První kulturistka světa se svlékala do naha, ženy ji nenáviděly. Vnadná Lulu vymlátila boxerovi zuby

11. listopadu 1901, West Orange, New Jersey, USA. Ve svém filmovém studiu Black Maria sedí čtyřiapadesátiletý Thomas Alva Edison, světově proslulý vynálezce s mnoha patenty, které mu zaručily nehynoucí slávu a úspěch. Jenže nyní to není osobnost ověnčená aureolou nepřístupného vědce - je z něj dychtivý muž, který si nervózně prohrabává vlasy a pochoduje po studiu. „Ona snad nepřijde!“ vyštěkne vztekle směrem ke svému asistentovi.

Edwin S. Porter v klidu sedí za masivním dřevěným přístrojem, který připomíná spíše obrovskou bednu s pár otvory a klikou. S úsměškem pozoruje svého šéfa. „Toká jako tetřev. Já tu ženskou nemám rád. No, ženskou…“ pomyslí si kameraman Edwin a zakousne se do jablka. „Ta má do ženský hodně daleko. Ale proti gustu,“ pokrčí rameny Porter, který si vzpomene na svou manželku. Jak je jemná a křehká! Do téhle Charmion by se jeho Caroline vešla pětkrát!

Skleněným stropem dovnitř proniká sluneční světlo, reflektory jsou horké, Edison si setře pot z čela a asi po sté aranžuje připravenou scénu. Na pozadí nařasených látek, umělých stromů a květin se houpe hrazda, pod ní jsou další květiny, herci v oblecích pokuřují opodál a čekají, až dovnitř vejde protagonistka průkopnického filmu, který jako jeden z prvních děl ukazuje ženské tělo a sexualitu.

Konečně se Edison dočká. Šestadvacetiletá Laverie Vallee vstoupí do studia a usmívá se. Je mohutná a hřmotná, přesto je na ní něco líbezného. „Charmion, drahá,“ líbá jí rozechvělý Thomas Alva Edison ruku. Následuje chvilka vysvětlování, ale Laverie vynálezce přeruší:

„Já vím, co mám dělat. Nebojte se!“ usedne na visutou hrazdu. A začne provádět krkolomné pozice, při kterých se dráždivě svléká. Než se zbaví poslední vrstvy oděvu, přítomní pánové jsou naprosto mimo sebe.

Sám Edison po finální scéně, kdy na plac nechá naběhnout dva muže, kteří zakryjí celkovou nahotu herečky (protože usoudil, že kdyby to ukázal „naplno“, zřejmě by to diváci už nepřežili), vrávorá a ovívá si potem zborcené tváře. Nahá Charmion se dál houpe na hrazdě, ňadra se jí pohupují, velkýma svalnatýma rukama svírá provaz a významně se na Edisona usmívá. Thomase škrtí límeček, lapá po dechu, srdce mu buší, tělo ho tak trochu zrazuje…

Bum! padne světoznámý vynálezce jako podťatý k nohám kameramana Edwina S. Portera…

Dnes už se tomu zasmějeme, je ale vidět, že Laverie byla skutečně půvabná a sexy:

„Byl to jeden z prvních filmů, který zachycoval odhalující se ženskou postavu. Zkrátka striptýz. Tento Edisonův film se zaměřoval čistě na erotiku. I když to Edison nenechal dotáhnout do úplného konce, spojil tehdejší populární zábavu s novinkou, kterou byl pohyblivý obraz. Film Trapeze Disrobing Act je tak historickým záznamem vlivu nové technologie na populární kulturu. Protože tehdy vidět ženu, která se svléká, odhazuje svršky do náruče čekajících mužů - to byla síla, jak se říká. Dnes se tomu zasmějeme, tehdy lidé omdlévali hrůzou i vzrušením!“ říká amatérský kameraman Josef Kraft.

Charmion byla hvězdou tzv. vaudevillu (forma estrády populární na přelomu 19. a 20. století) a její číslo bylo na tehdejší viktoriánské poměry velmi odvážné a provokativní. Spojení síly, ladnosti a postupného odhalování na visuté hrazdě bylo pro diváky fascinující a šokující zároveň. Několikrát si na ni počíhali a zbili ji do krve. Pro prudérní část obyvatel neměla Laverie Vallee (docela jazykolam!) právo být vůbec na světě. Taková sprostota a nestoudnost!

Jenže Laverie se nedala. Začala posilovat, tvrdě na sobě dřela, až měla svaly větší něž kdejaký muž. Hrdě je ukazovala před šokovaným publikem, takže bývá označována za první kulturistku světa. A sotva měla sílu, údery oplácela. Zmydlila na jednu hromadu všechny, kteří si na ni chtěli počíhat. A že jich bylo!

Jaký je osud naprosto nevšední ženy, která předběhla dobu?

Budoucí Charmion, žena, která se svléká a ohýbá ocelové tyče, se narodila 17. července 1875 v americkém Sacramentu jako Laverie Cooper. Její táta Samuel Achilles Cooper byl žokej. Měřil jen 150 cm, byl drobounký a matka Martha Coverdill jej převyšovala o dvě hlavy! Laverie nebyla vysoká, měřila podle dohledaných záznamů varieté cca 160 cm, byla ale robustní, mrštná a nesmírně ohebná. Už v osmi letech vystupovala pod jménem Lulu, hadí dívka.

Pod tím si představme klasickou hadí ženu, jenže Laverie „nehadovala“ na zemi, ale právě na visuté hrazdě. Kreace, které malá dívenka předváděla, braly lidem dech. „Jako kdyby neměla žádné kosti v těle!“ zírali diváci varieté v Sacramentu, kam Laverie utíkala vystupovat.

Doslova utíkala, rodiče s tím samozřejmě nesouhlasili. „Cirkusačka, zbláznila ses?“ fackovala dceru Martha. Táta se ale s některými artisty znal. „Tak ji nech. Od malička chodí do stájí. Myslel jsem, že za koňmi. A ona si tam ve stodole pověsila hrazdu! Dá si nohu za krk, hází po ní peníze, alespoň si něco vydělá!“ děl dobrácky žokej.

To měl pravdu, Laverie byla po vystoupeních zasypaná mincemi. Jak vyrůstala a dospívala, z mincí se staly kytice od četných ctitelů. Byla totiž nesmírně sexy. Nebála se vkusně ukazovat svou nahotu. A jelikož tak činila na visuté hrazdě za různých akrobatických pozic, z užaslých mužů se staly uslintané, vzrušené a vzdychající trosky! Bez nadsázky. Varieté praskalo ve švech a principál si mnul ruce. A co teprve když si ji vzal do parády (ve všech významech toho slova) jistý Harry Delaney!

Vysoký a velice pohledný silák pracoval jako trenér a přivydělával si akrobatickými kousky. Laverii začal drezírovat, když jí bylo osmnáct - a o rok později (1894) už byli manželé. Se vstupem do manželství a ztrátou panenství byly její projevy vůči mužskému publiku ještě více lascivnější. Získala ono kouzlo, šarm, sexappeal, jiskru - a sexuálně dráždila diváky cirkusového komplexu Sutro Baths v San Franciscu.

Škrobené manželky brzy zjistily, že jejich muži chodí do varieté na hanbatou nestydu „Lulu Cooper“, jak si tehdy Charmion říkala. Několikrát byla přepadena a zbita v zapadlé uličce - do té doby spadá její posedlost tělesnou sílou a svaly. „Já jim to musím oplatit. Když mne bijí, ať jim také dám co proto!“ říkala Harrymu. Manžel byl „ohýbač“, takže začal svou ženu trénovat i v posilování.

Laverie brzy získala muskulaturu, kterou by jí mohl kdejaký muž závidět. Hrdě ukazovala svaly na rukou i nohou, při kouscích na hrazdě sem tam něco přelomila nebo roztrhala - s oblibou na sobě nechala „popraskat“ oděv, který následně zcela strhla. Nebo polonahá běhala po jevišti a tahala za sebou kusy nábytku nebo skupinu taktéž polonahých dívek - a diváci tím více šíleli.

Tedy mužská část diváků. Pro ženy se stala „pekelnou courou“. Článek v San Francisco Call popisoval kalamitu, která se odehrála večer po říjnovém představení v roce 1897: „Hlouček žen čekal na umělkyni jdoucí z vystoupení. Vejce naházeny na vnadnou Lulu. Hanbinec! Veřejný dům! Coura! Rozvracečka rodin! Vnadidlo na počestné manžely! Nadávky pršely na hlavu skrývající se akrobatky na visuté hrazdě, která prý toho večera - jaká hrůza - ňadra pánům odhalila!“

San Francisco se sice v té době pyšnilo tím, že je moderním a liberálním velkoměstem, ovšem na místní tohle bylo zřejmě moc. Laverie a Harry se rozhodli, že přijmou nabídku na turné po New Yorku. Lulu přijala nové umělecké jméno Charmion a poslední vystoupení v SF si pěkně vychutnala: ukázala na hrazdě úplně všechno. Málem tím zavinila zboření celého varieté - vzrušení pánové naběhli na jeviště ve snaze se nahaté akrobatky dotknout!

Laveria pak musela doslova letět k připravenému kočáru, protože ji shromážděné ženy (některé měly i transparenty a zavolaly policejní hlídku!) hodlaly poučit o správné morálce nejen vajíčky, ale i pěstmi! Deník Sacramento Union tento incident samozvaných strážkyň dobrých mravů detailně popsal - a autor článku pak smutně poznamenal:

„Byla to poslední příležitost vidět odvážnou leteckou akrobatku v jejím domově, protože zítra odjede naplnit své poslání: rozdávat lidem radost v New Yorku!“ Novinář velice pravděpodobně patřil mezi četné ctitele nestydaté Charmion. Četné články o akrobatce Laverii jen dokládají, jak nesmírně populární tato žena byla! Po příjezdu do New Yorku se Charmion okamžitě stal senzací. Na konci roku 1897 vyprodala všechny velké cirkusy v celém městě.

A stala se velice zvláštní věc: na svlékající se Charmion začaly chodit ženy. Ne ji zbít nebo po ní metat vejce, kdepak! Článek v Timesech z 23. června 1898 píše: „Představení jsou ženami přeplněná. Mnoho dam touží po osobním setkání s umělkyní. V jejich očích čteme závist. Jaká svoboda, jaká nespoutanost! Mladé, staré, všechny touží vidět tu, která se nebojí odhodit těsný korzet.“

Ve viktoriánsko-edwardiánském období byla Charmion velice kontroverzní postavou. Pro některé muže bylo zcela nepřijatelné vidět svlékající se ženu, která je navíc osvalená jako námezdní dělník. Pro další byla zjevením, na které se chodili dívat třeba třikrát denně. Přízeň žen, která Charmion velice potěšila, zřejmě končila za hranicemi New Yorku - po úspěchu v Mekce umělců logicky následovalo turné po všech státech USA.

A tam se děly věci nevídané. Je docela legrace číst texty v tehdejším tisku: v každém státě to bylo jiné. Někde ji chválili, někde do Charmion redaktor nenávistně tepal: „Charmion uráží mravy. Její svlékání je to nejodpornější, co jsem kdy spatřil. Nebyl jsem poté týden schopen ulehnout se svou vlastní ženou a plnit manželské povinnosti, neboť jsem měl neustále před očima její pokleslý výstup a odhalené vnady!“ stěžoval si nějaký novinář, který se zřejmě nemohl vzpamatovat!

Boston Globe přinesl další z očerňujících textů - tentokrát si redaktor nebral servítky, ale jaksi přišel o veškerou slovní zásobu, protože po návštěvě bostonského vystoupení Laverie Vallee napsal jen pár všeříkajících výkřiků: „Nemravné! Špinavé! Odporné! Neslušné, ponižující, ďábelské a Bohu se rouhající!“ Ještě chybělo, aby napsal, že žena je nástrojem ďábla a skrze její lůno… Však rozumíme. V Bangoru v Maine pro změnu noviny vyzpovídaly čtrnáctiletého studenta, který kráčel z představení naprosto omámený.

Hošík blekotal úplné nesmysly: „Já chodím do YMCY (sdružení mladých křesťanských mužů, kde chlapci cvičili, aby předešli nemravným myšlenkám). Byl jsem se podívat. Měl bych se stydět. Já vím. Viděl jsem kousek krajky u sestry, také jsme pozorovali dívky při koupání. Ale nic mne nemohlo připravit na něco tak příšerného, jako je tato paní. Vždyť tam létala, ona létala, ach… A pak se svlékala, ach…“ mlel vzrušený student.

Tyto útoky však Charmion v kariéře jen pomáhaly. To už ale neměla po boku věrného manžela Harryho, který potlačil veškerý pud sebezáchovy a začal si románek s krasojezdkyní. Když se to Charmion dozvěděla, počíhala si na milující se dvojici u maringotky a slečně tak trochu srovnala fasádu. Koňská akrobatka neměla zuby, Laverie jí také zlomila pár kostí v těle - a od manžela hrdě odešla.

Stala se svou vlastní manažerkou; úspěšná podnikatelka prodávala suvenýry s fotkami, na kterých předváděla kulturistické pózy a vydělávala na svou dobu neuvěřitelné peníze. V Evropě vyvolala svlékající se akrobatka takový skandál, že představení byla zcela vyprodaná a muži se prali o lístky až do krve! Ve Francii byla za hvězdu, horší to bylo v Londýně - tam musela protesty rozhánět policie!

To samé v Berlíně. Ono není divu - šosácké dámy a věřící pánové nesnesli pohled na „tu divnou a sprostou ženskou"! Do Petrohradu vstoupila vítězoslavně s novým repertoárem, který si na turné po Evropě připravila. I ruské noviny se předháněly ve vylíčení dráždivé nahoty americké akrobatky. Osvědčená kombinace atletiky, muskulatury, ohromujících artistických výkonů na visuté hrazdě a striptýzu zaručila Charmion neskutečnou popularitu.

Nebyla ale ani zdaleka hloupá! Vlastnila několik domů, jako jedna z prvních žen v USA si pořídila auto a věnovala se zvyšování své fyzické kondice. Chtěla mít svaly a podřídila tomu všechno. Nechala si u trenéra slavných boxerů sestavit jídelníček i cvičební program na míru - v domě měla vybudovanou hotovou posilovnu. Z Evropy se musela vrátit kvůli úrazu: při svlékání punčochy hlavou dolů na hrazdě se zamotala do sukně, nedokončila zamýšlený obrat, spadla a zlomila si kotník.

Po vyléčení se vrhla na box. Přemluvila slavného Terry McGoverna, aby si s ní dal v ringu pár kol. Přátelský zápas skončil jakousi remízou, protože Terry nechtěl Laverii poškodit obličej. Hůře skončil Charles „Kid“ McCoy. Ten nechtěl boxovat, chtěl Charmion „skolit“ do postele. Sotva ji políbil, rozzuřila se a „skopala ho do kuličky“, jak se u nás říká. Přerazila boxerovi čelist - a když sténal na zemi, nakopla ho podpatkem do oněch míst.

Na jejích zádech byly dle obdivovatelů: „Jen samé tvrdé hrbolky a vystupující pletence svalů“. Estéti ale chtěli zpět svou svlékající se Charmion. Ne „babochlapa“. Na to umělkyně reagovala novou striptýzovou skladbou, která tehdy zavinila omdlévání pánů v publiku. Charmion přišla na scénu zcela ušněrovaná v typickém pevném viktoriánském oděvu: Mohutné sukně až na zem, korzet, klobouk, rukavice…

A pak usedla na hrazdu a celý tento krunýř ze sebe za stálého přetáčení a létání svlékla. „Punčochy černé na ladných nohou při obráceném přemetu. Vše bylo vidět, vše. Ale zároveň zakryté. Jak vzrušující! Rozepínala si podvazky, dělala, že je znepokojená, že se stydí: schovávala si nahotu sukní. Bylo to rozpalující. Žár sálal přes celý sál. Vysvlékne se? Pánům padaly cvikry a muchlali ve zpocených rukách cylindry…“ zní dobový popis v časopise The World, který vlastnil slavný Joseph Pulitzer!

„Pod punčochami měla trikot tělové barvy, po nímž se zřetelně rýsovala její sošná ňadra. Ach, živote! Jak krásný občas jsi, že dovolíš viděti něco tak neskutečného!“ stýská si autor článku, který evidentně také nevládl zdravým rozumem! Laveriiným poznávacím znamením se ale postupem doby stávaly hlavně svaly. Když ji objevil Thomas Alva Edison (a úplně se z ní zbláznil), po svlékání vždy ukázala kulturistický postoj - z toho bylo publikum jako zjančené!

Jak bylo zmíněno v úvodu, Edison se rozhodl prostřednictvím Charmion rozšířit své „pohyblivé obrázky“ i mezi mužské publikum. Ten filmeček je svým způsobem velice roztomilý - v dnešních divácích, kteří jsou zvyklí na všechno, vyvolá ale spíše shovívavý úsměv. „Jenže tehdy mít záznam striptýzu, to se rovnalo bombě. Edison ji chtěl tak moc - myšleno mít ji na filmu, jinak nevím - že kulturistku přemlouval a cestoval za ní po celé Americe,“ říká Josef Kraft.

A pokračuje: „Ona se nestyděla, podle všeho jen neměla čas. Když si chvíli udělala, byl Edison jako zjančený. Pozadí vzniku filmečku Trapeze Disdressing Act je zajímavé: poprvé tam jsou tleskající muži. Správně měli být dle tehdejší morálky zhnusení. Měli by zvracet, křižovat se; odvracet se od kamery a pohoršovat se. To nedělají, tleskají. Zatímco se Laverie svléká, chytají její svršky.“

„Co se týče povídaček o tom, že Edison omdlel jako špalek, když viděl její prsa: bylo tam horko, on byl natěšený; atmosféra té dekadence mohla způsobit, že to s ním prostě šlehlo. Říká se to. Říkají se i jiné věci: že ji měl skutečně dostat do postele, ale to už jsou jen drby, které jedou v každé době. Film měl jiný konec - byl dotočen a uchován asi jen pro soukromé účely. Charmion se v plné verzi svlékne do naha a pánové jí pod hrazdu přinesou v náručí její svršky. Byl to tedy první natočený striptýz se vším všudy.“ popisuje pan Josef Kraft onen přelomový erotický film.

Eugen Sandow, silák a „otec“ kulturistiky, ji zase chtěl přetáhnout na soutěž. Ne ze sexuálního důvodu, ale z čistě profesního: „Má svaly větší než kdejaký můj chovanec,“ vrtěl hlavou a pohlavkoval své svěřence, které trénoval. Charmion se s ním pohádala. Řekla, že není kus masa a na žádnou soutěž nepůjde. Možná by vyhrála! Jenže měla úplně jiné myšlenky - její odloučený manžel Harry Delaney zemřel. Laverie ovdověla.

Laverie byla navenek prostopášná žena, ale v soukromí se chovala nadmíru cudně. Ctila manželský slib - a když záletného muže vykopla (v tomto případě doslova) i s krasojezdkyní, byla dle svého mínění stále vdaná. Takže případní nápadníci měli smůlu. Jenže teď si konečně mohla náležitě užívat. Zachovala dobu truchlení, ale sotva odložila černý šat, vrhla se po hlavě do milostných dobrodružství. A děly se věci nevídané. Hlavně zaměstnanci motelů museli mít ohromnou radost!

Sotva ji ubytovali, Charmion strčila pikolíkovi svůj kufr a zmizela v pokoji s neznámým pánem (i pány!). Hosté si celou noc zacpávali uši a chodili si stěžovat na recepci, kde se houpal lustr - ráno končily radovánky zcela zdemolovaným pokojem. Jednoho pána si nastěhovala i k sobě domů, jenže pak ho vyhodila oknem - načapala muže, jak jí šmejdí v šekových knížkách! Ani mu to okno nestihla otevřít.

Když se náležitě vyřádila, usoudila, že je načase se usadit. Charmion se zamilovala do Williama Vallee, šarmantního siláka francouzského původu - v roce 1912 se vzali a Laverie podle svých slov nikdy nebyla šťastnější. Nad její kariérou ale visel mrak - stárnula. Stále zápasila, napsala dvě knihy pamětí, ale už se nesvlékala. Místo toho na jevišti předváděla, jak uzvedne klavír jednou rukou nebo přemístí auto z jedné strany silnice na druhou.

Vrhla se také na vzdělání - a představte si, že se během pár let stala polyglotkou. Uměla mimo angličtiny plynně rusky, německy, francouzsky, polsky a německy. Často si domů zvala ženy, pomáhala jim; z „nestydaté coury“ Charmion se najednou stala vyhledávaná důstojná paní, která se zasazovala o ženská práva.

Učila mladé dívky cvičit; působila osvětově v oblasti hygieny a péče o ženské tělo. „Ženy mohou být stejně silné jako muži. Jak tělesně, tak duševně. I je předčit. Nenechte si namluvit něco jiného!“ hlásala přelomová hesla - na tu dobu opravdu šokující!

Pak se Charmion stáhla do pomyslného důchodu. Svalnatá burleska, která předběhla dobu, žila v kalifornském městě Santa Ana. Zemřela poklidně ve spánku 16. února 1949 ve věku 73 let. William ji o pár let přežil. Pochována je na hřbitově Holly Sepulcher v Orange County. Po Charmion zbyla netradiční památka v podobě prvního záznamu striptýzu. A také se stala ztělesněním oněch „vlhkých snů“ statisíců mužů po celém světě.

Laverie „Charmion“ Cooper Delaney Vallee prorazila bez internetu, bez Instagramu a různých filtrů - jen svou vlastní pílí, odvahou a pracovitostí.

Zpracováno podle: Josef Kraft rozhovor, RHP.com a prokliky v textu.