Článek
Když Petr Fiala sliboval „slušnost a stabilitu“, většina voličů si představovala funkční vládu, ne šestnáct ministřiád v jedné. O čtyři roky později už víme, že „stabilita“ znamená především schopnost nevzdat to, ani když vám hoří košile, strop padá na hlavu a všichni okolo prosí, ať už jdete.
Fialova vláda je jako sitcom, který už dávno není vtipný, ale běží dál jen proto, že má smlouvu na čtyři série. V hlavní roli premiér, který se tváří jako profesor na akademické půdě, i když kolem něj zuří politické peklo. Jeho největší sen? Být první vláda ODS, která přežije celé volební období. A že to bude i poslední důvod, proč vůbec ještě vládne? To už je vedlejší.
Kauzy, které už ani nestačíme zapisovat
Blažkův večerníček
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek se stal symbolem politické imunitní poruchy. Když se objevil na večírku s obviněným podnikatelem z brněnské kauzy Stoka, tvrdil, že šel jen na „skleničku“. Pak se bránil, že o ničem nevěděl. Jeho jméno se objevovalo v řadě dalších kontextů, kde se spravedlnost ohýbala jako lžíce v rukou kouzelníka. A jak reagoval Fiala? „Má moji důvěru.“ V překladu: „Je z Brna, máme se rádi, a navíc drží hlas.“ No teď již nemá vypuštění BTC za miliardy z tržiště NUCLEUS kde se obchodovalo se smrtí, bylo trochu moc. EU nám to spočítá.
Dozimetr: nový standard čistoty
Kauza Dozimetr ukázala, že STAN umí létat vysoko — hlavně pokud jde o výši úplatků. Zatýkání, odposlechy, kufry peněz… připadali jsme si spíš jak v Narcos než v politickém hnutí, které přišlo „dělat politiku jinak“. A to se jim povedlo — jinak, ale o dost hůř.
Rakušan vše ustál. Působil u toho jako člověk, kterému shořel dům, ale dál tvrdí, že má jen „víc oken než obvykle“. A Fiala? Samozřejmě: „Má moji důvěru.“
Černochová na tripu
Jana Černochová mezitím projela půlku světa a nakoupila zbraně za stovky miliard. Ale místo jistoty obrany jsme dostali jistotu, že rozpočet obrany je černá díra. Vojáci se dál modlí za nové boty, ale stíhačky F-35 prý dorazí… někdy. Až se to celé splatí, bude už nejspíš válčit umělá inteligence.
Piráti: Od síly k tichu
Vzpomínáte si, jak Piráti mířili do vlády jako silná moderní alternativa? No… voliči si vzpomněli taky. A ve volbách jim to pěkně spočítali — většinu kandidátů vykroužkovali pryč. Výsledek? Strana se čtyřmi ministry, ale bez jakékoliv páky. Působí jako ten trapný kamarád, kterého nikdo nezve na mejdan, ale který stejně přijde a pak sedí tiše v rohu s plastovým kelímkem.
Ivan Bartoš se mezitím stal ministrem pro digitalizaci. Což v praxi znamená, že stát dnes místo toho, aby digitalizoval služby, radši zkomplikuje i to, co šlo dosud po papíře. A když už konečně digitalizují třeba stavební řízení, weby padají jak vláda v krizovém hlasování.
A co říká premiér?
Když se Fialy zeptáte, co považuje za největší úspěch, odpoví bez mrknutí oka: „Stabilita.“ Jinými slovy: že se to celé ještě nerozpadlo. I Titanic měl stabilní trajektorii — až do ledovce.
Jeho tiskovky připomínají školní referáty: dlouhé, nepřehledné, a na konci máte pocit, že jste sice něco slyšeli, ale nic si nezapamatujete. A hlavně, že se nic nestalo.
Shrnutí: Vláda s podmínkou
Fialova vláda je jako starý diesel — kouří, rachotí, smrdí, ale pořád jede. Možná neví kam, ale hlavně že se točí kola. Ať už je to kvůli korytům, zájmům lobbistů, nebo jen osobnímu egu, jedno je jisté: nejde o nás.
Zůstane po nich nejspíš víc ostudy než zákonů. Ale budou se moci plácat po ramenou, že vydrželi celé čtyři roky. A o to tady šlo přece především, že?
