Článek
4K: Když Kýbl Keců Končí Katastrofou
(aneb jak morálka zvedla ceny másla, zadlužila stát a proměnila Česko v prádelnu)
Pamatujete si, jak nám politici slibovali, že pomoc Ukrajině, zelený přechod a hodnotová diplomacie povedou k prosperitě, bezpečnosti a respektu v EU? No… tak teď si představte opak.
1. Inflace jako životní styl
Ve jménu boje za svobodu se stalo máslo luxusním artiklem, vejce se dávají darem a na dovolenou se jezdí do Lidlu. Kdo si chtěl koupit byt, koupil si radši spacák. Ceny v Česku stouply tak rychle, že kdyby inflace měla nohy, běžela by maraton pozpátku a vyhrála by.
2. Energie pro vyvolené (někde jinde)
Zatímco jsme uzavírali uhelné elektrárny a učili se doma svítit svíčkami jako za Přemysla Otakara, Německo nám prodávalo naši vlastní elektřinu za trojnásobek. Říká se tomu cirkulární ekonomika. Tedy: my to vyrobíme, EU to zakáže, Němci to prodají zpátky.
3. Státní dluh aneb „zodpovědnost“ po česku
Český dluh roste tak rychle, že i USA začaly závidět tempo. A to jsme si mysleli, že jsme „zodpovědní“. Místo škrtů přišly dotace na větrníky na Vysočině a semináře o genderu v kravínech. To vše s razítkem: „proti ruskému vlivu“.
4. Důchody? Až po smrti.
Reforma důchodů? Jasně. Věk odchodu do důchodu se stanovuje podle délky státního rozpočtu – tedy každý týden jinak. Nejnovější návrh zní: důchod bude, ale musíte přežít do 93 let, jinak máte smůlu. Pracovní boty si tedy nechávejte i na rakev.
5. Porodnost jako křížovka – samá nula
Lidé nerodí, protože buď nemají peníze, nebo odvahu. Populace klesá a vláda odpovídá: „hlavně že máme hodnoty“. To že bez dětí nebudou ani voliči, nikoho neznepokojuje – však i důchodci můžou kliknout na banner.
6. Z montovny do prádelny (a zpět)
Česko se oficiálně posunulo. Už nejsme jen montovna Evropy. Teď jsme i prádelna – zisků z drog, daní a špinavých peněz. Když už tu nevznikají žádné české značky, aspoň máme dobrý banking pro latinskoamerické kartely.
Shrnutí?
Pomohli jsme Ukrajině, vychovali jsme se k hodnotám, vzdali jsme se levné energie, zadlužili jsme se, přestali jsme rodit a věříme, že za to dostaneme v Bruselu odměnu: status „nejhodnější hlupák unie“. Možná dostaneme certifikát.
Ale nebojte, hlavní je, že jsme na té „správné straně dějin“. A že na to nemáme? Tak to už je váš problém, milí občané.
Příště v seriálu „Zlaté časy západního Balkánu“: Jak se stát třetí zemí a ještě za to platit.
