Článek
Evropa zachraňuje svět, Čína staví soláry a větrníky a Trump znovu šokuje: Kdo vlastně táhne klimatickou změnu?
Evropa se hrdě staví do role globálního lídra v boji proti klimatickým změnám. Přijetím Green Dealu, ambiciózního plánu na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, si kontinent vytyčil cíl, který by mohl změnit budoucnost planety – alespoň teoreticky. Zatímco však Čína překonává všechna očekávání masivní expanzí obnovitelných zdrojů, Donald Trump svým návratem do Bílého domu opět obrátil klimatické úsilí Západu vzhůru nohama.
Bruselský šok: Trump znovu „stopnul“ Pařížskou dohodu
Evropská unie zažila 20. ledna 2025 menší geopolitické zemětřesení. Donald Trump, který po své druhé inauguraci neztrácel čas, během prvních hodin ve funkci oznámil, že Spojené státy znovu odstupují od Pařížské klimatické dohody. Tento krok šokoval nejen Brusel, ale i zbytek světa, který doufal, že Amerika bude pod vedením nového-starého prezidenta alespoň předstírat podporu globálnímu boji proti změně klimatu.
Trumpův argument byl tentýž jako v roce 2017 – dohoda podle něj nespravedlivě zatěžuje americké průmyslníky, zatímco umožňuje zemím jako Čína a Indie dál znečišťovat atmosféru. „Nebudeme dále obětovat americké pracovníky a naše peníze na oltář klimatických iluzí,“ prohlásil Trump ve svém typickém stylu, zatímco bruselským politikům klesala brada.
Čína: Gigant v obnovitelných zdrojích
Zatímco Trump dál brojí proti klimatickým iniciativám, Čína, kdysi považovaná za „uhlíkového záporáka,“ tiše přetváří svůj energetický mix. Spotřeba uhlí sice stále zůstává vysoká, ale její podíl na čínském energetickém mixu se postupně snižuje – klesl z 70 % v roce 2010 na přibližně 56 % v roce 2023. Tuto mezeru nahrazují obnovitelné zdroje, především solární a větrné elektrárny.
Čína aktuálně instaluje tolik solárních panelů a větrných turbín, že jen za rok 2022 přidala více než 100 GW obnovitelné kapacity – víc, než kolik některé země vyprodukují celkem. Navíc si udržuje světové prvenství ve výrobě solárních panelů, baterií a dalších technologií, které Evropě umožňují alespoň částečně realizovat její zelené plány.
Evropa: Velká vize, malý vliv
Evropská unie s Green Dealem sice inspiruje, ale její skutečný dopad je omezený. Evropa produkuje jen asi 10 % světových emisí, zatímco Čína přes 30 %. I kdyby se EU okamžitě stala uhlíkově neutrální, dopad na globální klima by byl minimální, pokud by ostatní velcí hráči nešli stejnou cestou.
Trumpův krok navíc Evropě situaci výrazně komplikuje. Bez Spojených států, druhého největšího producenta emisí, zůstává Green Deal spíše symbolickým gestem než skutečně efektivní strategií. A zatímco Evropa bojuje s rostoucími cenami energií a nespokojeností obyvatel, její vliv na globální scéně dál slábne.
Kdo skutečně táhne klimatickou změnu?
Na první pohled by se mohlo zdát, že Evropa s Green Dealem vede boj proti klimatické změně. Ve skutečnosti je to ale Čína, kdo díky své ekonomické síle a obrovským investicím přetváří energetický systém v globálním měřítku. A Spojené státy? Ty pod Trumpovým vedením hrají roli skeptika, který se raději zaměřuje na domácí průmysl než na globální závazky.
Co dál?
Brusel teď musí řešit nepříjemnou realitu: Pokud chce Evropa skutečně přispět k boji proti klimatické změně, potřebuje nejen více spolupráce s Čínou, ale i novou strategii, která zohlední Trumpovu neochotu hrát podle pravidel Pařížské dohody. Jedno je jisté – závod o záchranu klimatu pokračuje, ale jeho vítězem nemusí být ten, kdo dělá nejvíce prohlášení, nýbrž ten, kdo reálně mění energetický mix planety.
Čína postupně snižuje podíl uhlí v energetickém mixu, ale jen tak, aby neohrozila rozvoj průmyslu a obnovitelných zdrojů.
A možná by Evropa měla zvážit jednu věc: Naučit se od Číny, jak efektivně spojit ekonomické zájmy s klimatickými cíli. Protože moralizováním ještě nikdy nikdo planetu nezachránil.
