Článek
Já ti slibuju, že už nebudu pít. Nikdy! Jen mi dej ještě jednu šanci! Už nikdy nebudu pít. Skončím s tím. Já tě tady na kolenou prosím! Anno! Nerozváděj se, stáhni to!
7. března roku 1948 se v budově Okresního soudu v Chicagu ve státě Illinois potuloval fotograf James „Jim“ Talbot, zaměstnanec novin Chicago Tribune. Rozkaz od šéfa zněl jasně: „Ulov nějakou fotku pro článek o rozvodech a soudci Minerovi! Něco, co bude mít atmosféru. Bez pořádného sólokapra se vůbec nevracej!“ vyhnal Jima z kanceláře tlustý ředitel. Talbot uchopil fotoaparát a postával ve vestibulu před soudní síní Divize pro rozvody. „No jo, Miner. Známý potírač rozpadu manželství! Posvátný svazek!“ brblal Talbot, sám čerstvě rozvedený.
Jedna z mnoha budov soudu v Chicagu - ten nemá hlavní sídlo, ale pobočky, které jsou roztroušené po celém městě
A ctihodného Julia Minera velice dobře znal! Po sérii „terapií“ vedených soudcem samotným málem skončil v blázinci! Julius Howard Miner (1896-1963) byl velice slavnou personou celého Chicaga i státu Illinois. Vzal si za své reorganizovat rodinné právo. Byl striktně proti rozvodům a během své praxe se zoufale snažil rozhádané páry spojit zpět dohromady. I za cenu oněch terapií, které prováděl v soudních síních.
Zval si naštvané manžele a manželky na sezení, během nichž jim vykládal o posvátnosti svazku manželského a nutil je, aby vzpomínali na všechny dobré chvíle, které spolu zažili. „Nic jsme nezažili! Jen chlastá a bije mě i děti!“ ozývalo se ženským hlasem. Nebo naopak: „A co s ní mám dobrého? Měsíc po svatbě jsem ji načapal ve svém domě ve své posteli s cizím chlapem! Tak jaképak hezké chvíle!“
V Chicagu byla vždy velká koncentrace Čechů. Starostou města byl Anton Čermák - a české kořeny měli i lidé z fotky Chlastajícího Steva
Miner to jistě myslel dobře. V Illinois to navíc bylo velice ošidné - až do roku 2016 nešel povolit rozvod „bez zavinění“ - čili muž či žena, kteří žádali o rozluku, museli u soudů vždy na sto procent prokázat, že chování manžela či manželky nenapravitelně zničilo manželství. Na tohle ale soudci potřebovali důkazy, takže se do síní stahovali svědci, sousedé, kamarádi, příbuzní; na zúčastněné se kydala taková špína, že to bylo naprosto neúnosné.
Existoval i hojně používaný systém uplacených svědků - když protagonista rozvodu neměl adekvátního svědka otřesného chování své drahé polovičky, jednoduše si zaplatil nějakého pána či paní, kteří slavnostně odpřisáhli, kterak dotyčný/á chlastá, bije, týrá, je nevěrný/á… A všechno to samozřejmě odnášely děti. Soudce Miner se snažil působit na rozhádané páry psychologicky. Dělal jim přednášky; manželé také museli sehrávat scénky ze šťastných dob, líbat se, dělat, že jsou na první schůzce…
Nezřídka měla ochranka plné ruce práce se zuřivým manželem, který chtěl Minera fyzicky napadnout. Nebo vynášeli z jeho síně ječící hysterku. Miner si ve svém dobrém úmyslu všechny znepřátelil, protože rozvod povoloval jen v nejextrémnějších případech. A byl naprosto zoufalý z nárůstu závislých na alkoholu - s tím byla spojena hotová epidemie rozvodů. Chicago se po válce nemohlo vzpamatovat ze vší bídy, městu vládla mafie a gangy, alkohol byl naprosto všudypřítomný. Muži pili jako o život.
„Alkohol je zhoubou nejen pro tělo a duši, ale také pro svazek manželský. Čím je opilý muž pro ženu? Břemenem. Propije výplatu, bije ji, děti se ho bojí. Špatná hlava rodiny, která je omámena démonem alkoholem!“ hřímaly letáky protialkoholní ligy, které visely po celém Chicagu. Nic platné - pilo se dál a ve velkém. Dlužno dodat, že pili nejen muži: i velké procento žen propadlo závislosti na alkoholu a tehdy naprosto volně dostupných lécích s opiáty. To byl i případ reportéra Talbota. Jeho Julie byla „sjetá“ každý den, on si rád dal v zaplivaném baru pár panáků…
Soudce Miner se postaral o reformu rozvodů v Chicagu, ovšem za cenu mnohdy komických situací při jeho terapeutických sezeních a scénkách
Na rozvodové stání se dostavila zfetovaná, Miner manžele nutil, aby mu předvedli scénku z doby jejich prvního setkání - a Julia místo políbení naplivala Jimu Talbotovi do obličeje! „Tak nás rozvedl. Nic jiného mu nezbylo, to byla taková ostuda! Kde je té mojí hysterce konec? Prý je někde v Kansasu. Kdo ví, co tam dělá,“ zazubil se Jim Talbot, povzdechl si, mávl rukou a začal se courat po atriu ve snaze vyfotit nějaké ty budoucí „rozvedence“, případně fotku doplnit rozhovorem.
„Už to vidím. V živých barvách. S největší pravděpodobností dostanu pěstí,“ brumlal si reportér, vzal aparát a rozhlížel se. A v tu chvíli je uviděl. U vstupu do soudní síně se odehrávala prapodivná scéna. Před dveřmi stála žena se slunečními brýlemi v kožichu a nepřítomně se dívala do dáli. Z její tváře se dala vyčíst směsice odporu i touha vlastnit nějaký paprskomet, který by ji okamžitě a teď hned teleportoval někam úplně jinam!
U jejích nohou klečel obrýlený muž, držel ji za ruce, ve kterých svírala lakovanou kabelku - a s výrazem naprostého zoufalství jí hleděl do tváře. „Já už nebudu pít. Nebudu! To ti říkám, přísahám!“ mumlal vemlouvavě. Celou svéráznou kompozici doplňoval přítomný právní zástupce, který scenérii jaksi „dozoroval“, jinak se totiž nedá vysvětlit jeho výraz: jako kdyby urputně zadržoval výbuch smíchu.
Snímek „Prosícího trpitele“ můžete mít i na plakátech…
Talbot udělal cvak cvak - a fotka Chlastajícího Steva byla na světě. „Já se jich na něco zeptám!“ usoudil rychle Jim, přichvátal k trojici lidí, muž mezitím s potížemi a hekáním vstal z kleku a žena se pořád dívala do vzduchoprázdna. „Chicago Tribune. Vy se rozvádíte, vy jste vyšli od Minera, můžete říct pár slov?“
Muž jej poslal k čertu, žena dále mlčela. Právník už se nepokrytě smál. „Ale co byste řekl? Měl prosit o odpuštění,“ mávl rukou a spiklenecky kývl ke dveřím soudní síně. Jimovi to bylo rázem jasné - Miner dvojici vyslal v rámci svých terapií na usmiřovací scénku. Jinak se nedozvěděl nic. Ale to mu prozatím bohatě stačilo.
Druhý den byla fotografie uveřejněna v článku o vzrůstajícím alkoholismu, rozvodovosti a bohulibé činnosti soudce Minera. Zvědaví lidé začali bombardovat redakci dopisy: „A kdo to je? A proč se rozvádějí? A jak to dopadlo? Zjistěte něco!“ Investigativní reportéři ze slavných novin osoby na snímku skutečně ztotožnili a vyhledali je; fotka mezitím oblétla svět. Nad příběhem rozpadu jednoho manželství se někteří lidé zasmáli, jiní zvedli oči v sloup - a na dlouhá desetiletí se nad fotkou zavřela voda, dokud se zničehonic neobjevila v roce 2020 na sociálních sítích.
Náhrobní kámen paní Anny Novákové Strakové, řečeno hezky česky
A začalo to znovu. „Kdo to je? Víme o nich něco?“ zněly komentáře pod snímkem. Úkolu vypátrat příběh, který stojí za nevšední fotografií, se chopil historik z Chicaga Jeff Nichols. A můžeme zbystřit i my: má to totiž i českou stopu! Obrázek zobrazuje jeden z posledních okamžiků manželství Steva a Anny Strackových, kterým bylo v té době 37 a 33 let. Anna se za svobodna jmenovala Nováková. Narodila se českým rodičům v Chicagu 19. srpna 1914.
A zoufalý prosebník z fotky měl také české kořeny. Steve Straka, americky Strack, se narodil ve stejném městě jako jeho žena roku 1910. Žádost o rozvod podala Anna. A jako důvod uvedla nezřízené opilství svého manžela Steva. Pár měl tehdy čtyřletého synka. Rozvodu se chopil soudce Julius Miner. A rozhodl se Annu a Steva usmířit! Věru těžké břemeno si soudce naložil na svá bedra, řečeno ironicky! Z jeho soudní síně byl kabaret. Temperamentní Anna neřekla manželovi jinak než ožralé čuně, Steve naproti tomu kontroval tím, že ho manželka nechala ležet v mrazu, až nastydl na ledviny!
Na začátku je láska, končívá to občas velice špatně. Ale u nás se alespoň nemusí hrát scénky!
Urážka stíhala urážku a najevo vycházely opravdu tragikomické věci. Kdyby se v tom všem marastu „nemotalo“ nevinné čtyřleté dítě, byl by to námět na humoristickou povídku. Byla povolána řada svědků, kteří slavnostně dosvědčili, že Steve pije jak duha, válí se po zemi, neovládá svěrače… Podrobnosti raději vynechme. Anna už byla na soudce zlá, trvala na rozvodu, křičela na něj. Miner si div nerval vlasy - tedy je nesmíří?
Slabá naděje se objevila po zveřejnění fotky. Když tehdejší novináři Annu našli, ptali se jí, jestli střízlivého kajícníka přijme zpátky. „Já si to tedy ještě rozmyslím,“ řekla jim Anna. Následoval rozhovor se soudcem Minerem, který uváděl, že pevně věří v usmíření obou manželů. Steve sliboval, jak přestane pít… Ale nevydržel. Soudce Miner později uvedl: „Tolik jsem se snažil, ale nakonec se mi to nepodařilo. Aby Strackovi zůstali pohromadě. Musel jsem je rozvést.“
Plakáty o roli žen za války byly velice populární. Právě na osamostatnění žen, které měly muže v bojích, sváděl soudce nárůst rozvodů. Mimo alkoholu.
Anna se už nevdala, údajně jí jedna lekce stačila. Pracovala jako balička v továrně na žvýkačky (zajímavé zaměstnání). Dožila se 68 let, zemřela 9. ledna 1983. Steve se oženil, ale utekla mu i druhá žena - pil prý „na žal“. Pracoval na železnici, často vůbec nepřišel do práce, nakonec bydlel u kamaráda nad garáží. Upil se k smrti v třiapadesáti letech.
Zvláštní snímek skrývá neméně zvláštní osud jednoho manželského páru. A dává nahlédnout do historie netradičních metod staromilského soudce, který aranžoval scénky, aby spojil i totálně rozbité svazky dvou lidí, kteří se kdysi měli rádi. Kolikrát se mu to podařilo? O tom se zdroje nezmiňují.
Jistou odlehčenost vyprávění o fotografii, která rozesmála celý svět, kalí fakt, že jejich manželství - tak jako mnoho jiných lidských životů - zničila nejtvrdší droga, kterou lidstvo zná. Alkohol.
Zpracováno podle: Reddit, Yahoo, Find a Grave (1), Find a Grave (2), Julius H. Miner, Julius Howard Miner, RHP.com, BusinessInsider.com, Medium.com, Facebook, a trocha osobní autorské invence
