Článek
Evropa, kontinent svobody, rovnosti a bratrství… a francouzských jaderných elektráren. Zatímco se Česko snaží připojit do elitního klubu těch, co umí postavit atomovou elektrárnu dřív než jim zestárne obyvatelstvo, z Paříže přilétá diplomatický šrapnel v podobě dopisu od místopředsedy EK Stéphana Séjourného. Dopis není psán na pergamenu, ale jeho poselství je jasné: „Nechte Dukovany být. Nebo si na vás pošleme inspekci s baguette a paragrafy!“
Šéf ČEZ Daniel Beneš má jasno: Francouzům nejde o vítězství v soutěži o výstavbu nových bloků v Dukovanech, jim jde o to, aby žádná soutěž nebyla. Nejlépe aby Dukovany zůstaly jako skanzen energetiky 80. let – „taková jaderná ZOO, kam si budeme vodit školáky a říkat jim: Tady měly být nové reaktory.“
Evropská komise se však tváří jako nezávislý regulátor. Prověřuje, zda Korejci – kteří se do výběrového řízení dostali stejně legálně jako francouzský dodavatel na Eiffelovku – náhodou nedostali nějakou tu podpultovou podporu. Jinými slovy, jestli jim doma někdo nezaplatil školné, obědy nebo nedodal šroubovák zdarma.
Zní to férově – dokud si neuvědomíte, že celou kontrolu zařídil člověk, který má doma na nočním stolku sošku Marie Curie a říká jí „maminko“. Pan Séjourné, Francouz tělem i atomem, zřejmě považuje evropskou energetickou konkurenci za poněkud… radioaktivní.
A tak zatímco Francie hájí „čistý trh“ s jadernými zakázkami, zároveň drží v ruce mop a snaží se z něj vytřít vše korejské – a hlavně všechno, co není très français. Možná bychom Dukovany měli přejmenovat na „Reaktor de la Morava“ – třeba by nám pak Francouzi dali pokoj. Nebo aspoň poslali Bordeaux místo výhrůžek.
Komise prověřuje, zda KHNP neobdržela nepovolené subvence, které by jí dávaly neférovou výhodu a mohly narušit jednotný trh EU podle nařízení o zahraničních subvencích (FSR – Foreign Subsidies Regulation), platného od poloviny roku 2023.
To samo o sobě je regulérní nástroj Bruselu. Jenže načasování je podezřelé: oznámení přichází těsně před podpisem smlouvy, a především v kontextu žaloby francouzské státní společnosti EDF proti rozhodnutí české vlády z tendru vyloučit francouzského uchazeče (konkrétně konsorcium s Framatome a GE Steam Power).
EDF versus Dukovany
Společnost EDF, která je ve 100% vlastnictví francouzského státu, byla vyloučena z tendru kvůli nejistotám ohledně bezpečnostních vazeb na Rusko, konkrétně v oblasti dodavatelského řetězce (Framatome i GE mají dlouhodobé kontrakty s Rosatomem). EDF však považuje vyloučení za nespravedlivé a podala žalobu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) i k evropským orgánům.
Je zjevné, že zatímco se Korejci snaží předložit nabídku podle českých požadavků (zejména pokud jde o lokalizaci dodavatelského řetězce a bezpečnostní standardy NATO+EU), Francie využívá všech dostupných prostředků – diplomatických, právních i regulatorních – aby Dukovany nedostavěl nikdo jiný než právě ona. A pokud ne ona, tak raději nikdo.
Co to znamená pro Českou republiku
Zdržení výstavby znamená nejen zpoždění energetické transformace, ale i zásadní riziko energetické nestability po roce 2035, kdy se má začít uzavírat řada starších uhelných a jaderných bloků. Pokud by projekt Dukovany II nebyl do té doby alespoň ve fázi výstavby, může se stát, že Česko bude muset masivně dovážet elektřinu – možná i z Francie.
A tady je paradox: Francie dlouhodobě tlačí na „jadernou renesanci“ v EU a žádá větší podporu pro jádro coby bezemisní zdroj. Ale jakmile má jadernou elektrárnu postavit někdo jiný než EDF, najednou se z Bruselu ozývá: „Počkejte, prověříme si to.“
Závěr: O co tu skutečně jde?
Těžko říct, jestli je hlavním cílem Francie zablokovat Dukovany, nebo jen vynutit si lepší vyjednávací pozici pro budoucí tendry (např. Temelín). Ale pokud EU umožní, aby jeden členský stát zneužíval své postavení v Evropské komisi k ovlivňování vnitrostátních zakázek, pak už nejde jen o jádro. Jde o důvěru v evropské instituce.
A přitom by stačilo, kdyby si Francie přiznala: „Nechceme konkurenci. Chceme být jediní, kdo v Evropě staví reaktory.“ Jenže to by neznělo tak vznešeně jako „ochrana jednotného trhu“.
