Trýznivá smrt siamské královny: těhotná Sunanda se utopila s malou dcerou, lidé jim nesměli pomoct

Tabu je slovo původem z Havaje a Tahiti a přešlo do francouzštiny a angličtiny jako morálně nepřijatelné chování společnosti, lidské skupiny nebo náboženství. Původní slovo znělo tapú a ve významu znamenalo zákaz se něčeho dotýkat. A právě takové tapú stálo za smrtí mladičké královny Sunandy. Když se topila, nikdo jí nemohl podat pomocnou ruku a vytáhnout ji z vody, protože by byl za to popraven.

Fatální zákon totiž ve starověkém Siamu (dnešní Thajsko) zněl doslova: nikdo kromě členů královské rodiny se nesmí dotýkat královské rodiny. Pokud by se normální občan dotkl královny, byl by odsouzen k smrti za pouhý dotek královny nebo kteréhokoli člena královské rodiny.

Jaký byl osud nebohé Sunandy?

Pokrokový král Rama V. (známý jako Chulalongkorn), který vládl v letech 1868-1910, byl příznivcem velkých změn. Thajsko se mělo stát lepším místem, prosadil například zrušení otroctví nebo posílení ekonomiky. Zasazoval se o vytlačení západních koloniálních mocností, které ovlivňovaly život v zemi. Chtěl, aby byl Siam co nejvíce svobodný, nezávislý a kladl důraz na zachovávání tradic a původního způsobu života.

Mnohé středověké zákony byly tedy zrušeny. Hlouposti, co nedávaly smysl. Jenže některé z těchto absurdních zákonů král prostě přehlédl, nedošlo k jejich vyškrtnutí. Král ani jeho dvořané a rádci vůbec nepřemýšleli o dopadech, které by ony starodávné zákony mohly mít, pokud by někdy došlo na jejich přísné splnění. A právě ono osudové mávnutí rukou mělo připravit o život jeho milovanou manželku.

Byl totiž přehlédnut velice důležitý zákon, který pravil, že pokud by se normální občan dotkl příslušníka královské rodiny, byl by odsouzen k smrti. K smrti byla odsouzena spíše Sunanda a její dvě děti. I když novodobí badatelé zpochybňují celou aféru kolem utonutí královny, její žalostná smrt vešla do dějin. A přitom to tak pěkně začínalo, řečeno s trochou ironie.

Spletité vztahy v thajské královské rodině byly a jsou předmětem mnoha článků a odborných studií. Ve stručnosti řečeno, děly se tam tehdy věci, nad kterými zůstává novodobému člověku rozum stát. Sunanda Kumariratana (též Sunandha, Phra Chao Luk Thoe Phra Ong Chao, posmrtně Somdet Phra Nang Chao Sunanda Kumariratana Phra Boromma Rajadevi) se narodila 10. listopadu 1860 jako dcera slavného krále Mongkuta (Rama IV.). Byla jeho padesátým dítětem. Její matkou byla jedna z jeho manželek, královna choť Piam.

A král Mongkut svou dceru Sunandu dal do páru se svým synem. Budoucí král Chulalongkorna (Rama V.) byl podle zvyklostí dynastie Siamského království tedy oženěn se svou nevlastní sestrou (měli se Sunandou jinou matku, ale stejného otce).

Sunanda byla jeho první manželka, prý nejmilovanější. Další dvě jeho manželky byly též jeho nevlastní sestry - a vlastní sestry Sunandy - Savang Vadhana a Saovabha Phongsri. Sunanda otěhotněla záhy po svatbě, už v sedmnácti letech. 12. srpna 1878 se narodila dcerka Kannabhorn Bejaratana. Král Rama V. byl nadšený, ale jako všichni králové chtěl syna, který by byl dědicem trůnu, dynastie by zůstala zachována, jak to vždy tak bývá. Takže už jedním dítětem „požehnanou“ mladičkou Sunandu obtěžkal záhy po porodu znovu.

Tentokráte čekala syna. Jak to mohl vědět? Bohužel, dozvěděl se to tragicky, zoufale a strašně. Krále celá neblahá událost neskutečně zlomila. Co se stalo ve vodách řeky Chao Phraya (Menam), to zůstává stále předmětem sporů mezi historiky i laiky.

31. května 1880 se královna Sunanda a princezna Kannabhorn nalodily na královskou loď. Plavidlo bylo spíše velkou pramicí, která měla po stranách závěsy, aby nikdo nespatřil královnu, která byla v osmém měsíci těhotenství. Tyto „vodní nosítka“ táhla parní jachta Pan Marut. Sunanda s princeznou a dvořany byla na cestě do Letního paláce (královský palác Bang Pa-In), kde měla Sunanda porodit. Řeka Chao Phraya byla vždy známá svými zrádnými proudy, občas se objevil vír nebo velice obtížně splavná divoká voda. Zkušený kapitán parní jachty měl co dělat, aby vratkou královskou lodičku udržel na vodě.

Vše už vypadalo dobře, plovoucí kolona byla blízko břehu, když jim osud do cesty poslal velký parník Sorawan. Obří loď rozhoupala vodu na řece, způsobila obrovské vlny, loď s královnou se odpojila od Pan Marut, vrazila do těžkého parníku a převrátila se dnem vzhůru. Od loučí navíc okamžitě vzplanula dřevěná suchá konstrukce a těhotná Sunanda, která držela v náručí dcerku, spadla do vody. Lidé stáli na břehu, z parníku povykovali pasažéři, dvořané z vlečné jachty křičeli děsem, ale pro Sunandu ani malou Kannabhorn nikdo neskočil.

Jednoduše kvůli onomu zákonu dotkni se člena královské rodiny a budeš o hlavu kratší! Královna neuměla plavat, navíc byla zasypána kokosovými ořechy, což byla „vychytávka“ siamských lodníků (ořechy tehdy sloužily jako primitivní záchranná bójka), jeden ji dokonce zasáhl do hlavy. Nakonec se zamotala do závěsů z hořící lodi. A nyní se historici začínají rozcházet. Jedna verze tvrdí, že Sunandu skutečně nikdo nezachránil z obav o svůj život, porušení přísného zákazu se rovnalo jisté smrti.

Druhá verze naproti tomu cituje z lodního deníku parníku Sorawan, kde stojí: „Královna i princezna byly vyzdviženy z vody, když se držely cárů závěsů a přeneseny na naši loď, kde obě skonaly.“ Je ale možné, že tento zápis byl dodatečně upraven. Protože když se král dozvěděl o smrti své těhotné ženy a malé dcery, propadl naprostému šílenství.

Mrtvá těla Sunandy a Kannabhorn byla převezena do Letního paláce a během této cesty ze Sunandy vyšel plod - již téměř donošený mrtvý chlapec. Rama V. celé dlouhé dny bděl u mrtvých, plakal, bil všechny na potkání a začalo se šuškat, že se zbláznil. Nemohl pochopit, proč jim nikdo nepomohl, ani onen zápis v lodním deníku ho nikterak neuklidnil. Když mu moudrý rádce vysvětlil, že se poddaní báli porušit starobylý zákon o nedotknutelnosti, král jen zaklel a nechal zavřít pět svých osobních strážců na doživotí.

Chtěl se někomu pomstít, ale neměl komu, protože si uvědomil, že za vše může sám. Kdyby si při reformách lépe přečetl ten hloupý zákoník a nemávl nad tím rukou, nemuseli lidé stát a civět, jak se jeho těhotná žena a malá dcerka topí bez jakékoliv pomoci. Absurdní tabu stálo za jejich smrtí a král si toho byl velice dobře vědom.

Po mnoho let bylo Thajsko kvůli této aféře označováno za rozvojovou zemi, která se drží svých zkostnatělých tradic. Která země na světě nechá utopit svou královnu i princeznu? kroutili hlavou ostatní panovníci a prezidenti všech zemí světa. Rama V. se alespoň rozhodl, že jeho milovaná manželka a děti budou mít pohřeb, jaký svět ještě neviděl. Povolal nejlepší lékaře, patology a lidové čaroděje, aby byly mrtvoly připraveny na poslední cestu - opulentní kremaci, která neměla obdoby. Přípravy trvaly deset měsíců, během kterých byla těla sušena speciálními roztoky rtuti, až z nich zbyly opravdové mumie.

Desátého března 1881 sezval král Rama V. obrovské množství lidí, poddaných i státníků z okolních zemí, a sám zapálil 15. března pohřební hranici. Ta byla vysoká přes 85 metrů a uvnitř nánosu nejdražšího dřeva, které bylo svezeno z celého světa, byla ve zlatých pouzdrech uložena vysušená těla tragicky zemřelé Sunandy, ne/narozeného syna a princezny Kannabhorn. Hranice hořela celou noc a nejdražší pohřeb v historii skončil obrovským truchlivým průvodem do Velkého paláce, kde se po příslušných náboženských obřadech konala velká hostina.

Po tragédii bylo vystaveno před palácem Bang Pa-In velké mauzoleum, ale král Rama V. už nikdy nebyl takový jako dříve. Změnil se, byl zádumčivý, často propadal melancholii a útěchu nenašel ani u ostatních manželek. Tragická smrt Sunandy znamenala: „Uvědomění si, že nejsem všemocen, že pánem osudu je člověk sám, nikoli panovník,“ jak se nechal slyšet. Pak přiznal, že mu úmrtí královny otevřelo oči a nesmyslný zákon okamžitě zrušil.

Panovník se ocitl na kritické křižovatce a zoufalou smrt královny, budoucího krále a princezny začali všichni považovat za „epochální okamžik v historii Siamu“, protože znamenala konec éry absolutní monarchie, která zemi dominovala po generace. Rama V. provedl další radikální reformy, které hluboce změnily sociální a politickou strukturu celého království.

Jenže mohl se snažit jak chtěl, neblahý konec jeho blízkých začal žít vlastním životem. Nešlo jen o onen bizarní zákon, začalo se totiž povídat, že za všechno mohou duchové řeky. A to přesně Rama V. nechtěl. Jenže Thajci měli a mají svá vlastní náboženství, víru v duchy, nadpřirozeno. A začalo se povídat o prokletí řeky Chao Phraya. Tento obrovský thajský vodní tok totiž byl a je proslulý tím, že se v něm ročně utopí neskutečně moc lidí.

V době smrti Sunandy pověrčiví Thajci vykládali, že za vším stojí podivná pověra. Věřilo se totiž, že záchrana tonoucího z řeky rozzlobí vodní duchy, kteří si přijdou pro zachránce a sprovodí ho ze života příšernou smrtí.

Lhostejnost k záchraně topících se lidí je ostatně v Thajsku rozšířena doposud.

Jestli stála za neblahým skonem královny Sunandy laxnost, víra v pověru, nebo onen zákon, který zakazoval dotknout se jakékoliv části jejího těla, to už se nikdo nedozví. Zbyla jen historie tak šílená a sporná, že se o ní vypráví dodnes a dlouhé polemiky vědců a badatelů na toto téma neberou konce.

zpracováno podle: The Queen Who Died Because No One Was Allowed To Touch Her | History of Yesterday, A Pregnant Queen Died Because Of An Absurd Law | by Yewande Ade | History Street | Medium, Sunanda, the queen who died aged 19 because she could not be touched - Stil jete (tiranapost.al), Don't Touch The Royals: An Absurd Taboo That Killed Thailand's Queen Sunandha Kumariratana (mru.ink)