Hlavní obsah
Lidé a společnost

Kdo vyprovází vaše blízké na věčnost? Řezník, aristokrat nebo trumpetista od Gotta

Foto: Petreli

Městský hřbitov v Chebu

Pohřebnictví je stále jedno velké tabu, opředené mnoho mýty a pověrami. Bez tohoto odvětví se však lidská společnost nemůže obejít.

Článek

Prach jsi a v prach se obrátíš, hrob je místo, kam jdeš. Každý den v naší zemi zemře kolem 300 lidí a všichni to bereme jako samozřejmost. Jenže v momentě, kdy zemře někdo blízký nebo nám známý člověk, už to taková samozřejmost není. Mnoho lidí v tento moment, se kterým se ještě nesetkali, nebo jen okrajově, neví, jak vlastně v této situaci postupovat.

Když zemře člověk

Smrt člověka, vždy po ohledání těla, konstatuje koroner, nebo službu konající lékař, který vyhotoví úřední dokument. List o prohlídce zemřelého. V případě úmrtí beze svědků, nebo jakýchkoliv pochybností o příčině úmrtí, je požadována zdravotní pitva. V případě podezření z násilného trestného činu, je na žádost Policie ČR, stanovena pitva soudní. Příbuzní zesnulého jsou náležitě poučeni a mohou se rozhodnout jakou pohřební službu zvolí pro odvoz svého blízkého do prostorů pohřební služby. Zdravotnická zařízení mají svůj prostor chladících boxů stanoven zákonem. Zákonná lhůta pro pohřbení je u nás 96 hodin od úmrtí a tato může být prodloužena u chladících zařízeních na 7 dní. Delší lhůta umístění zemřelých, již vyžaduje zařízení mrazící, s teplotou -20 stupňů Celsia. Pokud zemřelý člověk nemá příbuzné, nebo není nikdo, kdo by vypravil pohřeb, vypraví pohřeb obec, nebo město, na jehož území tento člověk zemřel.

Foto: Petreli

Pohřební služby jsou poslední zastávkou člověka na tomto světě. Jak u nás pracují tito převozníci přes řeku Styx. Pohřební služby jsou v drtivé většině v rukách soukromých majitelů a jejich úroveň je zákonitě rozdílná. Co se změnilo od dob komunismu, kdy v pohřebnictví pracovali lidé fakticky za trest? Mnohdy posádky pohřebních vozů tvořily pochybné existence. Toto se možná přeneslo v podvědomí mnoha lidí až do současnosti. Jak velký rozdíl byl v kvalitě pohřebnictví mezi ČR a Bavorskem jsem pochopil, když jsem po revoluci několik let pracoval u pohřební služby v bavorském Ebnathu. Nejde ani tak o technické vybavení nebo celkovou kulturu bavorského rozloučení, se svými zemřelými, ale jakou vážnost, na rozdíl od naší země, zde pracovníci v pohřebnictví požívali.

Těžká práce

Lidé v tomto oboru jsou vystaveni těžké fyzické a psychické zátěži. Slouží 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Nikdy neví co na místě úmrtí uvidí, nebo jakému tlaku okolí budou nuceni čelit. Vlastně neustále chodí po tenké hraně. Nesmí si smrt a smutek lidí připouštět natolik, aby dokázali v noci usnout a na druhou stranu nesmí dopustit, aby se jejich práce stala cynickou rutinou. V době covidu čelili pracovníci pohřebních služeb nevídanému náporu. Obrovská úmrtnost, stres a z počátku práce bez ochranných pomůcek, dezinfekce a proti velké virové náloži v obyvatelstvu. Často sami v horečkách, nevyspaní a unavení. Našeho kolegu Oldu Sedláčka, který jako profesionální řečník pracoval pro několik pohřebních služeb v Karlovarském kraji, připravil covid-19 o život. Báječný člověk, jehož maminka byla italskou šlechtičnou, zemřel, protože plnil své poslání. Nahradil ho jeho kamarád Míla Šoltezs zvaný Šogi, skvělý řečník a muzikant, trumpetista, který hrál 12 let v orchestru Karla Gotta, a přitom skromný a srdečný člověk o kterém by jste neřekli, že bude působit v pohřebnictví. Pak tu máme Milana, bodrého a upřímného chlapa, který se léta živil jako řezník, řidič kamionu David a Láďa Gabčo, který sám vychoval čtyři děti. Tibor, člověk, který by neublížil ani mouše. V pohřebnictví dnes pracují lidé jako jeden majitel pohřební služby ze severu Čech, který má dva vysokoškolské tituly. Mohl bych ve výčtu pokračovat ještě dlouho a možná jsem měl jen štěstí na lidi, ale pokud budou takoví lidé v tomto oboru přibývat, bude to jen dobře pro nás pro všechny. Tito stateční lidé, kteří mnohdy musí čelit nevybíravým posměškům, vyhrožování a nepochopení, dělají svou práci jako poslání. Mějme to na paměti, protože kdo, když ne oni, a kdy, když ne teď, se postarají o těla našich bližních.

Zdroj: Správa Městského hřbitova v Chebu, Zákon o pohřebnictví 193/2017 Sb.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz