Krutý osud poslední čínské císařovny: Wanrong vystavovali v kleci, zemřela hlady v louži své moči

U nás se říká, že se „někdo narodil na nešťastné planetě…“. Na jaké planetě se asi musela narodit císařovna Wanrong, to je otázka čistě řečnická. Její život se dá popsat pouze slovy monumentální utrpení. Bylo to vše jak z nějakého špatného filmu. Přitom dětství a dospívání měla mladá a velice krásná dívka hezké - milovaná dcera, opečovávaná holčička, která měla pokoj plný hraček, jezdila na kole, měla spoustu knížek, jedla jen vybrané lahůdky „z dovozu“.

Jenže - vybral si ji Puyi (Pchu I.), císař z dynastie Čching. Viděl její fotografii a rozhodl se pojmout Wanrong za manželku. Neměla na vybranou. Nebyla šťastná ani minutu, navíc se musela o vše dělit s druhou manželkou. Politická situace v Číně skončila revolucí, která vedla ke vzniku Čínské republiky. Tak skončila několik tisíciletí trvající monarchie a Puyi musel abdikovat.

Nastala anabáze, na jejímž konci je mrtvá Wanrong v kleci. I když si zčásti za něco mohla sama, nemohla ovlivnit svůj osud. Poslední čínská císařovna a ohlédnutí za její opomíjenou památkou.

Budoucí vladařka se narodila jako Gobulo Wanrong v Pekingu 13. listopadu 1906. Její otec zastával velice významné a důležité místo v tehdejší společnosti - Rongyuan působil jako ministr pro domácí záležitosti císařského dvora. Vysoce postavený mandžuský rod ale postihla tragédie - matka zemřela při porodu dcery, některé zdroje uvádějí, že se tak stalo, když byly Wanrong dva roky. Holčička měla ale štěstí, otec se oženil a nevlastní matka ji milovala jako vlastní, stejně tak i jejího bratra.

Nová manželka vůbec utvořila s Rongyuanem velice harmonický pár. Narodil se ještě syn, všichni se navzájem měli velice rádi, byli k sobě zdvořilí a Wanrong měla všechno. Navíc zázemí bylo i pokrokové - otec na rozdíl od jiných v té době věřil, že ženy jsou rovnocenné mužům. Také toužil po tom, aby jeho dcera získala vzdělání na úrovni synů. Tehdy to bylo v Číně něčím nevídaným.

V roce 1911 ale v Číně propukla revoluce. Dynastie Čching byla svržena, což vedlo k vytvoření Čínské republiky. Císař Puyi z dynastie Čching musel abdikovat, ale mohl si ponechat svůj titul i palác. Titul byl však pouze symbolický, přesto mohl žít dosavadním aristokratickým způsobem. Také měl právo na všechny pocty. Jenže ve finále s ním bylo zacházeno spíše jako s návštěvou. Monarcha, který je na návštěvě ve vlastní zemi. Zatím.

Politická situace v zemi byla vyrůstající Wanrong úplně „ukradená“, byla dítě a stejně moc nechápala, co se děje. Když začala dospívat, zajímala se hlavně o čtení romantických příběhů, snila, naučila se anglicky, pořád přemýšlela, jakého si vezme muže, dokonce psala fiktivnímu idolovi milostné dopisy. Sledovala filmy, milovala vycházející hvězdy tehdy poměrně nového stříbrného plátna. A otec jí vše dopřával. Jenže to už si mladý císař Puyi prohlížel fotografie. A nad životem Wanrong se začal stahovat velký mrak.

Puyi si vybíral nevěstu. Mladý císař si v souladu s tradicí mohl vzít i více žen. Líbila se mu Wenxia (Wenxiu). Té bylo ale dvanáct let. Puyi nicméně trval na tom, že si tuhle malou holčičku vezme. Formálně to však nešlo, ale tvrdohlavý výrostek na Wenxii trval. Do celé věci se musela vložit bývalá konkubína jeho otce, která měla u dvora velký vliv. Probírala fotografie všech mladých děvčat, která byla v okruhu císařského paláce, dcery úředníků, vysoce postavených osobností i zaměstnanců.

A ukázala Puyimu šestnáctiletou Wanrong. „Tu si vezmi. Ta je stejně stará jako ty. A její rodinné zázemí je v pořádku. Je pohledná. Bude poslušná. A v souladu s mandžuskou tradicí si můžeš vzít i Wenxiu, jen na souložení počkáš, až trošku povyroste!“ řekla mu Jin. Na to Puyi kývl.

Wanrong byla najednou vytržena ze svého krásného dospívání a vržena rovnou do života, se kterým nechtěla mít nic společného. U dveří se objevilo procesí dvorních eunuchů, oznámili rodině, že si císař vyvolil jejich dceru za nevěstu, což byla obrovská čest a nikdo nemohl protestovat. Wanrong byla z minuty na minutu uzamčena a začalo učení dvorní etikety. „Přece si nemůžu vzít muže, kterého jsem nikdy neviděla,“ plakala a nemohla tomu vůbec uvěřit. Ale bylo to tak.

Dvorní dámy a eunuchové si ji „vzali do parády“ a mimo chování dívku připravovali na manželské povinnosti. Romantická Wanrong byla úplně bez sebe, trucovala a protestovala, jenže se do věci vložil i její otec, který věděl, jaká čest rodinu potkala.

1. prosince 1922 se konal v Zakázaném městě svatební obřad, který se držel všech tradic císařského dvora. Puyi sice už nebyl vládnoucím císařem, ale pocty byly jemu i jeho ženám prokazovány jako by žádná revoluce nebyla. Americký autor cestopisů Richard Halliburton, který byl na svatbě přítomen, popisoval: „Ve čtyři hodiny ráno se tato nádherná podívaná pohybovala měsíčními ulicemi Pekingu. Přinesli nevěstu v nosítkách, šestnáct šlechticů ji neslo. Následoval jsem je a přemýšlel o duševním stavu malé holčičky uvnitř. Uvědomovala si, že jde do vězení? Že se vzdává svobody? Pomalu se otevřela brána - do toho mýtického „uvnitř“ byla vnesena chvějící se a uplakaná holčička. Brány se s rachotem zavřely. A tím se zavřela i duše malé holčičky.“

Po nesčetných tradičních obřadech mělo dojít ke svatební noci. Wanrong byla připravena, vykoupána, oblečena. Jenže Puyi manželské povinnosti nesplnil. Před svědky, kteří u svatebního lůžka bděli, zda dojde ke styku, Wanrong osočil, že s ní spát nebude, protože „si počká na Wenxiu, kterou miluje“. Uplakaná Wanrong si uvědomila, že v ten den se nestala manželkou pouze ona, ale i její dvanáctiletá sokyně. Muselo to být příšerné a útěk manžela ze svatebního lůžka znamenal obrovské ponížení. Sotva se stala císařovnou, už byla nešťastná.

Ale byla tvrdohlavá a rozhodla se, že když už, tak už - že si bude žít svůj život. Když může císař, může ona také. Ať si čeká, až mu Wenxia vyroste, aby s ní mohl spát, ona si bude dělat své. A také dělala. Přinesla na škrobený dvůr moderní zvyky, věci, knihy, hudbu. Starobylým palácem se linul jazz, Wanrong tančila s eunuchy, nosila západní módu i účesy, říkala si „Elizabeth“, starala se dlouhé hodiny o své tělo, vlasy, šaty, koupele. Užívala. Ale byla také velice dobročinná a štědrá. Zvala si k sobě potřebné, kterým pomáhala. Mohla být šťastná a věřila, že se Puyi „uklidní“ a vezme ji na milost. Jenže tu byla Wenxia.

Ta dávala své „spolumanželce“ neustále najevo, jak ji císař miluje, že spolu konečně spali, jaké to bylo. Opovržlivě Wanrong nadávala a vysmívala se jí. A sotva císař okusil sex, začal se mu tento nový koníček líbit, takže svou „přízeň“ věnoval i dosud nedotčené Wanrong. Zkrátka ji zatáhl do postele, mnohokrát, což Wenxia nemohla přenést přes srdce. Mladé ženy se hádaly a hádaly a císař byl jako kohout. Sexem posedlý kohout. Zní to spíše jako legrace, ale citlivá Wanrong to nesla strašně. A aby alespoň na chvíli zapomněla, okusila opium. A bylo to.

Wanrong začala trpět depresí, opium tehdy byla taková běžná věc, ovšem nesmělo se to zvrhnout. A v tomto případě se to zvrhlo nesmírně. Wanrong trápily i bolesti celého těla, žaludku, hlavy. Trpěla gynekologickými problémy, měla prý „strašidelný“ menstruační cyklus, kdy krvácela třeba měsíc v kuse za hrozných bolestí. Přidaly se i nervové tiky, škubala jí víčka, koutky úst. Vše měla „od nervů“ a užívala na to opium. Kouřila cigarety, do kterých si ho přisypávala. Brzy se stala závislou. V říjnu roku 1924 přišel státní převrat, který měl za následek vyhnání císaře a jeho rodiny ze Zakázaného města.

Wanrong nevěděla, co se děje, za noci prchali z paláce, aby se dostali pod ochranu Japonců. Azyl našel císař v japonském Tianjinu (Tchien-ťin). Ženy ho následovaly s celou družinou. V Japonsku Wanrong opiu propadla zcela. Začala trpět neurastenií, měla hrozivé migrény, bolestí vždy oslepla, pronásledovala ji chronická únava. Navíc samozřejmě všude vládly nesmírné obavy a úzkost z budoucnosti. „Co s námi bude, co s námi bude,“ provolával neustále císař. Wenxia byla úplně mimo sebe, z čista jasna ztratila vše, milovala pozlátko, teď byla někde v exilu. A jedné noci se sebrala a císaře opustila. Prostě utekla.

Puyi byl naprosto zdrcen. A Wanrong to schytala na celé čáře - prý jeho milovanou vyhnala ona. Toxická atmosféra na císařovnu působila zhoubně. V roce 1932 Japonsko dosadilo Puyiho do čela státu Mandžukuo. I když byl Puyi oficiálně korunován v roce 1934 císařem, jeho moc byla omezená. Mandžukuo bylo ve skutečnosti japonským protektorátem. Puyi i Wanrong byli drženi pod neustálým dohledem. Wanrong úplně ztratila soudnost a začala si poměr se dvěma sluhy zároveň, manželé na sebe pouze křičeli a házeli po sobě věci. Do toho neustále sjetá a zkouřená císařovna otěhotněla. Puyi věděl, že dítě není jeho, Wanrong rezignovala, hulila jako komín, pila a opium si obrazně řečeno mazala i na chleba - aby jí bylo jedno, co se stane s dítětem.

Wanrong totiž věděla velice dobře, že si miminko nebude moct nechat. Ba co víc - že ho zřejmě dají pryč, nebo ho zabijí. Také se tak stalo. Po příšerném porodu, který málem nepřežila, jí dceru ani neukázali. Pouze mlhavě řekli, že ji dali „hodným lidem“. Jestli tomu Wanrong uvěřila nebo ne, o tom lze jen spekulovat. Při zkoumání osudu její malé dcery se zjistilo, že zemřela hned po porodu. A co hůř - zabít ji měl Puyi. Hodil ji do kotle vroucí vody. Tak zní jedna verze celého pátrání.

Po této tragédii Wanrong obrazně řečeno zalezla do nory. Celé dny i noci bděla, kouřila opium, vyhubla na kost. Přestala o sebe dbát, musela si dokonce ostříhat vlasy, protože se do ní daly vši a štěnice. Služebné s ní měly peklo, nutila je ke strašným věcem. Ztrácela důstojnost, povalovala se nahá, chtěla po nich různé nechutnosti. Císařovnu nikdo neviděl, přestala vycházet. Před obličejem si vždy držela vějíř, aby zakryla svou příšernou pleť.

Když byla Wanrong duševně při smyslech, plakala a proklínala svého otce. Obviňovala ho, že jí zničil život. I když si za vše mohla sama, protože si absenci lásky svého muže vynahrazovala opiem, je těžké ji soudit. Byla vržena do života, o který nestála, který nenáviděla a který ji ničil. Mělo být však hůř. Přišel totiž rok 1945. Začala se psát poslední kapitola života nešťastné císařovny. A tehdy nemohla za nic. Stala se atrakcí, týranou a zmučenou ženou v kleci.

V srpnu 1945, během evakuace Mandžukua uprostřed sovětské invaze, se Puyi pokusil uprchnout. Celá družina jela vlakem, Puyi vystoupil a přesedl na letadlo do Mukdenu. A svou ženu a švagrovou Hiro Sagu zanechal osudu. Prostě jim ulétl. Ženy zůstaly ponechány napospas. Pokusily se uprchnout do Koreje, ale byly zadrženy čínskými komunisty. Wanrong v jejich spárech uvízla a nastalo peklo. Byla považována za japonskou sympatizantku, bylo jim úplně jedno, že vlastně stále JE císařovnou. Pologramotní partyzáni s ní dělali příšerné věci. Příšerné. Zatkli ji a uvěznili.

Nelidské týrání vyvrcholilo veřejnou exhibicí, kdy nahou císařovnu zavřeli do klece a vystavovali ji jako zvíře v ZOO. Lidé se chodili dívat, házeli po Wanrong kameny, píchali do ní klackem. Byla schoulená v klubíčku a jen naříkala, což dav kvitoval uznalým jásotem. Takto v kleci procestovala nebohá Wanrong pár vesnic, kde ji vždy ztýrali a hanobili tím nejhorším způsobem. Násilné odejmutí opia jí navíc přivodilo ty nejstrašidelnější abstinenční příznaky. Nikdo jí nic nedal, vodu, jídlo, opium, ač zoufale prosila. Jen se jí vysmáli. Nakonec císařovnu čínští komunisté hodili do vězení v Jilinu.

Hiro Saga obývala vedlejší celu, byla svědkem všeho, i jejího šíleného konce. Zbídačená Wanrong se zcela pomátla. Začala halucinovat, myslela si, že je v paláci, udílela „strážím“ rozkazy, což vyvolávalo mohutné salvy smíchu. Hiro Saga prosila věznitele, aby jí dali alespoň najíst, což odmítli s tím, že „to už nemá cenu“.

Hiro Saga popisovala ve svých pamětech: „Celý den se císařovna válela na holém lůžku, křičela a sténala jako šílená žena, oči měla rozšířené agónií. Podívala jsem se malým oknem a ke svému překvapení jsem viděla, že císařovna spadla ze svého lůžka na betonovou podlahu. Zápach moči byl hrozný. Pak se přidal další zápach, všech tělesných výměšků. Její svěrače povolily všechnu zadržovanou tekutinu. Nepopsatelná tekutina, nepopsatelný zápach, nepopsatelný konec naší drahé. Celé dny to trvalo. Volala jsem a křičela, ale nepřišli.“

Věznitelé viděli, že je s císařovnou konec, Hiro Sagu od ní proto oddělili a nechali ji ležet. Kolik dní umírala v louži svých výměšků, o tom snad raději nepřemýšlet. Wanrong byla oficiálně nalezena mrtvá 20. června 1946. Zemřela hlady, což uznal i přivolaný komunistický lékař. Ten jediný byl alespoň trošku pobouřen tím, jak ji utýrali. Ale co mohl dělat. Nařídil proto, aby tělo rychle „někam“ uklidili. Nikdo neví, kde skončila. Někteří tvrdili, že byla zabalena do kusu látky a pohozena v kopcích, jiní, že spálena či hozena do vody. A jeden zdroj tvrdí, že ji rozsekali a hodili zvířatům.

Strašlivý konec poslední čínské císařovny komentoval po třech letech i její muž Puyi, kterému do exilu napsala Hiro Saga. Napsal dopis, kde stojí: „Zkušenosti Wanrong, kterou jsem tak dlouho zanedbával, by byly pro moderní čínskou dívku nepochopitelné. Pokud o jejím osudu nebylo rozhodnuto při jejím narození, její konec byl nevyhnutelným důsledkem jejího sňatku se mnou. Přikládala velký význam svému postavení císařovny. Wenxia byla ochotná být mou ženou se vším všudy, Wanrong byla ochotná být manželkou podle jména. Prý měla trpký konec, velice trpký. Ano, jsem si toho vědom.“

Zajímavé. Byl si také vědom toho, že Wenxia mu utekla? A že on utekl od Wanrong a nechal ji tyranům, kteří ji utrýznili k smrti? Puyi byl dle všeho obrovský pokrytec.

Po mnoha a mnoha letech se Wanrong dočkala svého náhrobku v podobě kenotafu v místě, které se nazývá Hrobky západního Čchingu. V symbolickém hrobě leží pár jejích osobních věcí. A také píseň, kterou nadaná Wanrong složila, když se vdala. Je to jakýsi její epitaf, zoufalé volání o pomoc. Můžeme tím tohle pohnuté vyprávění o osudu jedné ženy, která se narodila na nešťastné planetě, zakončit.

zpracováno podle:

Wanrong – Wikipedie (wikipedia.org)

Pchu I – Wikipedie (wikipedia.org)

Tchien-ťin – Wikipedie (wikipedia.org)

Hiro Saga - Wikipedia

Časopis Epocha, Časopis 100+1

Dokument BBC Poslední císařovna

Kruté manželství císařovny Wanrong: Absenci lásky a si kompenzovala opiem – Lifee.cz

Sun Yaoting – Wikipedie (wikipedia.org)

(při zpracovávání jsem se snažila dodržet pravopis i přepis čínských a japonských jmen a názvů, leč pokud se chyba vloudila, velice se omlouvám :-) pozn.aut)