Článek
Přitom všechny dokázala okouzlit svým hlasem, který byl vskutku výjimečný. Dnes je považována za umělkyni a zpěvačku, která trpěla hypertrichózou.
Jak žila v dětství s jistotou nevíme
Julia se narodila v roce 1834 ve státě Sinaloa v Mexiku. Jak vypadalo její rané mládí, není tak docela jasné, i když o něm kolují historky ve stylu „vlčí ženy“ a podobně. Všechny verze se shodují v tom, že nějaký čas žila v domě Pedra Sancheze, tehdejšího guvernéra státu Sinaloa.
V dospělosti měřila jen 137 centimetrů a většina jejího obličeje byla pokryta hustým porostem černých chlupů. Byla vlastně celá takto ochlupená a nosila schválně na představení šaty, které ani příliš nezakrývaly paže a ostatní části těla. Na jejích velkých uších se houpaly kruhové náušnice, které uši opticky zvětšovaly. Měla velký rozpláclý nos a obrovské nosní dírky. Navíc velké zdeformované rty. Na horním rtu jí vyrůstal hustý knír. Nadměrně vystouplá dolní čelist jí bohužel dodávala vzezření opice. Na tehdy oblíbených „freak show“ vystupovala jako„opičí žena“ nebo „paviání dáma“, což jí na sebevědomí jistě nepřidalo.
Trpěla hned dvěma vzácnými nemocemi. Jednu chorobu zdědila po předcích – již výše byla řeč o hypertrichóze terminis, která mohla za hustý porost černých chlupů. Druhá nemoc se nazývá gingivální hyperplázie, kvůli které měla abnormálně velké uši, nos i rty. Její zuby rostly ve dvou řadách za sebou, což bylo další zvláštností.
Peníze měl na starosti její manažer
Lidé si říkali „chudák ženská“, ovšem její manažer Theodor Lent, majitel zábavního amerického podniku, díky ní velmi zbohatl.
Byla to velice talentovaná mladá žena, ale velmi nešťastná, protože lidé se otřásali hrůzou, když se poprvé v roce 1850 objevila v šestákových muzeích a divadelních sálech. Většina lidí si myslela, že odpudivější bytost nikdy neviděla.
Julia stála na pódiu a zpívala. Někteří lidé si přesto šeptali, že přece nemůže být člověkem. Julia, i když se velmi snažila, si nemohla nevšimnout šokovaných výrazů publika.
O povaze Julie Pastranové toho víme málo, blíže ji totiž poznalo jen opravdu málo lidí. Avšak ti, kterým se povedlo proniknout do její společnosti, ji popisovali jako velmi citlivou a srdečnou ženu, která navíc nadmíru ráda četla. Byla prý oduševnělá a přemýšlivá.
Jestliže Julia hovořila o světě a o životě vůbec, byly to nejspíš znalosti načerpané z knih, protože v dospělosti žila v téměř úplné izolaci. Jak už to tak bývalo u lidí, kteří vzbuzovali svým zjevem údiv, její manažer jí zakazoval ukazovat se na veřejnosti. Šlo přece o to, aby lidé platili za to, že ji mohou spatřit.
Byla prý někdy velmi veselá, avšak i ve chvílích radosti se jí vkrádala do tváře melancholie. Údajně až dětsky důvěřovala lidem. Když roku 1857 vystupovala na Regent Street v Londýně, setkala se s Francisem T. Bucklandem, autorem knihy Zvláštnosti přírodovědy. Tento člověk o ní pak napsal: „Její vzhled byl prostě ohyzdný, přímo na čele jí vyrůstala spousta chlupů a kromě toho měla ještě černou bradku. Ovšem měla sladký hlas, vytříbený vkus v oblasti hudby a hovořila třemi jazyky. Jsem přesvědčen, že je to prostě zdeformovaná indiánka z Mexika.“
Svému manažerovi bezmezně důvěřovala. Tak, že si ho vzala
Na svém manažerovi Lentovi byla Julia zcela závislá a projevovala mu velkou náklonnost. A tak se stalo, že Lent ji požádal o ruku. Samozřejmě se objevily řeči, které tvrdily, že značnou část jejího výdělku si Lent nechává a má obavy, že s ním jednoduše jednoho dne Julia rozváže smlouvu. Existovala totiž spousta majitelů cirkusů, kteří Julii nabízeli angažmá. Takový sňatek by pak byl pro Lenta zárukou, že mu Julie neprchne.
Pastranová si ovšem stála na svém. V den svatby prohlásila, že ji Lent má rád rakovou, jaká je, a to je podstatné. Věřila mu. Po nějaké době otěhotněla a porodila syna. Nemohla se dočkat prvního pohledu na něj, doufala totiž, že nebude po ní, ale po otci, zkrátka „normální“ dítě. Bohužel ale uviděla spíš tmavou zmenšeninu sebe sama. Dítě bylo ochlupené a znetvořené. Po 36 hodinách zemřelo.
To už ranilo i statečnou Julii. Zemřela brzy nato kvůli poporodním komplikacím, ale tehdy se říkalo, že měla zkrátka zlomené srdce. Psal se rok 1860.
Lent ji nechal mumifikovat
Lent ztratil mnoho. Ač tvrdil, že je to ztráta citová, mnozí tomu nevěřili. Později dostal podivný, morbidní nápad. Věděl, že v Moskvě, kde se tragédie odehrála, žije profesor Sokolov, odborník na mumifikaci. Těla, která nabalzamoval, vypadala jako voskové figuríny. A právě tohoto profesora si Lent najal.
Výsledek předčil očekávání a Lent v podstatě mohl pokračovat ve svém turné. Julia byla totiž vystavována i po smrti. Nezpívala, jen zírala ze skleněné vitríny, ale návštěvníky stále přitahovala, a teď s ní bylo vystaveno dokonce i mrtvé novorozeně.
O těchto dvou mumiích se zmínil Hermann Waldemar Otto, který se specializoval na cirkusové osobnosti. Když Otto viděl Juliinu mumii i její mrtvé dítě vystavené ve vitríně ve vídeňském Prateru, vzpomněl si na její slova: „Miluje mě takovou, jaká jsem…“
Lent se pak znova oženil. Jeho vyvolenou byla Marie Bartelsová, vystupovala však jako Zenora Pastranová, neboť byla podobně ochlupená. Lent ji uváděl jako Juliinu sestru. Ovšem okolí se ptalo: Kam zmizely Juliiny ostatky?
Lent zemřel na mozkové onemocnění v roce 1884.
Juliino tělo se našlo
A bylo pak dále vystavováno. Až v roce 1972, když ji vystavovali ve Švédsku, zvedla se silná vlna odporu proti takovéto expozici. Obě těla stáhli z veřejného vystupování, ale vandalové poškodili tělíčko dítěte, jehož zbytky pak sežraly myši.
Teprve v roce 2013 se Julia dočkala pohřbu, na kterém se sešly stovky lidí. Byla pohřbena na hřbitově v Sinaloa de Leyva, blízko jejího rodiště.
Zdroj:
DRIMMER, F. Velmi zvláštní lidé. Praha: XYZ, 2006. ISBN 80-87021-11-8.
