Srdceryvná fotografie pádu z letadla obletěla svět. Puberťák vlezl do podvozku, zřítil se z 60 metrů

„Byl to problémový kluk. Já to nepopírám. Ale takovou vlnu nenávisti jsem přece jen nečekal. Může si za to sám! Dobře mu tak! Co ho to napadlo, lézt do podvozku! Ohrozil všechny na letišti i v letadle! Špatně jste ho vychovali. To máte za to. Ty reakce byly zlé, chodily nám dopisy plné zášti a výhružek. Ale někteří lidé nám naopak vyjadřovali soustrast,“ uváděl v roce 2012 tehdy devadesátiletý Charles Sapsford, otec „černého pasažéra“ či „skokana ke smrti“ Keitha Emmanuela Sapsforda.

Tento australský puberťák s touhou po svobodě a dobrodružství se stal v roce 1970 protagonistou hrůzné tragédie, kterou ještě umocnila srdceryvná fotografie zachycující Keitha padajícího z letadla vstříc jisté smrti. Krutý snímek pořídil amatérský fotograf John Gilpin, který si chtěl vyzkoušet nový objektiv. Jako milovník letadel se postavil za plot areálu letiště v Sydney a cvakal vzlétající a přistávající letadla. Když mu došel film, jel domů a celou sérii vyvolal až o týden později.

„Považoval jsem ten objekt za nějaký pytel nebo šmouhu na snímku. Fotku jsem stále zvětšoval, až jsem hrůzou málem omdlel. Vypadal jako panáček na hraní, kterého dítě vyhodí z okna. Ruce se mi klepaly. Věděl jsem, že se na tom letišti něco stalo, v novinách vyšla jen krátká zpráva o smrti mladého člověka. Vůbec jsem ale netušil, že jsem to vyfotil! Bylo mi z toho zle,“ uváděl John, který se prý dlouho rozhodoval, jestli má vůbec fotografii padajícího mládence zveřejnit! „Z úcty k rodičům… Ale potom jsem si řekl, že musím. Aby všichni viděli, jak nesmírně nebezpečný nápad to byl!“ popisoval John.

Portrét bezmocného Keitha se 6. března 1970 objevil v populárním časopise LIFE s popiskem: „Zvláště varující fotografie“ a rozletěl se do celého světa. „Nikdy jsem nic tak strašného neviděla. Chudák kluk,“ psali do redakcí čtenáři, které snímek dojal k slzám. Jiné spíše naštval. Brali to jako důkaz „zvlčilosti“ mládeže, pranic nedbali na zármutek truchlících rodičů a psali jim opravdu drsné dopisy, které Charles Sapsford pálil doma v kamnech.

Jaký je příběh Keitha Sapsforda a kruté fotografie okamžiku jeho smrti?

Keith Emmanuel Sapsford se narodil 14. ledna 1956 v Randwicku v australském Novém Jižním Walesu. A už od útlého dětství utíkal. Kam? Sám prý nevěděl. „Poprvé se ztratil ve třech letech. Odešel z domu. Hledali jsme ho v rojnici šest dlouhých hodin, než se objevil na druhém konci naší čtvrti!“ vzpomínal Keithův otec Charles, který vyučoval strojní inženýrství na univerzitě. Když se jeho manželce Helen narodila dcera Fiona, Keith utíkal znovu a znovu, až se z toho stala jakási posedlost.

„Chtěl pořád objevovat svět. Dělal jsem si i legraci, že se měl narodit do rodiny cirkusáků. Řekl mi, že by byl strašně rád. Měl takovou povahu. Nikdo ale nemohl tušit, že to skončí takhle,“ vyprávěl Charles v rozhovoru pro novozélandský Herald. Rodiče si se synem nevěděli rady. Inteligentní kluk z velice dobře situované rodiny - a takový útěkář? Rodina záhy musela řešit i návštěvy inspektorů ze sociálního odboru, protože nikomu nešlo do hlavy, že by chlapec utíkal „jen tak“.

„S Helen jsme nakonec dospěli k závěru, že ho vezmeme na dlouhou cestu do zahraničí,“ říkal Keithův otec. Rodina o prázdninách vyrazila na cestu trvající přes dva měsíce, při níž Sapsfordovi projeli Jižní Ameriku a podnikli i expedici po národních parcích USA. Keith byl ve svém živlu. Jenže sotva se vrátil do Austrálie a rodina začala žít normální a „nudný“ život, začal opět utíkat.

Pubertální chlapec byl stále svéhlavější, utíkal takřka denně - a Sapsfordovým došla trpělivost. Rozhodli se umístit Keitha do internátní křesťanské školy pro problémové chlapce Boys' Town v jižním Sydney. „Dospěli jsme k názoru, že mu režim, disciplína a přísné vedení pomohou. Kéž bych si to tehdy rozmyslel. To rozhodnutí padlo jen z lásky k němu, z touhy mu pomoci. Doporučil to i jeho psycholog. Prý mu chybí vedení. Tak jsme to udělali,“ popisoval otec.

A zprvu se zdálo, že to rodiče vzali za dobrý konec! Čtrnáctiletý Keith se na škole uklidnil a Helen a Charles si oddechli. Jenže 20. února 1970 ráno ohlásili vyděšení spolužáci, že Keith nespal ve své posteli. Personál okamžitě prohledal areál školy a rázem bylo jasno - chlapec utekl dírou v plotě.

Vypukla rozsáhlá pátrací akce, která ale skončila fiaskem - policistům někdo řekl, že viděl obrýleného vytáhlého teenagera, jak stopuje auta na opačném konci Sydney. Všechny hlídky vyrazily po této horké stopě a nikdo neměl nejmenší tušení, že Keith míří na letiště.

„V té době nebyly předpisy na hlavních dopravních centrech zdaleka tak přísné jako dnes. To mu umožnilo dostat se na letiště poměrně snadno. Na odletové ploše stála 22. února 1970 spousta letadel. Proč si vybral zrovna Douglas DC-8-62 japonských aerolinek, který měl namířeno přes Manilu a Hongkong do Tokia? Jeho otec si myslí, že Keith si to letadlo vybral kvůli nápisu. Japan. Dlouho prý chtěl tu zemi vidět,“ vyprávěl webu ATI.com kapitán Les Abend.

Poslední hodiny života nešťastného Keitha Sapsforda jsou poměrně dobře zmapované prostřednictvím nalezených stop a důkazů, které vypátrali inspektoři letecké bezpečnosti po celé zoufalé tragédii. Keith musel proklouznout pod trup mohutného letadla, kde se nasoukal do úzkého prostoru podvozkové šachty. Když pak stroj po několika hodinách čekání konečně vzlétl, piloti ve výšce cca 60 metrů (200 stop) otevřeli kryty, aby zasunuli kola letadla. Pod skrčeným Keithem se rázem objevil prázdný prostor, neudržel se - a spadl zpět na letištní plochu.

Vše vidělo asi 350 lidí na vyhlídkové plošině: „To tělo spadlo s takovým zvláštním žuchnutím. Byla to strašidelná rychlost. Ostatní křičeli, ale já si myslel, že to byl spíše nějaký pytel, vak nebo kus letadla. Nikdy by mě nenapadlo, že to může být člověk! Lidé přece z letadel nepadají!“ vyprávěl očitý svědek Keithova dopadu na asfalt letištní plochy. Na místo se ihned seběhli záchranáři: „Byl na místě mrtvý. Jeho tvář byla silně poznamenaná nárazem. Spadl obličejem dolů. Měl bílé tričko a modré riflové kraťasy. Chlapec byl bosý, posléze jsme našli poblíž těla vyzuté sandály,“ uvedli policisté.

A mezitím od letiště odjížděl John Gilpin, který byl se svým novým objektivem nadmíru spokojený. Fotografie z letiště v Sydney vyvolal až o týden později, kdy málem omdlel hrůzou. I na něj se po zveřejnění snímku slétla vlna kritických reakcí: „Uvědomujete si, co jste těm rodičům udělal? Vidí svého syna, jak letí a padá do náruče smrti. Ano, byl to s odpuštěním pitomec, ale bylo to dítě, mladý hloupý kluk! Nezaslouží si, aby si ho celý svět takto prohlížel! Jste hyena!“ říkali Gilpinovi i jeho sousedé!

Japonští vyšetřovatelé následně uvnitř podvozku Douglasu našli chlapcovy otisky rukou, stopy kůže a krve i cáry oblečení, které po sobě Keith při zoufalém boji o život v úzkém prostoru zanechal. Podle všeho se snažil něčeho chytit, ale nebylo mu to nic platné. Ostatně kapitán Les Abend se domnívá, že by Keith nepřežil tak jako tak: „Myslím, že neměl šanci přežít, i kdyby se v šachtě udržel. Zemřel by na podchlazení i nedostatek kyslíku ve výšce. Navíc se domnívám, že ho rozdrtilo samotné zasouvající se kolo. Z těla už se po dopadu nedalo nic moc vyčíst,“ říkal Abend, který desetiletí pilotoval dopravní boeingy.

Když byla už zapomenutá drastická fotografie v roce 2012 znovuobjevena pomocí sociálních sítí a rozlétla se napříč internetem, Keithův pád a okolnosti jeho smrti probírali diskutující pořád dokola. Oslovení letečtí experti pak vydali mrazivou statistiku „životnosti“ černých pasažérů od roku 1947: z 96 zaznamenaných pokusů o tajný let v podvozku skončilo 73 případů okamžitou smrtí. Těch několik málo přeživších mělo štěstí jen proto, že letěli na krátkých trasách v nízkých výškách. Stejně ale skončili podchlazení nebo v kritickém stavu s doživotními zdravotními následky.

Keithova fotografie tak dodnes zůstává tou nejznámější a nejmrazivější připomínkou jedné osudové mladické chyby. Charles, který zemřel v roce 2015, dodal: „Vše, co můj syn chtěl, bylo vidět svět. Měl toulavé nohy. Chtěl jen vidět, jak žijí ostatní lidé a cestovat. A to ho stálo život!“

ATI.com, Yahoo.com, The Sun, Wheel Well Stowaway, Douglas DC-8, Find a Grave, Facebook, Reddit, Randwick, Les Abend, Medium.com, Dokument YouTube, Substack, NZ Herald, Ranker, Vocal Media