Článek
Od dabingu ikonických postav jako Mickey Mouse či Obi-Wan Kenobi až po hluboké divadelní role v Národním divadle – jeho kariéra je mozaikou talentu, vytrvalosti a rodinných vazeb. V tomto článku prozkoumáme, jak se z kluka z Zbraslavi stal profesionál, který ovlivňuje české divadlo i film.
Rodinné kořeny v umění: Od dědečka k současnosti
Praha, město sto věží, skrývá v sobě i sto příběhů uměleckých rodin. Saša Rašilov se narodil 26. července 1972 na Zbraslavi, v čtvrti, kde se mísí klid příměstských ulic s pulsem velkoměsta. Jeho rodina není obyčejná – otec byl kameraman, který se pohyboval v zákulisí filmového průmyslu, sestra se objevovala v televizních projektech a bratr Václav Rašilov se stal uznávaným hercem. Největší stín nad rodinou ale vrhá dědeček, stejnojmenný Saša Rašilov starší, legenda českého divadla a filmu z let 1891 až 1955. Tento prarodič, známý jako recesista a mystifikátor, hrál v klasikách jako Dobrý voják Švejk nebo Přijdu hned, a jeho excentrický život plný legend – od vožení koček v kočárku po předstírání šlechtického původu – inspiroval celou generaci.
Pro mladého Sašu bylo umění v rodině nejen koníčkem, ale přirozenou součástí života. Již jako dítě se objevoval v malých rolích, a rodinné večeře byly plné historek z natáčení a divadelních zákulisí. Tato atmosféra ho přirozeně vedla k herectví. „Rodina mi dala nejen geny, ale i touhu hrát,“ řekl jednou v rozhovoru, kde zdůraznil, jak dědečkovo dědictví není břemeno, ale inspirace. V době, kdy se Československo měnilo na samostatné státy, Rašilov vyrůstal v prostředí, kde se umění stávalo mostem mezi minulostí a budouností.
První kroky: Konzervatoř, DAMU a debut v GAGu
Každý velký herec začíná malými kroky, a pro Sašu Rašilova to byly pražské konzervatoře. Na hudebně-dramatickém oddělení pražské konzervatoře pod vedením prof. Heleny Lehké-Rejškové se učil základy – od zpěvu po improvizační techniky. Pak přišla Divadelní fakulta Akademie múzických umění (DAMU), kde v letech 1990 až 1994 studoval herectví. Během studia se neuspokojil jen s teorií; už v roce 1991 se připojil k legendárnímu Studio GAG Borise Hybnera, kde působil až do roku 1993. To bylo místo, kde se rodily experimentální představení plné humoru a absurdity, a Rašilov zde nabral první zkušenosti s publikem.
Jeho profesionální debut přišel brzy – v roce 1983 se objevil v drobných rolích, ale průlom nastal s filmem Šakalí léta v roce 1993, kde ztvárnil postavu Peterka. Tento film, natočený na motivy dobrodružství teenagerů v 70. letech, ukázal jeho schopnost hrát mladé, rebelské charaktery s přirozenou energií. Divadlo ho ale lákalo více. Po DAMU se připojil k Divadlu Na zábradlí, ikonické scéně, kde působili velcí jako Vojtěch Dyk či Bolek Polívka. Zde se učil subtilnímu herectví, kde slovo a gesta říkají více než křik. Poté následovala angažmá v Divadle v Řeznické, Divadle E. F. Buriana a Divadle Komedie, kde působí dodnes. Tyto scény mu umožnily experimentovat – od komedií po dramatické role, vždy s tou charakteristickou Rašilovovou charismou.
Divadelní vrcholy: Od Cyrana k Našim furiantům
Divadlo je pro Sašu Rašilova srdcem jeho kariéry. V roce 2002 se stal stálým členem souboru Národního divadla, kde zůstal až do roku 2024, nyní jako host. Tato instituce, s tradicí sahající do 19. století, mu dala prostor pro velké role. Mezi nejvýznamnější patří Cyrano z Bergeracu v adaptaci Edmonda Rostanda – role nosatého básníka, který miluje z dálky, kde Rašilov spojil svou fyzickou přítomnost s hlubokou emocionalitou. Další vrchol byl Lakomec Molièra, kde jeho interpretace harpagonovské chamtivosti pobavila i donutila k zamyšlení nad lidskou povahou.
V Národním divadle se objevil i v Králu Jindřichu IV. od Shakespeara, kde hrál složité dvorské intriky, nebo v Dobrému člověku ze Sečuanu Bertolta Brechta, kde zkoumal morální dilemata v exotickém prostředí. Mimo Národní hrál v alternativních projektech, jako Kolotoč nebo Pokus Pes v Divadle v Řeznické, kde spolupracoval s mladými tvůrci. Jeho role v Naších furiantech od Ladislava Stroupežnického byla oslavou českého folklóru – hravá, temperamentní, plná lidských slabostí. Rašilov sám říká, že divadlo je pro něj „živý organismus“, kde každé představení přináší nový dech. V posledních letech se vrátil k menším scénám, jako Ponec s představením Poslední dvě cigarety, kde spojil humor s introspekcí.
Jeho divadelní práce není jen o rolích; je to i o režii a spolupráci. V Spolku Kašpar vytvářel experimentální kusy, kde hranice mezi hercem a divákem mizí. Tato flexibilita ho činí oblíbeným mezi kolegy – herec, který umí poslouchat i vést.
Filmové a televizní dobrodružství: Od Samotářů k Arvédu
Zatímco divadlo je jeho domovem, film a televize mu přinesly širší uznání. Saša Rašilov má na kontě přes dvacet filmových rolí, kde se pohybuje od komedií po dramata. Průlomem byl film Samotáři z roku 2000, kde podle Jana Hřebejka ztvárnil postavu plnou vnitřních konfliktů – mladý muž hledající smysl v postkomunistické realitě. Tato role mu vynesla kritické chválení za nuancovanou hru, kde slova říkají méně než výrazy tváře.
Další významné filmy zahrnují Hranaři (2011), kde hrál hazardního hráče, člověka na hraně, nebo Bastardi (2009), krimi příběh plný napětí. V romantické komedii Můj příběh (2017) ukázal svou lehčí stranu, zatímco v nedávném Arvédu (2022) se vžil do postavy Michala Kerna, detektiva řešícího temné tajemství. Televizní role jsou stejně pestré: v seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2003) hrál Arnošta Blažeje, doktora s lidským přístupem, a v Velmi křehkých vztazích (2007–2009) zkoumal rodinné dramata.
Jeho současný projekt, seriál Ulice, kde hraje Igora, přináší každodenní dávku dramatu. Natáčení tohoto dlouholetého hitu je pro něj výzvou – rychlé scény, silné emoce. Jak sám poznamenal na sociálních sítích kolem dubna 2025, je to místo, kde se setkávají profíci a kde se rodí autentické příběhy. Film ho ale míjí sporadicky; Rašilov preferuje hloubku před povrchností, což vysvětloval v rozhovoru z roku 2023: „Ve filmu hledám role, které mě změní, nejen zaplní kalendář.“
Hlas, který zní všude: Dabing jako druhá tvář
Jedním z největších pokladů Sašova talentu je jeho hlas. Od roku 1990 dabuje Mickeyho Mouse, ikonickou postavičku Disneyho, a je jediným českým dabérem, který to dělá konzistentně. Tento veselý, energický tón se stal jeho podpisem. Poté přišly velké hollywoodské role: Obi-Wan Kenobi v původní trilogii Star Wars (hlas Ewana McGregora), Willy Wonka v Karlíku a továrně na čokoládu (hlas Johnnyho Deppa) nebo Rodney v animovaném Robotovi. V českém dabingu se objevil i jako Jack Shephard v prvních dvou sériích Lostu, kde jeho hlas dodával postavě hloubku a napětí.
Za dabing získal v roce 2003 Cenu Františka Filipovského za film Tápající, což potvrdilo jeho postavení v oboru. Dabing pro něj není jen práce; je to umění, kde hlas maluje obrazy. „Hlasem můžu být kýmkoli, bez kostýmů a rekvizit,“ říká. Nedávno načetl audioknihu Jonathan Livingstone Racek od Richarda Bacha, kterou fanoušci chválí za geniální interpretaci – lehkou, inspirativní, plnou letu myšlenek.
Soukromý svět: Rodina, rozvod a nové začátky
Za rampami je Saša Rašilov rodinný muž. V roce 1993 se oženil s herečkou a dramatičkou Vandou Hybnerovou, se kterou se setkal během studia. Společně mají dvě dcery: Josefínu a Antoni, které dnes už sledují otcovo dílo. Manželství trvalo dvacet let, ale skončilo rozvodem v roce 2014. Přesto zůstávají v dobrých vztazích, spolupracují na projektech a sdílejí rodičovské povinnosti. „Rodina je základ, i když se mění,“ komentoval tehdy.
Dnes žije s mladou herečkou Lidou, která mu přináší svěžím pohled na život. Soukromí drží v ústraní, ale občas sdílí na Instagramu momenty z natáčení nebo rodinných výletů. Jeho oficiální profil, spravovaný agenturou Lakprodukce, má přes 18 tisíc sledujících a slouží k propagaci rolí. V červenci 2025 oslavil 53. narozeniny, což fanoušci připomněli na sociálních sítích – od vtipných příspěvků po upřímné gratulace.
Nedávné úspěchy: Hvězda ve Zlíně a budoucí projekty
Rok 2025 byl pro Sašu Rašilova plný milníků. V červnu získal společně s Lindou Rybovou hvězdu na Zlínské promenádě slávy, což je uznání za celoživotní přínos českému filmu a divadlu. Tato událost, konaná během Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež, přilákala stovky fanoušků. Rašilov zde vzpomínal na svou roli v Šakalích letech, která ho proslavila u mladého publika.
V Národním divadle pokračuje v rolích jako Bílá voda (premiéra květen 2024) nebo Ještě chvilku (únor 2024), kde zkoumá témata stárnutí a vztahů. Budoucnost slibuje více dabingu – plánuje se vrátit k Disneyho projektům – a možná nový filmový projekt.
Saša Rašilov není jen herec; je dědicem tradice, který ji posouvá dál. Jeho cesta od pražských ulic k národním scénám ukazuje, že talent a práce překonávají generace. V době, kdy se umění mění digitálními trendy, zůstává Rašilov pevným bodem – hlasem, tváří a duší české kultury.
Zdroje:
