Bylo jich 30. Hromadné znásilnění krásné dělnice šokovalo Sovětský svaz, viníky po soudu zastřelili

21. srpna roku 1926 asi v deset hodin večer se leningradskou čtvrtí Ligovka ozvaly rychlé kroky. Dvacetiletá krásná brunetka Ljubov Bělovová, dělnice z nedaleké továrny na knoflíky, spěchala za svou kamarádkou, která bydlela v Tambovské ulici a slíbila, že jí půjčí učebnici. Ljubov poskakovala drobnými krůčky po rozbitém chodníku a už chtěla mít tohle nebezpečné území za sebou. Bála se, protože moc dobře věděla, že je to tady samý chuligán. I ve fabrice je varovali: „Nechoďte tam po setmění! Všichni jen pijí a dělají nepořádek! Přepadávají lidi a okrádají je!“ upozorňovala své dělnice i mistrová.

Ljubov si dala ruce do kapes a rozběhla se přes křižovatku ulic Čubarovské a Predtečenské, aby tuhle nebezpečnou zónu měla co nejrychleji za sebou - ale bohužel to nestihla. Za jejími zády se ozval ostrý hvizd a sotva se automaticky ohlédla, spatřila vysokého černovlasého muže, který ji obscénními gesty lákal k sobě a volal: „Počkej! Zastav!“ Ljubov Bělovová zavrtěla odmítavě hlavou a běžela dál. „Užijeme si! Ty se mi líbíš! Kam utíkáš?“ rozčílil se čtyřiadvacetiletý vůdce gangu Čubarovců Pavel Kočergin, který byl úplně opilý, naštvaný a už dlouho měl chuť na ženskou. Tahle se mu líbí - a ona ho nechce? Jeho? Ví vůbec, kdo on je? To by se na to podíval!

„Myslel jsem, že to dělá schválně. Měla to být jen legrace,“ obhajoval se u ostře sledovaného soudního procesu s „Čubarovci“ Pavel Kočergin, který se s dívčiným odmítnutím odmítl smířit. Pískl na své kamarády Andreje Guliho a Alexeje Bobrovského, k nim se záhy přidali i úplně opilí bratři Tyvančukovi, obestoupili zoufalou Ljubov, hodili ji přes hlavu hadr a odvlekli ji skrze díru v plotě do zpustlé zahrady u závodu Kooperator.

Tam na Ljubov Bělovovou čekalo peklo na zemi nejen od zvrhlých Čubarovců, ale i od členů dalšího gangu, náhodných kolemjdoucích, tátů od rodin, dělníků, komsomolců, starých chlapů i středoškolských studentů, přičemž Pavel Kočergin od nich vybíral na „rychlovku“ s polomrtvou dívkou do čepice dvacet kopějek.

Jaký je příběh Čubarovštiny, zločinu, který otřásl Sovětským svazem a změnil jeho zákony?

V roce 1926, kdy se obludný zločin odehrál, platila v Sovětském svazu takzvaná Nová ekonomická politika. Komunistický režim tehdy dočasně povolil lidem soukromně podnikat z prostého důvodu - aby zachránil zemi před hladomorem. V mladém socialistickém „ráji na zemi“ tak vznikly obrovské třídní rozdíly. Kontrast mezi bohatými a chudými byl v jednu chvíli naprosto propastný. Na jedné straně bohatli noví soukromníci, kterým se říkalo nepmani, v Moskvě a Leningradu se otevírala „buržoazní“ kasina, luxusní restaurace, tančilo se v kabaretech, a na ulicích se kšeftovalo se zlatem a kožichy.

Jenže na straně druhé čekala na občany strašidelná bída a hlad. „Mladí dělníci, kteří emigrovali z venkova a mysleli si, že ve městech zažijí lepší život, že nebudou muset pracovat a zbohatnou, se najednou ocitli v příšerných podmínkách levných ubytoven, neměli co jíst, byli špinaví a zpustlí. Svou frustraci z nesplněného snu pak utápěli v levném alkoholu a začali páchat kriminální činy. Všude vládla chudoba, deziluze, bezmoc, a to vedlo k výbuchům nekontrolovatelného násilí, které se jako lavina šířilo v ulicích sovětských měst,“ vysvětluje kontext doby ruský web Techninsider.

V SSSR navíc prudce upadala morálka. Po bolševické revoluci v roce 1917 byly nově nastoleným režimem zničeny „staré“ carské hodnoty, církevní autority i tradiční struktura rodiny. „Žena je nyní svobodná, samostatná a rovná muži! Buržoazní morálka, žárlivost, věrnost, to vše jsou přežitky!“ vyhlásili dokonce bolševici velice radikálně. Lidé si to ale vyložili jinak: „Aha, volná láska a sexuální revoluce! Ženská patří všem, takže si s ní můžeme dělat, co se nám jen zlíbí!“ usoudili méně inteligentní lidé a začali se podle tohoto svého zjednodušeného výkladu také chovat. Záhy přibývalo znásilnění, potratů i vražd novorozenců a lidé pustli víc a víc.

„Mladí lidé na ulicích, kteří vyrostli v chaosu první světové a občanské války, neměli žádné vzdělání ani morální kompas. Stará pravidla (náboženská morálka, respekt k rodině) byla pryč, ale nová (socialistická morálka a úcta k člověku) v nich ještě nestihla zakořenit. Vzniklo nebezpečné duchovní vakuum,“ říká dokonce web Diletant Media. V tomto morálním vzduchoprázdnu pak velice snadno vznikaly i gangy. Mladí bezprizorní lidé byli ze vší té bídy zklamaní, naštvaní a frustrovaní, organizovali se do skupin podobně znechucených a primitivních lidí, začali se nalévat alkoholem a v ulicích sovětských měst šlo záhy o život.

V území strachu, do kterého nebylo radno po setmění (a často i ve dne) vstupovat, se ve dvacátých letech proměnil i Leningrad. „Město doslova paralyzovala masová vlna chuligánství, která se vymkla jakékoliv kontrole. Vznikaly zde organizované teritoriální gangy mladíků, kteří ve velkém konzumovali alkohol, toulali se po ulicích a ničili vše, co jim přišlo do cesty,“ zmiňuje web Maysurian. Tyto skupiny vesměs vždy opilých chuligánů kontrolovaly celé městské čtvrti, parky a uličky. Jednou z nejhorších městských částí se stala právě Ligovka, kde žilo nejvíce výtržníků.

Působila zde nechvalně známá skupina GOP (Gopnici), za nejhorší a nejsadističtější gang byli ale považováni právě Čubarovci, kteří se scházeli v Čubarovské ulici a měli pod kontrolou přilehlou oblast. Každá parta měla svůj vlastní slang, styl oblékání, přijímací rituály, hierarchii, která se podobala vojenské, a vlastně se to velice podobalo americkým gangům, které v USA terorizují města dodnes. Sovětské gangy ale v té době nebyly potírány komunistickým režimem. Členové těchto obávaných part byli synové dělníků, často šlo o komsomolce (mladé komunisty) a proletáře - tedy o lidi z rodin, které komunistická strana prohlásila za vládnoucí a privilegovanou třídu.

Milice i soudy nad jejich zločiny dlouho přivíraly oči. „Násilí a chuligánství bylo dlouhé roky vnímáno jen jako „drobný pozůstatek kapitalismu“. Režim usoudil, že se to v socialistické společnosti vyřeší samo, že to přestane. Právě tato domnělá beztrestnost ale vedla k čím dál krutějšímu chování gangsterů. Pojmenování chuligáni už pak lidé ani nepoužívali, protože evokovalo spíše něco uličnického, dětinského, klukovinu. Jenže tohle byly party primitivních sadistů, lupičů a ozbrojených vrahů, kteří páchali těžké zločiny, ne drobné přestupky,“ vysvětluje web Techinsider.

Z leningradských uliček se tak stala horká zóna, ze které lidé vycházeli zbití a okradení, a v případě žen docházelo k sexuálním napadením. V době, kdy v Ligovce řádil brutální Pavel Kočergin se svou suitou věrných násilnických alkoholiků, těchto případů přibývalo, ale jen málokterá žena je nahlásila. Čubarovcům narostl hřebínek a mysleli si, že mohou úplně všechno. A právě mezi tyto „vlky“ se 21. srpna 1926 „přimotala“ nevinná komsomolka Ljubov Bělovová, venkovanka, která v Leningradu nejen pracovala, ale i studovala. Chodila na večerní dělnickou přípravku zvanou rabfak, protože chtěla získat vysokoškolský titul. Nic z toho už si nesplnila, protože leningradští muži během několika hodin zničili celý její život.

Ljubov Bělovová byla partou Čubarovců odvlečena do zahrady, kde ji pohodili na plácek uprostřed rozbitých cihel a křoví, a všichni ji znásilnili. Ke skupině brzy přibývali další příslušníci gangu, pro které doběhli Guli a Bobrovskij. „Máme tam nějakou kost! Honem, rychle!“ povykovali na své soukmenovce, ti se nenechali pobízet, a na nebohé Ljubov se brzy vystřídalo prvních asi patnáct mužů. Podle výpovědi pak upadla do bezvědomí, ze kterého ji probraly obrovské facky a kopance. A ke svému zděšení si zkrvavená dívka všimla, že u jejího ležícího těla stojí fronta mužů všech věkových kategorií.

Podle výpovědi Ljubov, kterou odcitoval deník Krasnaja Gazeta, si připadala jako kus masa, na který čekají zákazníci. Muži prý spořádaně stáli, čekali, jeden měl v ruce bandasku s kávou, jak mu ji manželka udělala k snídani… U její hlavy pak stál Pavel Kočergin, který si sejmul čepici a vybíral od každého pána dvacet kopějek jako někde v cirkusu. A o tom, že „Čubarovci mají v parku holku“, se záhy rozkřiklo i u konkurenčního gangu z Ligovského prospektu. „Hele! Co to děláte? Jste skoro v našem rajónu!“ rozčilovali se chuligáni, nastala mela, kterou Pavel vyřešil tím, že kolem „kořisti“ postavil ozbrojenou stráž s dýkami - a mezi tím vším ležela v tratolišti krve nebohá Ljubov, kterou stále znásilňovali kolemjdoucí. Za dvacet kopějek.

Pavel Kočergin uklidnil situaci tím, že svou „kořist“ nabídl konkurentům zadarmo. Akt bezbřehého násilí se brzy proměnil v improvizovanou oslavu, muži se nalévali vodkou, posedali kolem Ljubov, hráli na garmošku, zpívali a pořád a pořád dokola ji znásilňovali. Postupně se přidávali i školáci, studenti, pracující, co šli na směnu… Je opravdu neuvěřitelné, že to Ljubov Bělovová přežila, protože se podle všech možných odhadů na jejím těle vystřídalo třicet mužů; další zdroje dokonce hovoří až o 50 násilnících! Když gangu došel alkohol a všichni byli tak opilí, že ztratili o Ljubov zájem, jednoduše ji tam nechali svému osudu. Prý cítila jen pár kopanců do intimních míst a potom vše ztichlo.

Ljubov střídavě ztrácela vědomí, utrpěla těžká zranění komplikovaná velkou krevní ztrátou, přesto se ale dokázala se z posledních sil ze zahrady vyplazit na chodník u silnice, kde ji našel nějaký pán a v náručí ji donesl na nejbližší stanici leningradské milice. Když ji sloužící strážníci uviděli ve dveřích – zmlácenou, špinavou a psychicky naprosto zlomenou – okamžitě pochopili, že tentokrát nepůjde o obyčejnou klukovskou rvačku z Ligovky. „Byli otřesení. Tak zdevastovanou ženu ještě neviděli. Položili ji, přikryli a sotva nabyla vědomí, ihned ji vyslechli. Ani nepočkali na lékaře,“ říká web Livejournal.

Ljubov řekla mladým milicionářům všechno a dovedla násilníky i popsat. Věřili jí, vše hned zaznamenali a následně zavolali do nemocnice, aby si pro zuboženou ženu někdo přijel. Jenže velící důstojník vrtěl hlavou: „A vy jí to věříte? To je nějaká hloupost. Určitě si o to říkala!“ tvrdil. Stejně se choval i vyšetřovatel a místní prokuratura: „Je to nějaký banální pouliční incident. Víte, kdo je ten vedoucí Čubarovců? Ten Kočergin. Jeho bratr šéfuje mladým komunistům v továrně. Tak to zameteme pod stůl!“ usoudili představitelé leningradské „ruky spravedlnosti“ a chvíli to skutečně vypadalo, že z toho chuligáni vyváznou bez jakéhokoliv trestu!

„Mysleli si, že bude stačit plácnout je přes ruku. Byli to tzv. třídně blízcí živlové. Muselo se to utajit, protože mezi Čubarovci byli komsomolci. Kriminalisté řekli, že se kluci prostě jen opili a zařádili si,“ popisuje web Techinsider. Ljubov byla odklizena do nemocnice, kde se léčila nejen z následků brutálního sexuálního útoku, ale také z kapavky (a údajně i ze syfilidy!) a vyšetřovatel obvinil Čubarovce z chuligánství. To bylo tehdy spíše přestupkem, takže jim hrozilo pár měsíců, možná ani to ne. Jenže lhostejné a laxní úřady tvrdě narazily. Na co? Na úplně obyčejné lidi, kteří už toho všeho měli plné zuby!

Hromadného znásilnění v Ligovce se totiž chytil agilní reportér deníku Krasnaja Gazeta a jeho kamarád z deníku Pravda. Šli za případem jako psi. V novinách začaly vycházet články o utrpení Ljubov Bělovové, které nadzvedly Sověty ze židlí. „Surové a naturalistické popisy zločinu a články s názvy jako Pohřeb lidské důstojnosti či Bude to příště vaše dcera? pobouřily lid po celém Sovětském svazu. Detaily o vybírání vstupného zasáhly veřejnost na citlivém místě,“ popisuje dokument o „Čubarovštině“ hotové povstání pobouřených obyvatel SSSR.

V Leningradu i Moskvě vypukly demonstrace na podporu Bělovové, v továrnách, na univerzitách a úřadech vznikla improvizovaná petiční místa, a během několika týdnů se pod požadavek trestu smrti pro „čubarovské bestie“ podepsalo padesát tisíc lidí! Tento nátlak už nemohly sovětské orgány jen tak přehlédnout. Vypuklo rozsáhlé vyšetřování, při kterém se v Ligovce konaly zátahy na zbylé násilníky, z nichž se podařilo valnou část opravdu pochytat. Pánové se totiž v mnoha případech pochlubili v zaměstnání, kamarádům, nebo dokonce rovnou manželkám! A když je zatkli, vypukl proces desetiletí, který změnil sovětské zákony.

24. prosince roku 1926 začal v sále Leningradského oblastního soudu mimořádný a ostře sledovaný soud s více než dvaceti mladíky i muži, kteří znásilnili Ljubov Bělovovou. Zprvu byli všichni nesmírně arogantní. Čubarovci pokřikovali, sprostě nadávali a vysmívali se soudci do očí. Sám vůdce Pavel Kočergin celou tragédii shazoval ze stolu tvrzením, že šlo jen o nevinnou klukovskou „legraci“ a dívka prý protestovala jenom naoko. „Vždyť na tom nic není! My jsme jí nic neudělali! Sama to chtěla!“ pořvávali i ostatní. Jenže agresorům brzy „sklaplo“ a někteří se dokonce rozbrečeli - jejich čin byl totiž překvalifikován!

Z „obyčejného“ chuligánství se stal tzv. banditismus - organizované ozbrojené násilí zaměřené proti základům sovětského státu a veřejné bezpečnosti. „Gang jednal organizovaně, držel hlídky se zbraněmi a svým zrůdným činem podkopal samotný socialistický řád. Požaduji tedy nejvyšší možný trest!“ řekl do hrobového ticha prokurátor. Čubarovci věděli, že tohle je konečná, protože za banditismus hrozil trest smrti. A 28. prosince jej také zcela po právu dostali: soudce vynesl sedm hrdelních trestů nad „nejčilejšími“ organizátory hromadného znásilnění Ljubov Bělovové. Později dvěma nejmladším trest zmírnil, takže popraveno zastřelením bylo pět mladíků včetně vůdce gangu Pavla.

Spolu s násilníky navíc tvrdé tresty vyfasovali i čtyři komsomolští funkcionáři a jejich příbuzní (i Pavlův bratr), kteří se gangu pokoušeli křivým svědectvím zajistit falešné alibi. Zbylých devatenáct obviněných, kteří unikli popravčí četě, čekal osud, který se od trestu smrti příliš nelišil. Byli odsouzeni k trestům od jednoho do deseti let a okamžitě vyexpedováni do obávaného tábora SLON na Soloveckých ostrovech, který byl vůbec prvním velkým gulagem v SSSR. Zde vězni v naprosto nelidských podmínkách káceli stromy, kopali jámy, dřeli na stavbě a umírali na podvýživu a tyfus. Většina z odsouzených Čubarovců se z lágru už nikdy domů nevrátila.

Případ Čubarovština se stal historickým milníkem, který ukončil divokou éru sovětských 20. let. Komunistická strana pod vedením Stalina využila nálady ve společnosti k radikálnímu utažení šroubů. Následovaly policejní zátahy na chuligány, milice vyčistila Ligovku a celá Čubarovská ulička byla raději přejmenována. „Režim tím vlastně řekl, že nedotknutelnost dělnické třídy skončila,“ shrnuje dokument o tomto hrůzném činu, který zanechal krutou stopu v dějinách raného SSSR.

Ljubov Bělovová se po propuštění z nemocnice vrátila zpět domů na venkov, kde její stopa mizí. Podle některých zdrojů dožila v ústranní, podle nejčastěji zmiňované verze spáchala sebevraždu, protože neunesla stigma té, co si o to koledovala…

Zpracováno podle: Prokliky v textu, Transportní pruh, San Galli, NewZerkalo.io, Dokument YouTube (2) (3)