Článek
Roku 1922 otřásla Německem brutální vražda sedmi lidí na odlehlé usedlosti Hinterkaifeck v Bavorsku, asi 70 km severně od Mnichova. Ani po sto letech nikdo neví, kdo vyvraždil členy rodiny Gruberových a jejich služebnou. Samotným vraždám předcházela spousta podivných věcí, které se na statku děly již měsíce před osudnou nocí z 31. března na 1. dubna 1922. Právě tyto drobné „podivnosti“, které zaznamenávali členové rodiny i sousedé, činí z případu Hinterkaifeck jeden z nejtajemnějších případů v německé historii.
Uzavřená rodina
Hinterkaifeck obýval rod Gruberů staletí a hospodářská usedlost se dědila vždy na nejstaršího syna. O rodině se šuškalo ne vždy v dobrém. Byli uzavření, s nikým nemluvili a se sousedy se nedružili. Chodili jen každou neděli na bohoslužby a děti do školy. Neustále jim odcházel personál, čeledíni i sloužící málokdy vydrželi půl roku, po pár měsících jednoduše požádali o propuštění. Sousedé osamocené rodiny si začali říkat, že se tam určitě dějí strašné věci. Mluvilo se o incestu, znásilňování, dokonce i o černé magii, ale nikdo neměl tolik odvahy, aby se některého z Gruberů zeptal sám. Rodina tak po století žila v jakémsi dobrovolném sociálním odloučení. Nikdo nevěděl, co se děje za zdmi statku a kolovaly zvěsti i o vyvolávání duchů a ďábla. V roce 1905 po smrti rodičů zdědil statek Andreas Gruber.
V době, kdy rod zanikl rukou neznámého vraha, obývalo Hinterkaifeck šest členů rodiny Gruberů včetně služebné – statkář Andreas Gruber (63), jeho žena Cäzilia (72), dcera Viktoria Gabriel (35) a její děti Cäzilia (7) a Josef (2). Služebná Marie Baumgartnerová (44) na statek poprvé přijela pouhých pár hodin před vraždou, v pozdních odpoledních hodinách. Sousedé se od rodiny drželi co nejdále kvůli skandálu z roku 1915, kdy jedna ze služebných přiběhla na policii a vypověděla, že nachytala Viktorii a jejího otce v seníku při sexuálních hrátkách. Andreas Gruber byl tehdy odsouzen na jeden rok a Viktorie na jeden měsíc vězení. Pachuť incestního vztahu, který ovšem Andreas i jeho dcera vehementně popírali, zůstala v celém širokém okolí a Gruberovi byli považováni za vyvrhele.
Stopy ve sněhu, noviny „odnikud“ i kroky na půdě
Asi měsíc před brutální vraždou celé rodiny si začal Andreas všímat podivných věcí, které se na statku děly. Zjistil, že ke statku vedou z lesa stopy ve sněhu, ale nikdy se nevracejí. Jakoby usedlost někdo navštěvoval, ale nikdy se nevrátil ven. Stopy směřovaly z dvou směrů, jedny vedly do stodoly a druhé do obytného stavení. Končily vždy před vchodem a před vraty. Ale uvnitř prokazatelně nikdo nebyl. Objevovaly se dva dny, pak jeden den ne a pak tři dny za sebou vždy ráno a večer. Andreas se o tom zmínil v hospodě, ale nikdo ho nebral vážně. Lidé to považovali za další znak jeho pomatenosti.
O několik dní později pak v obytné budově na stole našel noviny z Mnichova, které si nikdo z rodiny nezakoupil, ani nemohl, protože roky nikdo z rodiny nevytáhl z Hinterkaifecku paty. Napadlo jej, zda je tam omylem nezanechal místní pošťák. Tato domněnka však nebyla správná, jak se později ukázalo. Podobné noviny nikdo z města neodebíral a pošťák rezolutně popřel, že by k nim vůbec kdy vešel, natož aby nechal noviny na stole.
Z půdy se ozývaly zvuky kroků, když tam Andreas nebo Viktorie přiběhli, nikdy nikoho nezastihli. Během jednoho týdne došlo k sedmi případům odpoutání dobytka - někdo odvázal krávy a koně ve chlévě a stáji a pustil je ven. Celá rodina přitom byla poblíž. Poprvé si mysleli, že jde o náhodu, dobytek pochytali a přivázali, ale opakovalo se to neustále dokola. Spousta svědků z řad sousedů po vraždě vypověděla, že během předchozího měsíce vídávala kolem usedlosti v lesích i cestách neznámého muže nebo dvojici mužů v širokém klobouku. Když někdo projel kolem, neznámý se zastavil, otočil se na místě a zastínil si rukou obličej. Toto prováděla i ona dvojice mužů. Vypadalo to bizarně a sousedé se báli, protože nikdo nevěděl, kdy „muže v klobouku“, jak jim začali přezdívat, potká. Vynořovali se jakoby odnikud a znenadání. Jakoby chtěli být viděni, ale zároveň si vždy zakryli obličej.
Andreas ve své pýše a povýšenosti odmítl kontaktovat policii, byť za ním byl i nejbližší soused, který přišel na usedlost, aby se zeptal, jestli někdo z Gruberových také viděl podivné dvojice mužů v klobouku. Gruber ho jednoznačně odmítl s tím, že jsou to pouhé žvásty a vyhodil ho z Hinterkaifecku. Později však v hospodě po pár skleničkách řekl, co se na statku a v jeho okolí děje. Přiznal, že se dokonce ztratil svazek všech klíčů od celého areálu a všech budov i místností. Vypadalo to, že se v usedlosti usídlil neznámý člověk, predátor, ale Andreas měl jinou teorii - začal hlásat, že na statku straší. To ostatně tvrdila i předchozí služebná, která dala kvůli tomu několik měsíců před vraždami výpověď.
Statek Hinterkaifeck v roce 1921 - Andreas Gruber, jeho dcera Viktorie a manželka Cäzilia
Hrůzný objev ubité rodiny
Na začátku dubna 1922 si sousedé povšimli, že ze statku už pár dní nikdo nevychází. Malá Cäzilia nechodila do školy, Gruberovi se neobjevili ani na bohoslužbě. Když se skupinka místních 4. dubna vydala na Hinterkaifeck podívat, čekal je hrůzný objev. Staří manželé s dcerou a vnučkou leželi mrtví na podlaze stodoly. Služebná a nejmladší chlapeček byli pravděpodobně zavražděni během spánku ve svých pokojích. Nejvíce se vrah vyřádil na Viktorii, která podle pozdější pitvy zemřela jako první. Vražednou zbraní byl pravděpodobně krumpáč, který však nebyl nikdy nalezen.
Všichni, kromě Cäzilie starší a její dcery Viktorie, byli nalezeni v pyžamu či v oblečení určeném ke spánku. Všechna těla, kromě služebné a malého Josefa, se nacházela ve stodole mimo obytnou část statku. Vše nasvědčovalo tomu, že byli pozabíjeni jeden po druhém, pravděpodobně vylákáni neznámým zvukem z oblasti stodoly či dvorku. Podle policie touto příčinou mohlo být nepokojné chování dobytka ustájeného uvnitř či štěkot psa, ale rovněž i jiná neznámá příčina. Nicméně se testy zjistilo, že ani hlasitý křik člověka by v obývacím pokoji nemohl být slyšet.
Babička Cäzilia měla několika údery rozbitou lebku a nesla známky škrcení, Andreas měl roztrhaný obličej, ze kterého trčely lícní kosti. Viktorie měla roztříštěnou lebku tupým předmětem. Malá Cäzalia měla roztříštěnou čelist a její obličej i krk pokrývaly řezné rány. Hrůzné je, že tato malá dívenka ještě dobré dvě hodiny žila - kolem jejího těla se našly chumáče vlasů, které si ve smrtelné agónii vytrhala. Těla těchto čtyř osob byla zaházená senem ve stodole a služebná spolu s malým Josefem byli nalezeni uvnitř statku, přikrytí šaty.
Nakrmený dobytek, stopy po hostině a posouvání těl
Vyšetřování se ujal inspektor Georg Reingruber z mnichovského policejního ministerstva. Po ohledání těl byla stanovena přibližná doba smrti na noc 31. března 1922 - 1. dubna 1922. Řemeslník Michael Plöckl vypověděl, že v noci po vraždě procházel kolem Hinterkaifecku a všiml si, že se topí v peci. Osoba, která o oheň pečovala, se však k Michaelovi přiblížila s lucernou, čímž ho oslepila, a řemeslník si šel raději po svém. Všiml si však, že kouř vycházející ze statku odporně zapáchá, avšak co se té noci pálilo v kamnech, nebylo nikdy odhaleno. Z jeho výpovědi vyplývá to, co je na této vraždě nejodpornější a co otřáslo okolím nejvíc - vrah čtyři dny s mrtvými bydlel.
O hospodářská zvířata i hlídacího psa bylo vzorně postaráno, byli nakrmeni, napojeni, koně vyhřebelcováni a měli ošetřená kopyta. Dvěma koním dokonce vrah spletl z hřívy a ocasu copánky a ozdobil je mašličkou malé Cäzilie. Další lidé vypověděli, že z komína po tři dny vycházel kouř a nesla se vůně pečeného masa. Ve spíži vyšetřovatelé nalezli otevřené báničky s naloženým masem, z kusu slaniny byla postupně odkrájena velká část, ve škopíku bylo umyté nádobí a vzorně srovnaná utěrka. Chléb byl na stole nakrájen a přikrytý ubrouskem, když ho odkryli, nebyl tvrdý, jak by se mohlo čekat. Vrah prostě v domě žil, jedl, spal.
Byla potvrzena manipulace s mrtvolami. Andreas byl přestěhován nejméně třikrát - v seně na půdě se našla mulda velikosti jeho mrtvého těla. Viktorie byla převlékána a malý Josef, který byl ubit ve své postýlce, měl přes roztříštěnou lebku přetaženou čepičku. Vrah také těla neustále tahal od sebe a k sobě, dával je do různých pozic, Cäzilia starší byla minimálně jednou na půdě vedle svého mrtvého manžela - i tam se našla vytlačenina obrysu jejího těla a tělo samotné bylo obaleno senem.
Objevila se další hrůzyplná myšlenka - pokud měla pravdu bývalá hospodyně, která utekla půl roku před vraždami s tím, že ve statku straší, nemohl už tehdy nepozorovaně „bydlet“ někdo cizí s rodinou Gruberů, aniž by byl viděn? Je něco takového vůbec možné?
Pomník Gruberových na hřbitově ve Waidhofenu
Přes sto podezřelých, chybějící motiv a „Americká stopa“
Rozběhlo se vyšetřování, které v té době v Německu nemělo obdoby. Prvotní verze, že vraždy spáchal nějaký zloděj se ukázala být nesmyslnou - Gruberovi byli bohatí a veškeré cennosti i šperky zůstaly netknuté. Spekulovalo se o pomstě, o pravém otci Josefa, opět vyplul na povrch údajný incest a začalo se šuškat, že otcem Josefa byl právě jeho dědeček Andreas a vraždy mohly být pomstou bývalého Viktoriina manžela. To se však neprokázalo, neboť tento byl voják a byl už dlouhá léta nezvěstný. Policie během následujících let vyslechla desítky podezřelých. Hledala pachatele, který se vyzná v zemědělských pracích, je šikovný s mattokem (zemědělský nástroj podobný krumpáči, který později policie označila za vražednou zbraň) a chová zášť vůči jednomu nebo více členům rodiny Gruberových. Bez výsledku.
Kriminalisté případ znovu otevřeli v roce 1986. Jako nejpravděpodobnější pachatel se i po letech jeví Lorenz Schlitenbauer, bývalý milenec Viktorie, který byl možná i skutečným otcem Josefa. Ani jemu, ani dalším desítkám podezřelých však nebylo nikdy nic dokázáno. Vrahovi se jednoduše podařil dokonalý zločin, který nikdy nebyl potrestán.
V roce 2017 zase autoři knihy Muž z vlaku předkládají teorii, že Hinterkaifeck byl jenom pokračováním série brutálních vražd s podobným modem operandi, která se odehrávala už nějakých pár let předtím na americkém Jihu. A vrahem tedy bude hlavní podezřelý z amerických vražd Paul Mueller, německý přistěhovalec. Divoká teorie, ale vraždy v Americe typově zcela odpovídají vraždám Gruberových - Mueller si vyhlédl rodinu na americké samotě, povraždil je ranou do hlavy, okradl je a zmizel. Proč by se nemohl vrátit do Německa a spáchat tam to samé? Ovšem zde je problém v kořisti - u Gruberů si vrah neodnesl nic.
Zbourání statku a nová teorie
Rok po vraždách byl statek Hinterkaifeck zbourán a Gruberovi byli uloženi k poslednímu odpočinku na nedalekém hřbitově. Rozebrání statku mimochodem odhalilo nové důkazy včetně vražedného mattoku ukrytého na půdě a nože na pero v seně ve stodole. Ani tyto předměty však policii nepomohly a vrah nebyl dopaden.
Případ byl pak za posledních 95 let několikrát znovu otevřen, avšak ani to nikam nevedlo.
Všichni vyšetřovatelé, kteří se na případu podíleli, se však shodují na jedné teorii. Z úcty k pozůstalým rodinným příslušníkům však tato teorie zůstává utajena. V tuto chvíli se zdá nepravděpodobné, že by se ji veřejnost někdy dozvěděla.
Záhadný a fascinující případ vešel do dějin německé kriminalistiky a je jakýmsi mementem. V samotném Bavorsku si pověst o Gruberových žije vlastním životem a vypráví se všelicos. Aura tajemna, která případ doprovází, dává pořád vznikat novým teoriím. Dozvíme se někdy, kdo zabil těchto sedm lidí?
Zdroje:
Wikipedia.org
časopis Enigma
kniha Nejtajemnější kriminální případy
