Článek
O co se má jednat?
Tilma je pláštík podobný suknu, na kterém se údajně dochoval záhadný otisk s obrazem Panny Marie. Tato relikvie je uchovávána v bazilice postavené vyloženě pro ni, jde o „Basilicia de Nuestra Seňora de Guadalupe“ (Bazilika naší Panny z Guadalupe). Na toto místo putuje ročně asi 20 milionů lidí. V roce 1945 byla Panna Marie Guadalupská prohlášena patronkou a ochránkyní Ameriky. Vše je spojeno se slavným mariánským zjevením, ke kterému mělo dojít roku 1531 v Mexiku.
Ať už se jednalo o jakoukoliv událost a vidíme ji jakkoliv, již v roce 1539, tedy osm let po zjevení, přijalo katolickou víru asi 8 milionů Aztéků. Toto zjevení výrazně pomohlo při dokončování katolizace Mexika.
Došlo ke zvláštní události
Vše začalo roku 1531, kdy došlo k údajnému zjevení. Sedmapadesátiletý Juan Diego byl rodilý Azték, který konvertoval ke křesťanství a je od roku 2002 prvním indiánem svatořečeným Vatikánem. Uskutečnit se vše mělo následujícím způsobem: Když Juan Diego jednoho prosincového rána kráčel do Tlatilolca, na úpatí pahorku Tepeyac (kde mimochodem kdysi stávala svatyně aztécké bohyně Tonantzin) zaslechl hudbu a neznámý hlas jej vyzval, aby k vrcholku přistoupil blíže. Tam měl Juan Diego uvidět ženskou postavu „zářící jako slunce“. Podle dobové zprávy o zjevení sepsané v indiánské řeči náhuatl, byla žena indiánského vzezření a tmavé pleti a hovořila s Juanem aztécky.
Žena mu řekla, že je Panna Marie, matka Ježíše, a požádala ho, aby byl na místě, kde se mu zjevila, postaven svatostánek. Juan pak prý byl vyvolen, aby tuto žádost přetlumočil biskupovi, který v tomto okrsku působil.
Ale onen biskup jménem Juan de Zumárraga mu nevěřil. Panna Marie se tedy na onom vrcholku Tepeyac zjevila znovu a pověděla Juanovi, že je nutné, aby bylo její přání splněno. Juan Diego byl tedy neodbytný a znovu zašel za biskupem. Ten mu sice opět nevěřil, ale jeho vytrvalost mu přišla zajímavá. Ptal se tedy po nějakém znamení. Bytost, která se označila za Pannu Marii, už na známém místě čekala a přikázala Juanovi, aby natrhal květiny. Zde je na místě připomenout, že byl prosinec. Juan uposlechl, květiny natrhal, sejmul svoji tilmu a květiny do ní zabalil. Panna jej upozornila, aby nerozevíral tilmu jinde než před biskupem.
Juan Diego se tedy opět dostal k biskupovi se zvláštní prosbou, a na místě již čekalo také několik dalších duchovních, aby spatřili případné znamení na vlastní oči. Juan rozevřel tilmu. Před očima všech květiny popadaly na zem, ale na bílé tilmě se stále zřetelněji objevoval obraz, který bude nazván „Pannou z Guadalupe“.
To již biskupovi zcela stačilo. Skutečně nechal na určeném místě postavit malou kapli, kterou v roce 1695 následovala katedrála. Místo bylo nazváno Guadalupe na žádost samotné Panny Marie. Existuje řada teorií o původu tohoto jména, jedná se prý snad o odvozeninu z aztéckého slova Coatlaxopeuh, které znamená „rozšlápla jsem hada“.
Uvnitř stavby je vystavena tilma, na níž je stále viditelný obraz Panny. Je zde vyobrazena žena tmavé pleti s evropsky vypadající tváří, která má na sobě modrozelený plášť. Zatímco obyčejná tilma by vydržela nanejvýš dvacet let, tato „zázračná“ je téměř stejná dodnes. Tento obraz Panny Marie se stal předmětem velké úcty.
Analýza obrazu přinesla zajímavá zjištění
Co je to vlastně za vyobrazení? Skeptici namítají, že jde zkrátka o malbu. Tak tomu ale není, i když celý výtvor skutečně jako malba vypadá. Obraz údajně nenese žádné stopy tahů štětce, barviva se nedaří identifikovat. Technika zobrazení připomíná obraz na turínském plátně.
Nové analýzy přinesly další záhadné detaily. V roce 1951 mexický fotograf, který tilmu fotil, udělal silnou zvětšeninu obličeje Panny. Při sledování lupou si všiml v zorničce oka obrysů tváře. Jedná se o Juana Diega? Sestavená komise o tom byla přesvědčená, neboť se zachoval jeho dobový portrét. Zajímavé je, že se obraz zrcadlí na pupile, když na ni dopadá světlo, podobně jako u živých lidí, fotografie tuto vlastnost nemají. Od té doby optikové, oční lékaři a fotoexperti mnohokráte prováděli různé zkoušky, které postupně dokázaly zviditelnit celou řadu osob. Zdá se, že v zorničkách vyobrazené Panny se zrcadlí scéna tak, jak by to odpovídalo zákonům optiky – tedy onen moment, kdy Juan Diego rozevřel tilmu před shromážděním duchovních.
Obraz je tak perfektní, že je prý možné identifikovat celou situaci. Jedna postava se dívá na Juana, druhá se mu dívá přes rameno. Protože se scéna zobrazuje v oku Panny Marie, zdá se, že byla vzniku obrazu přítomná, ale také, že stála zřejmě vedle biskupa, aniž ji kdokoliv viděl. Tilma se pak měla zachovat jako inverzní barevný film ve fotoaparátu a neviditelnou Pannu zachytit. Takovýto závěr podpořil i zástupce firmy Kodak v Mexiku.
Poté byl tedy proveden vědecký výzkum tilmy profesory z univerzity na Floridě. V roce 1979 dospěli k závěru, že obraz na plášti není možno vědecky vysvětlit. Infračervené zkoušky prováděné fyzikem Callahanem z NASA potvrdily, že na obraze neexistuje podmalba ani podklad, ani ochranná laková vrstva. A i bez té si obraz zachoval po staletí původní svěžest.
Je faktem, že okolo vyobrazení existuje mnoho teorií, význam se ale nevytratil. Navíc dodnes zůstává toto zobrazení jednou z největších vědeckých záhad.
Zdroj:
VONDRUŠKOVÁ, M. aj.111 největších záhad dějin. Praha: RF HOBBY, 2015.
