Článek
Vladimir Putin pokračuje již čtvrtým rokem ve své dobyvačné „třídenní speciální vojenské operaci“, Izrael likviduje zbytky Hamásu v Gaze a je ostřelován dalšími islamistickými teroristickými organizacemi v čele s Hisballáhem za podpory jemenských Hútíů útočících na cokoliv plující v Rudém moři, navíc se mění politické vedení Sýrie, a do toho si Čína cvičí s rostoucí intenzitou, jak získat pod svou kontrolu Taiwan vojenskou silou.
Vlivem podpory ruského diktátora narostla křídla i diktátorovi severokorejskému, který si z okolních moří dělá raketovou střelnici mnohem častěji než dřív a řeší tradiční hladomory odesíláním vojáků na ukrajinskou frontu.
K tomu na „trůn“ ve Spojených státech podruhé usedl Donald Trump, který se tentokrát obklopil lidmi… kteří si své ministerské posty zasloužily loajalitou, nikoliv kompetencemi. A kteří mnohdy svou „odbornost“ zakládají na konspiračních teoriích. Kremelská propaganda je tak slyšet již nejen z Moskvy, ale rezonuje i ve Washingtonu.
Donald Trump si navíc dělá zálusk na Grónsko – a pokud ho nezíská dobrovolně, tak si ho chce vzít silou. Grónsko, které je ve správě Dánska. Dánska, které je členem NATO, a tedy americkým (nejen) vojenským partnerem.
I samotná vojenská obranná aliance NATO se klepe v základech. Když Andrej Babiš v prezidentské volební kampani prohlásil, že by v případě napadení Polska neposlal na pomoc českou armádu, vyvolalo to mezinárodní „pohoršení“, které se dalo svést na zmatenost populistického politika. Když ale obdobná tvrzení prohlašuje prezident Spojených států, nejsilnější vojenské mocnosti světa a zakládajícího člena aliance, představuje to skutečnou bezpečnostní hrozbu.
A to o to více, když ruský vůdce vede svou dobyvačnou válku hned u hranic Evropské unie, přičemž jeho propagátoři i nohsledi v ruské dumě hlasitě vyřvávají o dobytí Evropy a jaderném Armageddonu.
Shrnuto a podtrženo, svět je v nejhorší bezpečnostní situaci od konce Studené války.
A jak to tak bývá, na krizi lze vydělat. V tomto případě se nabízejí akcie zbrojařských společností. I kdyby se podařilo dosáhnout míru na Ukrajině, což sliboval Donald Trump do 24 hodin od zvolení, pak od inaugurace a nyní „co nejdříve“, zbrojařské firmy mají před sebou žně.
Evropské státy NATO dlouhá léta neplnily ve velké většině svůj závazek výdajů na armádu ve výši 2 %. Proč také. Na světě bylo bezpečno, Rusko dodávalo plyn a ropu a bylo obchodním partnerem, v Číně se ve velkém vyrábělo téměř vše a na Blízkém východě se o vše staral Izrael a čas od času tam vlítla armáda Spojených států podporovaná spojenci, aby udělala pořádek v nejrizikovější oblasti.
Situace se ale změnila a od roku 2014 do roku 2024 se většina evropských členů NATO polepšila a svůj závazek plní. Navíc mnohé země vydávají na obranu více než 2 % HDP. I Česká republika směřuje ke 3 %. Když se nedá spolehnout na nejsilnějšího kluka ve třídě, tak zkrátka není na škodu začít chodit na kurs sebeobrany.
I kdyby se geopolitická situace zklidnila, zbrojaři budou dál prosperovat. Vladimir Putin vytáhl vojenské zásoby z armádních skladů, a ty bude potřeba znovu doplnit. Navíc zbrojení je bohužel jediná možnost, jak odradit ruského diktátora od dobyvačných choutek. Po pádu Sovětského svazu se zkoušela hospodářská spolupráce, která ale očividně nepomohla.
A jak do zbrojařských firem investovat? Možností je několik. Lze si kupovat jejich akcie. Zde je třeba ale vhodně posoudit perspektivu jednotlivých společností a vhodné je rozložit investici mezi více z nich. Alternativou jsou ETF (Exchange Traded Funds – burzovně obchodované fondy) zaměřené na zbrojařské společnosti. Ty lze nakoupit přímo na burze (ostantě proto jsou burzovně obchodované) přes obchodníka s cennými papíry, a to jak v USA, tak v Evropě.
