Článek
Jak řídit stát z PowerPointu a přežít každou krizi (aspoň mediálně)
Existuje zvláštní druh státníka, který dokáže projít požárem, aniž by si ušpinil sako. Zatímco stát zápasí s inflací, chaosem ve zdravotnictví, kolabujícími stavebními zakázkami a rozhádanou koalicí, on klidně stojí na tiskovce a říká, že všechno je podle plánu. A když to podle plánu nevypadá? Tak je to plán někoho jiného.
Mistr přesvědčování: „My za nic nemůžeme“ jako vládní mantra
Za poslední tři roky jeho vlády rostly ceny energií, potravin i frustrace občanů. Školy šetří, senioři počítají každou korunu, ale premiér zůstává v klidu. A ví proč – má totiž excelovou tabulku, kde to všechno vychází. A když nevyjde? Může za to Rusko, Evropská unie, minulá vláda nebo někdo, koho „nebudeme jmenovat, protože by to nebylo důstojné“.
Od reality k rétorice: Překlopíme to do jiného narativu
Ptáte se na školství? Odpoví vám o geopolitice. Zajímá vás zdravotnictví? Dostanete přednášku o odpovědnosti. Když dojde na peněženky občanů, slyšíte něco o „udržitelných veřejných financích“. Realita se nedá upravit, ale narativ ano. Hlavně, že zní rozumně. Nevědět, že mluví premiér, řekli byste, že je to moderátor vzdělávacího podcastu.
Profesor politologie: V teorii jsme na tom skvěle
Těžko říct, jestli řídí stát, nebo si jen testuje hypotézy pro další akademický článek. Reforma důchodů? Nejdřív musíme vysvětlit, proč to nejde. Reforma zdravotnictví? Otevřeme odbornou debatu. Reforma státu? Nejdřív vytvoříme komisi, pak poradní orgán, pak uděláme tiskovou konferenci. Výsledek? Skvělý – alespoň na papíře.
Popularita paradoxem: Čím hůř, tím stabilněji
Málokdo dokáže tolik lidí naštvat – a přesto působit dojmem, že je to všechno pod kontrolou. Vládne klidem, až podezřelým. Jakmile se mu propadá podpora, změní se komunikace – nebo se spustí nová kampaň na sociálních sítích. A co když nefunguje ani to? Pak přichází geniální karta: „Nejsme tu od toho, abychom byli populární.“
Závěrem
Náš hlavní hrdina je jako teflonový kastrol české politiky – všechno po něm sklouzne. Všechno se zhoršilo, ale on je přece ten, kdo to „musí zvládnout“. Mluví klidně, neútočí, nosí kravatu, zní důvěryhodně – a právě proto je tak nebezpečně úspěšný. Protože pokud vám někdo říká, že se máme dobře, zatímco se díváte do prázdné peněženky, a vy mu přesto věříte… pak už je to opravdu mistrovství.
