Tragický osud Susan Cabot: krásnou herečku zavraždil její trpasličí syn

V továrně na sny, jak se přezdívá Hollywoodu, nalezneme příběhy strmých a hvězdných kariér, slávy a talentu. Nebo také jen zmar, bídu, zoufalství a osud tak strašidelný, že by ho nevymyslel ani sebelepší scénárista hororových filmů. Susan Cabot byla krásná, chytrá a talentovaná žena. Měla bezesporu všechny předpoklady k tomu, aby se stala filmovou hvězdou a navždy se zapsala do dějin kinematografie. Princezna, která měla svého krále i ve skutečnosti, kariéru, která se slibně rozjížděla.

Vše však dopadlo jinak. Od útlého dětství byla Susan krutě stíhána osudem. Jedno se nabalovalo na druhé, až ve finále na utrápenou a psychicky nemocnou herečku čekala strašná tragédie. Syn, který byl novináři označován jako „vzteklý trpaslík“, ji hrozným způsobem sprovodil ze světa.

Neprávem zapomenutý životní osud Susan Cabot.

Židovská rodina pána a paní Shapiro z Bostonu přivítala 9. července 1927 na svět dcerku Harriet Pearl. Vlastně nepřivítala. Otec střídal jednu ženu za druhou, těhotenství manželky bral jako přítěž a neustále jí vyčítal, že „to dopustila“. A když se „to“ narodilo, utekl úplně, aby se už nikdy nevrátil. Susan svého otce nikdy neviděla. Matka Elizabeth se po manželově odchodu zbláznila. Miminko v poporodní psychóze chtěla utopit, nebo malou holčičku několikrát nacpala do trouby. Házela ji i z okna. Poté, co byla uzavřena do ústavu, odkud se už nikdy nevrátila, Harriet začalo putování po pěstounských rodinách. A nebylo to pěkné.

Do čtrnácti let dívka vystřídala osm rodin, ve kterých zažila psychické i fyzické týrání, hlad, zamykání do sklepa, ponižující tělesné tresty. S poslední rodinou se přestěhovala do New Yorku, kde se stal jejím domovem Bronx. A tam pan pěstoun usoudil, že takhle velká holka už musí být „zasvěcena“, čehož se chopil sám. Několik měsíců musela Susan Cabot spát se svým nevlastním otcem, který si vymýšlel neuvěřitelné sexuální praktiky.

Později při vyšetřování jejího psychického stavu vynesl jeden z odborníků diagnózu, kterou Cabot utrpěla právě ve svém šíleném dětství: „Kvůli vystavení emocionálnímu a sexuálnímu zneužívání byla u paní Cabot vyvolána intenzivní posttraumatická stresová porucha, která zapříčinila i její pozdější diagnózy.“ Jaké? O tom později. Bohužel.

Harriet byla velice nadaná. Introvertní a uzavřená dívka se bála i vlastního stínu, byla maličká, černovlasá, půvabná, s krásným tělem a ladnou chůzí. Ilustrovala dětské knihy a objevila v sobě pěvecký talent. Chtěla odejít od úchylného pěstouna, tak začala zpívat v klubech na Manhattanu. Zády k publiku. A nikomu to nevadilo, diváci začali chodit „na tu tajemnou holku, co jí nevidíme do tváře“. Vydělané dolary šetřila, aby mohla uniknout ze svého vězení.

Až se objevilo vysvobození v podobě Martina Sackera. Ten si Harriet vzal za ženu. Znal ji z dětství, měl ji rád, slovo dalo slovo a v roce 1944 se konala svatba na úřadě. Ještě nezletilá Harriet spálila mosty, změnila si jméno na Susan Cabot, od pěstounů utekla a jako vdaná paní následovala Martina do jeho bytu na Manhattanu.

Filmová kariéra Susan Cabot není nikterak obsáhlá. Velké role neměla. Ale mohou si ji vybavit hlavně fanoušci westernů. Ve své době byla docela slavnou a vyhledávanou, hlavně pro svou éterickou vizáž. Byla jako víla, postavou malá, drobounká, havraní kadeře. První film Polibek smrti natočila naprostou náhodou - šla po ulici, kde probíhalo natáčení. A ze štábu se odtrhl režisér, chytil ji a přemluvil k filmování. Maličká epizodní role stačila k tomu, aby si ji všimli.

Pak Susan Cabot podepsala smlouvu se slavnou Columbií a hrála role křehkých krásek, o které soupeří šerifové nebo bandité. Také ztvárnila postavy indiánek nebo tanečnic v barech Divokého západu. Filmy jako On the Isle of Samoa, Vymahač, Tomahawk, The Battle at Apache Pass, Souboj v Silver Creek, Son of Ali Baba, Gunsmoke, Ride Clear of Diablo, Sonority Girl, Carnival Rock nebo Romance na řece můžeme označit moderní terminologií jako filmy béčkové. Docela slavný byl ale Machine-Gun Kelly nebo Fort Massacre. Posledním filmem v kariéře Susan Cabot byl horor The Wasp Woman. Působila také v televizi, rozhlase a divadle, které ji uchvátilo daleko více než filmy.

Nic moc kariéra, říkáte. Ona mohla být mnohem, ale mnohem větší hvězdou a zařadit se mezi sexsymboly své doby. Jenže neblahé zážitky z dětství Susan poznamenaly. Začala trpět obtížemi psychického rázu. A v soukromém životě nastal zlom, který později označila jako „prokletý, na stokrát prokletý vztah“. Jordánský král Husajn se rád díval na západní filmy. A v jednom spatřil krásnou malou indiánku. Nechal si herečku „proklepnout“ a vydal se do Ameriky.

Susan Cabot už byla s Martinem dávno rozvedená, nic nebránilo tomu, aby ji král polapil. Stalo se tak na večírku v L.A., který pořádala CIA. Susan obdržela pozvánku, na kterou nevěřícně vytřeštila oči, protože si myslela, že jde o nějaký žert. Nicméně jí to nedalo, dostavila se a ještě ten večer skončila s Husajnem v posteli. Nastal intenzivní sedmiletý poměr, který novináři dosud nepovšimnutou Susan dostal na titulní stránky bulvárních novin. Páru byl neustále v patách fotograf, Husajn se choval žárlivě a majetnicky, submisivní Susan měl i bít. Už beztak psychicky labilní žena dostávala záchvaty paniky, nemohla dýchat, brala léky na potlačení úzkosti.

Přesto krále velice milovala a on jí sliboval, jak se o ni postará, jak bude žít s ním. Jenže otěhotněla. Král se rozčílil, ale budiž. Dítě nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, když nějací jeho špioni vytáhli na Susan její pravý biologický původ - byla Židovka. Přes to u Husajna nejel vlak. Při strašné hádce těhotnou Susan udeřil s tím, že mu to zatajila, zlomil nad ní pomyslnou hůl a nechal ji napospas osudu s měsíční rentou 1500 dolarů.

Susan Cabot začala rodit 27. 1. 1964 v ranních hodinách. Byla teprve v sedmém měsíci, takže se oprávněně bála o život svého dítěte. Děsivý porod trval dlouhé hodiny, až pomocí kleští lékaři vytáhli polomrtvého chlapce. Měl poškozený mozek, pár měsíců trávil v kyslíkovém stanu a když se z toho vykřesal, sdělili lékaři utrápené Susan zdrcující věc - Timothy (Timotej) trpěl diastrofickým dwarfismem (dědičná porucha, která se vyznačuje trpaslictvím s krátkými končetinami a trupem). V dnešní době by se to spíše označilo jako nanismus - zkrátka její syn byl trpaslík. Susan Cabot propadla zoufalství, přesto se snažila pro syna udělat jen to nejlepší. Začala do něj s nějakým odborníkem „rvát“ experimentální léky, které mladému muži spíše uškodily - změny nálad, četné fyzické obtíže, mentální retardace, to vše šlo ruku v ruce se snahou Susan o nějaký zázrak.

Timothy byl mezi 10 000 pacienty léčenými experimentálním hormonem v rámci celostátního programu spravovaného Národním institutem zdraví. Hormon užíval od roku 1970 do roku 1985, kdy byl prodej zastaven, protože se zjistilo, že některé šarže jsou infikovány virem, který způsobuje Creutzfeldt-Jakobovu chorobu. Nemoc může způsobit degeneraci centrálního nervového systému a vedla k několika úmrtím. Injekce tohoto hormonu byly získávány z hypofýzy mrtvých lidí. Timothy tak sice vyrostl na téměř 160 cm, ale jeho mozek byl nenávratně poškozen. A jeho vizáž byla opravdu prapodivná - měl nezvykle protáhlou hlavu, dlouhé ruce, tenké nohy, neuvěřitelně hubené tělo.

V roce 1968 se Susan provdala za svého druhého manžela Michaela Romana. Michael chlapce přijal za svého, takže od svatby vystupoval jako Timothy Scott Roman. A bylo to těžké, velice těžké. Nezvladatelný syn opravdu trpěl, všichni ho litovali a Susan ho držela doma jako nějaké špinavé tajemství. Byl divný, což není myšleno hanlivě na jeho vzrůst, ale choval se strašně, nevyzpytatelně, zle. Michael Roman z toxického manželství odešel v roce 1983. A Susan z toho všeho „hráblo“. Není divu.

Desátého prosince roku 1986 obdrželi záchranáři v Los Angeles naléhavé telefonické volání o pomoc. Volal zřejmě mladý muž, který koktal něco o vraždě a maskovaném muži. Na místo okamžitě vyrazila policejní hlídka spolu se sanitkou. Ve zchátralém domě ve čtvrti Encino se nedaly ani otevřít dveře, protože byl až po strop zaplněn odpadky všeho druhu. Neuvěřitelný zápach, zkažené jídlo, cestičky mezi komíny shromážděných krámů - policistům bylo jasné, že mají co do činění s hromadičem odpadků. Ale co ten zoufalý hlas?

Když se probojovali do patra domu, v ložnici nalezli mrtvou devětapadesátiletou bývalou filmovou hvězdu Susan Cabot. Ležela na posteli, hlavu měla přikrytou kusem látky, krev byla naprosto všude. Na stěnách i na stropě. Opodál se třásl prapodivný mužíček. Timothy Roman byl také celý od krve, schoulil se záchranáři do náruče a vyprávěl: „Maminku zabil nějaký člověk. Nindža. Mě taky praštil, podívejte se. Nindža to byl. A maminka je mrtvá.“

Policistům to vůbec nesedělo. Susan byla zcela „na maděru“, neměla tvář, obličej byl rozsekaný činkou a tělo ženy bylo prošpikované skalpelem. Útok přítomné doslova šokoval, protože onen maskovaný nindža musel být naprosto zuřivý a bez sebe vzteky, když ji takto zmasakroval. Naproti tomu Timothy měl pouhý povrchový škrábanec na hlavě.

Vyšetřovatelé si vzali „toho divného syna“ do parády a po třech hodinách se Timothy přiznal. Zavraždil matku činkou a skalpelem. Nastal novinářský hon. Okamžitě si všichni vzpomněli na zašlou slávu Susan Cabot a její románek s králem, „vraždící trpaslík“ civěl ze všech titulních stran. Nastal ostře sledovaný soud, při kterém se hlavně špinila památka Susan Cabot. Timothy pořád dokola popisoval, jak se jeho matka psychicky zhroutila, jak ho nepoznávala, jak chodila doma nahá… Vypovídal i její psychiatr, který velice slušně poznamenal, že vše mělo kořeny v jejím šíleném dětství po pěstounských rodinách. Měl Susan v péči dlouhá léta. Susan Cabot se léčila s depresí, bipolární poruchou, měla sebevražedné sklony, které vyústily v ono hromadění majetku.

Byla ale relativně bohatá, takže si kupovala drahá auta, která stála v garáži. Tím zase argumentoval právník jejího syna. Prý byla při smyslech a Timothyho týrala. Ten popisoval vraždu jak sebeobranu, protože matka na něj měla zaútočit jako první. Špína byla házena sem tam, došlo i na narážky o sexuálním zneužívání nemocného mladíka. Soudkyně nakonec uvěřila a neuvěřila. Udělala kompromis. Timothy Scott Roman byl zcela nepochybně psychicky nemocný také. A mohly za to právě ony šílené dávky nesmyslných hormonů. Odsoudila ho za neúmyslné zabití k tříleté podmínce a psychiatrické léčbě.

Timothy Scott Roman zemřel v roce 2003. Bylo mu 39 let. Susan Cabot je pochována na hřbitově Hillside Memorial Park. Král Husajn se až do své smrti v roce 1999 o tragické smrti své milenky a vině svého syna nikdy nevyjádřil. Proč by to také dělal, nikdy ho nepřijal za svého a odmítl s ním mít cokoliv společného.

Pohnutý osud Susan Cabot, ženy, která mohla mít všechno a skončila ubitá činkou z rukou vlastního syna.

Zpracováno podle:

Bizarre Lives Bared of Star, Son Accused of Her Murder - Los Angeles Times (latimes.com), Son Convicted of Killing Actress Mother : Justice: Because there was no evidence of predmeditation, Timothy Scott Roman was found guilty of involuntary manslaughter, not murder. - Los Angeles Times (latimes.com), Husajn Jordánský – Wikipedie (wikipedia.org), Susan Cabotová – Wikipedie (wikipedia.org), Susan Cabot | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz), Diastrofický dwarfismus – WikiSkripta