Devítiletá nevěsta z Tennessee: malou Eunice si v roce 1937 vzal dospělý soused. Měli devět dětí

Malá vesnička Sneedville v Tennessee se 19. ledna 1937 stala svědkem zvláštní události. Vytáhlý a pohledný dvaadvacetiletý ženich Charles Johns stál vedle blonďaté holčičky, která se rošťácky usmívala. Držela v ruce velkou panenku, měla na sobě zimní kabátek a druhou rukou mladého muže pevně držela za rukáv. Dosahovala mu ani ne do pasu. Před touto dvojicí stál baptistický kazatel Walter Lamb, který od ženicha dostal dolar (dnešních cca 21 dolarů), aby nesourodý pár oddal.

Lamb měl sám máslo na hlavě, jeho pletky s mladými děvčaty byly všeobecně známé, navíc obdržel od ženicha papír, kde jasně stálo, že nevěstě je už 17 let! Tak budiž. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, zazněla ona formulka, mladá paní Johns si na prstík navlékla hned tři prstýnky, protože byla velká parádnice a odhopkala zpátky ke své mamince.

Pak se pár měsíců nic nedělo. A asi by to vyšumělo, nebýt pána, který se jmenoval Neal Harvey, povoláním sčítací komisař. Tento pan Harvey jezdil od města k městu, zapisoval z místních matrik občany a sčítal. Byl to škrobený a úzkoprsý muž, takže se není co divit, že při spatření jednoho zápisu málem omdlel. Když se vzpamatoval, otřel si čelo a přečetl znovu těch pár slov, ze kterých byl téměř stižen srdeční příhodou: Farmář Henry N. Johns, 62. Manželka Mary, 64. Syn Charles, 22. Snacha Eunice, 9.

Pan Harvey běžel za nejvyšším soudním úředníkem státu Tennessee. Ctihodný William Key mu na tento prapodivný matriční záznam řekl jen mnohoznačně: „Nevydal bych povolení k sňatku devítiletému dítěti, pokud by s ním nebyli oba rodiče.“ Aha, řekl si pan Harvey. Takže dítě za doprovodu obou rodičů čili s jejich souhlasem, se vdát může? Neal Harvey byl jako buldok a toho se Key zalekl. Podobně jako reverend měl i on sám ono máslo víte kde a doma na něj čekala dvanáctiletá hospodyňka. Tak mu raději sdělil, že samozřejmě ne, museli by mít soudní příkaz!

Jenže to bylo celé ještě složitější. V té době v Tennessee neexistoval žádný minimální věk pro vstup do manželství a nezletilí nepotřebovali souhlas rodičů - což znamenalo, že manželství bylo tehdy zcela legální. A to samé platilo i v dalších amerických státech - na Floridě, v Indianě, New Jersey, Pensylvánii, na Rhode Islandu, v Jižní Karolíně, ve Vermontu, Louisianě, Marylandu, Mississippi a Missouri. Ale z morálního hlediska to bylo samozřejmě hrozné.

Nicméně sčítací komisař nelenil a udělal skandál. Oznámil všem nahoře, že v Tennessee jsou běžné dětské nevěsty. A nastala mela. Místo aby někdo zakročil, sjeli se reportéři, aby v tisícihlavé komunitě Sneedville nalezli ony hrdličky a udělali s nimi pokud možno rozsáhlý rozhovor. To bude tučné sousto! Kdo hledá, najde, našli i novináři. Kameramani a fotografové obsadili malebný dům s bíle natřenými prkny, kde bydleli rodiče šťastné nevěsty.

Zpráva o šokující svatbě se rychle rozšířila a vyvolala pobouření po celé zemi, když noviny otiskly titulek s fotografií vytáhlého farmáře (Charlie měřil přes dva metry) a jeho dětské nevěsty s lněnými vlásky. Prim vedl časopis Life, jehož agilní reportér strčil matce všimné a ona ho pustila do domu. Po celý měsíc reportér zaznamenával ono manželství i pozadí, které k němu vedlo. A byly to věci skutečně výživné.

Tak předně: Charlie prý nebyl žádný pedofil. Prostě se to tehdy normálně dělalo, jak řekla matka nevěsty: „Sama jsem se vdávala v šestnácti a moje sestra ve třinácti,“ kývala hlavou tehdy třiatřicetiletá Alice Winstead. Otec nevěsty, která seděla na zemi a hrála si s plyšovým králíčkem a kamínky, sdělil: „A co teď chcete dělat? Právně je manželství v pořádku. I dle Bible. Charlie je dříč, bude se s ním mít dobře! Je jasné, že zprvu se nám to nezdálo, ale pak jsme mluvili s Johnsem (starším). Charlie zdědí vše. Má muly a padesát akrů půdy. Eunice si vybrala dobře,“ bafal z dýmky Joseph Winstead a hleděl na svou dceru, která se s mladší sestrou prala o panenku.

„Vidíte tu panenku? Tou nás obelhala, ta liška jedna!“ hrozil laškovně prstem. „Řekla nám, že si jde prohlédnout panenku, kterou dostala Charlieho sestra. Víte, oni jsou sousedi, je to pár kroků. Přitom tu panenku koupil Charlie pro Eunice a šli se vzít!“ smál se otec nevěsty.

Připadá vám to jak z nějakého filmu o oněch amerických venkovských balících, kteří se od rána do večera nalévají domácí kořalkou a žení a vdávají se mezi sebou? Ba ne. Tyto rodiny byly v Tennessee nesmírně vážené, patřily k bohatší a inteligentnější vrstvě obyvatel. Proto to také vyvolalo takový poprask. Zvlášť když Life vyzpovídal i nevěstu, která venku vařila pro panenky polévku z hlíny a kytiček a jen hlesla: „Ale já Charlieho miluju, víte? Jsme ženich a nevěsta, hihihi!“ zařehtala se a odběhla za nějakým motýlkem.

Charlie naproti tomu o citech, které k Eunice choval, jako pravý gentleman pomlčel, ale reportérovi venku při dojení krávy řekl: „Eunice se zajímá o šití a vaření. A je tak chytrá, jak jen může být. Mám ji moc rád. Je oddaná.“

Oddaná byla Eunice svému muži až moc. Pár měsíců po svatbě nastoupila do školy, odkud byla po několika dnech vyhozena. Učitel ji zřezal a řekl, že je zcela neschopná školní docházky, protože je „rošťák, bije a kouše ostatní spolužačky.“ Charlie jako správný manžel na kantora naběhl, aby mu vynadal: „Nikdo nemá právo bít mou ženu!“ hulákal na starého pána. Vyšlo najevo, že se Eunice poprala se sokyní. Neboli se sestrou své sokyně. Malá Alexandra totiž doma musela utěšovat svou starší sestru, patnáctiletou Zoju. Tato rodina ruských emigrantů si dělala zálusk na majetek rodiny Johnsů, potažmo tedy na Charlieho.

Zoja byla do mladíka zamilovaná až po uši. A když se provalilo, že si vzal Eunice, zoufala si. Alexandra si Eunice podala ve škole, slovo dalo slovo a už se rvaly. Kousance, vytrhané vlasy, taková ta dívčí klasika. Eunice přestala do školy definitivně chodit, protože jí to manžel jednoduše zakázal. Tak poslechla. Zoja na ní ještě pár dní čekávala a řvala: „Stejně spal se mnou dřív než s tebou! S tebou nespí! Asi nejsi normální!“ Tím se dostáváme k manželskému soužití Charlieho a Eunice.

Samozřejmě, i když je to hrozné o tom takto naplno mluvit, každého zajímalo, jak to manželé mají se sexem. Inu, nebylo to tak zlé, pokud můžeme s notnou dávkou nadsázky vůbec něco takového komentovat. Děti v té době a těchto zapadákovech, kde všichni vesměs farmařili, byly od útlého věku svědky naprosto všeho. Přišlo jim to normální. Páření zvířat, hovory o sexu, starší sestry, které se chlubily vším. Rodiče se také nijak nežinýrovali, prostě se stávalo, že měli sexuální styky před malými dětmi. Nikomu to nepřišlo divné. Eunice věděla odmala, o co jde. Měla starší sestry, které si rozhodně nebraly před tou nejmenší žádné servítky.

Takže když na ni Zoja vykřikla, že s ní Charlie spal, moc dobře věděla, co to znamená. A rozbrečela se, protože Zoja měla pravdu. Charlie ji totiž odmítal. Nechtěl. Charles Johns byl bezesporu duševně nevyrovnaný podivín, možná i blázen, zvláštní člověk (vzít si devítiletou svéhlavou holku, na to zřejmě musí mít muž nějakou speciální duševní anomálii), ale nebyl to žádný tyran ani násilník. Po svatbě se přestěhovali k jeho rodičům, kde mu matka Johns důrazně nakázala, že s povinnostmi na poli manželském musí počkat, až dostane Eunice první menses.

Charles to akceptoval, ostatně předtím měl normální, již vyvinuté dívky, evidentně nebyl sexuálně přitahován dětmi. Eunice to nesla nesmírně těžce. Spali v jedné místnosti, a když to zkusila, Charles ji poslal zpět do její postele. Vlastně postýlky. Její napůl dětský rozum tohle prostě nebyl schopen pobrat, až si postěžovala matce, která jí to vysvětlila. Takže pak přestala manžela obtěžovat a ve třinácti letech se konečně dočkala. Je to hrozné, nechutné, ale musíme si uvědomit kontext doby.

Rok po svatbě se v časopise TIME objevil článek, který o tom všem hovořil jako o národním skandálu. TIME potvrdil, že stát Tennessee koncem roku 1937 narychlo přijal zákon zakazující sňatky osob mladších 14 let, což bylo následně upraveno na 16 let s výjimkou těhotenství nevěsty. Těhotná dívka se mohla vdávat i mladší. Johnsovi už nebyli atrakcí a senzací, ale spíše obskurní a znechucující dvojicí vyvrhelů. Charles musel ze svého pozemku střílet na reportéry, vyháněl je odevšad. Následně zakázal podávat rozhovory, fotit, na dlouhých dvacet let o osudu Eunice skoro nikdo nic nevěděl.

V roce 1957 přijel do Sneedville reportér deníku The Spokesman Review. Před farmou Johnsových nalezl mladou krásnou ženu s dítětem v náručí. Byla to tehdy devětadvacetiletá Eunice, stále vdaná za Charlieho. Měli spolu v té době sedm dětí - nejstarší čtrnáctiletou dívku a nejmladšího tříměsíčního syna. Eunice tedy první dítě porodila ve 14 letech a mimo těchto sedmi měla pak ještě potomky dva, dohromady devět. Staří rodiče už zemřeli, Charles zdědil farmu, najal dělníky a rozjel to.

Výnosný byznys s tabákem mu zaručil bohatství. Eunice zářila, Charles také, neustále se objímali a líbali. Reportér byl zaražený, protože to jel zkusit v předtuše skandálu - jsou rozvedení, jsou mrtví, zavraždění, však rozumíte. Rozhodně nečekal idylku dvou zamilovaných lidí. A pozvali ho dál. Uvnitř farmy bylo plno dětí, služek, příbuzných, všude visely kříže. Všichni chodili do kostela a rodina byla známá svou bohabojností.

Charles se rozpovídal, že to tehdy bylo „peklo“ a „proč nenechali prosté a obyčejné manžele na pokoji, vždyť jsme nikomu s tou svatbou neublížili“. Eunice kontrovala tím, že lituje jen jednoho - svého nedostatečného vzdělání. Charles zcela evidentně zapomněl, že si bral za manželku dítě a Eunice zcela evidentně zapomněla, že byla ze školy vyhozena, protože se rvala kvůli sexu. A naprostou ironii osudu, kterou prostě vymyslí pouze sám škodolibý život, byla Charlieho naštvanost na nejstarší dceru.

Lamentoval před reportérem, že jeho Evelyn, tak mladičká, utekla s nějakým starým chlapem (bylo mu dvacet let), který zfalšoval věk jeho dcery, aby si ji mohl vzít. To Charliemu nešlo pod nos! Asi též zcela evidentně zapomněl (do třetice), že udělal naprosto to samé. Jen u něj to bylo horší. Eunice bylo devět, zatímco Evelyn už táhlo na čtrnáct!!!

Johns a Winstead zůstali manželé až do Charlieho smrti. Zemřel 13. února 1997 ve věku osmdesáti čtyř let. Eunice žila dalších devět let bez svého manžela. V té době už byla prababičkou, zemřela 29. srpna 2006, necelý měsíc před svými 79. narozeninami. Jejich potomci založili rodiny, rozprchli se po celých Spojených státech a dodnes většina z nich opatruje v domech jednu fotku, která visí na čestném místě.

Je na ní devítiletá blonďatá holčička s panenkou a dvoumetrový habán v černém kabátě - bizarní svatební fotka jejich pra-prarodičů.

Někdy život píše příběhy, které by nevymyslel ani sebelepší spisovatel. Co si o tomhle myslet, to ponechám na fantazii čtenářů. Nebo si mohou pustit film Dětská nevěsta, který je volným zpracování příběhu Eunice Winstead a Charlieho Johnse.

zpracováno podle:

Marriage of Charlie Johns and Eunice Winstead - Wikipedia, Eunice Winstead: 9yo married off to a 22yo man. (mamamia.com.au), A Child Bride in Tennessee | GenealogyMagazine.com, Bride May Be Only 9, But How She Can Cook! - Children in Urban America (marquette.edu), Dětská nevěsta, film, The Child Bride - Podcast #136 (uselessinformation.org), Quora - A place to share knowledge and better understand the world