Článek
Na život, kdy jsem byla pánem svého času, a nemusela jsem na nikoho brát ohled, a mohla jsem co jsem chtěla a kdy jsem chtěla.
Já děti nechci
Poslední dobou se stále častěji setkáváme s lidmi, kteří otevřeně přiznávají, že děti nechtějí. A i přesto, že je rok 2024, tak se stále najdou tací, kteří mají pocit, že takové lidi musí soudit a dávat jim své rady ohledně založení rodiny.
„Až s dítětem poznáš tu pravou lásku.“
„Až budeš stará, zůstaneš sama.“
„Žena je od toho, aby měla děti.“
„Bez dětí není kompletní rodina.“
Ne. Nepopírám, že mateřská láska je neskutečně silná, ale žena, která děti cíleně nemá, vlastně neví, jaká to láska je, a tak jí ten cit nechybí. Láska má mnoho podob.
I když budete mít dětí třeba deset, tak vám to nezaručí, že ve stáří tu pro vás budou.
Žena není povinna rodit děti. Má tu možnost, ale je jen na ní, jestli ji využije.
Rodinu nedefinují děti. Opravdu ne.
Dobrovolnou bezdětnost nemusí lidé chápat jako ztrátu nebo ochuzení.
Radost, ale i starost
Děti jsou radost, to nepochybně. Ale jsou také starost a obrovský závazek. Závazek, že se z nich budete snažit vychovat slušného člověka, který jednou něco dokáže a bude žít spokojený a šťastný život. Závazek, že se o ně postaráte tak, aby jim nic nechybělo a měly se dobře. Závazek, že je budete milovat a budete tu pro ně, kdykoliv to budou potřebovat.
Mám dva syny. Jednomu byly letos 3 roky, a staršímu bylo letos 7 let. Ten je bohužel postižený - autista s mentální retardací a těžkým ADHD. A upřímně říkám, že to je náročné. Ale to i péče o zdravé dítě. Málo spánku, málo volného času, nemůžete se jen tak zvednout a odjet na dovolenou, nebo někam jít, kdy chcete a kam chcete. Když máte děti, už to není tak jednoduché.
Mít děti je přeci správné a normální
Podle dat z roku 2021, která vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, je bezdětnost žen vnímána velmi negativně. Jako špatnou nebo velmi špatnou ji hodnotí více než 60 % lidí. Zpráva sice neříká, proč je naše společnost k bezdětnosti tak kritická, ale zkušenosti žen, které děti nemají – ať už z vlastního rozhodnutí, nebo kvůli okolnostem, které nemohly ovlivnit –, jsou celkem vypovídající. Mít děti obecně považujeme za normální a správné, a když jsme si to tak zvolili my, očekáváme, že ostatní to budou mít stejně. Některé z nás mají pocit, že se kvůli dětem obětovaly, a nepřipadá nám fér, že se někdo jiný kvůli dětem nevzdá části svého pohodlí, plného profesního uplatnění, nepřerušovaného spánku nebo pevného pánevního dna. Bezdětné ženy (mnohem častěji než bezdětné muže) obviňujeme ze sobectví. A jedním dechem jim pokládáme otázku, kdo se o ně ve stáří postará. Vyčítáme jim, že myslí jen na sebe. A zároveň je přesvědčujeme, že bez rodičovství je život prázdný a nenaplněný.
Soustřeďme se na sebe a nesuďme ostatní
Nemáme na to právo a nikdy mít ani nebudeme. Je každého věc, jestli se rozhodne děti mít, nebo ne. Já se rozhodla je mít a jsem za ně šťastná, ačkoliv jsem samozřejmě doufala, že moje děti budou zdravé, což se povedlo z poloviny. Ale ani tento fakt nic nemění na tom, že jsem za syny ráda. To ale neznamená, že si občas nepostesknu, jak to bylo bez dětí vlastně všechno občas snazší. A chápu ty, co se rozhodnou, že je nechtějí. Že jejich život bude bez dětí. Je volbou každého z nás, jestli děti budeme mít, nebo ne. A ať už se rozhodneme tak, či tak, tak to z nás nedělá lepšího, nebo snad horšího člověka. To, jestli máme děti není ukazatelem toho, jací jsme.
Zdroj: https://www.heroine.cz/spolecnost/bezdetne-zeny-v-byznysu
