Drastická fotografie dvou mladíků na vrcholu hořící větrné turbíny zobrazuje jejich poslední vteřiny

29. října 2013 ráno nastoupila dvojice mladých pracovníků údržby větrných turbín do služby na větrné farmě Piet de Wit poblíž nizozemského města Ooltgensplaat. Muži se jmenovali Arjan Kortus (21) a Daan Kous (19). Elektrárna provozovaná společností Deltawind „jela“ dlouhé roky bez výjimečných problémů, ale to se mělo již brzy změnit. Arjan a Daan se stali protagonisty nesmírné tragédie, která zasáhla celé Nizozemí. Jejich fotografie s názvem Poslední objetí se virálně rozšířila do celého světa.

Rutinní údržba a kontrola větrné turbíny Vestas V66 s průměrem rotoru 66 metrů a výškou cca 78 metrů se změnila v ohnivé inferno. V době nehody se do kabiny větrníku vydala čtveřice mužů. Ajran a Daan byli nejmladší a nejméně zkušení, znali se i mimo zaměstnání a drželi se dvou zkušených techniků. „Nahoru půjdete vy, my půjdeme za vámi.“ pobídl Arjana a Daana starší inženýr, „Včera byla bouřka, musíme to všechno zkontrolovat!“ Kluci kývli a vystoupali v tubusu nahoru. Sotva se pustili do práce, ozvalo se zasršení, které následoval mohutný výbuch. Okolo třetí hodiny odpoledne vypukl v turbíně požár.

Že je něco hodně, ale hodně špatně - toho si brzy všimli farmáři, kteří mají své usedlosti poblíž větrné farmy. „Viděl jsem hustý černý kouř, který se valil z gondoly.“ popisoval Cornelis Mosselman. „Ta bouřka včera byla příšerná, jeden blesk za druhým. Určitě do toho praštilo. A takhle to dopadlo,“ brblal farmář, který byl v době stavby větrné elektrárny důrazně proti větrníkům, které dle jeho názoru hyzdí krajinu a jsou hlučné. Sepsal i petici, ale byl přehlasován. „Pak jsem si vzal dalekohled a viděl jsem je. Bylo to hrůzné, hrůzné…,“ vrtěl hlavou starý muž.

Oheň se rozšířil v tzv. nacelle, což je horní část turbíny. Arjan Kortus a Daan Kous byli okamžitě odříznuti mohutným požárem. Ještě je viděli přítomní kolegové, kteří rychle šplhali zpátky na zem - měli štěstí, že v době exploze nebyli přímo v kabině, ale v tubusu. I když se i po nich natahovaly zlověstné plameny, podařilo se jim sestoupit na pevnou zemi. To už se na místo sjížděly záchranné složky, ale brzy bylo jasné, že pro dva nejmladší techniky nemohou dělat vůbec nic. Arjan a Daan na větrníku uvízli. Nebylo úniku.

„Zavládla velká panika. Lidé se houfovali a natáčeli si to. Křičeli. Dívali se na ty dva. Viděl jsem vrtulník, který létal kolem, ale hořelo to čím dál více. Hasiči se jen dívali do výšky. Bylo to hrozné.“ konstatoval zlomeně Wim Erkelens, mluvčí policejního oddělení v Ooltgensplaatu, který byl také na místě.

„Hasičský zásah komplikovala výška zařízení a nedostupnost místa vzniku požáru. Vzhledem k tomu, že hořelo přímo v nacelle, nebylo možné provést rychlou evakuaci ani účinný zásah ze země. Požár zasáhl i část rotorových listů,“ uvádí v článku o tragédii inženýr Vít Hofman, technik požární ochrany.

Jak děsivé a kruté minuty museli zažívat oba mladí muži, kteří věděli, že před plameny není úniku, to si raději nikdo nechce představovat. Lidé se dole domlouvali, co by pro ně mohli udělat, ale bylo to více než jasné - nic. Nejde udělat nic. Beznaděj a zoufalství projela davem jako elektrická vlna a lidé začali plakat. I otrlí muži. Do houfu shromážděných čumilů navíc padaly trosky ohořelého rotoru, hasiči alespoň vytlačili dav lidí do bezpečnějšího perimetru. A zase se všichni dívali nahoru.

„Nikdo to nechtěl vidět, ale museli jsme. Je to nelidské? Možná ano, ale měli jsme pocit, že jsme alespoň v duchu s nimi. Že nejsou sami! Že nebyli tak sami…,“ plakala pohnutě mladičká Ineke v reportáží regionální televize. Arjan a Daan postávali na vrcholu turbíny. Hasiči na ně zkoušeli volat megafonem, ale pak to vzdali. „Co bychom jim říkali? Držte se? Panebože!“ měl tvář zrůzněnou vztekem a žalem jeden z hasičů. Dalekohledem bylo možno vidět, že si muži povídají mezi sebou. Dokonce si na chvíli oba sedli na kraj plochy, pak vstali a zase mluvili.

„Mučivá chvíle před jistou smrtí,“ komentovali zděšení lidé video a fotografie, které se rozšířily na sociálních sítích ihned po neblahém požáru.

Záhy došlo k něčemu nevídanému. „Málem mi to utrhlo srdce,“ komentoval gesto obou mužů, kteří věděli, že oba v nejbližších vteřinách zemřou, jeden z „diváků“. Ten celou šílenou věc sledoval dalekohledem: Arjan a Daan se objali. Když od sebe poodstoupili, jeden druhému pokynul, rázně přeběhl zbývající prostor a vykročil do prázdna… Arjan se rozhodl ukončit svůj život skokem z osmdesáti metrů dříve, než ho dostanou plameny. Daan na větrníku zůstal.

Zatímco policisté sebrali Arjanovo tělo, nahoru se vydávala jedna skupina požárníků za druhou. Jenže všechny pokusy skončily fiaskem a o život šlo i záchranářům. Vzhledem k výšce turbíny měli hasiči obrovský problém požár uhasit. Nakonec přijel speciální tým s velkým jeřábem, kterým nahoru dopravil potřebnou hasící techniku - a našel zuhelnatělé tělo devatenáctiletého Daana Kouse.„Pozdější vyšetřování určilo jako příčinu děsivého požáru zkrat v elektroinstalaci,“ uvedl později zdroj deníku Rijnmond.

„Přesný průběh události a její detaily nebyly plně zveřejněny, protože šlo o soukromou technologii a šetření probíhalo interně ve spolupráci s výrobcem turbíny.“ doplnil inženýr Hofman. Celá příšerná tragédie zavdala podnět k rozšířeným kontrolám větrných elektráren nejen v Holandsku - požární bezpečnost se mnohdy nikterak neřešila. Faktem také zůstává, že turbíny typu Vestas se prodávají i z druhé ruky, často po internetu; kupující nemusí mít žádné znalosti o potenciálním nebezpečí požáru.

Zpřísněné bezpečnostní kontroly turbín ale Arjanovi a Daanovi život nevrátí. Na poslední společnou fotografii dvou kamarádů, která dostala název Poslední objetí, se velice špatně dívá. Je drastická a mučivá. Požár na větrné elektrárně ukázal, jak náročná a riziková může být práce i na „čistých“ zdrojích energie.

„Evakuace nebyla možná. Oni to věděli a zvolili každý svůj vlastní konec. Není obvyklé, aby lidé mohli pohlédnout smrti přímo do tváře - v případě této fotky se tak stalo. Ti dva nám ukázali, jaké to je. Neviděl jsem srdceryvnější snímek. Nedá se na něj dívat dlouho, protože lidé, kteří jsou obdařeni představivostí, si po nějaké době začnou stěžovat, že to VIDÍ, CÍTÍ; že jsou tam s nimi. Je to pravda, sám jsem tento pocit měl také,“ říká Johnny Ray Williams, bezpečnostní technik elektrárny v Marylandu na platformě LinkedIn.

„Jako syn, otec a bratr se chvěji hrůzou a vzdávám čest jejich památce,“ uzavírá Johnny svůj komentář pod fotografií, která vešla do dějin jako jeden z nejdojemnějších a zároveň nejdrastičtějších snímků novodobé historie.

Zpracováno podle: East County magazine, Rijnmond, A Final Farewell, NL Times, LinkedIn, EletricalTechnology.com, Gazeta Albania, BozpForum.cz