Co mohlo způsobit havárii Air India?

Červen 2025

Nehoda Boeingu 787 Dreamliner společnosti Air India u Ahmedábádu otřásla celým světem letectví. Mnoho lidí si klade otázku, co se vlastně mohlo stát. Jako profesionál v oblasti letecké bezpečnosti nebudu předjímat závěry vyšetřování – to patří specialistům. Místo toho vám přiblížím hlavní scénáře, které jsou nyní diskutované, a vysvětlím, jak z hlediska konstrukce a provozu letadel ovlivňují let a bezpečnost.

Moderní dopravní letadla jsou konstruována tak, aby zvládla bezpečně vzlétnout i při selhání jednoho motoru. U dvoumotorových letadel je to základní požadavek certifikace – ztráta jednoho motoru během vzletu by tedy neměla vést k tragédii.

Ztráta obou motorů je však situace extrémně vážná a velmi neobvyklá. Připomeňme si případ Air Transat Flight 236 z roku 2001, kdy Airbus A330 přišel o oba motory nad Atlantikem kvůli úniku paliva, ale díky dostatečné výšce a rychlosti dokázal bezpečně přistát po 120 km klouzání.

Ve fázi vzletu a přistání, kdy je letadlo nízko nad zemí, však piloti mají minimální čas a prostor reagovat na selhání. Letadlo navíc nemá dostatečnou kinetickou a potenciální energii k dlouhému klouzání.

Ztráta tahu motorů může být způsobena například nárazem ptáků, jak se stalo při „zázraku na řece Hudson“ v roce 2009 u letu US Airways 1549. V tomto případě piloti úspěšně nouzově přistáli na vodní hladinu a zachránili všechny na palubě.

Po odlepení od země se podvozek musí rychle zatahnout, aby se minimalizoval odpor vzduchu. Jeho prodloužení způsobuje výrazné zpomalení a větší spotřebu paliva, což zhoršuje schopnost letadla rychle stoupat.

Nicméně, letadla jsou navržena tak, aby byla stále ovladatelná i s podvozkem venku. To znamená, že pokud by podvozek nezatažený zůstal, stroj by měl být stále schopný bezpečně se vrátit na letiště.

Problém nastává, když se nezatažený podvozek kombinuje se ztrátou tahu motorů – aerodynamický odpor se násobí a letadlo může ztratit potřebnou rychlost a výšku pro pokračování v letu.

Klapky jsou na křídlech a při vzletu či přistání pomáhají letadlu generovat větší vztlak při nižších rychlostech. Jakmile letadlo nabere dostatečnou rychlost, klapky se postupně zasouvají, aby se snížil odpor vzduchu.

Pokud jsou však klapky zataženy příliš brzy, může dojít k náhlé ztrátě vztlaku, což může způsobit pád nebo nedostatečný výkon pro stoupání.

Tento scénář je o to nebezpečnější, když se objeví společně s nezataženým podvozkem a ztrátou motorového tahu – všechny tyto faktory dohromady mohou velmi negativně ovlivnit stabilitu a řízení letadla.

Každá havárie je tragédií, ale zároveň nám přináší důležité poznatky, které pomáhají zvyšovat bezpečnost letectví. Výsledky vyšetřování černých skříněk, které už byly nalezeny, by měly přinést jasné odpovědi na otázku, co vedlo k této tragédii.

Bez ohledu na konečné závěry budou získané poznatky využity k tomu, aby se podobné nehody v budoucnu neopakovaly. Moderní letadla i piloti jsou připraveni na řadu krizových situací, ale každá nehoda ukazuje, kde jsou mezery v technologiích, procedurách nebo výcviku.

Letecký svět nyní čeká na podrobnou analýzu, která přinese důležitá doporučení a posílí bezpečnost v letectví pro všechny cestující.

Zdroje: