Článek
Jak to s budoucím lékařem bylo doopravdy?
O desetiletí později si získal pověst geniálního chirurga, výborného důstojníka Britské armády a zároveň lékařského reformátora. Když zemřel, začaly kolovat zvěsti, že byl ve skutečnosti ženou. Jak to tedy bylo doopravdy?
Jde o to, že počáteční období jeho života je poněkud zahaleno tajemstvím a je předmětem spekulací. Ale právní dokumenty naznačují, že se okolo roku 1789 narodil jako Margaret Ann Bulkleyová, neteř umělce Jamese Barryho, jehož jméno posléze přijala. Tehdy britské lékařské fakulty přijímaly pouze muže. Zdá se, že vstup na Edinburghskou univerzitu byl výsledkem jakéhosi plánu, který vymyslela Margaretina matka a několik dalších lidí, jako třeba venezuelský revolucionář generál Francisco Miranda. Je tedy možné, že Margareta pozměnila svůj zevnějšek a přišla na univerzitu jednak pod pseudonymem, jednak v přestrojení. Tak se na fakultě objevil zajímavý student, který nikdy nesundal těžký kabát, i když bylo léto. Navíc měl nezvykle vysoko položený hlas. Mnozí studenti ale dospěli k tomu, že jde o chlapce ve věku okolo 12 let, který se převléká za dospělého muže.
Ochránci zřejmě počítali s tím, že jakmile složí závěrečné zkoušky, vrátí se ke své pravé identitě a přestěhuje se do Venezuely, kde bude s pomocí generála Mirandy provozovat medicínu bez nějakých společenských předsudků. Generál Miranda byl ale uvržen do vězení. Případné plány tak ztroskotaly. Co teď?
Kariéra Barryho jako muže trvala padesát let
Dr. Barry utajoval svou identitu až do konce života. Vstoupil do armády, sváděl souboje, stal se hrdinou mezi lékaři v Krymské válce a dokonce dosáhl hodnosti generálního inspektora (což byl ekvivalent k brigádnímu generálovi). Jeho náplní byla správa a vedení vojenských nemocnic.
Tehdy panovala jiná měřítka krásy a podle nich byl mladý doktor považován za velmi hezkého mladíka s podmanivým úsměvem, i když poněkud hubenější postavou. Zatímco s pacienty uměl jednat velmi citlivě, bylo o něm známo, že se umí chovat stroze a má výbušnou povahu. Říkalo se o něm například, že ve vzteku rozbíjí ampulky o zeď, a když mu jednou někdo řekl, že vypadá spíše jako žena, měl dotyčného šlehnout bičíkem po tváři. Stal se přísným abstinentem, pijícím jen mléko, a pokud jde o prevenci v medicíně, předběhl svoji dobu.
Kolem roku 1815 vstoupil do Britské armády. Jeho kariéra trvala dlouhých padesát let. Byl nejprve vyslán do Kapské kolonie v jižní Africe. Zde ihned sdělil svému nadřízenému lékařskému důstojníkovi, že prostě bude sloužit jako osobní lékař guvernéra lorda Charlese Somerseta, který byl blízkým rodinným přítelem. Tak se vyhnul nutnosti ubytovat se v kasárnách.
Na tomto místě strávil třináct let a vyrojilo se mnoho dohadů o jeho sexuální orientaci. Povídalo se totiž o jakýchsi „nemorálních vztazích“ se samotným guvernérem. To je jedna stránka věci. Byl ale velmi uznáván jako výjimečně šikovný a svědomitý lékař, chirurg a porodník. Vyznamenal se v roce 1920, kdy provedl naléhavý porod císařským řezem. Byla to první operace v Kapské kolonii, kdy přežila jak matka, tak narozený chlapeček. Jeho dalším krokem bylo zavedení očkování proti neštovicím roku 1822, což bylo o celých dvacet let dříve, než se tak stalo v Anglii. Prosazoval v jižní Africe i sociální reformy, nelíbilo se mu hrubé zacházení v nápravných zařízeních a azylech. Samozřejmostí byl i lepší přístup k otrokům.
Byl to vynikající lékař i reformátor, jen dráždil vládní kruhy
Sloužil v mnoha vojenských posádkách: na Mauriciu, Svaté Heleně, Jamajce, Trinidadu a Tobagu, Maltě a Korfu. Všude, kam se vrtnul, pokračoval s reformami, které vyzkoušel už v Kapské kolonii.
V letech 1854 až 1856, kdy zuřila Krymská válka, se staral o raněné vojáky, kteří byli přemisťováni do vojenských nemocnic. „Pouze“ 17 z celkového počtu 460 jich zemřelo, měli totiž štěstí, že u toho byl zrovna Barry se svými novátorskými způsoby. V jiných kasárenských nemocnicích umíralo denně průměrně dvacet mužů.
Přesto, že zažil mnoho a předvedl své dovednosti mnohokrát, nezískal v oficiálních kruzích mnoho uznání. Příčinou byla neodbytná tendence vládnoucí kruhy rozčilovat a obtěžovat. Proto byl také roku 1857 přeložen do Kanady, což iniciovala prý Florence Nightingalová, které se doktor nelíbil. Téhož roku ovšem Florence prosadila mnoho reforem, které vlastně Barry vymyslel, ale měla se údajně postarat o to, aby mu za to žádná zásluha přičtena nebyla.
V roce 1864 odešel do výslužby a poslední dny strávil ve svém domě v Londýně. Zemřel na zápal plic roku 1865. Jeho dlouholetý známý, vojenský štábní lékař McKinnon, nezaznamenal nikdy oficiální prohlídku těla. Těsně před smrtí prý vyslovil Barry přání, aby jeho tělo před pohřbem nikdo nepřevlékal. To se nesplnilo. Místní ošetřovatelka, Sophia Bishop, která si pustila pusu na špacír, tvrdila, že mrtvolu svlékala a že byl slavný lékař ženou. Tedy nahlas vyslovila šokující sdělení, o kterém spousta lidí spekulovala, nikdo jej však za jeho života nevyslovil nahlas. Navíc prý objevila těhotenské strie: skutečná Margaret měla být v mládí zneužita příbuzným a dítě měla vychovávat matka.
Zdálo se, že je vše vyřešeno, ale jakmile byl ve dvacátém a jedenadvacátém století obnoven zájem o slavného doktora, přibyla další teorie: lékař prý byl možná intersexuální.
To, jak sám sebe viděl, či jaká byla jeho či její sexuální orientace, to už se zřejmě nedozvíme. Mnohem důležitější je Barryho práce, víra ve zdravotní péči a péči o nemocné a raněné.
Zdroj:
SANTA LUCIA, L. Ženy, které změnily svět. Praha: Alpress, 2011. ISBN 978-80-7362-873-4.
