Zavraždili mu otce i sestru, bratry sežral žralok. Slavný televizní psychiatr prožil skutečné peklo

„42 bodných ran. Moje krásná sestra. Bylo jí osmnáct let! Koroner mi v osobním rozhovoru řekl, že přes ránu na krku viděl její plíce. Ta bestie jí skoro uřízla hlavu. Tento obraz celé dlouhé roky nemohu dostat z hlavy. A můj táta? Proč ho zabil, proč? Co komu udělali mí krásní bratři? Nechápu, co moje rodina provedla tak strašného, že ji osud takto trestá? Je to osud? Nebo snad peklo samo?“

Tyto otázky si pokládá americký herec Kelsey Grammer ve své vzpomínkové knize Karen: A Brother Remembers, ve které se starý muž pokusil ze svých krutých traumat „vypsat“.

Kelsey Grammer jich má za sebou tolik, že by porazilo vola, jak se u nás říká! „Dostal od života naloženo. Je jasné, že na to reaguje po svém. Všichni mu umřeli, musí tedy zaplnit mezery,“ usmíval se v rozhovoru Kelseyho herecký kolega John Mahoney ze seriálu Frasier, v němž Kelsey ztvárnil hlavní roli psychiatra Frasiera Cranea. John tím nepřímo narazil na počet Grammerových potomků, který se k dnešnímu dni vyšplhal k číslu osm! Jako kdyby si Kelsey Grammer chtěl opravdu vynahradit prázdná místa ve svém životě.

Mezery po milovaných lidech mají na svědomí predátoři z řad lidí i zvířat, pokud to řekneme mírně ironicky. Kelsey Grammer prožil jednu tragédii za druhou - a všechny jsou tak neuvěřitelné, že je opravdu kupodivu, že to všechno přežil.

Slavný herec holdoval alkoholu i drogám, udělal řadu nesmírných průšvihů, aby se ve zralém věku rozhodl, že půjde po stopách hororových úmrtí svých nejbližších a všechny případy nechá znovu otevřít a přešetřit:

„Jasně. Vždycky jsem měl něco v hlavě, co mi říkalo - už to vzdej. Dej si drogy, dej si tu zlatou dávku, ať jsi s nimi. Ale pak tu byl druhý hlas. To jim nesmíš udělat. To by jejich památka přišla vniveč. Musíš také hrát, musíš být Frasier a rozdávat radost. Kolik lidí se na tebe dívá! A máš děti! A to rozhodlo. Několikrát jsem byl od smrti tak blízko! Jako kdybych si to chtěl zkusit. Co prožívali mí bratři. Můj táta. Moje nebohá sestra. Musím jít dál a všechny tyto hrůzy pojmenovat,“ říkal Kelsey Grammer v rozhovoru pro časopis People.

Jaký hrůzy měl na mysli? Co se slavnému americkému herci stalo?

Video s povídáním o Karen, je plné fotografií z hercova rodinného archivu.

Herec Kelsey Grammer není našim divákům nijak neznámý - stačí říct „Frasier“ a lidé si většinou vzpomenou! Mimo excelentního seriálového hitu o trampotách snobského psychiatra, který se stal již kultovním dílem, hrál v mnoha a mnoha dalších filmech a sériích. Můžeme jmenovat například: Kennedy, Médium, Šéf, Lovci trollů, Molly a duch, Anastázie, Bartok, Návtěvníci: Cesta do Ameriky, Vánoční koleda, X-Men, Prostředníci, Svět mezi námi, Hodina rozhodnutí; jeho hlasem promlouvá v americkém originále i Levák Bob ze Simpsonových.

Kelsey je také skvělým divadelním hercem - na jevišti se zhostil mnoha rolí ve velkých a slavných kusech. Ale zatímco na obrazovkách a v divadle zářil a sbíral jednu cenu Emmy za druhou, v soukromí prožíval věci, kterým lze jen těžko uvěřit. Allen Kelsey Grammer, jak zní celé jméno tohoto zvláštního herce, se narodil 21. února 1955 v Saint Thomas na exotických Amerických Panenských ostrovech do umělecké rodiny - maminky Sally byla tanečnicí a otec Frank hrál na piano ve své kavárně Greer's Place, do níž chodili další hudebníci a jazzmani.

Kelsey byl ještě maličký, když se jeho táta zamiloval do jiné ženy. Frank jednoho krásného dne předstoupil před rodinu a oznámil šokované a těhotné Sally, že se chce rozvést kvůli jisté Elizabeth „Ella“ Beeley. „Nejhorší bylo, že jsem tátu miloval, všichni jsme ho milovali. Prý nemohl jinak, já mu to věřím. Sám jsem to poznal. Ale až po letech jsem usoudil, že přesně tady to začalo. Od toho momentu jsem byl prokletý,“ popisuje Grammer v rozhovoru pro People.

Rozzuřená matka sebrala syna a odstěhovala se od „toho blbýho nevěrníka“ do New Jersey. A Frank téměř okamžitě založil novou rodinu - Ella přivedla na svět postupně čtyři děti. Sally porodila holčičku Karen a propadla do depresím. Naštvaná a frustrovaná žena si vylévala zlost na dětech. „Jak jsme s Karen vyrůstali, matka nás nezvládala. Odstěhovali jsme se do Pompano Beach za dědou. Tento člověk utvářel mou osobnost. A když mi bylo dvanáct let, půl roku umíral v bolestech na rakovinu. Bylo to nepředstavitelné,“ vzpomínal na první ztrátu blízkého člověka Grammer. Mělo však být mnohem hůř.

V dubnu roku 1968 Amerika vřela. Atentát na bojovníka za lidská práva Martina Luthera Kinga Jr. v Memphisu odpálil vlnu nekontrolovaného násilí, která se přelila celou zemí. Třináctiletý Kelsey Grammer nevěřícně sledoval řádící a rabující černochy, kteří zapalovali auta. „Báli jsme se o život, víte? Bylo to hrozivé. Karen bylo dvanáct, chodili jsme do školy, museli jsme zůstat doma. Máma zatloukla okna. Ale nikoho nezabili. Tedy u nás na Floridě, kde jsme všichni bydleli. Ale táta…“ povzdychl si smutně Grammer.

Nevinnou a náhodnou obětí rasových čistek se totiž stal Frank Grammer. Scénář vraždy otce Kelseyho Grammera připomínal popravu. Byl ve svém domě na Amerických Panenských ostrovech, když najednou jeho žena Elisabeth zavolala: „Franku! Hoří nám auto!“ Muž vyběhl z domu, aby požár uhasil. „Měl na sobě jen kalhoty od pyžama. A ten člověk, ten netvor… Prostě se před něj postavil a rozstřílel mu obličej,“ plakal v televizním rozhovoru Kelsey.

Černoch jménem Arthur B. Niles vypálil do bezbranného muže oblečeného do pyžama celý zásobník, přičemž Franka usmrtily dvě kulky, které mu projely okem a čelem. Křičící Ella všechno viděla oknem, běžela ven a poklekla vedle manželova těla. Niles na ni ze svého nastartovaného auta řval: „Koukej toho bílýho bastarda uklidit, nebo ho eště rozmašíruju!“ Takže ubohá žena tahala Frankovo tělo, zatímco jeho vrah do ní najížděl vozem! „Chtěl jsem jen zabít bělocha. Bylo mi fuk, kdo to bude,“ říkal na policii Arthur B. Niles.

Šokovaný Kelsey Grammer doprovodil svou macechu k soudu. Musel sledovat, jak vrah jeho otce končí ne ve vězení, ale v psychiatrické léčebně, kam byl umístěn pro nepříčetnost! „Po pár letech byl propuštěn. Ono se to tak dělalo. Nepříčetný, to slovo nenávidím. Všichni jsou nepříčetní, když chodí venku se zbraní a chtějí si do někoho zastřílet?“ uváděl Kelsey Grammer, kterého tátův šílený skon nesmírně zasáhl. Celé dny se toulal venku, vyloučili ho ze školy - a útěchu hledal v herectví. V oboru se mu začínalo dařit, zářil na divadle a dostával první televizní role. Ale osud už měl v plánu další bezbřehé utrpení.

Karen stála bratrovi vždy pevně po boku. „Musíš hrát. Natáčej! To tě zachrání! To mi říkala Karen Elisa Grammer, moje sestra; rozkošná a veselá holka se smyslem pro humor, která tančila a zpívala a měla celý život před sebou! Ten můj skončil ve stejné chvíli jako její. Vlastně ne. Můj život skončil až 8. července 1975, kdy mi na dveře zaklepala policie. My jsme z Colorado Springs. Našli jsme tam před týdnem tělo mladé ženy. Myslíme si, že je to vaše sestra. Poletíte s námi? A bum. Bylo po všem,“ vzpomínal Kelsey ve své knize.

Osmnáctiletá Karen se do Colorada přestěhovala kvůli hádkám s matkou. Odhodlaná dívka se chtěla postavit na vlastní nohy, našla si byt a pracovala v restauraci Red Lobster. Tam si ji prvního července 1975 vyhlédli tři černoši. Freddie Glenn, Luis Rivera a Michael Corbett chtěli původně vybrat kasu v baru a vzít všechen alkohol, jenže půvabná dlouhovlasá bruneta, která chtěla vloupání u zadního vchodu zabránit, jim padla do oka. Zapomněli na krádež a Karen unesli. Dívku převezli do bytu, kde ji všichni - a několikrát - brutálně znásilnili.

Nejhůře si počínal Freddie Glenn, který po odchodu svých dvou kumpánů odvedl krvácející a šokovanou Karen do postranní uličky za domem: „Jdi!“ poslal dívku před sebe. Sotva se Karen potácivě rozběhla k pomyslné svobodě, Glenn vytáhl nůž a zasadil dívce 42 zuřivých bodnořezných ran. Karen se z posledních sil plazila k nedalekému karavanu. Škrábala na dveře, ale nikdo neotvíral. Freddie Glenn se ke Karen vrátil a jedním tahem jí prořízl hrdlo. „Uřízl jí hlavu. Jen takhle vzadu kousek… Držela. Rozumíte? No. A já tam musel. Na identifikaci.“ vrtěl hlavou Kelsey

Glenn si v současnosti odpykává doživotní trest. Neustále žádá o podmínečná propuštění, čemuž se snaží Kelsey Grammer zabránit. Vrah jeho sestry si dokonce vyžádal videohovor, který se opravdu uskutečnil. Kelsey zíral do tváře zabijáka, který mu tvrdil: „Myslím, že si zasloužím druhou šanci! Byl jsem mladej! Fakt se omlouvám! Já jen chci ven!“ Grammer mu odvětil: „Víš, já tvou omluvu přijmu. Ale tvému propuštění na podmínku musím zabránit. Kdybych k tomu svolil, zradil bych všechno, co pro mě moje sestra znamená!“ Další slyšení má Glenn za rok.

Po Karenině smrti začal Kelsey Grammer pít a fetovat. Jeho úvodní citace o „zničení se“ je právě o tomto období. Byl promiskuitní, řídil ožralý, občas boural, pral se po barech… „Byla to destrukce. Ale ruku na srdce, kdo by tohle vydržel?“ ptal se Kelsey. Jenže na herce čekala další hrůzná pohroma - je to jak z nějakého antické tragédie, to musíme uznat! Po vraždě milované sestry jej utěšovali nevlastní sourozenci - a vzniklo mezi nimi pevné pouto.

„Byli hodní. Všichni čtyři, ale nejvíce jsem miloval bratříčky. Já jim tak říkal, Billy a Stephen. I když už pomalu dospívali. Vypadali jako dvojčata. Skvělí kluci, dobrodruzi, kteří se ničeho nebáli. Z nich jsem nasával život, pomalu jsem se oklepával, hrál jsem, dařilo se mi. Starali jsme se o sebe navzájem. A pak, chápeš? Rozumíte tomu někdo? Říkal jsem si, kamaráde, kdy tohle skončí? Prostě ham. Cvak,“ naznačoval Kelsey Grammer v podcastu Where Everybody Knows Your Name s Tedem Dansonem a Woodym Harrelsonem.

Dne 1. června 1980 se Billy a jeho bratr Stephen potápěli u pobřeží St. Thomas. Oba kluci to brali jako rutinu, byli velice zkušení potápěči. Mrkli na sebe, skočili s plnou výstrojí do oceánu - a Billy se po domluvené době nevynořil. Stephen se vrhl do hlubin znovu, aby bratra našel a pomohl mu, jenže v panice přecenil své síly. „Stephenovo tělo našli. Billyho ne. Při pitvě potvrdili, že Stephen utrpěl smrtelnou embolii. Ale!“ dodal víceznačně Grammer, který celý příšerný případ smrti svých nevlastních sourozenců považuje za „ututlaný“

Proč? Jednoduše. Na Stephenově výstroji i potápěčském overalu byly nalezeny kousance. Kelsey to zjistil po mnoha letech, když se domohl zpřístupnění zapečetěné pitevní zprávy. Také se z ní dozvěděl, že ostatky jeho bratra byly prý „hrubě zasaženy.“ A aby toho nebylo málo, poblíž nálezu Stephenova těla plavala i část Billyho výstroje. Zkrvavená a rozkousaná část výstroje. „Žijí z turistického ruchu. Kdyby se rozkřiklo, že tam dva potápěče napadl lidožravý žralok, že jednoho snědl, druhého ohlodal, byl by konec. Už by tam nikdo nejel. Tak to utajili.“ domnívá se Kelsey Grammer.

Grammer má pro tuto teorii i nějaké důkazy: „Mám v šuplíku důkaz. Dopis. Napsali mi, že jim hned po smrti kluků uvízl v síti mimo jiných žraloků i lidožravý. No ví to, jeho čelisti přesně odpovídaly stopám na těle a výstroji. Mám v rukou papír, který potvrzuje, že to zakryli schválně. Představ si tu bolest – bráchy ti sežere žralok a oni ti napíšou, ať držíš hubu, aby si lidi mohli v klidu dál v tom moři plavat? A od koho jsem to dostal? No neptej se,“ říkal Grammer Dansonovi v podcastu.

Kelsey Grammer dostal od života skutečně naloženo. Jak bylo zmíněno, řešil to po svém - pil a fetoval. Až skončil v léčebně. Nyní se označuje za „tak trochu vyléčeného“. Má osm dětí a jedno vnouče, byl čtyřikrát ženatý, přítelkyně prý „už nikdo nespočítá“ - a přesto si jej osud zase vychutnal: každá z jeho manželek i oficiálních přítelkyň potratila. Bez výjimky. „Na úplném začátku i na úplném konci. Bylo to strašné,“ přiblížil nepřímo i tragédii porodu mrtvého dítěte Kelsey Grammer.

Nyní je ženatý s Kayte Walsh, o 25 let mladší letuškou, která mu nedávno porodila osmé dítě, syna Christophera. Kelseyho Grammera pomalu dohání jeho zběsilý životní styl - má velké zdravotní problémy. Prodělal dva infarkty, které málem nepřežil. „To mám z toho vězení. To mi věřte, tam jsem se opravdu trápil. Čtyři stěny, záchod u postele, vlhko, špína, smrad. Ale zasloužil jsem si to,“ usmíval se Grammer při narážce na své zatčení za držení drog v roce 1988.

Rozhodně si ale nezasloužil schytat tolik tvrdých životních zkoušek. „Kolik ran je člověk schopen unést? Kelsey Grammer jich dostal víc než kdokoli jiný. Přestože mu vrahové vzali tátu i sestru a moře oba bratry, rozhodl se nezemřít v drogovém rauši, ale žít pro svých osm dětí.“ zmiňuje jeden filmový kritik pod článkem o životě Kelseyho Grammera na platformě IMDb. A dodává: „Některé jizvy se ale nezhojí nikdy. To si ponese do smrti v sobě.“

Kelsey „Frasier“ Grammer před pár dny oslavil jedenasedmdesáté narozeniny. A uvedl: „Žiju ze dne na den. Nevím, kolik narozenin ještě budu slavit. Jedny, pět, žádné? Pořád mám na paměti, že moji blízcí už nikdy žádné neoslaví. Tak slavím i za ně. A pro ně.“

Zpracováno podle:

People (2) (3), iDNES (2), ČSFD (2), The Daily Jaws, YouTube, Fandom, Find a Grave (2), ABC News, Atentát na MLK Jr., NZ Herald