Hlavní obsah
Lidé a společnost

Vyfotili ji na elektrickém křesle. Snímek popravené Ruth otřásl světem, ukazuje okamžik její smrti

Foto: Wikimedia Commons/volná licence, restaurováno pomocí ChatGPT

Ruth Snyder. Skandální snímek z její popravy, který zbořil všechna myslitelná tabu, naleznete v textu.

Mrazivá a velice znepokojivá fotografie Ruth Snyder, které tělem projíždí elektrický proud, vznikla tajně. Na popravu této vražedkyně se totiž vloudil novinář a vyfotil ji přímo v okamžiku umírání. Nikdy předtím ani potom se to už nikomu nepodařilo.

Článek

Ve čtvrtek 12. ledna 1928 v jedenáct hodin večer se v popravčí komoře nechvalně známé newyorské věznice Sing Sing shromáždilo čtyřiadvacet lidí. Pečlivě vybraní svědci z řad novinářů, spisovatelů, dozorců, lékařů i občanů New Yorku už byli netrpěliví a dělalo se jim špatně. „Nemohli jsme od toho nástroje odtrhnout zrak. Vypadalo to až nevinně, žádný železný trůn, ale židle. Nic víc než dřevěná židle,“ vzpomínal přítomný pan J. H. na dominantu celé místnosti - totiž elektrické křeslo, jehož prostřednictvím měl být už brzy ukončen život dalšího odsouzence k smrti.

Tentokrát to ale bylo přece jen trochu jiné, protože to nebyl odsouzenec, ale odsouzenkyně - žena jménem Ruth Snyder, jejíž tvář plnila celé měsíce titulní stránky všech novin v New Yorku. Dvaatřicetiletá vražedkyně nyní stála ve dveřích a šokovaně se na elektrické křeslo dívala. „Přivedli ji chvíli po jedenácté. Dychtivé i znechucené publikum na sedačkách nedočkavě nadskočilo,“ popisoval další přítomný novinář chování svědků, kteří sledovali, jak se roztřesená žena oděná v halence a sukni zarazila na prahu, zapřela nohy obuté v nízkých střevících do podlahy a zoufale se rozplakala:

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Letecký snímek věznice Sing Sing…

„Když křeslo spatřila, podlomila se jí kolena a téměř omdlela. Ale neprosila o život. Jen se chvěla po celém těle. Během přivazování řemeny k popravčímu nástroji hlasitě vzlykala a odříkávala útržky modliteb. Pak vyřkla svá poslední slova: ‚Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí,‘ kat jí nasadil masku a pustil do jejího těla smrtící proud. Viděli jsme záškuby, slyšeli jsme drnčení, cítili jsme štiplavý zápach spáleniny. Za tři minuty byla Ruth Snyder mrtva,“ zní sugestivní popis výkonu exekuce v reportáži deníku The New York Times.

Když bylo po všem, čtyřiadvacet svědků sedělo dál a užasle zíralo na kata Roberta Greena Elliotta (1874–1939), který tělo mrtvé ženy odvazoval z křesla. Nikdo si tudíž nevšiml, že se mladý muž v přední řadě blaženě usmívá, což v popravčí komoře vypadalo poněkud nepatřičně! Fotoreportérovi Tomu Howardovi ale bylo úplně ukradené, co by si o něm ostatní mohli myslet. V duchu se modlil: „Ať to vyjde, ať to vyjde!“ - a když to opravdu vyšlo, trefil tím pomyslný jackpot a nastartoval svou kariéru. Tom měl totiž na kotníku připevněný miniaturní foťák a právě tajně vyfotografoval popravu Ruth Snyder!

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

„Jiskřák“ (jak tomu říkal pan King) ze Sing Singu. Zřejmě ale nejde o totožné křeslo, na kterém byla popravena Ruth…

Tato neuvěřitelná, šokující, bizarní, nechutná i fascinující fotografie vyšla hned druhý den ráno na titulní stránce deníku New York Daily News s jednoduchým, ale zcela výstižným titulkem: „DEAD!“ („MRTVÁ!“). A jejím zveřejněním rozpoutaly noviny dodnes trvající debatu o tom, kam až může novinář zajít a kdy a kde končí a začíná právo člověka (i odsouzeného k hrdelnímu trestu) na důstojnou smrt!

„Lidé se prali o výtisky. Náklad byl vyprodán během několika minut a NY Daily News musel poprvé ve své historii dělat dotisk. I ten byl okamžitě rozebrán. Ačkoliv první poprava na elektrickém křesle proběhla téměř o čtyřicet let dříve, Snyder byla jedinou osobou, která kdy byla vyfotografována přímo ve chvíli, kdy tělem prochází proud. Lidé z té fotografie šíleli. Něco tak kontroverzního ještě nikdo nikdy neviděl. Howard překročil všechny meze. Je to bulvár v té nejhorší možné podobě, fotka je ale zároveň důkazem reportážního umu a dravosti,“ komentuje „úspěch“ podobenky umírající Ruth web ATI.com.

Jaký je příběh popravy Ruth Snyder a novináře, který se nebál zbourat tabu?

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Děsí vás to? Nebo znechutí? Nebo si řeknete, že to nic není? Ale je. Fotografie Ruth Snyder ukazuje moment, kdy jejím tělem proudí elektřina. „Je mrtvá, zároveň ještě není…“ vrtí lidé hlavou, když jim to dojde v celé syrovosti. Fotka je rozmazaná, protože tělem zmítaly předsmrtné křeče. Nikdy dříve ani později nebyl vyfocen okamžik smrti člověka na elektrickém křesle (tedy oficiálně, nezveřejněné z věznic jistě existují). Často se také traduje, že Ruth byla první popravenou ženou tímto způsobem. Není to pravda, byla druhou v New Yorku a čtvrtou v rámci USA…

Než se Ruth Snyder dostala do popravčí komory Sing Singu a stala se protagonistkou nejkontroverznější (a možná i nejděsivější) fotografie všech dob, prožila krátký život plný různých špinavých tajemství, pokusů o vraždu a milostných dobrodružství. Rodačka z Manhattanu (27. března 1895) May Ruth Brown ale kupodivu měla velice nadějný start do života. Vyrůstala ve šťastném prostředí a byla to veselá holčička, kterou rodiče i starší bratr zahrnovali láskou.

„Je to jeden z těch osudů, nad nimiž lidé jen povzdychnou. Jak se z hodné dívenky, oblíbené spolužačky, manželky a matky stane strašidelné zobrazení smrti v černé masce a s popruhy kolem těla? V případě Ruth Snyder její pád zavinila láska, která se zvrhla v nenávist,“ zmiňuje web Find a Grave. Půvabná Ruth, ze které vyrostla vášnivá a sexuálně náruživá mladá slečna, se totiž nešťastně vdala. Její o třináct let starší manžel Albert Snyder jí jaksi nestačil v posteli a navíc byl duševně vyšinutý. A to opravdu pořádně, protože byl stále zamilovaný do své mrtvé snoubenky Jessie, která zemřela pár dní před svatbou na zápal plic.

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Ruth cca v roce 1928…

Albert byl svou zemřelou láskou naprosto posedlý a ani se tím nijak netajil: „Vidíš? Ta je krásná! Podívej se, jak byla krásná. Krásnější žena se ještě nenarodila. Pověsíme si její portrét sem nad krb, ano? Ať ji mám pořád na očích,“ říkal například zblázněný muž své těhotné manželce a věšel v obýváku Jessiin obraz. Albert nikam nechodil, s nikým se nebavil, jen přehrabával různé Jessiiny osobní věci a celé noci plakal. „Neměla jsem s ním nic společného,“ uváděla i sama Ruth, která byla zvyklá na společnost, ráda se bavila, měla spoustu přátel a chtěla si život užít, ne se zavřít do mauzolea a spolu s manželem truchlit nad jeho mrtvou láskou!

Albert svou ženu dokonce nutil nosit Jessiiny šaty; Ruth se musela česat jejím hřebenem a po narození dcery Lorraine v roce 1918 se to celé ještě zhoršilo. Albert totiž trval na tom, že se holčička bude jmenovat Jessie. „A proč ne? Je to krásné jméno!“ rozčiloval se, když Ruth zcela oprávněně protestovala. Když si prosadila svou, její manžel začal „blbnout“ ještě víc - koupil si velkou loď, kterou pojmenoval Jessie (jak jinak), začal si domů tahat prostitutky, které vypadaly do puntíku jako nebožka z obrazu, a svou ženu buď ignoroval, nebo rovnou mlátil.

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Henry Judd Gray byl milencem Ruth a na elektrickém křesle zemřel chvíli po ní. Jeho smrt se už vyfotit nepodařilo. Naštěstí…

„Nenáviděla jsem ho. Zhnusil se mi. Bylo to šílené. Nedalo se v tom žít. Vyčítal mi, že Lorraine není chlapec. Pak mě násilně nutil do styků, abych otěhotněla a porodila mu dědice. Bil i Lorraine. Vyčítal mi i to, že mám modré oči. Byl to blázen,“ říkala Ruth Snyder, která v domácnosti vedené šíleným manželem nemohla vydržet. Tak ji nenapadlo nic lepšího než koupit jed na krysy a vrazit mu ho do jídla. Když Albert k jejímu nesmírnému překvapení přežil, řízla mu pití prášky na spaní. Albert měl ale zcela evidentně tuhý kořínek, protože byl stále přítomen a přežil i další pokus o vraždu, tentokrát za pomoci plynu. Ruth se dle svého přiznání pokusila zabít manžela celkem sedmkrát!

Albert Snyder byl po všech těch otravách ještě vzteklejší, mlátil manželku hlava nehlava a Ruth začala utíkat z domu. A v jednom baru se setkala se svým „osudem“ - s podnikavým obchodníkem s korzety Henrym Juddem Grayem, který z půvabné Ruth nemohl spustit oči. A záhy se ukázalo, že si ti dva budou velice rozumět, protože když se Ruth Henrymu v posteli svěřila, že se pokusila sedmkrát zabít svého manžela, nenásledovalo vyděšené ticho a milencův útěk, kdepak. Následovala odpověď: „Jdeš na to špatně!“ A bylo to! Dvojice budoucích vrahů vymyslela krvavý plán, který zahrnoval vysokou životní pojistku na Alberta Snydera s nenápadnou doložkou o dvojnásobném plnění v případě jeho smrti nehodou, úrazem nebo zločinem!

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Sing Sing zevnitř…

„Šlo o obrovskou částku 48 tisíc dolarů. Ruth a Henry za pomoci zkorumpovaného pojišťovacího agenta zfalšovali smlouvu, Snydera nechali pojistit a 20. března 1927 ho brutálně zavraždili. Spícího Alberta nejprve omámili hadry nasáklými chloroformem, mlátili těžkým kovovým závažím a nakonec uškrtili drátem. Celý čin se pak Ruth a Henry snažili zamaskovat jako loupežné přepadení. Ruth si nechala svázat ruce, zavolala policii a tvrdila, že je přepadli lupiči. Jenže policisté její lest prohlédli. Bylo to amatérské. Ihned je chytili,“ popisuje web ATI „fingáč“ párečku vykutálených milenců, kteří za pár dní seděli v cele a čekali na soud.

Ten začal velice brzy a připomínal spíše nějaký cirkus než důstojné soudní přelíčení. Oba „holoubci“ se obviňovali navzájem, házeli vinu jeden na druhého, křičeli na sebe a sprostě si nadávali. Noviny pak vydávaly ze soudu obsáhlé reportáže na pokračování, které se staly hotovou telenovelou pro dychtivé Newyorčany. „Co zase Ruth provedla? Co dneska řekl Henry?“ ptali se lidé každý den v trafikách. Po několika měsících se už čtenářům zdálo, že páreček znají osobně, takže když nad Ruth i Henrym vynesl soudce dva rozsudky smrti, v ulicích se nemluvilo o ničem jiném.

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Dcera Lorraine…

„Popravěj ji. A jeho taky. Na křesle. Jó, jinak to nemohlo dopadnout. Ale u toho bych chtěl bejt. Vidět to. Vždyť je známe a chceme s nima bejt až do konce! Nemohl by to někdo vyfotit?“ ozývalo se záhy po celém New Yorku - a tuto vskutku netradiční prosbu zvědavých občanů se rozhodl vyslyšet šéfredaktor bulvárního deníku New York Daily News. „Něco s tím musíme udělat. To by bylo takové terno! Jenže v Sing Singu všechny naše reportéry znají. Fotografování je tam zakázané. Poslat tam někoho s foťákem je nemožné. Do popravčí komory smí jen omezený počet lidí. A vždy to musí být píšící reportéři s blokem a perem, ne fotožurnalisté!“ přemýšleli redaktoři, až někoho napadlo pověřit tímto úkolem někoho úplně cizího.

Volba následně padla na odvážného fotografa a novináře deníku Chicago Tribune Toma Howarda (1894-1961), který okamžitě po telefonátu z Daily News sbalil kufry a přiletěl do New Yorku, kde se ubytoval v hotelu a začal se připravovat na tajné focení popravy Ruth Snyder.

Obálka Daily News vzbudila oprávněný rozruch:

V „den Dé“ si pak k pravému kotníku připevnil speciálně upravený miniaturní fotoaparát značky Leica, od kterého vedl nohavicí dlouhý drátěný kabel s mechanickou spouští, kterou Tom zasunul do kapsy saka a držel ji v dlani.

„Byla v něm (ve fotoaparátu) jedna skleněná deska, měl tedy jen jeden jediný pokus. Tom se musel naučit chodit bez kulhání a odhadnout přesný úhel záběru „naslepo“ jen pohybem nohy. Redakce mu dokonce předem sehnala stavební plány popravčí místnosti, aby přesně věděl, kam si má sednout. Do věznice se přihlásil pod svým pravým jménem, ale s falešnou pracovní pozicí - v oficiální akreditaci nefiguroval jako fotoreportér, nýbrž jako běžný redaktor. V New Yorku ho nikdo neznal, nikdo neměl nejmenší podezření, a Tom Howard se na popravu dostal bez jakýchkoli potíží,“ popisuje článek o fotografii Ruth Snyder.

Foto: Anthony22 - Own work, CC BY-SA 3.0,

Náhrobek rodiny Brownových, pod nímž je pochovaná i Ruth…

Tom Howard tedy 12. ledna 1928 večer usedl do první řady přímo naproti „jiskřákovi“ a čekal na svůj životní úlovek: „Když kat pustil do těla Ruth Snyder smrtící výboj o síle dvou tisíc voltů, Howard nenápadně povytáhl nohavici, namířil kotník na křeslo a v kapse několik vteřin tiskl spoušť. Prudké škubnutí umírající ženy a delší čas expozice v přítmí komory vytvořily rozmazaný, ale o to děsivější záběr,“ doplňuje web ATI pozadí vzniku fotografie, která otřásla nejen Amerikou, ale rozšířila se i do světa, kde vzbudila značné kontroverze. Je totiž jednoduše… To je právě to. Ona se totiž nedá jedním slovem popsat.

Přesto se o to redakce pokusila. K fotce Ruth na elektrickém křesle, která vyšla hned ráno po její popravě, připojili novináři z Daily News jen jedno slovo: MRTVÁ! Je to zřejmě ten nejvýstižnější popis, to je pravda. A lidi snímek naprosto šokoval. Bez nadsázky. Všichni byli znechucení, naštvaní, fascinovaní… Fotografie ukázala realitu trestu smrti a zbořila tabu zobrazování smrti v médiích. „Chtěl jsem ukázat, jak to vypadá. Aby se někdo, kdo plánuje zločin, dobře podíval, jak to končí, a rozmyslel si to. Nehledejte v tom senzaci. Nemusí nám jí být líto. Je jen modelem. Je to jen objekt, na kterém jsem ukázal realitu,“ obhajoval se Tom Howard, kterého křesťanské a církevní organizace chtěly hnát k soudu. „Takové barbarství! Pohrdání lidským životem a úctou k lidské důstojnosti! Skandální!“ buráceli věřící.

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

„Čistá poprava!“ hlásaly po zavedení elektrického křesla Američané. Jenže ne nadlouho - jako první na křesle shořel William Kemmler, a zpackaných poprav přibývalo…

Bouřily se i seriózní deníky, které v čele s The New York Times označily otisknutí snímku za neomluvitelné barbarství, hyenismus a úpadek novinářské etiky. Redakce byly zaplaveny stovkami dopisů, v nichž čtenáři hřímali: „Smrt má zůstat důstojnou záležitostí! I popravovaný má právo na soukromí! Drastický výjev kazí mládež! Proměnili jste popravu na párcentové divadlo! Fuj, udělalo se mi z toho špatně! Je to neestetické! Ta paní trpí! A ta šílená maska! Že se nestydíte!“ nadávali prostřednictvím obsáhlých listů (a dost možná oprávněně) znepokojení obyvatelé Ameriky.

Ale noviny se dočkaly i pochvalných reakcí: „Jsem rád, že jsem to mohl vidět. Vy se toho nebojíte! Je to bezohledné, ale myslím, že velice lidské. Ukázali jste, jak to dopadá. Třeba klesne kriminalita,“ říkali nadšení čtenáři, kterým strašidelná fotka pranic nevadila. Ba naopak - dopisy zaplavily i ředitelství Sing Singu, a lidé se v nich vyptávali na podrobný mechanismus poprav. Dokonce žádali veřejnou prezentaci elektrického křesla! „V tom snímku je temnota, je morbidní a stěží uvěřitelný. Lidi to podvědomě přitahuje. Nechceme se na to dívat, ale pak se přistihneme, že zkoumáme drastický výjev do všech detailů. Takové to vždy bylo, je a bude,“ říká web Smithsonian.

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Další slavná fotka ze Sing Singu - tentokrát samozřejmě před popravou. I tak je to zoufalé…

Tom Howard se díky hrůzné fotografii proslavil a do konce života fotil vrcholné politiky i prezidenty. A i díky němu musela věznice Sing Sing zavést přísné osobní prohlídky, které zahrnovaly i svlékání do spodního prádla. Ruth Snyder byla pohřbena na hřbitově Woodlawn v Bronxu a její dcera Lorraine se stala předmětem soudních tahanic. Nakonec ji do péče získala Ruthina matka Josephine. Rodina navíc přišla i o krvavé peníze z pojistky, protože smlouvy byly samozřejmě falešné. Po Ruth tak zbyla hlavně znepokojivá fotka, která zobrazuje moment její smrti.

Ale je prý dobře, že snímek vznikl. Na to poukazují i dnešní historici, protože fotka údajně „probudila“ dosud zcela laxní americkou společnost, která brala popravy jako něco samozřejmého: „Směs odporu a fascinace spustila debatu o samotném trestu smrti. Veřejnost měla možnost spatřit na vlastní oči, že elektrické křeslo vlastně není čistým a bezbolestným výdobytkem moderní vědy. A když na něm někdo skončí, i on vyfasuje masku, i on sebou bude škubat, i on bude mít popáleniny, i jemu vylezou oči z důlků a znečistí se. Je to přelomový snímek, který změnil dějiny fotografie. Je neskutečný,“ říkají.

Kontroverzní portrét popravované umírající Ruth Snyder tak i nadále zůstává opravdu vypovídajícím historickým dokumentem, který zbořil jedno velké tabu, jímž zobrazení smrti, poprav a utrpení bezesporu je. A jestli je šokující, nebo naopak zvláštně přitažlivý (nebo naprosto hnusný a cynický), o tom si musí rozhodnout každý sám.

Původní neoříznutá fotka…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz