USAID a dalších rozvojových programů je skutečně věcí, kterou předtím nikdo neudělal a Spojené státy se tak zbavily vlivu, který mohly budovat bez tvrdého nátlaku a systematicky skrze ustálenou agenturu. Otázka zní, zda tento vliv chtějí, nebo zda je Trumpovi zkrátka milejší styl handlíře na egyptském trhu, který na Vás po slušném odmítnutí vytáhne nůž a donutí Vás si jeho zboží „dobrovolně“ zakoupit.
A mezi tím, co Evropa 30 let mžourá očima a naivně sní o vzájemně respektujícím ekologickém světě, zbytek světa si je této situace velmi dobře vědom a posiluje své ekonomické i vojenské kapacity.
A když už nám situace vybuchne do obličeje v podobě války za humny, protestujeme za to, abychom si mohli nasadit masku na spaní, špunty a dál si užívali našeho snu. Ať už člověk sní o světě v popsaném v odstavci výš, nebo jen chce využít situace, kdy ho lidé s nazazenými maskami a špunty nemají šanci slyšet ani vidět.
