Nevšední herec Steve Buscemi je bývalý hasič. Skromný hrdina dobrovolně tahal mrtvé z trosek WTC

Steve Buscemi je mrtvolně bledý mužík s prazvláštními rysy a chrupem, který mu chtěl jistý zubař v New Yorku zdarma opravit. „Dostal jsem nabídku, jeden dentista se na mě nemohl ve filmech dívat. No a začal mi psát, že mi zadarmo, to zdůrazňoval, ty zuby opraví. Zřejmě byl tak znechucen, že jeho profesionální čest velela, aby mě pronásledoval i osobně. Řekl jsem mu: To byste mě ale připravil o živobytí!“ smál se dobrácky Steve Buscemi.

S jeho očima je také legrace, kterou ale dělal i on sám s manželkou: ta s oblibou v grafickém programu „přesunovala“ obří bulvy svého muže na pohledné tváře jiných hollywoodských herců a dělala z nich meme. Takže můžeme vidět třeba Toma Cruise nebo Brada Pitta s očima Steva Buscemiho. „Já vím, že jsem strašně ošklivej,“ smál se vždy dobře naladěný herec. Sympaťák, který hraje nevšední role, je velice skromný a pokorný člověk.

V mládí sloužil u newyorského hasičského sboru. A když se jedenáctého září 2001 probudil, nikomu nic neřekl, odešel z domu od uplakané manželky Jo, která sledovala teroristický útok v televizi, a vrátil se na svou starou stanici. Tam si vzal kompletní hasičskou výstroj a dlouhých pět dní tahal po boku profesionálních hasičů oběti ze sutin. Lidé se to dozvěděli až po dvanácti letech, kdy to propálil jeden z hasičů na facebookové stránce.

„Nechtěl, aby ho fotili. Schovával se za maskou. Charakter člověka se pozná v krizových situacích - co tohle svědčí o charakteru Steva Buscemiho? Pokora, skromnost, hrdinství. Ten člověk je nedoceněný diamant,“ nešetřil komplimenty velitel. A je to pravda. Někdo by šel také, pomáhal by, ale pochlubil by se. Steve ne. Také to hvězda filmů Con Air, Armageddon, Fargo nebo Big Lebowski pěkně odskákala: rozjel se mu posttraumatický stresový syndrom. Není divu, našel v záplavě zmasakrovaných těl spoustu mrtvých hasičů. Nadýchal se navíc jedovatého kouře a prachu.

Život zvláštního herce je plný osudových zvratů a podivných i krásných rolí. Steve Buscemi.

Newyorský rodák (13. prosince 1957) Steven Vincent Buscemi má italské kořeny po otci a holandské a anglické po matce. Dorothy a John byli chudí, táta sloužil v Koreji a živil se po návratu z války jako uklízeč, matka dělala pokojskou v hotelu. Steve Buscemi vzpomíná na dětství vždy s láskou, má tři bratry a všichni společně žili pohromadě i s babičkou a dědou. „Namačkaní ve dvou místnostech. Žádné soukromí pro mladého chlapce! Ani náhodou! To si neumíte ani představit,“ kroutil hlavou víceznačně. Buscemi absolvoval v roce 1975 střední školu Valley Stream Central High School, za kterou úspěšně zápasil (!) a dokonce nějaký čas „šaškoval“ v ringu jako wrestler.

„Budil jsem rozruch, protože se stačilo usmát a lidi řvali. Ne nadšením, ale hrůzou!“ popisoval. Skromného kluka čekala budoucnost prodavače nebo dělníka, rodina v syny žádné velké naděje nevkládala. Byli sví, žili z „ruky do huby“ a na nějakou závratnou kariérou - ať už v jakémkoliv oboru - to pro Michaela, Jona, Kena a Steva nevypadalo. Na škole Steve hrál amatérské divadlo - a jak to tak bývá, úplně kouzlu herectví propadl. Buscemi začal dělat komické výstupy v různých barech a scénách, kde měl vždy obrovský úspěch. Má hluboký dunivý hlas, házel naprosto kouzelné grimasy, sázel z rukávu jeden vtip za druhým, až lidé začali chodit „na toho ošklivýho týpka“ cíleně.

„Když mi bylo osmnáct, devatenáct, každý večer jsem ležel v posteli a zoufale přemýšlel, jak to udělat, abych se mohl stát hercem. Jevilo se to dočista nemožné.“ zoufal si mladý Steve. Neměl žádné možnosti, neměl peníze ani známosti. Jezdil se zmrzlinářským autem a myl auta na benzínce. Nakonec se na trápení svého syna nemohl dívat táta John. „Když jsem byl maličký, srazil mě na ulici autobus. Já si z toho nic nepamatuji, ale rodiče tehdy dostali do města odškodné. To táta schoval pro mě, až založím rodinu. Najednou mi je přinesl. Šest tisíc dolarů. Na, chlapče. Vezmi si je a zaplať si tu hereckou školu. Plakal jsem.“ řekl Steve k začátku své herecké kariéry.

V roce 1977 také vstoupil k hasičům. Působil na požární stanici v New Yorku, udělal si zkoušky a jezdil k požárům, přičemž po večerech vystupoval v divadle a drtil se učivo. Byl velice dobrý, ač jeho fotografie z této doby jsou velice úsměvné - Buscemi byl „ucho“ a do hřmotného hasiče měl opravdu daleko! V roce 1980 město „seškrtalo“ počet hasičáren - a došlo i na tu jeho. Hasiči demonstrovali, byli zatčeni, ale prostí lidé se na to nemohli dívat.

„Jsou to hrdinové a vy je vyhodíte na ulici a ještě je zatknete!“ plivali obyvatelé na dveře radnice, takže je raději zase všechny nabrali zpátky ke sboru. Ale Steve už měl plnou hlavu školy, takže ač nerad od sboru odešel. Kdyby věděl, za jakých podmínek se do své staré stanice vrátí… Ale to byla ještě vzdálená budoucnost.

Steve Buscemi se přestěhoval na Manhattan, kde nastoupil na proslavený Divadelní a filmový institut Lee Strasberga. Jenže si vůbec nevěřil. Všude kolem něj byli samí krásní a svalnatí mladí herci, kteří o sebe nesmírně pečovali a dostávali první role. Měli namakaná těla, oslnivě bílý chrup, americký „happy smile“, husté vlasy, vysokou postavu.

„A najednou jsem se tam zjevil já,“ smál se Buscemi v narážce na své obří oči, uši, zuby „jako noty na buben“, barvou pleti se mohl rovnat mrtvole, nesouměrné tělo… No zkrátka podle jeho názoru to bylo všechno úplně špatně!

Jenže nebylo. Ani náhodou! Po nesmírně talentovaném herci sáhlo mnoho režisérů. Byl tak výjimečný, že přesně takovýto „zjev“ v amerických divadlech a později filmech chyběl. Trnitou cestu ke hvězdám nastartovalo pár miniroliček v televizi, pásmo skečů, a už si ho všimli filmaři. „Pořád jsem měl pocit, že bych se na to měl vykašlat, že si nezasloužím, aby mě někdo poslouchal, protože nemám moc co říct a ani nemám žádný zajímavý úhel pohledu,“ bál se Steve.

Buscemi je hercem tak prazvláštním, že se nedá zařadit do žádné kategorie. Třeba milovník, akční hrdina… To vůbec. Možná podivín. Podivných pánů hrál mnoho. Pedofilů, vrahů, zlodějů… Jak „štěků“ přibývalo, zvyšovala se i jejich stopáž - naštěstí pro diváky, protože Steva Buscemiho jednoduše nejde přehlédnout a lidem se „ten skřet“ líbil čím dál více. Postupem doby navázal spolupráci s bratry Coenovými nebo s Tarantinem.

Z rozsáhlé filmografie Steva Buscemiho můžeme vyjmenovat například: Srdce, Zavolej mi, Vibrace, Tajuplný vlak, Millerova křižovatka, Barton Fink, Průšvih, Gauneři, Záskok, Pulp Fiction, Mrtvý muž, Desperado, Můj nejmilejší bar, Fargo, Con Air, Big Lebowski, Armageddon, Věznice, Šedá zóna, Přízračný svět, Velká ryba, Kafe a cigára, Ostrov, Opilí slávou, Interview, Posel, Mládí v hajzlu, John Rabe-Ctihodný občan Třetí Říše, Ztratili jsme Stalina, Král Staten Islandu. Objevil se také v mnoha seriálech (např. Rodina Sopranů) a daboval spoustu animovaných postaviček. Steve Buscemi je opravdu velice oblíbený herec. Nemá žádné primadonské chování, je sympatický a milý. S každým se ochotně vyfotí, pokud mu tedy zrovna nechce opravovat zuby!

„Někdo jeho fyziognomie ve filmech chyběl. Je tak zvláštní! S obličejem umí hotové divy. Je to charakterní herec, má na velké role, ale je trochu prokletý tím, jak vypadá.“ řekl Quentin Tarantino, který si Buscemiho velice oblíbil. A oblíbený byl i u žen. Jenže zprvu dívky obdivovaly hlavně již zmiňované vysoké krasavce a na Steva zbyla role utěšovatele. „Vycházel jsem s nimi skvěle, uměl jsem jim dobře naslouchat, jenže mě braly spíš jako bratra, někoho, komu se mohly svěřit. A navíc jsem se hrozně styděl!“ smál se po letech při vzpomínce na své citové peripetie. Dlouho nemohl najít lásku.

V roce 1987 se Buscemi oženil s pohlednou a velice inteligentní kumštýřkou Jo Andres. Jeden z nejtrvalejších svazků v Hollywoodu byl korunován v roce 1990 narozením syna Luciana. Choreografka a režisérka Jo tvořila se Stevem nesourodý, ale velice sympatický pár. Neustále se jeden druhého dotýkali a objímali se při focení; je také až nad poměry netypické, že ani jeden z nich neměl žádnou aférku nebo mimomanželský vztah. „Milovali se. Jednoduché a prosté,“ odvětila kamarádka Mimsi na pohřbu Jo. Dlouhých (či krátkých?) 31 let manželství Jo a Steva totiž přeťala smrt.

Jo Andres v roce 2019 zesnula na poněkud záhadnou chorobu, která se jmenuje Enkapsulující peritoneální skleróza (EPS). Bylo jí 64 let. Steve Buscemi své milované Jo vypravil přírodní pohřeb, byla pochována na louce v proutěné rakvi, a nad hrobem jí osobně vysadil strom. O zdrceného Buscemiho měli starost i kolegové. Kamarádi ho hlídali, aby si něco neudělal. Ze žalu přestal jíst, zhubl, vypadal opravdu jako zombie. Bulvární novináři mu navíc byli neustále v patách. To je sousto! Vyfotit zdrceného vdovce! Ostatně však takové nelidské chování známe i u nás, v našem šoubyznysovém rybníčku!

Ale jak známo, čas je milosrdný a Steve se po nějakém čase začal opatrně vracet k práci. „Práce mi zachránila život. A ženy? Dejte pokoj. Pro mě existovala a existuje pořád jen jedna jediná žena na světě. Jo!“ řekl v televizním rozhovoru dojatě.

Když se v roce 2013 „propálila“ jeho dobrovolná a tajná účast na vyprošťování lidí z trosek Světového obchodního centra, vypukla hotová vřava. Buscemi se ale před přívalem nově nabyté popularity skrýval. Lidé byli naprosto šokovaní a dojatí: „Je to skutečně obdivuhodné. On tam pět pekelných dní sloužil dvanáctky, neřekl ani slovo, nechtěl se fotit, ač ho hasiči poznali. Ale copak tohle. Hrdinové byli, jsou a budou. Jenže on o tom mlčel! A vždy to chtěl utajit! A to je to pravé hrdinství!“ říkal s pohnutím jeden z fanoušků. Je to velká pravda. Buscemi pak v obsáhlém a zajímavém rozhovoru vyprávěl, co ho k tomu vlastně vedlo a co tam zažil.

Pro hasičský magazín také popisoval: „Nejdřív jsem zkoušel volat na svou starou stanici. Tam to samozřejmě nikdo nebral, zkoušel jsem to ale pořád dál. Nechtěl jsem překážet, chtěl jsem jen říct: Hej lidi, chlapi, nechcete dvě zdravé ruce k dílu? Ale pak mi to nedalo. Políbil jsem Jo a řekl jí, že nevím, kdy se vrátím. Šel jsem na tu stanici, lidi utíkali, sráželi mě na zem. Všude prach, kouř, smrad. Znal jsem to, známý pach těch požárů jsem měl pořád v paměti. Tohle ale bylo něco jiného. Něco šíleného, naprosto šíleného,“ vrtěl hlavou a pokračoval: „Stanice byla prázdná, válela se tam výstroj, jak popadli co mohli a jeli… Tak jsem se oblékl do pracovního, zkompletoval jsem si to, a šel jsem. Šel jsem do pekla…“

Buscemi si odkroutil v ohnivém infernu zříceného WTC pět dvanáctihodinových směn. Když se pak vrátil domů, manželka ječela a plakala zároveň. Vypadal příšerně. Ve vaně strávil snad dva dny, když se konečně pořádně omyl, tak Jo důrazně nakázal, aby o tom mlčela. Kvůli prachu a kouři trpěl záchvaty kašle, hercova psychika dostala také pořádnou ránu na solar - noční můry o mrtvých kamarádech, ječící lidé. „Nevyspal jsem se asi dvacet let,“ mávl rukou na setkání s fanoušky, když představoval svůj nový film.

Jak vidno, Steva Buscemiho život nešetřil. „Za všechno to špatné jsem udělal i dobrý skutek. Věřím na to, na jakousi rovnováhu sil, někdo to nazývá karma, já tomu říkám spravedlnost,“ polemizoval.

Populární a sympatický hrdina oslaví na konci roku šedesáté osmé narozeniny.

Co možná nevíte:

Zpracováno podle: 9/11 Stories: Steve Buscemi, Steve Buscemi ATI, Fandom, JoBlo.com, FDNY Steve Buscemi, Wikipedia.org, Blesk.cz: Jo Andres, ČSFD, Kinobox, Kafe.cz