Článek
Mužská soutěž krásy v Africe
V kmeni Fulani v západní Africe to nemají muži jednoduché, jestliže se chtějí oženit, protože se musí zúčastnit sedmidenní soutěže krásy. A jak se zkrášlují, aby byli co nejpřitažlivější pro tamní dívky? Mladíci na sebe napatlají všemožné zde dostupné kosmetické přípravky, takže ve výsledku vypadají spíš jako hezká děvčata.
Rty mají nabarvené tmavým líčidlem a hlavu ozdobenou chlupy z berana, řetízky, korálky a pštrosími pery. Pak začne přehlídka, během níž se chlapci svůdně nakrucují. Dále koulí očima a cení zuby, aby bylo možno posoudit, jak jsou hezké. To ale není vše. Horší věcí je, že musí podstoupit test fyzické odolnosti. Jsou bičováni a nesmí přitom dát najevo bolest, během bičování se proto třeba prohlíží v zrcadle a pohrávají si s náhrdelníky. Z této zkoušky pak chlapcům zůstávají jizvy i celý život. Ovšem pro příslušníky kmene Fulani jsou to vlastně ozdoby.
Všechno toto dění pozorují dívky, a když se jim některý z hochů zalíbí, postoupí několik kroků před něj. Šťastný muž pak dívku následuje a většinou se stanou manželi.
Pojetí dokonalé krásy se liší národ od národa
V Mauretánii bývaly k vidění monstrózně obézní mladé dívky, které mohly sotva chodit. Zde platí za dokonalé krásky a všichni místní muži je chtějí. Podle tradice byla nejkrásnější taková žena, která měřila asi 160 centimetrů, ale přitom vážila asi 150 kilogramů. Taková byla sexuálně nejpřitažlivější. Matky děvčat se snažily, aby byla jejich dcera pro příštího ženicha co nejkrásnější, tak se ji snažily vykrmit. Nutily tedy dcery stále jíst výživná jídla a denně vypít až pět litrů mléka. Jedna matka údajně byla tak pevně rozhodnuta mít doma krasavici, že bila děvče holí po chodidlech a jakmile s křikem mladá otevřela pusu, okamžitě jí do ní matka nacpala jídlo.
Možná je to zvláštní, ale podobné to mají tuaregské dívky ze Sahary. Zde jsou dívky od mládí taktéž vedeny k tučnosti. Pokud dívka pocházela z bohaté rodiny, měla k ruce dva otroky, kteří neměli jiné povinnosti, než aby ji nutili jíst a jíst. Děvče bylo v osmnácti obrovské, ale pro tamní obyvatele to byla sexuálně přitažlivá krasavice. Nemohla sice ani sama vstát bez pomoci otroků, ale byla velmi žádaná.
Křováci měli podobnou tradici, ale žena je zde považována za krásnou, pokud má tuk uložen pouze v jedné části těla: obrovská zadnice je ideál krásy.
Tučnost byla žádoucí vlastností také u kmene Zapoteků v jižním Mexiku. Pokud jste zde řekli ženě, že je velmi tlustá, bylo to bráno za velkou pochvalu.
U mnoha kmenů a v mnohých společnostech se kladl a klade velký důraz na velikost ženských ňader. Indiáni Hopiové ze severní Ameriky nebo kmen Thonga z východní Afriky: zeměpisně sice velmi vzdálení lidé, ale se stejným vkusem. Milovali gigantické poprsí. To Azandové ze střední Afriky upřednostňovali ženy s poprsím povislým. Proto si zdejší děvčata přes hrudník ovinovala těsné obvazy, aby přinutila ňadra růst svisle.
V Evropě to bylo jinak. Kupříkladu ve Španělsku v 19. století měli přednost dívky s malými ňadry. A tak si dívky dávaly na hrudník těžké olověné pláty, aby zabránily růstu poprsí. Podobně postupovali lidé i v Německu, zde používali na hruď dívek dřevěné pláty. Ty nejkrásnější a nepřitažlivější ženy pak neměly téměř žádné poprsí.
Lidské žirafy
Proslulé jsou ženy z Padaungu v Barmě, a to svým dlouhým krkem. Nosí kolem něj mosazné kruhy, díky kterým mají krk protažený až na téměř 40 centimetrů. A tak se těmto ženám někdy přezdívá „žirafí krky“.
Když zde má děvčátko deset let, dostane pět mosazných kroužků, které si musí navléct na krk. Tato ozdoba rok co rok přibývá. Celá procedura je samozřejmě bolestivá. Bez ohledu na to ženy tento proces podstupují, protože čím víc prstenců, tím jsou sexuálně přitažlivější. Kruhy také přinutí ženu držet bradu nahoře, proto je jejich hlas popisován jako přiškrcený.
Není to ale jediný kmen se zvláštním nošením kruhů jakožto prostředků k dosažení ideálu krásy. V Malawi ženy kmene Makololo nosí kruhové terče, které si vkládají do horního rtu. Takovým rtům se říká pelele. Kdysi se náčelník kmene vyslovil v tom smyslu, že žena bez pelele ani není ženou…
Erotická nožka má někdy zvláštní vzezření
Velmi známá je čínská deformovaná nožka. Té se dosahovalo tím, že holčičkám se nohy bandážovaly. Jak děvče rostlo, bandáže se stále víc utahovaly. Přední část chodidla a pata se dostaly těsně k sobě. Číňané tomu říkali lotosová noha a takové chodidlo bylo pro ně velmi elegantní a dráždivou záležitostí. Sáhnout na takovéto chodidlo bylo vysoce intimní záležitostí. Vznikla dokonce příručka sexu, která obsahovala 48 různých způsobů, jak si se svázanými chodidly hrát. Pokud žena z aristokratických kruhů takovou nohu neměla, byla to vážná překážka pro manželství. Tento zvyk trval asi tisíc let. Ženy mohly na takových nožkách chodit pouze s obtížemi, navíc celá procedura byla dosti bolestivá, protože se při ní lámaly prsty a nárt.
Kdo vyhraje soutěž o lepší vulvu?
Obyvatelé ostrova Truk mají bolestivé tradice. Zvláštním zvykem je protahování vulvy u dívek, aby byly přitažlivější. Postupně jim protahovali malé stydké pysky, a čím byly delší, tím více byla žena žádoucí. Ale to není vše. Takto protažené stydké pysky si dívky propíchly a zavěsily na ně cinkající předměty. Takže prodloužená a ještě cinkající vagina byla náramná a byla také věcí cti.
A hotentotské ženy si protahovaly malé stydké pysky natolik, že jim visely i spoustu centimetrů od poševního vchodu. Říkalo se tomu hotentotská zástěra a ženy na ni byly velmi hrdé.
Zdroj:
TALALAJ, j.; TALALAJ, S. Nejpodivnější sexuální obřady, obyčeje a zvyky. Frýdek-Místek: Alpress, 2001. ISBN 80-7218-622-1.
