Článek
Vláda řeší důchodovou reformu. Její součástí je penzijní spoření a DIP. Hodně lidí je přesvědčeno, že nejlepší je o svoji budoucnost se postarat sám. Šetřit a peníze investovat. Na stará kolena vybrat a přilepšit si k nízkému důchodů. Logické a jednoduché řešení. Formy investic jsou různé. Stát nabízí příspěvek pro bezpečné investice důchodového spoření nebo pro rizikovější, ale výnosnější D.I.P. Lze investovat i bez příspěvku, například do zlata, umění, ideálně do nemovitostí. Ale je to opravdu správné řešení?
Opominu nepříjemnou možnost, že takové úspory se mohou znehodnotit a při chybné strategii úplně ztratit, a předpokládám, že většina si pomůže. Existuje ale závažný důvod, proč takto rozhodně nepostupovat.
Opominu, že nikdo neví, jak dlouho tu bude, někdo si své úspory neužije, jiný bude mít brzy málo.
V naprosté většině civilizovaných zemí již století funguje osvědčený průběžný důchodový systém. Nové generace odvádějí část svého příjmu na důchody těch předchozích.
Funguje, ale má jednu zásadní podmínku: bude se rodit dost dětí, které vystřídají své prarodiče v práci. Pokud chceme zachovat kulturu a jazyk, musí to být dobře vychované, české děti. Příliv migrantů za prací může krátkodobě problém řešit, ale vždy ubere kus našeho národního sebeurčení.
Problém je v tom, že každou korunou, kterou si odložíme na stáří, omezujeme ostatní výdaje. A protože děti jsou to nejdražší, co máme, šetříme především na nich. Samozřejmě, kdo děti chce, má je a peníze moc neřeší. Ale hodně rodin váhá a dobře zvažuje, kolik bude mít dětí a jestli vůbec. Hodně lidí dává přednost jistotě investic na stáří, základní důchod dostanou i tak a ještě budou mít hodně peněz.
Jednoduše řečeno, pro prostou reprodukci je třeba, aby každý člověk měl v průměru jednoho potomka do svých asi 30 let. Jak víme již dlouho, toto pokulhává a blíží se krize systému. Ale hledání řešení je někdy naprosto kontraproduktivní. Právě spoření na důchod je jednou z příčin násobení problému. Jistě vzniknou 2 skupiny rodin: jedni mají děti a moc nenašetří, druzí bezdětní naspoří velké majetky. Státní důchod dostanou zhruba stejný, kdo na tom bude lépe finančně, je zřejmé. Podporou spoření logicky bude bezdětných stále více a krize bude horší.
Výhled nízkého důchodu a ještě později, díky reformě, povede k maximální snaze platit státu co nejméně a více spořit. To může krizi jen přiblížit. Samozřejmě to není příčina krize, ale rozhodně situaci zhoršuje. Politici nás vedou do propasti.
To, že populační krize v Česku přijde, je takřka nevyhnutelné. Otázkou je kdy a jak dlouho bude trvat a zda to nebude konečná. Husákovy děti budou mít nízké důchody a spoření to nezachrání. Je třeba mít více dětí. Lepší pozdě než nikdy.
