Stalin nechal popravit poslední mongolskou královnu. Těhotná Genenpil marně prosila o život dítěte

Slova písně, která se dříve v Mongolsku zpívala jen šeptem a potají, se po odtajnění archívů tamního Ministerstva vnitra v roce 1991 opět rozlétla mezi Mongoly a připomněla jim brutální a krvavou kapitolu v dějinách jejich země.

Tragický osud poslední mongolské královny Genenpil, kterou v rámci stalinských čistek popravili sovětští bolševici, dodnes šokuje bezbřehou krutostí ze strany Sovětů i Stalina samotného. Královna byla těhotná, přesto ji týrali a zabili i s nenarozeným dítětem.

„Proč by někdo zabíjel těhotnou ženu, matku tří dětí? Kdo spáchá takové svinstvo?“ rozčílí se možná mnozí čtenáři. „Genenpil byla mučena. Měla bříško, svlékli ji do naha a postavili do mrazu. Polévali ji vodou. Bili přes chodidla, záda i břicho. Netvoři se neštítili ani násilí sexuálního rázu. Královna pár dní vzdorovala, poté se zlomila. Prosila jen o porod a ušetření jejího dítěte. Marně,“ popisuje poslední chvíle mongolské královny dokument o opravdu příšerném osudu mladé ženy, která měla tu smůlu a žila v době, kdy se paranoidní sovětský vůdce rozhodl podmanit si Mongolsko.

Jaký je příběh královny Genenpil?

Budoucí „poslední“ královna Genenpil se narodila v době, kdy v Mongolsku panoval ještě zdánlivý klid a mír. Země sice tehdy formálně patřila pod nadvládu čínské dynastie Čching, ale pro obyvatele bylo Mongolsko hrdou a samostatnou zemí, v níž se žilo podle staletých tradic a buddhistické víry. Byl to svět sám pro sebe a malá Tseyenpil (Čejenpil), která spatřila světlo světa na jaře roku 1905 v provincii Chentí v severním Mongolsku, vyrůstala ve velice krásnou, inteligentní a zvídavou slečnu.

Její otec byl drobný šlechtic, který nechtěl své děti jen tak odbýt - dal dceři základní vzdělání a sotva se naučila číst a psát, čekal ji stejný osud jako miliony dalších mongolských žen - vdát se, rodit děti, starat se o manžela, zvířata a domácnost. To se Tseyenpil zpočátku splnilo - provdala se za místního mladíka a chtěla být jen šťastná a spokojená po boku manžela a budoucích dětí. Jenže přišel rok 1923 a mladičká novomanželka se proti své vůli ocitla ve víru vysoké politiky. Tehdejší mongolský vládce Bogd-chán (1869-1924) totiž ovdověl.

Panovník byl těžce nemocný a slepý (spekuluje se o tom, že měl syfilis) a nutně potřeboval novou ženu. A podle přísných a striktních rituálních pravidel měla být jeho další manželkou dívka, která se narodila ve stejný den jako on. Rádci, dvorní šamani i buddhističtí lámové jezdili po celém Mongolsku a hledali „tu pravou“, až pomyslný černý Petr padl na nic netušící Tseyenpil. Jednoduše ji sebrali od stáda, posadili ji na koně a tryskem odvezli do královského paláce. Doslova dívku vytrhli i s kořeny - a nikdo se jí na nic neptal!

„Že jsi vdaná? A co my s tím máme dělat? Ale neboj. Chán je těžce nemocný, on dlouho žít nebude. Pak se vrátíš domů,“ odbyly plačící a naprosto zoufalou mladou ženu dvorní dámy. Tseyenpil „vyfasovala“ nové jméno Genenpil, navlékli ji do těžkých zlatých šatů - a byla královnou! V paláci strávila po boku těžce nemocného manžela pouhý rok. Bogd-chán zemřel 20. května 1924 ve věku 54 let. Protože byl impotentní, manželství (nebo jak to nazývat) zůstalo bezdětné. A ihned po jeho skonu se Genenpil vrátila do své rodné vesnice, kde se usadila a chtěla pokračovat v normálním životě.

„Královna se po ovdovění vdala za muže jménem Luvsandamba, i když některé zdroje naznačují, že to byl její první manžel, který ji přijal zpátky. Každopádně s tímto mužem měla Genenpil tři děti - dcery Cerenchand, Dordžchand a syna Gantömöra. Mongolsko bylo po smrti Bogd-chána prohlášeno Sověty za lidovou republiku, Genenpil dostala od státního aparátu finanční vyrovnání a směla se vrátit k běžnému pasteveckému životu v jurtě. Jenže na ni čekal další krutý zlom v jejím životě. Stalin,“ zmiňuje dokument o krátkém životě mongolské královny.

Druhá polovina 30. let totiž uvrhla Mongolsko do takzvané Velké represe, což byla asi nejtemnější kapitola v moderní historii země. Sovětský diktátor Josif Stalin měl strach z rostoucí moci sousedního Japonska a rozhodl se z mongolské stepi vytvořit jakýsi „nárazníkový stát“, který bude plně podřízený Moskvě. Aby Stalin zlomil jakýkoli náznak odporu, nechal ve své paranoie nejprve zlikvidovat nepohodlné mongolské komunisty a do čela země dosadil loajálního maršála Chorloogijna Čojbalsana, přezdívaného „Stalin ze stepi“.

Pod dohledem sovětských instruktorů z obávané tajné policie NKVD se pak rozjela obludná čistka, jejímž cílem bylo naprosté zničení všech mongolských tradic, elity, víry i způsobu života. Během necelých dvou let krvavého teroru bylo zmasakrováno na třicet tisíc lidí – od buddhistických mnichů a intelektuálů po kočovníky i aristokracii. Celá země se rázem koupala v krvi a nikdo si nebyl jistý životem. V jednu chvíli poklidně žil a staral se o své, v druhé chvíli skončil v masovém hrobě.

„Mongolsko bylo prvním sovětským satelitem na světě. Stalin měl panickou hrůzu z toho, že by se země mohla odtrhnout a spojit se s Japonskem. Obával se i povstání lidí. Proto potřeboval zničit jejich identitu i historii. Zlikvidoval i zemědělce a pastevce - nahnal dobytek do sovchozů, kde tradiční zdroj obživy Mongolů hynul po milionech. Brutálně potlačil buddhistické náboženství. Komunisté zmasakrovali i šlechtu. Tradiční mongolská elita byla během let 1937–1939 úplně vyhlazena z povrchu zemského, aby už nikdy nikdo nemohl vznést nárok na trůn,“ uvádí opravdu otřesný výčet web ATI.com.

Komunističtí čekisté a agenti Vnitřní ochrany řádili jako černá ruka a zatýkali každého, kdo měl jakoukoli vazbu na starý režim, šlechtu nebo náboženství. A řada přišla i na naprosto nevinnou Genenpil, která k „funkci“ královny přišla jako slepá k houslím, vůbec za nic nemohla, starala se o děti a dobytek - a navíc byla počtvrté těhotná! Genenpilina dcera Cerenchand po odtajnění dokumentů vzpomínala na okamžik matčina zatčení:

„Jurta byla tichá, maminka ještě něco poklízela. Usnula jsem klidně a hluboce. Když jsem se vzbudila, tatínek klečel na zemi a drásal si tváře. To byl pro něj výraz nejhlubšího zoufalství. Všude kolem se válely roztahané věci. Maminčin šál, její bota. Připravovala večer věci pro miminko, i když byl ještě čas. Matka měla ráda věci připravené. Viděla jsem vytažené dečky po nás, jak je chtěla vyprat a už to nestihla. Na polštáři jsem poté našla kostku cukru. Tuto pochoutku jsme dostávali jen za odměnu nebo ve významný den. Maminka se tím s námi rozloučila. Cukr mám už navždy spojený jen s ní. Už jsem ji nikdy neviděla,“

Genenpil byla obviněna z vykonstruované špionáže pro Japonsko a ze snahy obnovit monarchii. Po zatčení ji uvrhli do obávané ulánbátarské věznice Suchbátar. Zde ji do rukou dostali vyšetřovatelé z mongolské Vnitřní ochrany. „Tato bezpečnostní jednotka byla plně kontrolovaná a instruovaná přímo z moskevského ústředí obávané NKVD, naučili je i brutálním metodám výslechů. Právě pod dohledem Vnitřní ochrany musela těhotná bývalá královna snášet nepředstavitelné mučení,“ popisuje web Binance.com.

Ubohou Genenpil nechávali dlouhé hodiny stát nahou v ledových celách, byla zmrzlá, vyčerpaná, zkrvavená, zmučená a hladová. „Dítě v ní dále rostlo. Určitě si myslela, že o ně kvůli nelidskému zacházení přijde, ale když se tak nestalo, zkoušela smlouvat. Podepíši vám to všechno, když mě necháte porodit. To dítě za nic nemůže, nemá s chánem nic společného. Já také ne. Nechte mě porodit. Trvala na tom. Vyšetřovatelé se jí vysmáli. Máme málo informací o tom, co se v celách dělo, tohle je ale zaznamenané,“ uvádí dokument.

Známe i okamžik, kdy se zlomila: na protokolu o přiznání viny totiž chybí její podpis, i když uměla psát. Jsou na něm pouze nečitelné šmouhy - podle zděšených historiků, kteří listinu zkoumali, se bezpochyby jedná o krvavé otisky prstů. Zkrátka jí tam připlácli dlaň, když byla zcela bez sebe. Příšerná představa! Zmučenou nevinnou paní poslal na popraviště na přímý rozkaz Stalina diktátor Čojbalsan. V květnu roku 1938 vyhnala popravčí četa za město skupinu odsouzenců, mezi kterými byla i těhotná žena s pořadovým číslem sedmnáct - poslední mongolská královna Genenpil.

Traduje se, že jeden z mladých vojáků popravčí čety odmítal stisknout spoušť. Pohled na klečící královnu v pátém měsíci těhotenství, na její bříško, ho prý naprosto paralyzoval, protože měl doma sám těhotnou ženu. Pod hrozbou okamžité smrti ale nakonec vystřelit musel. Říká se také, že z popravy se dochoval film, není to ale pravda. Jedná se o záběry z hraného snímku Poslední chánova královna, který byl natočen v roce 2000.

Komunistický režim se po exekuci pokusil její existenci úplně vymazat z historie a tělo nechal vhodit do jednoho z anonymních masových hrobů v lesích kolem hlavního města. Pravda o jejím konci vyšla najevo až v roce 1991, kdy nová mongolská vláda odtajnila spisy tajné policie a dcera mohla poprvé veřejně promluvit o osudu své matky. V témže roce byla poslední mongolská královna oficiálně rehabilitována.

Po Genenpil zbyla ona překrásná a jímavá píseň, která se na její počest dodnes zpívá v mongolských jurtách. A také jistá bezmoc lidí, kteří se i po mnoha desítkách let ptají: Proč jí to udělali? Jak mohli? Byly to vůbec lidské bytosti?

Zpracováno podle: ATI.com, Genenpil, Facebook, Reddit, Dokument YouTube (2), Grokipedia (2), Stalinské represe v Mongolsku, Britannica.com, Bogd chán, Čojbalsan, Instagram, Binance.com, Last Queen of Mongolia