Střílela na Lenina, spálili ji v sudu s benzínem. Fanny Kaplanovou chtěli bolševici vymazat ze světa

Večer 30. srpna 1918 vystoupil v moskevských Michelsonových závodech na výrobu zbraní v ulici Bolšaja Serpuchovskaja velmi slavný host. Tehdy osmačtyřicetiletý vůdce bolševiků Vladimir Iljič Lenin (1870-1924) pronesl k dělníkům zhruba hodinový plamenný projev, v němž mimo jiné hřímal o nutnosti likvidace československých legií, které považoval za nepřátele bolševismu. Sotva bylo po projevu, Lenin za bouřlivého potlesku zodpověděl pár dotazů a s máváním vyšel ven před fabriku, kde se už shromáždil dav dalších lidí.

„Já si musím postěžovat na železnice. Uděláte s tím něco? Žádný řád neexistuje, vlaky si jezdí jak chtějí…“ oslovila ho kurážná paní, kterou vzápětí odstrčili další lidé, kteří chtěli strůjce onoho „nového světového řádu“ jen pozdravit a potřást si s ním rukou. Vladimir Iljič všem jen rychle zamával a prodral se zástupem ke svému vozu. V něm na něj čekal jeho osobní šofér Stepan Kazimirovič Gil, který ho sem i přivezl. Lenin neměl žádnou ochranku - zakládal si na pověsti o své nebojácnosti.

A nebojácně se i ohlédl, když na něj najednou někdo z davu ostře vykřikl: „Soudruhu Lenine! Proč zrazujete revoluci?“ Lenin se s nohou na stupátku auta překvapeně otočil - a bum! Večerní vzduch proťal zvuk tří výstřelů z browningu FN M1900. První střela proletěla skrze jeho kabát a minula ho, další dvě ale Lenina zasáhly.

Jednu schytal do ramene a druhá mu pronikla krkem, částí levé plíce a zarazila se do jeho klíční kosti. Lenin se okamžitě sesunul k zemi a na chvíli ztratil vědomí - zranění bylo velice vážné a na dlažbu tekla spousta krve. Zdravotník z továrny spolu s řidičem tahali postřeleného na zadní sedadlo auta, kde se budoucí vládce SSSR pomalu probral z mrákot a nechal se Gilem převézt do Kremlu.

„Když ho šofér Gil se soudruhy z Michelsonova závodu přivezli raněného do Kremlu a chtěli ho vynést na rukou, Iljič to nedovolil a sám vyšel až do třetího poschodí. Krev se mu vylila do plic, tekla mu z úst,“ vzpomínala i Leninova manželka Naděžda Krupská. A zatímco těžce zraněný vůdce světového proletariátu důrazně odmítal převoz do nemocnice a trval na tom, že zůstane v bezpečí za zdmi Kremlu, protože se bál dalšího atentátu, u tramvajové stanice na ulici Bolšaja Serpuchovskaja právě zatýkali mladou ženu.

Té si všiml čtyřiadvacetiletý Stěpan Nikolajevič Batulin, který sloužil jako politruk u 5. moskevské sovětské pěší divize. Spolu s dělníkem jménem Ivan si v nastalém chaosu uvědomil, že se nenápadná drobná paní chová velice podivně: „Za námi vedle stromu jsme viděli ženu držící aktovku a deštník, jejíž podivný vzhled upoutal mou pozornost. Měla vzhled osoby, která byla pronásledována; vypadala vystresovaná a vyděšená. Zeptali jsme se jí, proč je tady. Odpověděla: „Proč to potřebujete vědět?“ Pak jsem ji prohledal a vyzval ji, ať jde s námi. Pak ji někdo z davu poznal jako osobu, která vystřelila na soudruha Lenina (zkráceno),“ uváděl horlivý Batulin.

Sotva ženu zatkli a dopravili ji na vojenský komisariát Zamoskvoreckého okresu, přiznala se, že se pokusila provést atentát na vůdce bolševiků. Jmenovala se Fanny Kaplanová, bylo jí teprve 28 let a vešla do dějin jako ta, která mohla zabít Lenina. Mohla, leč nezabila. A během let, kdy z Fanny sovětská propaganda udělala odpornou a jedovatou čarodějnici, se kolem celé této obskurní události vynořila řada nesmírně kontroverzních teorií.

Kdo vůbec byla Fanny Kaplanová? Střílela ona? Nebo někdo jiný? Dokonce se říkalo, že žádný atentát nebyl a Lenin to celé narafičil, přičemž životem usmýkaná mladá žena měla bolševikům posloužit jako obětní beránek.

Jaký je příběh Fanny Kaplanové a atentátu na Vladimira Iljiče Lenina?

Fanny Kaplanová se narodila 10. února 1890 v Novychi ve Volyňské gubernii na území dnešní Ukrajiny jako Feiga Roitmanová. Její tatínek byl chudý židovský učitel, matka Sima byla byla hospodyní - a dceru od útlého věku přidržovala v domácnosti: „Nic nemáš, hezká nejsi, musíš se vdát. Alespoň se najíš!“ říkala udřená maminka své dospívající dceři, která se učila švadlenou a nečekala ji vlastně vůbec žádná budoucnost. Jen rodit děti a dřít. Jenže Fanny měla v hlavě úplně jiné věci, než si hledat ženicha a připravovat se na dráhu poslušné ženušky!

Sotva dosáhla patnácti let, přidala se během revoluce k anarchistům. Kaplanová byla velice statečná, ač na to vůbec nevypadala: „Mluvila těžkopádně, měla občasné chvíle, kdy jen celé minuty upřeně hleděla do jednoho místa. Přemýšlela těžce, měla problém posbírat myšlenky. Často si o ní lidé mysleli, že není příliš bystrá. Ale opak byl pravdou - měla velkou inteligenci, odvahu a osobní kouzlo,“ popisuje Fanny článek na ukrajinském webu. Mladá a aktivní slečna dostala mezi soudruhy krycí jméno Dora a v roce 1906 se zapojila do „nejvyšší ligy“ tehdejších vysokých revolučních a politických kruhů.

V té době už byla Fanny zamilovaná až po uši. Její milenec Viktor Garský, který používal krycí jméno Jakov Šmidman, ji přesvědčil, aby mu pomohla spáchat bombový útok na tamního carského generálního gubernátora Suchomlinova. Jenže během příprav na atentát došlo v kyjevském hotelu Kupečeskaja k mohutné detonaci - podomácku vyrobená bomba bouchla Fanny přímo do obličeje, připravila ji částečně o zrak i sluch a způsobila těžké zranění rukou, nohou i hlavy, díky kterému mladičká dívka až do konce svého krátkého života trpěla příšernými bolestmi hlavy.

Vlastně celý její život byl jednou velkou duševní i fyzickou bolestí - sotva totiž došlo k explozi, její milenec z kouřícího a rozbouraného hotelového pokoje uprchl, ponechal ji tam ležet v krvi spolu se všemi důkazy o plánování atentátu - a Fanny Kaplanová byla na místě zatčena carskou policií. „Židovka, bez určitého povolání, nemá žádný osobní majetek, u sebe má pouze jeden rubl,“ zapsali si tehdejší vyšetřovatelé, kteří nenechali Fanny vůbec žádný čas na zotavení. Přinesli ji na nosítkách do soudní síně v kyjevském Vojenském okresním soudu, kde byla 5. ledna 1907 odsouzena k trestu smrti oběšením!

Jelikož ale byla Kaplanová nezletilá, šibenici unikla - trest jí byl změněn na doživotí v pekelné trestanecké kolonii Akatuy na Sibiři. Do této neblaze proslulé káznice dorazila v srpnu 1907 s těžkými železnými okovy na rukou a nohou: „Báli se, že jim uteče. Navíc ji krutě týrali. Dostávala každý den ráno výprask přes holá záda,“ uvádí web Fandom. Fanny měla zdevastované zdraví, trpěla hluchotou, chronickým revmatismem a vězeňský lékař jen udiveně konstatoval, že v důsledku těžkého psychického traumatu a zranění z výbuchu téměř úplně oslepla.

Později Fanny „pendlovala“ mezi svou domovskou věznicí a káznicí Malcevo, kde podstoupila několik operací. Navázala i blízké přátelství se svou spoluvězenkyní, slavnou aktivistkou revolučního hnutí Marií Spiridonovou, pod jejímž vlivem se Fanny přidala k eserům. Tak se říkalo příslušníkům Strany socialistických revolucionářů, což bylo tehdy velice populární politické uskupení, které bojovalo za práva chudých a rolníků - ale zároveň se nebálo používat násilí i politické vraždy a atentáty za ono „vyšší dobro“.

Fanny ideálům eserů naprosto propadla. Když v únoru 1917 padlo carské impérium, tehdejší šéf Prozatímní vlády Alexandr Kerenskij vyhlásil amnestii pro politické vězně. Fanny Kaplanová tak po jedenácti letech opustila Sibiř a zamířila rovnou do Moskvy. Tam našla azyl u dcery bohatého obchodníka Anny Pigitové. Dívky společně bydlely v bytě číslo pět v luxusním secesním činžovním domě na ulici Bolšaja Sadovaja. Pro zajímavost, v tomto domě se o pár let později usadil spisovatel Michail Bulgakov a zasadil sem děj svého slavného románu Mistr a Markétka.

Fanny ale v Moskvě dlouho nezůstala. Nová vláda zřídila pro zdevastované politické trestance luxusní sanatorium v krymské Jevpatorii, kam se v létě roku 1917 odjela léčit. Právě zde se seznámila s pohledným lékařem Dmitrijem Iljičem Uljanovem, mladším bratrem Lenina. Podle ústních svědectví spolu prožili bouřlivý románek - a byl to právě Dmitrij, kdo téměř slepé Fanny napsal doporučení na prestižní oční kliniku doktora Giršmana v Charkově. Tento přední odborník dokázal Fannyiny oči uzdravit natolik, že byla schopná se sama orientovat v prostoru, viděla více než jen obrysy a siluety - a dokonce pomocí silné lupy četla.

Zotavené Fanny se zlepšilo i psychické zdraví. Odjela do Sevastopolu, kde vyučovala v úřednických kurzech, a zdálo se, že přece jen prožije klidný život. Jenže pak přišel listopad 1917, kdy Leninovi bolševici provedli v zemi ozbrojený převrat - a odtud byl jen krůček k tomu, aby se Fanny Kaplanová ocitla s revolverem v ruce před branami Michelsobových závodů! „Lidé často nechápou, proč Fanny, sama socialistka, která také chtěla konec cara, konec šlechty a spravedlnost pro chudé, Lenina tak strašně nenáviděla. Jenže měla úplně jinou představu o budoucnosti země,“ uvádí ukrajinský web.

Další článek o Fanny Kaplanové zase popisuje: „Když v lednu 1918 bolševici brutálně rozehnali nově zvolený parlament, kde drtivě zvítězila její milovaná strana eserů, ve Fanny se muselo něco zlomit. Bolševici navíc zavedli brutální diktaturu, založili Čeku, tvrdě potlačovali jakýkoliv náznak odporu. Lenin v březnu 1918 podepsal s Německem potupný mír, kterým jim odevzdal obrovskou část ruského území (včetně Ukrajiny), jen aby si doma udržel moc. Esero-revolucionáři to vnímali jako zbabělou vlastizradu a plivnutí do tváře všem, co ve válce padli,“ doplňují historici.

Ve víru těchto zmatených a osudových událostí dospěla Fanny k přesvědčení, že Lenin je zrádce revoluce, že revoluci musí zachránit ona před ním - a jediný způsob je ten, že ho prostě a jednoduše zabije! Odtud byl jen krůček k naplánování celé akce. V květnu 1918 dostala od šéfa teroristické buňky Semjonova browning, ale rozhodla se, že vše provede úplně sama. Aby v případě neúspěchu nevrhla stín na celou svou stranu a nevystavila své přátele brutalitě Čeky, vystoupila krátce před činem z řad eserů. A už jen čekala na svou chvíli, která nastala onoho 30. srpna roku 1918.

Když bylo po střelbě a Lenin se právě v Kremlu rozčiloval, že do žádné nemocnice nepojede, Fanny už měli v rukou zuřiví čekisté v čele s vyšetřovatelem Dmitrijem Kurským. Na těžkopádnou mladou ženu, která neviděla ani na metr před sebe, zírali jako na zjevení z jiné planety. Tahle? Vždyť je napůl slepá! A vypadá tak přihlouple! To je nějaké divné! Navíc Leninův řidič přísahal, že kácející se Vladimir Iljič šeptl: „Chytili jste ho?“, čímž měl jasně naznačit, že střelec byl muž!

Nicméně Fanny se přiznala (viz úvodní citace) a na své vině trvala. Mrzelo ji, že Lenin není po smrti. „Tedy jsem to nedokázala? Ach!“ přitiskla si ruce na oči. Poté si ji vzali „do parády“ krutí mučitelé z Čeky a snažili se z ní vytlouct, kdo jí pomáhal: „To jsi nemohla zvládnout sama! Na to jsi moc hloupá! A navíc jsi slepá!“ řvali na ni a bili ji. Kaplanová, která svým činem de facto rozpoutala vlnu Rudého teroru, ale jen mlčky vrtěla hlavou. Neprozradila vůbec nic - naopak, trvala na svém: „Já to byla, já ho chtěla zabít, jen já sama,“ říkala pořád dokola, když si s ní pohazovali v cele.

„A dost!“ rozčílil se předseda Všeruského ústředního výkonného výboru Jakov Sverdlov (ten, co dal vyvraždit carskou rodinu), nechal si zavolat hlavního velitele ostrahy Kremlu a bývalého baltského námořníka Pavla Dmitrijeviče Malkova a udělil mu jasný pokyn: „Zlikvidovat a nenechat po ní ani stopu! A rychle!“ A rychlé to opravdu bylo - Fanny Kaplanová byla 3. září 1918 ve čtyři hodiny odpoledne vyvedena ze sklepa na vybetonované nádvoří kremelského autoparku (dnes je to prostranství za budovou číslo 9 v areálu Kremlu), kde jí Malkov pokynul, aby se otočila čelem ke zdi.

Mezitím dal rozkaz řidičům, aby vyjeli z garáží se třemi náklaďáky. Šoféři za dohledu slavného proletářského básníka a bolševika jménem Děmjan Bědnyj, který se dle svých slov přišel pokochat a získat inspiraci pro další revoluční básně (!), najeli vozy vedle stojící Fanny Kaplanové a vytůrovali motory. A zatímco těžká auta dělala pekelný kravál, Malkov přistoupil k osmadvacetileté eserce a střelil ji rovnou do týlu. Poprava Fanny Kaplanové tím však ještě neskončila. Bohužel. Jelikož Malkov přísně dbal nařízení shora, nesměla po Fanny zůstat ani stopa.

Vyvalil proto z garáže sud se zbytky dehtu, přinesl benzín - a za pomoci vskutku agilního básníka, který sbíral onu inspiraci (opravdu děsivé!), naskládal mrtvolu zavražděné ženy hlavou dolů do nádoby, polil ji benzínem a škrtl sirkou. Dlužno dodat, že Bědnyj po vzplanutí celé příšerné hranice a prvním závanu pálícího se lidského masa omdlel jako špalek. Malkov splnil rozkaz do mrtě, jak se tak říká - Fanny Kaplanovou u zdi „pekl“ až do hluboké noci a zbytky jejího těla a popel poházel do příkopu a zahrnul nějakou zeminou. Po Fanny Kaplanové tak nezbylo vůbec nic. Jen divoké teorie, které provázejí její pokus o atentát na Lenina.

Například podle jedné z těchto verzí se v davu nacházel ještě druhý střelec (pravděpodobně agent Čeky), který střílel z jiné zbraně, zatímco zmatená Fanny posloužila jako dokonalá clona. Fanny navíc byla prokazatelně poloslepá. I po úspěšné operaci v Charkově viděla jen velmi špatně, rozmazaně a nedokázala odhadnout vzdálenost. Atentát se navíc odehrál večer. Pro badatele je tudíž nepředstavitelné, že by žena s takto těžkým zrakovým postižením dokázala za tmy třemi ranami dvakrát zasáhnout cíl!

Poměrně radikální teorie zmiňuje naplánování celého atentátu samotnou tajnou policií Čeka pod vedením Jakova Sverdlova. Bolševici nutně potřebovali záminku k likvidaci politické opozice a k rozpoutání masového teroru. Fanny pak Čeka jednoduše sebrala, mučením a psychickým nátlakem ji donutila k přiznání a následně ji vyzmizíkovala ze světa, aby praví pachatelé z řad bolševiků zůstali navždy utajeni. Mohlo to tak být? Nikdo neví. A pozor - řada historiků se domnívá, že atentát má československou stopu. Lenin nenáviděl naše legionáře a požadoval jejich vyhlazení. Mělo se tedy na Lenina střílet v přímé reakci na to, že chtěl nechat Čechoslováky zmasakrovat!

Významný ruský historik Arkadij Vaksberg zase přišel s teorií, že skutečným střelcem byla jiná fanatická eserka – Lidija Konopljovová. Tato žena byla na rozdíl od poloslepé Fanny zkušená střelkyně, která měla výbornou mušku a atentáty na bolševiky plánovala dlouhodobě. Fanny podle této verze na místě dělala jen volavku. Následně se na ni upřela pozornost davů - a Konopljovová se vypařila i s pistolí. A těchto konspirací existuje daleko více - už jen kvůli zbrani, která zmizela, aby ji za pár dní přinesl na policii prostý dělník, který ji prý našel na ulici. Dokonce existují zmatky v nábojnicích i kulkách samotných. Ty měly být dokonce otrávené!

Jedna z nich zůstala v Leninově těle. Zranění sice přežil, ale uvízlá kulka mu způsobovala obrovské zdravotní potíže. Vadila mu, uvolňovalo se z ní olovo - a možná může i za sérii mozkových mrtvic, které šéfa Kremlu postihly rychle po sobě, až ho dorazila poslední, které 21. ledna 1924 podlehl. Bylo mu 53 let. Z Fanny udělala sovětská propaganda hotovou ježibabu, zlou a mstivou babiznu, která chtěla usmrtit milovaného vůdce SSSR. Některé sovětské plátky ji dokonce označovaly jako „Babu Jagu z volyňských lesů“!

O Fanny se nesmělo mluvit ani psát, neexistovala, nesměla po ní zbýt ani stopa. Jenže samozřejmě zbyla. „To je ta, co to málem dokázala,“ říká se o ní. Co dodat na závěr příběhu o nedokonaném atentátu, od kterého brzy uplyne už 108 let? Třeba jen otázku: Jak by se změnil svět, kdyby měla lepší mušku? A změnil by se k lepšímu nebo horšímu?

Zdroje k textu:

Prlib.ru, Seznam.zprávy, Reflex, Fanny Kaplanová, Prima Zoom, Каплан, Фанни Ефимовна, Security Magazín, Žena Aktuálně, Browning 1900, Fandom, Podcast Hromadske radio, Snob.ru, Artefact.ua, English Radio, Politické procesy, Tsamicholas.org, Yivo.org, San Diego Jewish World, Jakov Sverdlov, Коноплёва, Лидия Васильевна, Český rozhlas Plus