Článek
Historie se opakuje a stále se neumíme poučit. Když nastupoval k moci v Německu Hitler, málokdo viděl obrovské nebezpečí pro celý svět v jeho imperiálních plánech. Téměř totéž se opakuje o 80 let později v Rusku.
Kdy bylo možné rozpoznat tragédii, do které nás rozpínavost Putinova režimu nahnala? Snad rok 2014 a anexe Krymu. Přesto Německo postavilo celý Green Deal na levném ruském plynu a stalo se vydíratelným. NS1 a NS2. Putinova mašinérie se cítila silná.
Putinovo sebevědomí posílily i neúspěchy USA v zahraničí. Ústup z Iráku, Afghánistánu a ztráta kontroly v Sýrii.
Popularita Putina v Rusku prudce stoupla po anexi Krymu. Až do roku 2019 se drží na 80 %. Národ je připravován na expanzi, ale nic se neděje, naopak Ukrajina posiluje armádu a přibližuje se k NATO. Pak přichází covid a objevují se vnitřní problémy Ruska. Putin ztrácí. Zelenskyj naopak získává a tlačí na vrácení území a pokud se Rusko nepodvolí, má připravený plán B.
To vše, spolu s militantní a imperiální propagandou Kremlu, vede k radikalizaci Rusů. To, co se Evropě zdálo neuvěřitelné, vpád Ruska na Ukrajinu, Rusové schvalují a podporují i za cenu osobního strádání, mnozí i za cenu životů, sebe i rodiny.
Naštěstí Rusko narazilo. Herec se ukázal jako odhodlaný prezident, Ukrajina se ubránila a následně dokázala vytlačit agresora z velké části ztracených území.
Přes obrovský neúspěch popularita Putina stále roste a blíží se svému maximu. Sankce, dehonestace Rusů, podpora Ukrajiny, to vše působí na ruskou morálku obráceně, posiluje ji. Většina Rusů by vnímala ztrátu dobytých území jako ohrožení vlasti a národa.
Můžeme si myslet, že Rusové jsou horda nevzdělaných mužiků v zemljankách toužících po krvi, ale to je jen povrchní a nepravdivý obraz. Rusko má bohatou historii a kulturu, a jeho obyvatelé jsou stejně různorodí jako v jakékoli jiné zemi.
Rusko má obrovské nerostné bohatství, mnohem větší než Evropa s Ukrajinou dohromady. To mu dává značnou ekonomickou sílu a umožňuje mu financovat rozsáhlé zbrojení. I když Rusko vyváží své suroviny levněji, stále mu to generuje dostatek zisku pro rozvoj válečného průmyslu a vedení války.
Kromě nerostných surovin má Rusko také rozvinuté zemědělství. To mu umožňuje být do značné míry soběstačné v produkci potravin i je vyvážet.
Rusko má více než 3× více obyvatel než Ukrajina, a proto má i více rekrutů. Ukrajinská protiofenziva selhala a Rusko znovu převzalo iniciativu. To s sebou přináší větší ztráty pro Rusko jako útočníka, ale zároveň ukrajinské armádě snižuje šance na obrat.
Ať už jsou důvody jakékoli, USA značně omezily pomoc Ukrajině a další vývoj je nejistý.
To vše ukazuje, že Ukrajina i s pomocí EU tahá za kratší konec. Nejhorší na tom je, že vlastně neexistuje možnost Rusko porazit, donutit k vrácení území a reparacím vojenskou silou. Rusové jsou zfanatizovaní a při pocitu ohrožení přistoupí na použití jaderných zbraní. To nemůže skončit jinak než jadernou apokalypsou.
Nemá smysl řešit, co se dalo udělat jinak a lépe, ale vše naznačuje, že tlak na Rusy posílil jejich odhodlání. Jsou ochotni přijmout i to zlé a podporují dlouhodobou válku. Jediná cesta k míru je přes bezpodmínečné příměří a přijetí kompromisu, kdy Ukrajina přijme dočasnou ztrátu území výměnou za poválečnou obnovu. Která je za války komplikovaná.
Rusko bude slavit vítězství a jistě plánovat, jak získá další území, zbrojit a ohrožovat okolní státy. Ale bude ubývat toho, co drží válečnou mašinérii pohromadě, odhodlání občanů. Obyčejný Rus přirozeně očekává, že po válce bude lépe, ale nebude. Obnova se bude týkat hlavně zničených částí, které Rusko dobylo a válka zdevastovala.
Zanedbané části Ruska budou zanedbávány stále více. Komfort centrálního Ruska se díky sankcím neobnoví. Popularita Putina bude klesat a tím i jeho mocenský vliv.
Poválečná obnova Ukrajiny bude postupovat rychleji. Větší část Evropy ji podpoří a záleží jen na Ukrajincích, jak rychle budou schopni se přiblížit k EU a NATO.
Návrat ukrajinského území bude po vnitřní krizi Ruska mnohem pravděpodobnější než s nekonečným válčením.
