Článek
Evropa se bojí. Ale čeho vlastně?
Evropa se zase třese. Tentokrát ne před hrozbou z východu, ale před hněvem zpoza Atlantiku. Americký viceprezident J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci rozbalil svůj projev s razancí, která by se hodila spíš do kampaně na guvernéra Texasu než na mezinárodní summit. Hlavní vzkaz? Evropa si přestává vážit svobody slova, potlačuje své vlastní občany a měla by si konečně dát dohromady domácí úkoly. O válce na Ukrajině se Vance zmínil jen tak mimochodem, jako když zapomenete v seznamu na mléko.
Evropa se sice mohla v posledních letech pyšnit, že drží „morální kompas“ západního světa, ale zdá se, že v očích současné americké administrativy jsou tyto hodnoty tak nějak jednosměrné. Když Evropa hlasitě podporovala Joea Bidena a vesele kopala do Trumpovy administrativy, bylo to v pořádku. Ale teď, když přišel čas na účet, vypadá to, že Američané mají dlouhou paměť a ještě delší prsty.
Děkujeme za plyn, ale názor si nechte
Vanceova kritika evropských regulací sociálních sítí, údajného cenzurování politických názorů a „nebezpečí zevnitř“ má jasný podtext: Evropa je teď v očích Washingtonu spíš problém než partner. To, že Evropa teď musí víc investovat do své obrany, je v pořádku – jen ať si konečně pořídí pořádnou armádu, ale ať se neplete do geopolitiky, která je tradičně v rukou velkého bratra.
A hlavně ať dál poslušně nakupuje americký LNG a drží se svého Green Dealu, protože někdo tu zelenou transformaci financovat musí. Americká ropa se přece sama neprodá.
Evropská odvaha – silná ve slovech, slabá v činech
Evropští lídři samozřejmě nenechali Vanceův projev bez odpovědi. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová prohlásila, že zněl jako úmyslná provokace a snaha vyvolat roztržku s Evropou. Což je možná přesný popis toho, co Vance chtěl. Americká politika je pragmatická: když Evropa není dostatečně loajální, dostane facku. Jenže v Bruselu se zatím řeší spíš to, jak tuhle facku co nejlépe ignorovat, aby to nevypadalo, že si na ni Evropa zvykla.
Takže se můžeme těšit na další diplomatické tanečky, kde Evropa bude opět předstírat, že má pevný postoj, a Amerika bude předstírat, že jí na Evropě záleží. Mezitím budou dodávky LNG pokračovat, evropské sociální sítě se budou dál regulovat a Donald Trump se bude v Bílém domě usmívat, protože ani on s Evropou nepočítá jako s rovnocenným partnerem.
Ale nebojte, Evropská unie bude dál statečně bojovat proti nebezpečí – především sama proti sobě.
