Příběh bratrů Museových: černošské albíny unesli lovci zrůd do cirkusu, považovali je za kanibaly

První polovina dvacátého století nabízela lidem různou zábavu. Velice oblíbenou kratochvílí (nejen) Američanů byly cirkusy. A k nim neodmyslitelně patřila také různá panoptika. Freak show, obludária, kabinety kuriozit. V těchto pochybných podnicích se dala nalézt plejáda všech možných postižených lidí, nebohých tvorů, kteří trpěli nějakou tělesnou anomálií, kvůli které byli vystavováni jako atrakce pro zvědavé publikum.

Někteří šli do obludárií dobrovolně - nic jiného jim totiž nezbývalo. V cirkuse měli alespoň co jíst. A také tam potkali další „nešťastníky“, se kterými utvořili komunitu, zakládali rodiny. Matky tam prodávaly své děti, které se narodily s nějakým postižením, které se vymykaly „normálu“. Přehlídka zrůd měla vždy svého principála, který nad svými „příšerkami“ držel ochrannou ruku. A pokud ne ochrannou, tak velice přísnou. Týrání, odpírání stravy, hrozné zacházení, to vše patřilo k běžnému koloritu. Zrůdy byly totiž brány jako mentálně zaostalé.

Nikdo se vůbec nezajímal o to, že jsou to lidé, mnohdy velice nadaní a inteligentní. Když byly „příšerky“ v panoptiku již okoukané, nebo jich ubylo (ať už následkem nemoci nebo útěku), sahalo se k řešením nejkrajnějším - únosům.

Vznikali skuteční „lovci zrůd“, kteří cíleně vyhledávali někoho, kdo vybočuje, kdo se narodil s tělesnou deformací. Pokud šlo o děti, snažili se nejprve uplatit rodinu. Když ta odmítla prodat svého člena do cirkusu, mnohdy následoval únos.

A někdy tito lovci objevili doslova zlatý důl. Jako například albínské bratry s tělesným handicapem, kteří pocházeli z černošské rodiny sběračů tabáku.

Strastiplný život George a Willieho Museových, dvou nešťastných chlapců z Virginie, žijících v éře zákonů Jima Crowa.

Černoška Harriet měla pět dětí, ale první dva chlapci se narodili „jiní“. Nikdo neví, jak je možné, že oba bratři trpěli tím samým, nebyla to dvojčata, jak se mnohdy uvádí. George (1890?) a Willie (William) (5. dubna 1893) dělali matce pouze starost. První chlapec se narodil neduživý, s bílou kůží, světlými vlasy a negroidními rysy. Harriet bylo jasné, že je „prokletý“, čili že trpí albinismem. Měl jasně modré oči, navíc trpěl nystagmem (nervovou vadou, která způsobuje nekontrolované, rychlé a trhavé pohyby očí, většinou ze strany na stranu, ale někdy nahoru a dolů nebo krouživým pohybem).

Po narození druhého syna s hrůzou zjistila, že Willie má naprosto to samé. Ostatní děti byly již zdravé, měly černou pleť jako ona a oči v pořádku. O otci se neví, oba bratry dle jednoho zdroje měla s jedním mužem, který po narození albínů Harriet osočil z nevěry a utekl.

Willie a George vyrůstali v komunitě s názvem Truevine poblíž Roanoke ve Virginii. Zde černoši pěstovali na komunitní farmě tabák, všichni museli dřít od rána do večera, včetně dětí. Ve Virginii navíc v té době vládla rasová segregace (zákony Jima Crowa), černoši byli ještě fakticky zotročeni, hlavně na Jihu.

V nedalekém Roanoke se zformovala prosperující pobočka Ku Klux Klanu, která se chlubila členskou základnou, která zahrnovala mnoho předních občanů této oblasti, a lynčování bylo až příliš běžné. Černoši se raději nikde neukazovali, jen pracovali na svých farmách. Zvláště pak nikdo nesměl spatřit albínské bratry, bylo jasné, že pokud by si jich Klan všiml, určitě by s nimi provedl něco strašného.

Harriet se je snažila chránit, ale od práce je odvést nedovedla, byla negramotná, neuměla jim zajistit jinou budoucnost, než dření na tabákové farmě. Od obou „zvláštních“ bratrů se očekávalo, že jako ostatní děti budou hlídkovat v polích, sbírat škodlivý hmyz, odhánět myši.

Jenže George a Willieho prudké virginské slunce málem zabilo. Jejich citlivá kůže byla okamžitě spálená, sloupaná, ztráceli zrak, navíc se objevila další typická zvláštnost jejich vzhledu - jak mžourali proti slunci, na jejich čele se objevily totožné hluboké a obrovské rýhy, které jim propůjčily vzhled opravdu bizarní.

V roce 1899 projížděl Roanoke cirkus. V něm působil krutý a necitelný „lovec podivínů“ James Herman „Candy“ Shelton (na titulní fotce s oběma bratry). Tento muž se v honbě za co nejhorším stvořením, které by mohl „umístit“ ve svém panoptiku, neštítil vůbec ničeho. Při obchůzkách po okolí si ho zavolal jeden černý sběrač tabáku, který Sheltona potichu upozornil, že v Truevine má doslova a do písmene poklad pro svou Freak Show. Shelton zbystřil, neprodleně se tam vydal a narazil na oba bratry.

Okamžitě se rozhodl, že tohle je to pravé! Takové „zrůdy“ přilákají spoustu lidí a vydělají mu peníze. A oslovil matku. Harriet s návrhem Jamese Sheltona souhlasila. Nabídl jí totiž, aby mu kluky „půjčila“, že s nimi objede pár štací okolo Roanoke. Výdělek samozřejmě napůl, mazal ji kolem úst med. Nepříliš chytrá Harriet samozřejmě souhlasila, i když prý s těžkým srdcem. Bylo jí jasné, že na farmě by bratři dlouho nepřežili.

Tehdy šestiletý a devítiletý Willie a George Sheltona následovali a měli velký úspěch. Nemuseli zatím nic dělat, jen stát a publikum je obdivovalo jako „hříčky přírody, bílé černochy“, načež platilo a platilo. Shelton svou část dohody dodržel, jenže zavětřil obrovskou příležitost. Bratři by mu rozhodně vydělali nesmírné peníze. Sice je vrátil, ale už měl v hlavě hotový plán.

Podařilo se mu bratry v nestřežené chvíli nalákat na sladkosti, za pomoci dalšího kumpána jim hodil přes hlavu pytle - a už je měli. Cirkus okamžitě odjel co nejdále. Zrodila se atrakce nevídaná. Shelton měl v panoptiku zlatý důl a hodlal ho zcela vytěžit. I za cenu toho, že Willie a George Museové jednoduše nebudou lidmi.

A to nebyli. Bratři se rázem ocitli v novodobém otroctví. Jejich dosud velice omezený rozhled ovlivňoval i jejich inteligenci, proto ani nepomysleli na nějaký útěk nebo vzpouru. Byli vždy zvyklí poslouchat matku, „pány“, nikdy se neprojevovali jinak, než poslušně. Proto je také zpočátku v cirkuse považovali za mentálně postižené. Odjeli s nimi daleko za hranice Virginie, Shelton bratrům namluvil, že jejich matka zemřela a v posledním okamžiku řekla, že si je má principál vzít. Chlapci tomu uvěřili, plakali pro matku každý den.

Podmínky jejich života byly nelidské. Ve voze plném štěnic se tísnili spolu s desítkou dalších „monster“, strava byla odporná šlichta, která zbyla po zvířatech. Plat samozřejmě neměli žádný. Nastalo úplné vykořisťování. Navíc jim byl „vylepšen“ vzhled, například vlasy jim „spekli“ do tuhých dredů, aby vypadali co nejvíce divoce. Což se podařilo a diváci nestačili žasnout. Shelton celé dny vymýšlel, jak by bratry představil. Mohl si s nimi dělat, co chtěl a také to dělal.

Zrodil se nápad na Opičí muže z Východu, kdy byli George a Willie nuceni předvádět se jako poskakující opice. Měli pouze nějakou bederní roušku a Shelton publiku namlouval, že je odchytil, když zrovna vyvraždili vesnici a jedli lidské děti. Na další štaci z nich byli Opice z Etiopie (tatáž historka, ještě vylepšená o to, že chtěli sníst i samotného Sheltona), kdy je donutil kousat syrové maso. Když se Willie pozvracel, Shelton to komentoval: „To je kus koňského masa, proto zvrací! Člověka k snědku bohužel nemám!“, což publikum kvitovalo mohutným smíchem.

Zacházel s bratry skutečně strašně. Při jednom představení, kdy byli albíni za Hadožrouty z Afriky, před užaslým davem lidí ukusovali hlavy živým hadům.

Pojmenovával a představoval je podle úrovně měst, kde zrovna cirkus dlel. Pokud to byl nějaký zapadákov s negramotným obyvatelstvem, Shelton chlapce (a pak už mladé muže, vše se dělo během cca dvanácti let, kdy už dosáhli plnoletosti), představil třeba jako Velvyslance z Marsu. A hloupé publikum tomu prostě věřilo. V jiných městech byli bratři Chybějící článek mezi opicí a člověkem, Kanibalové s ovčí hlavou, Kříženci opice a člověka z Ekvádoru - k tomu Shelton přidal historku o znásilnění lidské ženy šimpanzem.

Často bratry vydával za dvojčata, jednou je dokonce zkusil k sobě svázat jako siamská dvojčata, ale muži už měli sílu a nenechali si to líbit.

Člověk se musí ptát, proč se nevzbouřili. Proč jim někdo neřekl, jak to celé bylo. Vždyť postupem doby byli už dospělí muži. Přitom nebyli nikterak hloupí, naopak. Jestli to bylo výchovou (dej si všechno líbit a poslouchej), nebo jestli zcela rezignovali… Pak v nich Shelton objevil nečekaný talent. Při jednom focení jim jen tak strčil do rukou mandolínu a ukulele. A znenadání začali oba hrát. Krásně hrát. Ukázalo se, že mají dokonalý sluch. Všechny cirkusové melodie, vše, co zaslechli, to uměli zahrát, dokonce na různé nástroje, třeba i na klavír.

Tohle samozřejmě zvýšilo zájem, Shelton jásal a měnil jejich přezdívky - Kříženec ovce a opice hraje na klavír! Velvyslanec z Marsu a marťanská hymna! Inu, přišel si na obrovské peníze.

Bratři se nakonec začali konečně bouřit. Nechodili nikdy do žádných škol, číst a psát je naučila hadí žena, trpaslík je učil počty. Konečně průbojnější Willie zjistil, že se k nim Shelton chová více než barbarsky. Nešlo mu ani tak o plat (žádný), ale jednou při starání se o zvířata, k čemuž bratry využívali zase jiní zaměstnanci cirkusu, Willie pozoroval, jak krotitel hladí lvici, jak se s ní mazlí. „Vždyť jsme lidé a chovají se k nám hůře, než ke zvířatům!“ řekl bratrovi. Šli za Sheltonem, který se jim nejprve vysmál, jenže pak se strhla hádka jako z hororu - zuřiví bratři začali vrčet, sápat se po něm, doslova se před ním zhmotnila jím stvořená kanibalská monstra.

Sotva utekl z dosahu rozlícených albínů, oslovil konkurenci - cirkus Ala G. Barnese. A vzpurné „příšerky“ Barnesovi jednoduše prodal. Bratři si mysleli, že jdou za lepším životem, chvíli tomu tak skutečně bylo. Podepsali opravdovou smlouvu, byl jim vyplácen plat. Jenže - ne dlouho. Nastalo to samé. Barnes je považoval za přihlouplé černochy, začal je okrádat, přestože mu „polidštění“ bratři vydělali na tu dobu neskutečných 32 tisíc dolarů. Hádka stíhala hádku, ale bratři přesto neutekli. Smlouva, kterou podepsali, byla první věc v životě, kterou udělali „pro sebe“ - tohle pro ně bylo tak závazné, že to považovali za čest, kterou nesměli porušit.

Léta odpírání vzdělání a zacházení s nimi jako s méněcennými si prostě vybrala svou daň na inteligenci obou bratrů, bohužel. Barnes si s nimi nevěděl rady, tak je prodal dál jako zboží. Cirkus Ringling Brothers po Museových „chňapl“, anabáze se smlouvou, nedostatečnou výplatou a okrádáním se opakovala pořád dokola. Navíc pořád museli vystupovat jako kanibalové, ukusovat hlavy slepicím a hadům, chovat se jako opice. Situace byla neúnosná a Willie i George zvažovali společnou sebevraždu. Útěk jako možnost vyloučili. Věděli, že se svým vzhledem by daleko nedošli, nikdo by je neukryl, buď by je někdo zabil nebo prodal dalšímu cirkusu.

Na podzim roku 1927 se v rámci turné s cirkusem Ringling Bros. and Barnum & Bailey Circus dostali do Virginie. A jelikož se Shelton nějak zapomněl zmínit, kde se narodili (čili odkud je unesl), ocitli se v Roanoke.

Během vystoupení, kdy bratři zrovna ztělesňovali Chybějící článek mezi opicí a člověkem, se najednou v publiku začalo něco dít. Starší a rozcuchaná černoška se prodírala davem, skákala přes dřevěná sedátka, něco křičela, máchala rukama. Bratři zahodili nástroje, protože ač už to bylo mnoho let, svou matku poznali. Nemohli tomu uvěřit. Harriet Muse ječela: „Moje děťátka, moji chlapci, moji zlatí chlapci!“ Principál Ringling se je snažil zachytit, ale marně. Scéna jako z dojemného filmu vehnala lidem slzy do očí, začali dokonce tleskat.

„Říkal nám, že jsi mrtvá, že jsi mrtvá!“ řval prý Willie a George zoufale vyl. Opravdu si to celou dobu mysleli. Možná proto byli tak rezignovaní. Ředitel zavolal policii, zaměstnanci cirkusu Harriet od synů odtrhli, strhla se obrovská mela, přičemž publikum inzultovalo zaměstnance - bránili Harriet. A to byli diváci bílé pleti! Později se na to často vzpomínalo, protože nemělo v té době a na Jihu obdoby, aby bílé obyvatelstvo stálo na straně černé ženy, ať už v jakémkoliv kontextu. Policisté si po chvíli zmateného dohadování nechali vysvětlit celou šílenou story a uvěřili Harriet. Nechali bratry s matkou odejít.

Harriet se ale dozvěděla, že ačkoli vystupovali 28 let, nikdy nedostali zaplaceno. Jen pár dolarů. Navíc cirkus na základě smlouvy požadoval bratry zpět. Nastala tahanice jak z hloupého filmu, George a Willie pendlovali mezi matkou a cirkusem, vše se hádalo, až se Harriet rozhodla dát celou věc k soudu. Na tu dobu od černošky naprosto nevídaná věc. A ano, přiznejme, že i zčásti vypočítavá. Bohužel, tak to chodí. Zažalovala totiž celou cirkusovou společnost, pod kterou spadal i jejich momentálně domovský cirkus a žádala navrácení všech peněz, které za celé roky bratři vydělali. Ne jim, ale jí.

Jelikož se jednalo o multimilionovou společnost, která měla velké konexe na politiky a orgány činné v trestním řízení, ukousla si Harriet velké sousto. Následoval soudní spor, který byl vyřešen šalamounsky. Vedení cirkusu navrhlo, že pokud se bratři vrátí do cirkusu, bude plat vyplacen matce. A navíc zaměstnají další členy rodiny Museových jako dělníky. V zimě roku 1928 se tak bratři vrátili k Ringling. Vymysleli si vlastní číslo, které bylo zajištěné smlouvou.

S novým uměleckým jménem Eko a Iko, ovčí kanibalové z Ekvádoru začali vystupovat sami na sebe. A na matku. Podle jejich pseudonymu je vidět, že jim opravdu chyběla vlastní představivost - jednoduše si vzali to, co jim dlouhé roky tloukl do hlavy Candy Shelton.

Bratři začali zase jezdit s cirkusem. Když cirkus vyrazil do Londýna, šlo o propadák. „Londýnská veřejnost neměla na takové věci chuť,“ napsal historik Cyril Mills. Nešlo ani tak o rasismus, ale tehdy zde byl mnohem pokročilejší postoj k postiženým - kvůli mnoha postiženým veteránům první světové války. Mill dále řekl, že dle něj byli George a Willie silně mentálně postižení. Pro to ale neexistují žádné důkazy. Samozřejmě byli nevzdělaní, zanedbaní ale ne mentálně postižení. Nicméně se dostali až do Buckinghamského paláce, kde se jim dostalo poměrně vřelého přijetí.

Po návratu do USA bratři Museové vystupovali i v Madison Square Garden, jako Iko a Eko procestovali v padesátých letech celé státy. Harriet bedlivě sledovala placení, bděla nad každým dolarem. Synové matku nechali, protože ji milovali a její „zmrtvýchvstání“ považovali za zázrak. Harriet dokonce sama objížděla různé cirkusy, aby syny nabízela za úplatu. Stal se z ní takový malý ženský Shelton. Bohužel. Skupovala pozemky a stala se velice bohatou ženou, jednou z nejbohatších černošek té doby ve Virginii. V okrese Franklin začala stavět dům, aby mohla bydlet se syny. Zemřela však před jeho dokončením. Bylo jí 68 let.

Peníze zdědila zčásti komunita, zčásti rodina, na bratry zbyl jen ten nedostavěný dům. Hmmmm, můžeme pokrčit rameny. Bratři dům dostavěli a žili zde společně. Staraly se o ně ženy z komunity, budiž řečeno, že daleko lépe, než vlastní „znovunalezená“ matka. George zemřel v roce 1972 na infarkt. A Willie žil a žil a žil. Bez nadsázky. William Muse totiž zemřel až v roce 2001, ve věku neuvěřitelných 108 let. Na nočním stolku měl ve zlatém rámu portrét matky Harriet a nikdy ji nepřestal vnímat jako hrdinku, která je zachránila, postavila se únoscům, strážím, policistům, soudům…

Lidské osudy jsou opravdu pohnuté a plné paradoxů. Nikdy si nenechal vymluvit, že je matka vysvobodila. Jistě, vinu na všem nesl Shelton. Možná by je unesl i bez toho, aniž by mu Harriet dovolila si bratry půjčit. Ale zase by si neozkoušel, že jsou schopni mu vydělat obrovské peníze. Harriet se táhne osudem bratrů jako červená nit. Jestli za to může ona nebo ne, to už je na uvážení každého čtenáře.

V roce 2016 vydala spisovatelka Beth Macy slavnou knihu Truevine, kde popsala život bratrů Museových. Kniha se dočkala obrovské popularity, ovšem hlavně z řad černošských aktivistů, protože autorka vše zarámovala do pozadí rasismu bílých, Klanu a segregačních zákonů. Jenže příběh bratrů Museových není o rasismu. Je o jinakosti, chamtivosti a „nenažranosti“. A o necitelnosti k utrpení lidí se zdravotním postižením.

Bohužel, i z řad vlastní rodiny. Iko a Eko.

Zpracováno podle:

Willie Muse | Gerontologie Wiki | Fandom

George Muse (1890-1971) - Find a Grave Memorial

Truevine – Wikipedie (wikipedia.org)

The Muse Brothers: How Two Kidnapped Albino African-American Brothers Became Unwilling Circus Stars - Rare Historical Photos

True Story Behind 'Truevine': The Kidnapping of Iko and Eko | TIME

Muse Brothers - Eko a Iko - Kabinet Kuriozit

Unesli je jako děti a na pódiu museli kousat hadům hlavy | REFRESHER.cz