Článek
Nedávno jsem se tak zamýšlela na současným stavem společnosti, nikoli jen v ČR, ale globálně, v moderním světě (pominu zde rozvojové země). Ve škole nám pan Mgr. Stránský vykládal Platonův mýtus o jeskyni s tím, že by se dal aplikovat i na současnou dobu. Jen bychom vyměnili stíny idejí za stíny, které vrhají displeje všemožných technologických vychytávek na naše duše. Máme chytré telefony, hodinky, televize atd., ale co my sami? Nejsme jejich otroky stejně, jak to psal Platón?
Čas se nedá vrátit zpět, opravdu budeme chtít za 20, 30 či více let vzpomínat na to, jak jsme se dívali na displeje smartphonů a nevnímali, co nám druzí říkají? Netvrdím, že je třeba se jich zbavovat, ale spíš je potřeba spíše více naslouchat reálným lidem. Já sama mám tlačítkový telefon (chytrý jsem nikdy neměla). K čemu má takový telefon sloužit? Přeci k volání, psaní SMS, na mém si mohu i poslechnout rádio, zahrát hada či si rozsvítit baterku. Nemluvě o tom, že na poslech hudby a sledování videí (tedy jako MP4 přehrávač) mám druhý vysouvací mobil, který mi daroval kamarád mého bratra a to úplně zadarmo. Nač tedy jako invalidní důchodkyně budu plýtvat penězi na to, co nepotřebuji?
Každý z nás by si měl najít čas na to, popřemýšlet o smyslu svého života. Já jej našla v lásce a nezištné pomoci jiným, ať jde o rodinu či klienty sociáních služeb, kamarády/dky. Když jsem včera četla opravdu nechutné komentáře u profilu kamaráda, bylo mi samotné zle, kolik zloby v některých lidech je. Je snad hříchem mit někoho ráda? I přes to, že má láska nebude opětovaná? Ano, On to ví, ale já jsem již vnitřně smířená, že to tak bude napořád. Přeji mu, aby byl šťastný, s tím, koho mu osud přivede do cesty. Je sice single, ale copak by se do mne mohlo zamilovat? Do mne, která kvůli Němu vyplakala snad už jezero slz? Být jeho kamarádkou (záměrně neříkám přítelkyní) je pro mě možná i cennější, byť bych ráda, abychom se tajně scházeli, tajně si šeptali něžná slůvku a líbali se. Ano, muselo by to být tajně. O to by to bylo krásnější, mít společná tajemství a nehledět na to, co si o nás dvou myslí jiní. My oba dobře víme (za těch 16 let, co se osobně známe), jací jsme. Opravdu je nutné nás oba na sociálních sítích urážet? To je tak špatné, zastat se milovaného muže, který mi navíc psychicky pomáhá? Nemyslím se, že by na přátelství či lásce bylo něco zlého, naopak, obohacuje náš život a vede správným směrem.
Totéž platí o vztazích v rodině. Jsou-li narušeny, těžko se pak „opravují“.
Mé rady na konec?
- pořiďte si obyčejný tlačítkový mobil, chytrý prodejte
- stanovte si pevný čas, kdy nebudete používat jakoukoli sociální síť a dodržujte jej
- alespoň jednou denně napište svým blízkým v rodině něco milého, zavolejte jim a mluvte o svých pocitech
- odstraňte ze života „toxické vztahy“, přátelství s někým, kdo vám duševně ubližuje, nemám smysl
- zkuste někomu poslat dopis či pohled
- nestyďte se za své emoce, dejte jim průchod, ať už jsou jakékoli, ale snažte se spíše hledat ty dobré
- najděte si nového koníčka a sdílejte je s lidmi, které máte rádi.
