Článek
Všichni, co mámě děti, to moc dobře známe. Někdy nastane ta situace, kdy můžeme stokrát vysvětlovat, varovat, kárat a dítě stejně neposlouchá, vzteká se, nebo dělá naschvály. Je ale správným řešením se v tu chvíli uchylovat k tělesnému trestu?
Evropský výbor pro sociální práva shledal, že v českém právním řádu není výslovně ani prostřednictvím jasné a přesné judikatury zakotvena nepřijatelnost všech forem tělesných trestů na dětech, které mohou ovlivnit jejich fyzickou integritu, důstojnost, rozvoj a duševní pohodu. Zákonná úprava tedy výslovně nezakazuje tělesné tresty z výchovných důvodů a postihuje jen takové, které dosáhnou zvláštního stupně závažnosti, čímž Česká republika porušuje článek 17 Evropské sociální charty.
Tělesné tresty dětí jsou v rozporu s lidskou důstojností. Jsou nepřijatelné, a to i v domácím prostředí. Česká republika patří k posledním zemím Evropské unie bez jasného legislativního zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání.
Jak se dnes odborníci shodují, všechny formy násilí bez ohledu na povahu nebo intenzitu jsou škodlivé a způsobují dětem zcela zbytečná zranění, bolest, podkopávají u nich pocit vlastní hodnoty a brání jim v optimálním psychickém vývoji.
Důsledky fyzických trestů jsou značné a podle vedoucího výzkumného týmu prof. PhDr. Radka Ptáčka, Ph.D., z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN ovlivňují osobnost a budoucí život dítěte prakticky ve všech rovinách. Kromě externalizovaného či internalizovaného chování se projevují v oslabení kognitivních funkcí, narušení emočního vývoje a zhoršeném duševním i fyzickém zdraví, mají dopad na strukturu a funkci mozku, narušení vztahů, problémy ve škole, ale jsou i rizikem mezigeneračního přenosu násilí.
Rodičovství je náročné, to nikdo nepopírá
Být rodičem je radost. Ale je to také starost a občas je to opravdu náročné. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Dítě často zkouší hranice. Kam až může zajít, co si může dovolit. A třeba to ani nedělá naschvál. Je ale východiskem z napjaté situace, kdy už nezabírá nic, trestat dítě fyzicky? Nemluvíme o plácnutí přes ruku, když dítě sahá na horké věci, nebo na zásuvku. Mluvíme o facce, pohlavku, bití přes zadek. Bití páskem, vařečkou, klečením v rohu. Není výjimkou, když se podíváme třeba na některé díly Výměny Manželek, že děti musí sedět v koutě na nějakém předmětu, což jim působí obrovskou bolest, nebo mít klidně několik desítek minut natažené ruce před sebou, kolikrát zatěžkané například knihami. Ano, hlavně tato reality show je děsivou sondou do výchovy českých rodin, kde většina selhává, a ještě to dává veřejně na odiv, za vidinou rychlého zisku peněz.
Stačí si přečíst diskuze, které se objevují pod články s tématem fyzických trestů a ihned je nám naprosto jasné, že v naší zemi jsou tyto tresty naprosto běžné a většinou i schvalované. Vždyť přeci - škoda každé rány, která padne vedle, ne?
Svého partnera, nebo kolegu v práci taky přeci nefackujete
Pokud se vám v partnerském životě, nebo pracovním stane situace, kdy se svým protějškem, či kolegou nesouhlasíte, nebo máte pocit, že ten dotyčný dělá něco špatně, tak jim přeci taky nedáte facku, nebo pohlavek. Protože dospělí se přeci nebijí. Dospělí si to vysvětlí. Proč tedy děti, které jsou malé, bezbranné, a berou vás jako své ochránce, v klidu uhodíme, a ještě si to obhajujeme slovy, že je to přeci výchovné a pro jejich dobro? Protože jejich komunikativní schopnosti nejsou na úrovni dospělého? Jistě, nejsou. A právě proto takové dítě potom nechápe spojitost tělesného trestu a jejich prohřešku.
Opravdu chceme děti ponižovat?
Bití je ponižující. Ano, dítě tím ponižujete. Stresujete a berete jim pocit bezpečného přístavu, kterým pro dítě jste. Najde se někdo, kdo bude argumentovat tím, že díky tělesným trestům jim z dítěte nevyroste kriminálník. Koukali jste někdy na nějaké dokumenty, například o sériových vrazích? Téměř každý z nich řekne, že byl v dětství velmi přísně fyzicky trestán, někdy až týrán, či zneužíván. Což už je extrém, ale základ problému je vždy stejný - nadměrně přísná výchova, která místo užitku přinesla spíše škodu.
Je naprosto v pořádku dítěti vymezit hranice
Vymezit hranice je dokonce důležité. Ale jde to i jinak než fyzickými tresty. Jen to zabere více času a mnohem více trpělivosti. Vysvětlovat, povídat si, dávat příklady. Jde to, ale člověk musí chtít. A určitě neplatí, že dítě, které doma nepoznalo fyzické tresty roste pro šibenici, nebo má nakročeno pro kriminál. Tyto předsudky podle mě používají jednodušší jedinci, kteří si myslí, že bití vyřeší všechno. A jsme opět v začarovaném kruhu. Pro starší generace byly tělesné tresty naprosto normální. Používaly se i ve škole. A tak si to tato starší generace v sobě nese, jako v nádobce, ze které přelívá do svých dětí, které potom opět přelívají zvyklost tělesných trestů na své děti. A takhle to jede stále dokola. Tělesný trest není ve výsledku selhání dítěte, ale rodiče, který nezvládl situaci a rozhodl se ji vyřešit tímto způsobem.
Přebíráme vzorec výchovy našich rodičům, aniž bychom si to často uvědomovali
Lidé, kteří používají fyzické tresty, je často berou jako standard, protože i oni přeci tak byli vychováváni a je to tak v pořádku. Jenže doba se mění, zjišťuje se, že tělesné tresty mají negativní dopad na děti a že ve výchově opravdu nepomáhají. Nebo alespoň ne tak, jak si myslíme. Maximálně se vás dítě bude bát. Bude se cítit ve stresu a osamocené. A to nikdo z nás určitě nechce.
Zdroj: https://justice.cz/web/msp/rozcestnik/-/clanek/vláda-schválila-reformu-rozvodů-a-deklaraci-nepřijatelnosti-tělesného-trestání-dětí
https://www.tribune.cz/zdravotnictvi/fyzicke-tresty-detem-prokazatelne-skodi/#
