Článek
Princetonská univerzita, 16. leden 1893. Před ordinací univerzitního lékaře Dr. Josepha E. Raycrofta stojí dlouhá fronta mladých kluků v různém stádiu rozervanosti. Jejich oděvy jsou mokré, z kožichů crčí voda, kolem chlapců se tvoří louže, ale zmuchlané, promočené a otrhané oblečení je momentálně opravdu netrápí. Daleko hůře je na tom jejich vizáž! Vymydlené obličejíčky bohatých studentíků, kteří tvoří elitu proslulého ústavu a mají v zádech záštitu přebohatých amerických rodin, jsou nyní v dezolátním stavu.
Jeden si drží natržený ret, druhý sotva mžourá přes napuchlé víčko a dalšímu z rozbitého nosu pomalu kape krev na sněhem promáčený vlněný svetr. Hochů jsou celé desítky, fronta nebere konce - kdyby bylo léto, člověk by si myslel, že se všichni kompletně stali obětí několika rojů rozvášněných včel! Naštvaní kluci bolestně sténají, jeden právě vyplivl uvolněný zub, vysoký blonďák si mne nos, který je zcela evidentně přeražený…
Před Nassau Hall v areálu Princetonu se odehrála „krvavá“ řežba sněhovými koulemi a kameny. I pěstmi!
Doktor Raycroft vyhlédne z ordinace a spráskne ruce: „To jsem tu ještě nezažil. To snad není možné! Tohle už budeme muset zakázat. Každý rok to samé. Až je dám dohromady, jdu za rektorem, aby to zatrhl. Jeden támhle zvrací, druhý leží a něco blábolí, to jsou otřesy mozku, to zase budou učební výsledky! Vždyť budou úplně blbí! Tak pojď, ty. No ty, co máš ret napuchlý jak havajský bubeník!“ vyzve slovutný odborník dalšího zbitého mladíka, který se plouží do ordinace na ošetření svých monstrózně oteklých úst….
Přímo uprostřed toho chaosu vznikl snímek, který se masově rozšířil do celého světa a vyvolal úžas, šok, ale i vlny nekontrolovatelných záchvatů smíchu! Protagonisté skutečně prazvláštní fotky se navíc stali velice významnými a bohatými Američany!
Jaký je příběh slavné fotografie tří zdemolovaných studentů?
Jeden z nich má ještě rukavici… Výrazy jsou to opravdu „obdivuhodné“, to musíme uznat!
Při pátrání po starých fotkách občas narazíte na výjev, který vás totálně odbourá a donutí k nevěřícnému zavrtění hlavou. Místo válečného dramatu nebo velké tragédie na vás totiž vyzývavě hledí tři mírně řečeno zvalchovaní kluci, kteří navíc vypadají, že to s nimi každou vteřinu sekne!
„Dobrý. Rocky po desátým kole. To jsou živí fackovací panáci? Hej, dnešní děti nemají ani ponětí o tom, co to znamenalo být student! Líheň boxerů! To je legrace, ale asi to dost bolelo! To jsou policejní fotky nějakých barových výtržníků? Nebo dostali na budku někde na ulici? Ty jdou od Stalingradu? Nebo od Verdunu?“ smějí se poněkud nemístně uživatelé v diskusích pod neskutečnou fotkou, která se prostřednictvím sociálních sítí opět rozlétla do světa a nasbírala miliony zobrazení.
John Prentiss Poe, stojící výtečník!
Tři kluci na fotce se tváří sice naštvaně, ale zároveň hrdě. Jsou zmuchlaní a napuchlí, vypadají jako zatčení pobudové, tuláci a zpustlí výtržníci! Ale nejde o oběti pouliční bitky, válečné veterány ani aspiranty na post nejzmlácenějších boxerů na světě. Za jejich rozbitými tvářemi plnými monoklů se skrývá staletá univerzitní tradice zvaná Sněhová bitva. Zkrátka koulovačka.
Nenechte se ale mýlit - s nevinným házením uplácaných bělostných koulí, jak ho známe ze školky, to nemělo pranic společného. Šlo o nefalšovaný a drsný iniciační rituál, jakýsi test mužnosti, při němž se utkali studenti prvního a druhého ročníku. Bažanti proti mazákům. Pravidla této hromadné sněhové bitvy, která se se železnou pravidelností rok co rok odehrávala v areálu Princetonské univerzity na prostranství mezi budovami Nassau a Alexander Hall, byla vlastně velice jednoduchá.
John Prentis Poe. Všichni tři se stali váženými osobnostmi, boháči, dobrodruhy i hrdiny
Druháci měli co nejvíce ublížit prvákům - a to za pomoci sněhových koulí. Jenže aby měla ona munice potřebnou razanci a způsobila co největší ztráty, studenti běžně do koulí zamrazovali kusy ledu nebo sněhem obalovali pořádné velké kameny. Bitva vypukla s požehnáním kantorů, kteří se dokonce chodili dívat - a běžné bylo i sázení!
„Ne, letos to vyhrají prvňáci. Viděl jste ty habány, pane kolego? A jsou nabalení, už měli instrukce od jednoho našeho bývalého absolventa. Včera jsem potkal toho dvoumetrového hromotluka, jak venku hrabe obří valouny. Dejte na mě, ty druhákům dají na budku!“ šeptali si dva důstojní profesoři, od kterých by se čekalo, že budou přednášet historii a bádat v archivech. Zatím se těšili jako malí kluci a potají si sázeli na výsledek krvavé řeže! A koulovačka to byla opravdu krvavá - postupem let se zbraní stalo cokoliv, co se dalo zabalit do sněhu. V zápalu boje pak už na sníh všichni zapomněli a začali se rvát mezi sebou.
Art Wheeler
„Monokl byl znamením cti. Kdo více krvácel, ten vyhrál. Kdo mohl odejít po svých, vyhrál. Často to byl pat, protože se nedalo ani poznat, kdo je více zmydlený, jestli studenti prvního nebo druhého ročníku. Jednou se přidal i profesorský sbor, protože reálně hrozilo, že se tam všichni pobijí. Ještě horší situace nastala, když znal druhák nějakého prvňáka ze svého domova. Šlo o velice bohaté a prestižní rodiny, které mezi sebou soupeřily, navzájem si skupovaly nemovitosti, hádaly se o finance. A pak Sněhová bitva dostala i osobní rozměr.“ uvádí článek o iniciačních rituálech Princetonské univerzity.
A právě tři studenti, kteří se na vás dívají z opravdu neuvěřitelné fotky datované do nám nesmírně vzdáleného roku 1893, se stali tváří nejbrutálnější koulovačky v historii Princetonu. Ten rok byla Sněhová bitva tak drsná, že po ní zůstalo přes sto „padlých“. Na týden musela být přerušena výuka, „elita národa“ si léčila šrámy a monokly v nemocnicích a vedení univerzity muselo tradiční iniciační rituál navždy zakázat, protože spousta hochů utrpěla zranění očí.
Art Wheeler a Darwin R. James
Po stoleté tradici zbyla jen ohromující fotografie, která je zajímavá ještě tím, že se podařilo ztotožnit všechny tři zmydlené „výtržníky“. Uprostřed snímku stojí John Prentiss Poe Jr. Byl to prasynovec slavného spistovatele Edgara Allana Poea. Na Princetonu byl sportovní legendou, hrál americký fotbal a lámal dívčí srdce. Poe byl také velký dobrodruh a hrdina: bojoval v druhé búrské válce v Africe, sloužil u námořní pěchoty v Panamě a nakonec padl v první světové válce (1915) ve Francii v řadách britské armády.
Po jeho boku vpravo pózuje napuchlý Arthur L. Wheeler, další fotbalová legenda školy, ze kterého vyrostl špičkový inženýr. A vlevo sedí Darwin R. James, který se stal velice váženým a nesmírně bohatým mužem. Vlivný newyorský bankéř působil jako prezident společnosti Hammond Typewriter Company a ovládl tehdejší trh s psacími stroji! Všichni tři zpustošení hoši tedy dosáhli svého amerického snu a stali se elitou USA!
Fotka Adolfa Hoffmanna-Heydena s čerstvou jizvou po mensuru
Sněhová bitva nebyla jediným iniciačním rituálem na Princetonu - existoval tam i tzv. „Cane Spree“ – brutální bitva s holemi, kde se prváci a druháci řezali hlava nehlava, dokud někdo nezůstal ležet v krvi. Tyto příšerné praktiky, kterým se už rozhodně nikdo nesmál, probíhaly na všech univerzitách a zanechávaly za sebou doživotní krutá traumata nebohých nováčků, kteří museli dělat příšerné věci.
Na Yale se zase praktikoval tzv. křestní hon, což byl v podstatě organizovaný lov nahých nováčků, které mazáci vypustili do areálu univerzity a pak je naháněli a psychicky i fyzicky týrali. Tyhle drsné ‚přijímače‘ jako by z oka vypadly zážitkům mnoha českých mužů se základní vojenskou službou. A samozřejmě se netýkaly jen Ameriky, ale i Starého kontinentu.
Asi nejznámější krvavý univerzitní rituál se po staletí odehrával v Heidelbergu, kde se studenti objevovali s jizvou na tvářích. Přišli k ní při krutém ceremoniálu zvaném Mensur - chlapci se navzájem sekali ostrými šavlemi bez ochrany obličeje. Cílem bylo získat Schmiss, hlubokou jizvu na tváři. Kdo ji neměl, byl srab. Chybějící „šrám cti“ provokoval i profesory - stávalo se, že student s čistou nedotčenou tváří byl šikanován a ponižován i od kantorů!
David Cameron zažil nepředstavitelnou věc… Možná si i řekneme - kam se hrabe nějaký Mensur nebo Sněhová bitva
Bizarní a nechutné iniciace se dodnes provádějí na britských univerzitách. Jsou zvrhlé a příšerné, například intimní setkání (jako opravdu!) s prasečí hlavou, které zažil tehdejší britský premiér David Cameron na Oxfordu!
„A o dalších se nikdy nikdo nedozví. Drží se to pod pokličkou, samozřejmě. Přivezou zbídačeného chlapce do nemocnice, on nic neřekne, bojí se, často jej uplatí rodina pachatelů. Jsou to hrůzné věci, které bublají pod povrchem všech prestižních univerzit světa!“ uvádí rozsáhlý text o šikaně na webu Princetonské univerzity.
Pochmurný závěr textu o svérázné, oblíbené a slavné fotografii, která svého času rozesmála celý svět, to je pravda! Ale až někde zahlédnete snímek tří „zmlácených boxerů“, už budete vědět, že se nedíváte na rváče z ulice, ale na budoucího bankovního magnáta, inženýra a válečného hrdinu!
Zpracováno podle: Reddit (2), Strangehistory.com, Princeton.edu, Facebook, Vintag.es, iDNES, Bullying in Princeton, Wikipedia, Frontiersing, Art Wheeler, Find a Grave, John P. Poe, Inclusive Princeton Edu (2)
