Článek
Prach jsi a v prach se obrátíš, hrob je místo, kam jdeš. Každý den v naší zemi zemře kolem 300 lidí a všichni to bereme jako samozřejmost. Jenže v momentě, kdy zemře někdo blízký nebo nám známý člověk, už to taková samozřejmost není. Mnoho lidí v tento moment, se kterým se ještě nesetkali, nebo jen okrajově, neví, jak vlastně v této situaci postupovat.
Když zemře člověk
Smrt člověka, vždy po ohledání těla, konstatuje koroner, nebo službu konající lékař, který vyhotoví úřední dokument. List o prohlídce zemřelého. V případě úmrtí beze svědků, nebo jakýchkoliv pochybností o příčině úmrtí, je požadována zdravotní pitva. V případě podezření z násilného trestného činu, je na žádost Policie ČR, stanovena pitva soudní. Příbuzní zesnulého jsou náležitě poučeni a mohou se rozhodnout jakou pohřební službu zvolí pro odvoz svého blízkého do prostorů pohřební služby. Zdravotnická zařízení mají svůj prostor chladících boxů stanoven zákonem. Zákonná lhůta pro pohřbení je u nás 96 hodin od úmrtí a tato může být prodloužena u chladících zařízeních na 7 dní. Delší lhůta umístění zemřelých, již vyžaduje zařízení mrazící, s teplotou -20 stupňů Celsia. Pokud zemřelý člověk nemá příbuzné, nebo není nikdo, kdo by vypravil pohřeb, vypraví pohřeb obec, nebo město, na jehož území tento člověk zemřel.
Pohřební služby jsou poslední zastávkou člověka na tomto světě. Jak u nás pracují tito převozníci přes řeku Styx. Pohřební služby jsou v drtivé většině v rukách soukromých majitelů a jejich úroveň je zákonitě rozdílná. Co se změnilo od dob komunismu, kdy v pohřebnictví pracovali lidé fakticky za trest? Mnohdy posádky pohřebních vozů tvořily pochybné existence. Toto se možná přeneslo v podvědomí mnoha lidí až do současnosti. Jak velký rozdíl byl v kvalitě pohřebnictví mezi ČR a Bavorskem jsem pochopil, když jsem po revoluci několik let pracoval u pohřební služby v bavorském Ebnathu. Nejde ani tak o technické vybavení nebo celkovou kulturu bavorského rozloučení, se svými zemřelými, ale jakou vážnost, na rozdíl od naší země, zde pracovníci v pohřebnictví požívali.
Těžká práce
Lidé v tomto oboru jsou vystaveni těžké fyzické a psychické zátěži. Slouží 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Nikdy neví co na místě úmrtí uvidí, nebo jakému tlaku okolí budou nuceni čelit. Vlastně neustále chodí po tenké hraně. Nesmí si smrt a smutek lidí připouštět natolik, aby dokázali v noci usnout a na druhou stranu nesmí dopustit, aby se jejich práce stala cynickou rutinou. V době covidu čelili pracovníci pohřebních služeb nevídanému náporu. Obrovská úmrtnost, stres a z počátku práce bez ochranných pomůcek, dezinfekce a proti velké virové náloži v obyvatelstvu. Často sami v horečkách, nevyspaní a unavení. Našeho kolegu Oldu Sedláčka, který jako profesionální řečník pracoval pro několik pohřebních služeb v Karlovarském kraji, připravil covid-19 o život. Báječný člověk, jehož maminka byla italskou šlechtičnou, zemřel, protože plnil své poslání. Nahradil ho jeho kamarád Míla Šoltezs zvaný Šogi, skvělý řečník a muzikant, trumpetista, který hrál 12 let v orchestru Karla Gotta, a přitom skromný a srdečný člověk o kterém by jste neřekli, že bude působit v pohřebnictví. Pak tu máme Milana, bodrého a upřímného chlapa, který se léta živil jako řezník, řidič kamionu David a Láďa Gabčo, který sám vychoval čtyři děti. Tibor, člověk, který by neublížil ani mouše. V pohřebnictví dnes pracují lidé jako jeden majitel pohřební služby ze severu Čech, který má dva vysokoškolské tituly. Mohl bych ve výčtu pokračovat ještě dlouho a možná jsem měl jen štěstí na lidi, ale pokud budou takoví lidé v tomto oboru přibývat, bude to jen dobře pro nás pro všechny. Tito stateční lidé, kteří mnohdy musí čelit nevybíravým posměškům, vyhrožování a nepochopení, dělají svou práci jako poslání. Mějme to na paměti, protože kdo, když ne oni, a kdy, když ne teď, se postarají o těla našich bližních.
Zdroj: Správa Městského hřbitova v Chebu, Zákon o pohřebnictví 193/2017 Sb.