Článek
Evropský soudní dvůr včera rozhodl, že manželství dvou lidí uzavřené v jednom členském státě EU musí být uznáno i v ostatních. Dva Poláci, kteří se vzali v Německu, narazili doma na odmítnutí. Soud jim dal za pravdu.Smlouva uzavřená v rámci Unie nemůže přestat platit jen proto, že překročíte hranici.
Pro stejnopohlavní páry to znamená konec absurdní situace „manželé v Berlíně, cizinci ve Varšavě“. Rodinný život nemá být závislý na tom, kde zrovna stojíte.U nás máme partnerství . Právně je téměř stejné jako manželství, ale chybí mu název. A právě slovo manželství se stalo jakousi jazykovou svatyní, kolem níž u nás umíme být až příliš romanticky patetičtí.
Pojďme se na to podívat po jazykové stránce. Slovo manželství má kořeny v praslovanském malъžena – označení pro „muže a ženu“ jako pár. Odpůrci stejnopohlavních svazků se tohoto původu rádi chytají: tvrdí, že samotný název vylučuje jinou podobu. Jenže jazyk není zakonzervovaný, vyvíjí se. Proto bychom měli přestat lpět na slově „manželství“ a začít používat např. neutrální „sňatek“. „Sňatek“ neobsahuje genderový podtext, označuje samotný právní akt. Lidé by mohli být „vesňateční partneři“, žít „ve sňatečním svazku“. A co je podstatné: v běžném životě by si lidé dál mohli říkat „manželé“, ale v oficiální právní komunikaci – v občanském zákoníku, na úřadech, v soudních rozhodnutích – by se užíval pojem „sňateční stav“. Tak by se odstranila jazyková nejednoznačnost a právní terminologie by byla přesnější.
Manželství není posvátná instituce, ale smlouva dvou lidí, která je součástí občanského zákoníku. Ten upravuje nespočet smluv např.kupní, nájemní, pracovní. Manželství či partnerství je jen jednou z nich. Proto by i jazyk měl být především právní, a klidně na úkor tradičních názvů. Ostatně, není to nic nového. Starý občanský zákoník mluvil o „způsobilosti k právním úkonům“, nový zavedl srozumitelnější pojem „svéprávnost“. Podobně se změnilo „právní úkon“ na „právní jednání“. Jazyk se přizpůsobil právní realitě, aby byl přesnější a srozumitelnější. Stejně tak by se mohl změnit i pojem „manželství“ na neutrální „sňatek“ a právní jazyk by pak pracoval s pojmem „sňateční stav“.
Podstatou Evropské unie je, že máme sladěná práva do té míry, aby mohl být naplňován volný pohyb osob, zboží, služeb i kapitálu. A uznání smlouvy ať už kupní, nájemní nebo sňateční přece nemůže být útokem na tradice ani narušením suverenity jak tvrdí někteří „ochránci tradičních hodnot a národní suverenity“. Je to jen respekt k právní jistotě, která je základem fungování Unie.
