Článek
Mít děti anebo ne? To je téma, o kterém se často mlčí. Přitom vyvolává emoce, nepochopení a předsudky, které nás rodiče dokážou zaskočit i zranit.
Každá rodina je jiná, každé dítě je jiné. Přesto žijeme ve světě, kde společnost dává „osvědčené návody“, jak to má správně být. Jenže co když žádný ideál prostě neexistuje?
Když nemáte děti, jste divní
Je to paradox, ale bohužel… Žena bez dětí (ke všemu po třicítce) často slýchává nevyslovenou (mnohdy i vyslovenou) kritiku: „Kdy už budeš mít děti?“ „Máš vůbec někoho?“ „Ty chceš nadosmrti zůstat sama?“ nebo „Já se těch vnoučat snad nedočkám…“
Najednou se můžete začít cítit být méně hodnotní, protože vaše životní cesta neodpovídá očekávaným konvencím. Společnost má zkrátka zakódované, že žena má mít děti, ideálně ve svém nejplodnějším věku. A když je nemá, něco je špatně – jste divné, neplodné, frigidní, na holky… To všechno jsou ale naprosto zbytečné spekulace, které nikoho nikam neposunou. Nikdy.
Jedno dítě?
Zkuste hádat. Ano, údajně taky špatně. Mít jedináčka prý znamená, že z vašeho dítka vyroste rozmazlenec. Nebude se umět dělit, nebude naslouchat a nepobere ani moc trpělivosti. Zkrátka človíček bez týmového ducha.
Ale je to skutečně tak? Rodiče jedináčků na to mají jistě jiný názor. Chtějí dětem dopřát to nejlepší. Oceňují kvalitu vztahu mezi nimi a dítětem, protože mají prostor se mu věnovat více než několikanásobní rodiče. Chtějí své děti hezky oblékat, přejí si, aby jim nic nechybělo.
Často si nepořizují více dětí ze strachu, aby zvládli ukočírovat rodinnou finanční situaci. Mít děti dnes není vůbec levná záležitost a rodiče jedináčků jsou si toho nejspíš dobře vědomi. Zřejmě jen chtějí mít jistotu, že jejich dítko bude mít všeho dostatek a zbude i na zaslouženou letní dovolenou.
Mnohé ženy se vědomě rozhodnou nemít další dítě, protože jejich porod byl příliš náročný. Natolik stresující a těžký, že si zkrátka nedokážou představit jít do něčeho podobného znovu. Pochopitelně!
A samozřejmě jsou i páry, kterým se přes veškerou snahu počít druhé dítě prostě nedaří. Příčiny jsou tedy různé, výsledek stejný. Jejich syn/dcera zůstane jedináčkem a lidé mají pocit, že k tomu mají co říct. Že by měli komentovat…
Dvě děti jako standard
Dvě děti jsou obecně vnímány jako společensky nejpřijatelnější varianta. Bez vlezlých otázek. Když máte dvě děti, málokdo se vám snaží vnuknout myšlenku, že je něco špatně. Proč? Možná vyváženost. Jeden sourozenec není ani moc, ani málo. Zkrátka tak akorát. Tak to alespoň říkají. Kdo? No přeci většina.
Tři děti? Ježišmarja, proč tolik?
A pak přijde ten moment, kdy čekáte třetí dítě. Najednou jste středem zájmu, každý se ptá. Všechny zajímá důvod, nedá jim spát. Tak se celkem bez skrupulí ptají: „Ale tak to nebylo chtěný, ne?“ nebo „Já jsem nevěděla, že jste nábožensky založený…“ Co k tomu dodat? Tři děti jsou naneštěstí stále považovány za něco nadstandardního, ne úplně v pohodě.
Čtyři a víc? Blázni!
Rodiny se čtyřmi a víc dětmi jsou dnes spíše výjimkou, asi i proto vzbuzují velmi smíšené pocity. Na jednu stranu obdiv: „Jak to může všechno ta ženská zvládat?“ Na druhou stranu obavy: „Je to bláznovství, pak se budou divit, že nemají na chleba.“
Být rodičem více dětí je strašně velká zodpovědnost. Přináší s sebou několikanásobné radosti, ale i spoustu starostí a odříkání. Já osobně chovám obrovský respekt ke všem rodičům, kteří se téhle výzvy vědomě chopili. Sama mám tři děti a vím, co obnáší ten každodenní shon.
Závěr: Ideální počet dětí? Ten váš.
Zapomeňte na hlasy okolí a zažité představy. Ať už máte jedno, dvě, tři děti, nebo jste se rozhodli nebýt rodiči, je to vaše cesta. Počet není důležitý. Důležité je jen to, jak se cítíte vy a váš partner. Jaký vztah spolu máte, jak společně rostete a jakou rodinu dohromady utváříte. Vy sami nejlépe znáte důvody, proč jste se rozhodli tak či onak. Nikomu žádné vysvětlení nedlužíte.
Společnost by měla přestat odsuzovat a začít respektovat rozmanitost rodin. Je zapotřebí si uvědomit, že žádný univerzální ideál neexistuje. Je jen ten, který funguje právě pro nás.
