Článek
Tohle je opravdu velice smutný příběh a nepíše se o něm lehce nikomu. Je to asi nejtragičtější příběh Hollywoodu, a navíc umocněný tím, že Sharon Tate byla těhotná. A skutečně nesmírně oblíbená. Nenašel se snad nikdo, kdo by tuto dívku neměl rád. Smrt Sharon Tate znamenala také konec bezstarostné éry „šedesátek“, kdy vše bylo zalité sluncem a ve znamení míru, volné lásky a květinových dětí.
Bezprecedentní událost na Cielo Drive vešla do dějin celé jedné generace a ovlivnila popkulturu navždy. Během let se vyrojila obrovská řada spekulací o tom, co se vlastně stalo a některé věci byly skutečně přitažené za vlasy. Verze o skonu Sharon a jejích přátel se naštěstí postupem doby „očesala“ na verzi pravdivou, nicméně neméně hrůznou.
Sharon Tate však nebyla jen „tou herečkou, co ji zabili lidi od Mansona“. Byla to také talentovaná mladá dívka, která byla označována za nejkrásnější ženu, kterou kdy Hollywood spatřil. Plná ideálů a snů, které se jí už nepodařilo zrealizovat. Je to možná klišé, ale skutečně v jejím případě platí, že „její hvězda zhasla příliš brzy“. A nejen její. I všem lidem okolo Sharon se zhroutil život jako domeček z karet.
Přesto toho za svůj krátký život dokázala dost a dost. Rozhodně není slavná jen svou vraždou. Tady je příběh jejího života a její smrti. Bohužel, ta k tomu neodmyslitelně patří.
Skromná, nádherná a talentovaná Sharon Tate.
Texasanka v Itálii aneb „tati, kam tě přeloží zítra?“
Sharon Tate se narodila 24. ledna 1943 v texaském Dallasu jako nejstarší ze tří sester. Po Sharon následovaly Deborah (Debra) a Patricia (Patti). Maminka Doris byla v domácnosti, která byla doslova a do písmene domácností „putovní.“ Otec Paul J. Tate byl totiž voják z povolání, major americké armády.
A kam Paula armáda povolala, tam musel jít. Rodina se neustále stěhovala a sotva si dívky našly kamarády, otec byl opět převelen a stěhování nastalo nanovo. A to nejen po základnách napříč USA, ale i vojenské povinnosti majora Tate zavedly i do Evropy.
Znala jsem vždy vlastně jen okolí našeho domu u nějaké základny, kam jsme nesměli. Všechny ty domy vypadaly později úplně stejně a splývalo nám to v jedno. Vůbec si ani nepamatuji, že bychom někde skutečně zakotvili.
Základní školu Sharon dokončila v Americe - vlastně několik základních škol, nikde trvale nezůstala déle než jeden školní rok. A střední školu vystudovala na třikrát - v Americe ve dvou - Irvin High School a Richland High School.
A končila v Itálii -Vicenza American High School byla přímo určená pro potomky Američanů, které do Itálie zavedly pracovní povinnosti. Naučila se plynně italsky a Verona se stala jejím novým domovem. Připadala si už jako Italka, ne Američanka. Navíc, když tam potkala svou první lásku.
Ty jsi tak krásná!
Sharon byla od malička velice krásná. Už jako půlroční (!) batole vyhrála soutěž krásy - matka vezla dcerku v kočárku v nákupním středisku, kde se konala dětská soutěž krásy. Pořadatelé Doris zastavili a malou dcerku jí vytáhli z kočárku s tím, že na sto procent vyhraje. A vyhrála.
Během dětství a dospívání ve všech školách vedla prim, byla roztleskávačkou, což je v Americe post poměrně prestižní. Kam vkročila, tam byla populární a vyhrávala jednu soutěž krásy za druhou. Nebýt převelení majora Tate do Itálie, zúčastnila by se i Miss USA, kam byla přihlášena. A zřejmě by i vyhrála.
Ve Veroně probíhalo natáčení filmu s Paulem Newmanem a Sharon se šla zvědavě podívat na natáčení. A tam ji v davu spatřil herec Richard Beymer. A úplně zkameněl. Později vzpomínal, že zůstal jako opařený, tak moc ho anonymní mladičká krasavice uchvátila. A začala velká láska, která předurčila Sharonin osud. Chytrá dívka chtěla studovat psychologii, ale Richard ji přesvědčil, aby zkusila hrát.
O mém životě vždycky rozhodoval osud. Nikdy jsem neplánovala nic z toho, co se mi stalo.
Rodiče byli naprosto zděšeni, zvlášť, když Sharon Tate utekla a odletěla zpět do Ameriky. Matka se dokonce nervově zhroutila a na naléhání sester i otce se po dvou letech Sharon do Itálie vrátila. Konec románku s Richardem však neznamenal, že by se vrátila ke studiu. Už byla „polapena“ v síti hereckého světa a věděla, že tam je její místo.
Miláčku, děťátko, z tebe uděláme hvězdu!
Majora Tate naštěstí převeleli zpět do USA a celá rodina se vrátila. Sharon se tedy nemusela bát o duševní zdraví své matky, která krásnou dceru hlídala na každém kroku. Hlídat ji mohla dál, ale v už v Americe. Sharon se začala objevovat v reklamách na kosmetiku, spolupracovala s předními fotografy, byla modelkou a seznámila se svým prvním agentem - Halem Gefskym. Pod jeho vedením získala první role v televizních seriálech.
Jenže v případě Sharon nešlo jen o to, že byla krásná. Ona měla také talent a to takový, že se o ní začal zajímat Hollywood. A tehdejší herečky zavětřily, že je na obzoru velká, ale opravdu velká konkurence. Sharon změnila agenta, protože Gefsky ji nechtěl na „velké plátno“ pustit - poměrně hodně lidí si na dívku dělalo jakýsi osobní nárok a Gefsky byl mezi nimi. Nový agent se jmenoval Martin Ransohoff, který Sharon řekl: „Miláčku, tak z tebe udělám hvězdu“. A udělal.
Jsem jedna z těch šílených iracionálních bytostí, které prostě milují muže. Miluji je, protože se chovají jako muži.
A Sharon, kterou muži obletovali tak, že doslova nemohla ani vyjít z domu, se zamilovala do francouzského herce Philippa Forqueta. Dokonce se s ním zasnoubila. Jenže Philipp byl naprostý šílenec, na Sharon žárlil tak, že scéna střídala scénu, nepouštěl ji na krok a všude viděl číhající muže. Byl úplně paranoidní. Ostatně, nebyl sám, kdo Sharon považoval doslova za „osudovou“ - mezi jinými i Elizabeth Taylor.
Když byla Sharon obsazena do filmu Písečný ptáček, Liz Taylor neváhala uhodit na režiséra, aby „tu holku“ z filmu vyhodil a její roli přeobsadil. Nejen, že v Sharon slavná herečka viděla konkurenci, bála se o srdce Richarda Burtona, který ve filmu hrál také.
Takto Sharon Tate působila - později vzpomínali její přátelé, že měla netypické a naprosto zvláštní kouzlo osobnosti, jakési fluidum. Kamkoli vešla, všechny hlavy se otočily, všichni zmlkli.
Po rozchodu se žárlivým Francouzem nebyla dlouho sama - její další velkou láskou byl kadeřník Jay Sebring. A to nebyl ledajaký kadeřník, to byla legenda mezi kadeřníky a nechaly se u něj česat pouze ty největší hvězdy. Sharon si pochvalovala, že je Jay hodný. Měla klid od scén a natáčela.
Ples upíru a Roman Polanski aneb „Ta holka se mi vůbec nelíbí. Vlastně jo. Líbí.“
Když se podíváme na filmografii Sharon Tate, je to velice smutný pohled - osm filmů. Barabáš, Amerikanizace Emilky, slavný film, ve kterém zazářila nejvíce - Údolí panenek z roku 1967, slavná komediální parodie Ples upírů, Nedělejte zmatek, známý horor Oko ďábla, Dům sedmi rozkoší a půvabná komedie 12 +1.
Jsem velmi nepředvídatelná a velmi impulzivní. Absolutně! Někdy ze dne na den nevím, co chci dělat. Nedokážu si užít nic předem promyšleného. Vše dělám tak, jak to momentálně cítím. Veškeré mé jednání je absolutně upřímné.
Sharon se rozhodla k dalšímu životnímu kroku - s Jayem se zasnoubila. O deset let starší muž dívku zbožňoval a v tehdejším Hollywoodu, kde každý věděl o každém všechno, se pár považoval za stabilní a všichni čekali, že svatba bude co nevidět. Také herečky si pomalu oddechly - konečně bude „ta holka“ odbytá a přestane nám brát práci a naši muži o ní přestanou pořád mlít pantem!
Jenže to by se nesměl psát rok 1967, v Anglii by se nesmělo připravovat natáčení nového filmu Ples upírů, který by nesměl režírovat Roman Polanski. Osud rozdal karty úplně jinak. A tak trochu byl zpečetěn i osud Sharon Tate. Bohužel.
Roman Polanski byl známý režisér, na svůj vrcholný film Rosemary má ďěťátko (1968) však teprve čekal. Do té doby točil filmy kvalitní i méně kvalitní, jak to, tak bývá, ale Ples upírů měl být filmem pěkným - hororová komedie má své specifické kouzlo i po letech. Když mu do Anglie na konkurs přijela Sharon Tate, Romanovi se vůbec nelíbila. Byl dokonce vzteklý a označil ji za rychlokvašku, ne herečku. Pohádali se vlastně okamžitě.
Ale jak to, tak bývá, protiklady se přitahují. Polanski nikdy neoplýval žádnou mužnou krásou, malý režisér byl - jak se u nás říká - jako ustřižený kecky. Vysoká a krásná Sharon a on - dvojice zcela nesourodá. A přesto, když ji tedy milostivě obsadil do Plesu upírů (a to opravdu milostivě, reptal a reptal, vůbec se mu nelíbila a považoval ji za "nánu"), přeskočila jiskra. A to jiskra taková, že Sharon ztratila hlavu a Roman také.
Svatba veselá a smutný statista a spolubydlící Jay
Sharon Tate se zamilovala až po uši. Vrátila se do Států, kde Jaye konfrontovala se smutným faktem - miluji jiného a odvolávám naše zasnoubení. Playboy nevěděl, jestli sní či bdí, zvlášť, když dodala, že miluje „toho krásnýho skřeta“ Polanskiho. Jay dokonce plakal - Sharon na rameni.
Leč nedala si říct a oznámila další zasnoubení. Místní smetánka zůstala naprosto konsternována. Navíc Jay Sebring Sharon Tate miloval tolik, že se rozhodl být takovou tou smutnou figurou a přátelit se s oběma, aby jí zůstal nablízku.
On je tak krásný, šílený člověk. Někdy jsou s ním věci těžké, někdy dobré. Ale život s ním je dvakrát tak zajímavý.
20. ledna 1968 se v Británii konala veselá svatba, kde samozřejmě jako statista nesměl chybět i Jay. Ačkoliv nikdo nedával páru žádnou šanci, protože Polanski byl proslulý „děvkař“, který nenechal na pokoji žádnou sukni, nemožné se stalo skutkem. Skutečně se zamiloval a záletů nechal. Sharon ho okouzlila natolik, že dokonce přestal se svými výbuchy vzteku. Její zmíněné fluidum zklidnilo i rtuťovitého režiséra.
Jay se stal jakýmsi domácím mazlíčkem slavného nesourodého páru a dokonce s nimi i bydlel. To vyvolalo poprask, protože ač se v tehdejší době všichni chlubili svým volnomyšlenkářstvím a éra hippies a bezstarostné volné lásky byla na svém vrcholu, v bahnitém hollywoodském rybníčku byli všichni pohoršeni. Oni tam žijí ve třech!
Sharon navíc provokovala - nafotila pár odvážných fotografií, dávala provokativní rozhovory, a to bylo jak když se píchne do vosího hnízda.
Rok 1968 si vůbec Sharon s Romanem velice užívali - jejich přátelům se říkalo „krásní lidé“, pořádali večírky a Sharon si nesmírně pochvalovala manželský život, ve kterém měla velkou svobodu. Snad větší, než když byla vždy pouze zasnoubená. Navíc se přihodila jedna věc, která Romana i Sharon doslova rozzářila - na přelomu roku Sharon po sérii nocí doslova a do písmene „prozvracených“ zjistila, že je těhotná.
Charles Manson a jeho rodina - vrah, který si neušpinil ruce krví
Sharon netušila, že existuje člověk jménem Charles Manson. Nechci zde popisovat jeho osobu ani jeho „kariéru“, to je samostatné téma a řádění Mansona a jeho „rodiny“ si můžeme vyhledat či si o celém tomhle obskurním psychopatickém spolku pustit dokument. Je to věc na jiný, samostatný článek. Tento je o Sharon Tate. Ale alespoň ve zkratce musí být Manson zmíněn.
Okolo zloděje, samozvaného duchovního vůdce, rasisty, zneuznaného hudebníka a člověka, který fanaticky nenáviděl lidi, a hlavně bohaté lidi, se zformovala skupina stoupenců. Většinou velmi mladých lidí, doslova dětí. Říkali si „rodina“ a Mansona poslouchali na slovo. Charles Manson si nikdy neušpinil ruce krví, na to měl lidi. Kuplíř a podvodník, který byl několikrát ve vězení za přepadení a padělání, se snažil prorazit jako hudebník.
Ale všichni ho poslali někam. Hlavně producent Terry Melcher, který strašidelného Mansona doslova vyhodil. A Manson se rozhodl, že se pomstí. Pomstí se vraždou bohatých a slavných, které nenáviděl, protože on byl chudý, odporný a každý ho odmítal. Kromě jeho „dětí“. O motivu vražd se dlouho spekulovalo a dodnes existuje několik verzí. Ale vraťme se k Sharon.
Krvavý dům na Cielo Drive
Začátkem roku 1969 si pronajali s Romanem nádherný dům na 10050 Cielo Drive s výhledem na Los Angeles. Sharon ho nazývala svým „hnízdečkem lásky“. Sotva se tam nastěhovali, museli opět odjet do Londýna kvůli Romanově práci na dalším filmu. Dům na Cielo Drive byl zatím hlídán Wojciechem (Voytkem) Frykowskim a jeho přítelkyní Abigail Folgerovou. Voytek byl Romanův kamarád ještě z Polska, Abigail byla nesmírně bohatou dědičkou kávového impéria.
V červenci 1969 se Sharon vrátila do L.A. Vracela se na palubě lodi Queen Elizabeth, protože letecké společnosti odmítaly přepravovat přes oceán ženy ve vysokém stupni těhotenství. Roman se měl vrátit v polovině srpna, zrovna včas pro narození jejich dítěte. Když se s manželkou loučil, netušil, že ji vidí naposledy. A své dítě neuvidí nikdy.
Poslední týdny svého života prožila Sharon ve společnosti Voytka, Abigail a Jaye, kteří s ní zůstali bydlet. Roman je o to požádal. Sharon byla v osmém měsíci, špatně se pohybovala, ale byla šťastná, chystala si výbavičku a studovala vše o porodu. Horký letní den 8. srpna 1969, poslední den svého života strávila s přáteli, večeřela v mexické restauraci El Coyote a domů se vrátila kolem desáté večer.
Pozemek na Cielo Drive měl v odlehlé části dům pro hosty, ve kterém bydlel devatenáctiletý správce pozemku William Garretson. Toho těsně před půlnoci navštívil jeho známý, student Steven Parent, který u něj setrval asi půl hodiny a pak odešel.
Krátce po půlnoci (tj. ráno 9. srpna 1969) přijelo k bráně domu na konci Cielo Drive auto, ve kterém seděli zfanatizovaní a zdrogovaní stoupenci Charlese Mansona - Tex Watson, Patricia Krenwinkel, Susan Atkins a Linda Kasabian.
Proboha, PROČ?
O motivu dalšího dění na Cielo Drive se po samotných událostech i v průběhu let vyrojilo nespočet teorií. Zbyly tři, velice pravděpodobné.
- Plánovanou obětí již od začátku měla být Sharon Tate, kterou Charles Manson nenáviděl. Považoval ji za provokatérku a zbohatlici, která se vystavuje polonahá a provokuje. Jeho zášť vůči ní měla být tak velká, že nařídil její vraždu. Ale tato teorie se nepokládá za tu pravou, sám Manson ani jeho nohshledi o ničem takovém nikdy nic neříkali.
- Sharon se stala obětí „omylem“. Dům na Cielo Drive totiž původně obýval právě onen zmíněný hudební producent Terry Melcher, který Mansona hrubě odmítl a poslal ho i s jeho nahrávkami někam. V Mansonovi zlost doutnala natolik, že jednoho dne prostě vybuchl a nařídil „dětem“, ať jdou dovnitř a zabijí ho. A všechny, co tam jsou s nimi.
- Další verzí je, že chtěl Manson rozpoutat rasistickou válku. Měl nechat zabít co nejvíce bohatých a slavných lidí a svést to na Černé pantery, černochy. Helter Skelter, o kterém Manson mluvil, dle jeho slov znamená zmatek. Ne válka, ale zmatek. Měl vyprovokovat bílé obyvatelstvo k pogromům na černochy a Sharon byla právě onou náhodnou bílou bohatou obětí. Susan Atkins později u soudu řekla, že Manson jim nařídil, aby zabili každého, koho tam najdou. A v následné nevyhnutelné rasové válce přežije jen jejich rodina.
Motiv je tedy zahalen tajemstvím a pořád vyvolává diskuse. Jisté ale je, že Manson měl jakýsi seznam slavných lidí, které plánoval zavraždit. Pro zajímavost - při natáčení snímku Le Mans si francouzská policie předvolala Steva McQueena - tam mu FBI sdělila, že na onom seznamu figuroval. A bylo jich daleko více. Manson byl zákeřný psychopat a třeba ani žádný motiv neměl. Chtěl jen co nejvíce ublížit lidem. A to se mu povedlo. Bohužel.
Čtveřice vražedných dětí…
Následující řádky se budou číst velice špatně. Nic pro slabé povahy. Ale osobně si myslím, že se o této události všeobecně ví natolik, že lidé jaksi tak trochu otrnou - zvláště po všem, co se za poslední dekádu stalo, je vražda nějaké herečky v šedesátých letech poměrně nicotnou záležitostí. Jenže ono tomu tak není.
Říká se, že po událostech na Cielo Drive skončila jedna éra - éra hippies, klidu a lásky. Že toto bezprecedentní řádění natrvalo ovlivnilo nejen americkou kulturu, společnost i obyčejné lidi.
Po příjezdu skupiny Tex vylezl na sloup a přestřihl telefonní dráty. Steven Parent, který byl na návštěvě u správce, zrovna odjížděl. A bohužel, byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Čtveřice mladých lidí, ozbrojena revolverem a noži, Parenta vytáhla z auta a mladík byl ubodán i střelen. Kasabian začala hystericky řvát, protože si myslela, že jdou loupit, ne vraždit, takže ji trojice raději nechala venku hlídat vchod.
Tex, Atkins a Krenwinkel vlezli do domu oknem, spícího Voytka svázali. Atkins, vyzbrojená nožem, našla Abigail, která si četla. Ta dokonce na mladou ženu zamávala a usmála se, myslela si, že je to nějaká návštěva. Tak to tam chodilo - lidé přicházeli a odcházeli.
Sharon a Jay byli v ložnici, kde si povídali. Sharon si prý stěžovala, jak ji bolí záda a že už snad nemůže mít větší břicho. Atkins vedla Abigail, která měla nůž pod krkem. Sharon se jen napřímila a Tex nařídil, ať si všichni lehnou na břicho.
Nechte žít moje dítě…
Jay i Sharon měli být spolu i ve smrti - Tex je svázal oba dohromady jedním provazem vzadu za ruce a provaz přehodil přes stropní trám. Jay se projevil jako opravdový hrdina - příšerné zacházení s těhotnou ženou mu přes všechen strach otevřelo pusu a začal na vetřelce křičet, ať ji nechají být, že má těsně před porodem. Zkoušel se vymanit z provazu, a to se mu částečně povedlo. Tex ho zastřelil. Všichni začali křičet a zpanikařila i Atkins s Texem.
Voytek, který byl chlap jak hora, se nedal - zkoušel uprchnout, bohužel, byl ubodán, stejně jako Abigail.
Atkins mezitím hlídala Sharon, která seděla u gauče na zemi a pokoušela se s vrahy nějak dohodnout - přece jen, dvě byly ženy.
Ve smrtelném strachu se dokonce pokusila vyjednávat. Jaké nesmírné hrdinství muselo pohánět mladou ženu, aby ve snaze o záchranu svého dítěte nabídla vrahům - nechte mě žít dva týdny, dokud neporodím. Budu vaše rukojmí, udělám všechno, jen mě nechte porodit a zachránit dítě. Pak mě zabijte. Ale nechte žít moje dítě.
Prosila marně. Sharon Tate utržila šestnáct bodných ran nožem, z toho pět bylo smrtelných. Volala maminku.
Atkins ještě namočila prst (některé prameny uvádějí ručník) do louže Sharoniny krve a tou napsala na dveře a zeď slovo PIG (prase).
Po masakru rozvášnění vrazi naskákali do auta a ujeli, výskali při tom radostí. Těla objevila druhý den žena z úklidové služby, která zalarmovala policii.
Pohřeb v otřeseném tichu a dopadení vrahů
Neuvěřitelný masakr okamžitě obletěl nejen Ameriku, ale celý svět. Polanski přiletěl do USA, kde po policejním vyšetřování převzal tělo své ženy a svého syna - Paula Richarda. Na nočním stolku Sharon Tate byla nalezena kniha, kterou také Romanovi předali - byla to Tess z Ubervillů od Thomase Hardyho.
V knize byla Sharoninou rukou vepsána poznámka - Pro Romana - z toho by byl krásný film! A datum zápisu - den před vraždou. Polanski pak skutečně Tess natočil a věnoval film památce Sharon.
Den před pohřbem byla šestadvacetiletá Sharon za přítomnosti sester a matky oblečena do svatebních šatů, učesána a nalíčena. Do náruče jí byl položen syn, který se nestačil narodit - Paul Richard Polanski byl zabalen do bleděmodré zavinovačky a rakev byla uzavřena. Pohřeb se konal 13. srpna 1969 na hřbitově Holy Cross Cemetery v Los Angeles.
Pohřbu se zúčastnily stovky celebrit a příslušníků smetánky, kterým došlo, že jejich krásný život vlastně také skončil. Když se může stát tohle, co se asi může stát nám? Při pohřbu se vůbec nemluvilo, nikdo se nezmohl na slovo. Polanski doslova zešedivěl a museli ho podpírat. Matka a sestry se po celé roky snažily zpřísnit kalifornské zákony o doživotním trestu. Doris zemřela v roce 1992, sestra Patti v roce 2000.
Podezření padlo na Charlese Mansona jen díky tomu, že si jeden člen jeho kultu pustil pusu na špacír. Byl ve vězení z důvodů, které s vraždami nijak nesouvisely, ale vychloubal se, že právě on řádil na Cielo Drive. A když byla za krádeže aut zadržena i Susan Atkins, také se o tomto masakru ochotně rozpovídala.
Policisté si pak přišli i pro zbytek Mansonových kumpánů, včetně jeho samotného. Doživotnímu trestu ušla jenom Linda Kasabian, která měla za úkol hlídat dům v den vražd a nikoho nezabila. Výměnou za svědectví jí byla poskytnuta imunita. Samotný Charles zemřel za mřížemi 19. listopadu 2017, Susan Atkins zemřela v roce 2009 na rakovinu mozku, Kasabian zemřela v roce 2023.
Naprosto zbytečně zmařený život jedné nadějné mladé ženy i jejích blízkých přátel, kteří zahynuli spolu s ní. Příběh, který je tak otřesný, že inspiroval hudebníky, filmaře, bohužel i fanoušky Charlese Mansona - a že jich má - fanclub již mrtvého masového vraha, který sám nikdy nevraždil, se stále rozrůstá. Je to neuvěřitelné.
Ale odkaz Sharon Tate žije dál. Protože tváří v tvář jisté smrti se zachovala obdivuhodně.
Sharon Tate - 24. ledna 1943 - 19. srpen 1969
prameny: