Článek
Někteří herci mají tu výhodu, že se pro svou budoucí nejvýznamnější roli doslova narodili. Nebo spíše nevýhodu. Být zaškatulkován jako „herec jedné role“ je pro každého umělce spíše noční můrou. Ovšem v případě Anthonyho Perkinse platí, že mu role Normana Batese ze slavného hororového snímku Psycho byla snad předurčena osudem. Jeho dětství bylo totiž plné temných svárů a sporů s matkou, na které měl až nezdravou závislost. Jejich vztah byl označován dokonce jako milenecký.
Lidé se snažili k jeho složité osobnosti přiblížit, ale marně. K tělu si nikoho příliš nepouštěl. Přelomový snímek Psycho natrvalo ovlivnil celou složitou osobnost pohledného a tajemného herce. Trpěl silnou depresí, kterou se snažil utlumit tím, že hrál v dalších pokračováních tohoto filmu. Ty však pro svou nevalnou kvalitu u diváků zcela propadly.
Anthony Perkins v roce 1958
Pohledný, charismatický, přitažlivý, uhrančivý, strašidelný, zajímavý, matoucí - taková označení mu dávali jeho fanoušci. V osobním životě měl obrovský zmatek. Miloval muže i ženy a nevěděl, co si se svou nevyhraněnou sexualitou počít. Jeho manželka mu stála po boku až do jeho bolestivé smrti v pouhých 60 letech. A aby toho nebylo málo - jakoby nad osobou tohoto záhadného muže viselo nějaké prokletí. Jeho manželka totiž zahynula 11. září 2001. Osud ji posadil do letadla, které narazilo do severní věže WTC.
Také Anthony Perkins se dočkal své hvězdy na slavném Hollywoodském chodníku slávy
Co by sis nejvíc přál, Tony? Aby tatínek umřel
Anthony Perkins se narodil 4. dubna 1932 na Manhattanu jako syn divadelního a filmového herce Osgooda Perkinse (1892–1937) a jeho manželky Janet Esselstyn (1894–1979). Původ jeho předků ze strany otce se dá vystopovat až k proslavené lodi Mayflower, která roku 1620 přivezla z Anglie do Ameriky skupinu puritánů a separatistů, známých jako Otcové poutníci.
Vzpomínám si, že jsem na svého otce chorobně žárlil a přál jsem si, aby zemřel. Pak bych měl matku jen pro sebe. Když umřel, byl jsem zděšen. Domníval jsem se, že to, že jsem chtěl, aby byl mrtvý, ho vlastně zabilo. Modlil jsem se a modlil jsem se, aby se můj otec vrátil. Vzpomínám si na dlouhé noci pláče v posteli. Léta jsem v sobě živil naději, že není doopravdy mrtvý. Protože jsem ho viděl ve filmu, bylo to, jako by byl stále naživu. Stal se pro mě mýtickou bytostí.
Otec Osgood Perkins byl členem americké divadelní síně slávy a velice slavný charakterní herec. Kvůli kariéře ale dlouho neměl čas založit rodinu. Ráznou Janet si vzal v roce 1922, ale jediného potomka se dočkal až ve svých 40 letech v roce 1932. Matka svého jedináčka Tonyho zbožňovala až nezdravě a patologicky. Chovala se na jednu stranu láskyplně, na druhou stranu nesnesla, aby na hocha mluvil či se ho dotýkal někdo jiný než ona.
Malý Tony Perkins s matkou Janet v roce 1933
Otec se všemožně snažil si chlapce naklonit, ale ten byl zcela ve vleku dominantní matky. Před otcem utíkal, schovával se, křičel, když ho spatřil. Janet mu namluvila, že otec je ten, který je od sebe rozdělí, nebo že přichází z pekla. Maličký Anthony děsuplným historkám samozřejmě uvěřil. Otec raději z domu co nejčastěji odcházel a téměř se doma nevyskytoval.
Když ho Tony přestal vídat, uklidnil se a mohl být opět pouze maminčiným mazlíčkem. Matka najala pro chlapečka francouzskou chůvu Jeanne, která na něj mluvit mohla - francouzsky. Díky tomu se Perkins domluvil tímto jazykem, což se mu později hodilo v kariéře. Vyrůstat v takovéto atmosféře se zákonitě muselo na osobnosti a charakteru Anthonyho Perkinse podepsat.
Francouzská chůva Jeanne
Drahá, nejdražší, moje milovaná lásko - maminko…
Přání malého chlapce se vyplnilo děsivě brzy. Když mu bylo pět let, jeho otec podlehl masivnímu infarktu. Srdce mu vypovědělo službu po jedné z mnoha hádek z manželkou. Otěže výchovy a kontroly nad celým Tonyho životem převzala naplno dominantní matka Janet. Vyrůstající mladík byl zcela pod jejím vlivem a jejich vztah se z příbuzenského stal mileneckým.
Matka se sblížila s ženou - začínající herečka Michaela O'Harra se stala Janetinou milenkou. Zároveň měla neustále pod kontrolou syna, věděla o každém jeho kroku. Když bylo Tonymu deset let, začala ho sexuálně zneužívat. Celé jeho dětství byla doslova a do písmene jedna velká noční můra. Anthony koktal a pomočoval se.
Byla to velmi dominantní žena. Ovládala všechno v mém životě - včetně myšlenek a pocitů. Kam jdeš? Co budeš dělat? S kým jdeš? Proč to děláš? Myslela si, že přebírá odpovědnost, ve skutečnosti přebírala kontrolu nad mým životem. A pak to začalo. Neustále se mě dotýkala a hladila. Aniž by si uvědomovala, jaký účinek to má, dotýkala se mě po celém těle, dokonce mě hladila po vnitřní straně stehen až k rozkroku. To trvalo až do dospělosti.
Nadaný tulák
V roce 1942 se neúplná rodina stěhuje do Bostonu. Matka získala práci v divadelní kantýně a kupodivu - jak fixovaná na Anthonyho byla v jeho nejútlejším dětství, nyní jen pracovala, potkávala se se slavnými herci a jeho začala zcela zanedbávat.
Desetiletý chlapec, dosud zvyklý na naprostou kontrolu od matky, byl jejím nezájmem najednou zcela zaskočen a nevěděl, co dělat dál. Zřejmě právě tehdy začala jeho vnitřní rozervanost. Toto matčino nečekané ochladnutí mohlo být jakýmsi spouštěčem jeho dalších problémů.
Anthony Perkins trpěl takovou nesmělostí, že nedokázal na ženu skoro ani promluvit
Perkins byl zapsán do státní školy, kde zažíval peklo. Spolužáci se mu vysmívali kvůli jeho nesmělosti, šikanovali ho a pronásledovali. Vrátilo se mu koktání a do školy přestal chodit. Učitelé ho měli rádi, Anthony byl nesporně velice inteligentní, bystrý a chytrý, ale byl prostě „divný“.
Říkali mu nadaný tulák - jeho absence přesáhly veškeré meze a kantoři museli informovat matku. Ta začala zuřit a Anthonyho díky svým konexím protlačila do prestižní internátní Brooks School.
Ani tam však Anthony spokojen nebyl. Nutili ho ke sportu, nezvládal atletiku ani baseball, byl naprostým outsiderem. Prosil matku div ne na kolenou, aby ho ze školy vzala, ale marně. Po epidemii spály, která ve škole vypukla, se s matkou domluvil - pokud dokončí ročník s dobrým výsledkem, vezme ho zpět do Bostonu. Anthony na sobě zapracoval a stal se premiantem. Matka kupodivu slib splnila.
Anthony Perkins na začátku své filmové kariéry
Zapsala ho do Rollins College na Floridě. Tam se však Anthony zapletl do homosexuálního skandálu - křesťanská Rollins College ho vyloučila za účast na party, kde byl „při činu“ přistižen pár studentů a Perkins je kryl. V letech 1952 - 1953 studoval na Columbia University v New Yorku a objevil se poprvé na jevišti slavné Broadway.
Prkna, která znamenají svět a filmové začátky pohledného podivína
Svůj první profesionální jevištní debut Anthony Perkins absolvoval již v roce 1946 ve Vermontu. Na Broadwayi se poprvé představil v roce 1954 a hned na sebe upozornil ústředním partem ve hře Roberta Andersona Čaj a sympatie, kterou režíroval Elia Kazan. Chtěl k filmu a ucházel se o roli ve snímku Na východ od ráje. Neuspěl však, roli získal James Dean.
S Audrey Hepburn ve filmu Green Mansions z roku 1959
Elia Kazan však ve vysokém pohledném mladíkovi s nádechem tajemna spatřil talent. Doporučil ho nejen do divadelních her, ale i na filmové plátno. Zpočátku ztělesňoval ve filmech nesmělé, zakomplexované a rozporuplné mladíky, jejichž strach ze stále komplikovanějšího světa často přerůstá do agresivního chování.
Před filmovou kamerou se poprvé objevil jako nápadník hlavní hrdinky v melodramatu Herečka (1953) . V dramatu z americké občanské války Přesvědčení (1956) si rolí armádního dobrovolníka vysloužil nominaci na Oscara. Následovaly dva velmi známé westerny, ve kterých se svou vysokou postavou a tajemným a divokým výrazem tváře exceloval - Šerifská hvězda (1957) a The Lonely Man (1957). Natáčel s legendami - se Sophií Loren i Audrey Hepburn - ve filmech Farma pod jilmy (1958) nebo Green Mansions (1958).
Se Sophií Loren ve filmu Touha pod jilmy, 1958
Psycho - zrození kultu jménem Norman Bates
Když režisér Alfred Hitchcock hledal do svého připravovaného hororového snímku někoho, kdo by ztělesnil psychopatického vyšinutého vraha, padl jeho pohled na Anthonyho Perkinse. Díky tomu, že neustále hrál samé zakomplexované a zhrzené hochy, měl ve filmových kruzích pověst podivína. A když Hitchcock z doslechu zjistil, že Perkins má se svou matkou vztah velice patologický, zajásal.
režisér Alfred Hitchcock a slavný dům Batesových
Slavný horor Psycho (1960) není třeba představovat. Stal se naprostou legendou na poli hororového a kriminálního dramatu. Naprosto bravurní kamera, hudba, kulisy, černobílá pochmurnost, slavná „sprchová scéna“ s patřičným kvílivým hudebním doprovodem - to vše z filmu učinilo nesmrtelnou klasiku.
A vraždící schizofrenní psychopat Norman Bates, který svou milovanou maminku schovává ve sklepě, se stal doslova kultem. Anthony Perkins ho zahrál bravurně. Jakoby vystoupil ze samotného pekla. Stačilo střídat výrazy v očích, držet kamennou tvář a diváci v kinech omdlévali hrůzou. Anthony Perkins za roli Normana dostal honorář 40 000 dolarů, což je pro zajímavost stejná suma, kterou sekretářka v podání Janet Leigh ukradla.
Psycho
Film vyvolal obrovskou odezvu a z Perkinse se doslova přes noc stala hvězda mezinárodního formátu. Jenže pro něj osobně to znamenalo spíše pád na samé dno. S popularitou se nemohl srovnat, opět se v něm probudila jeho rozpolcenost a propukla u něj těžká deprese.
Práce na Psychu byla jedním z nejšťastnějších filmových zážitků mého života. Bavil jsem se, aniž bych si uvědomil, jaký dopad bude ta role mít. Bylo to frustrující…
Novináři mu nedali spát a byl naprosto zbavený svého soukromí. Neustále se ho vyptávali, zdali kvůli prapodivnému vztahu se svou matkou tak trochu nehrál sám sebe. Perkins pronásledování novinářů nezvládl, nervově se zhroutil a skončil v psychiatrické léčebně.
Ďábelský Norman Bates
Přesto svou roli v Psychu označil za životní. Ze stínu Normana Batese se však nikdy nevymanil. Byl zaškatulkovaný na celý život. Další filmové nabídky, které dostával, byly opět na role vyšinutých podivínů a vrahů. Nakonec sám sobě naordinoval jakousi terapii - když má být jednou Normanem, zůstane Normanem navždy.
Měl jsem spousty nabídek na role, ale chyběla mi v nich nějaká lehčí, komediální role, po které jsem vždy toužil.
Natočil postupem let další tři díly kultovního snímku, druhý díl dokonce režíroval. Kvality těchto pokračování však ani zdaleka nedosáhly na popularitu prvního filmu. Byl to obrovský propadák. Pokus vrátit Normana Batese na výsluní skončil fiaskem.
S Paulem Newmanem ve filmu Život a doba soudce Roye Beana, 1972
Po úspěchu Psycha si Anthony Perkins zahrál například v těchto filmech: Nůž v ráně (1962), Meč a váhy (1963), Vražedné šampaňské (1967), Stanice WUSA (1970), Hlava-22 (1970), Život a doba soudce Roye Beana (1972), Vražda v Orient expresu (1974), Bídníci (1978), Stín smrti (1988).
Zajímavé příležitosti dostal v Evropě, kde vytvořil mj. postavu úředníka Josefa K. ve filmové adaptaci Kafkova románu Proces (1961). Za roli hudbymilovného Američana, s nímž prožije ve filmu Máte rádi Brahmse? (1961) milostnou romanci starší pařížská dekoratérka, kterou ztvárnila Ingrid Bergman, získal cenu na MFF v Cannes.
Ze série portrétových fotografií Anthonyho Perkinse, pořízených v jeho domě na Manhattanu v roce 1975
Jsem na muže nebo na ženy? A jsem vůbec na něco?
Soukromý a milostný život pohledného a tajuplného dlouhána se dá označit slovy „naprostý chaos“. Ve společnosti žen se již od pubertálních let cítil špatně, byl nesmělý a s ženami nebyl schopen skoro ani promluvit. V době natáčení Psycha neměl ještě ani jednu sexuální zkušenost s ženou.
Nadbíhaly mu takové krásky jako třeba Brigitte Bardot nebo Jane Fonda. Jenže Anthony Perkins na jejich vábení odpověděl jen úsměvem. Bardot prý jeho odmítnutí tak pobouřilo, že se strašně urazila a pomluvila plachého podivína naprosto všude. O ženy neměl zájem, zato se v té době stýkal s muži.
Na snímku drží Anthony Perkins za ruku svého tehdejšího milence Grovera Dalea
Jeho milencem byl herec Grover Dale, se kterým dokonce delší dobu žil. Veřejným tajemstvím též byla pletka s hereckým kolegou Rockem Hudsonem. Velkou lásku prožil s baletním tanečníkem Rudolfem Nurejevem.
Při natáčení snímku Život a doba soudce Roye Beana se potkal s tehdy začínající herečkou Victorií Principal. Budoucí „Pamela z Dallasu“ se do Perkinse bezhlavě zamilovala a skončili spolu v posteli. Pro Anthonyho to byla první sexuální zkušenost se ženou. Principal chtěla dlouhý vztah, ale Perkins tuto aférku popsal jako „momentální vzplanutí“ a Victorii opustil.
S manželkou Berry na obálce časopisu Interview
S nevyjasněnou sexuální orientací bojoval herec dál. Opustil všechny svoje příležitostné milence a v roce 1973 se oženil s Berry Berenson. O šestnáct let mladší fotografka byla prý odmalička jeho velkou fanynkou a považovala za životní štěstí, že si ji „Norman Bates“ vyvolil. Manželství zprvu vypadalo velmi šťastně, zvláště po narození synů Elvise a Oze. Jenže šuškanda, že manželku podvádí s muži, nikdy neutichla.
V roce 1990 natáčí Perkins další Psycho, v pořadí již čtvrté. Tento propadák by nestál ani za zmínku, jenže během natáčení se vystupňovaly dlouhodobější zdravotní potíže Anthonyho Perkinse.
Anthony Perkins v roce 1987
Dělalo se mu neustále špatně a byl slabý. Po návštěvě lékaře se dozví zdrcující ortel - je nakažen virem HIV. Kdy a od koho se nakazil, to se nikdy nezjistilo. Další dva roky jsou ve znamení bolesti - plně u něj propuká nemoc AIDS. Berry mu stojí věrně po boku.
Chlapci, nesnažte se najít ženu tak nádhernou, jako je vaše matka, protože pokud to uděláte, zůstanete celý život sami.
12. září 1992 umírá Anthony Perkins na zápal plic, komplikovaný nemocí AIDS. Jeho žena Berry umírá v roce 2001. Byla pasažérkou uneseného letadla, které narazilo do severní věže Světového obchodního centra při teroristickém útoku z 11. září. Osud byl nemilosrdný k Anthonymu i Berry.
Můžeme se jen dohadovat, kam by se ubíral život Anthonyho Perkinse, nebýt jeho psychopatické matky, smrti jeho otce a role Normana Batese. Kdo ví. Třeba by byl „normální“ a stal by se opravdovou filmovou megastar.
Nadaný tulák Anthony Perkins
Talent, vizáž a charisma mu nechybělo. Jeho podivínská tajuplnost mu ještě dodávala na zajímavosti. Takto zůstane vždy zaškatulkovaný jako Norman Bates, podivín, bisexuál, kterého zneužívala matka a nešťastník, který nemohl naplno rozvinout svůj dechberoucí talent.
Anthony Perkins, 4. duben 1932 - 12. září 1992.
Zdroje:
