Článek
Moravské kořeny, kde se rodí vášeň pro umění
Šternberk, malebné město na Moravě, se 29. listopadu 1945 stal kolébkou jedné z nejvýraznějších českých hereček. Hana Maciuchová se narodila do rodiny, kde umění nebylo jen koníčkem, ale součástí každodenního života. Její rodiče, Josef Maciuch a Jarmila Maciuchová, byli vášnivými divadelníky, kteří v dceři brzy rozpoznali talent. Malá Hana vyrůstala v atmosféře, kde se scény a kulisy mísily s rodinnými příběhy. Její příbuznou byla i Silvie Marková, což naznačuje, že geny pro kreativitu v rodině kolovaly hojně.
Už jako teenagerka se Hana zapojila do ochotnického divadla. Navštěvovala Gymnázium Olomouc-Hejčín, kde se stala členkou Studia při Divadle Oldřicha Stibora. Tyto první zkušenosti byly jako semínka, která později vyklíčila v profesionální kariéru. „Divadlo pro mě bylo únikem i objevem,“ vzpomínala v jednom z rozhovorů, kde popisovala, jak ji scéna fascinovala svou schopností měnit realitu. Morava jí dala pevné základy – pracovitost, upřímnost a lásku k příběhům, které se nesou krajinou jako vítr v Krkonoších, kde později ztvárnila jednu ze svých nezapomenutelných rolí.
Pražské světla a studia, která formovala hvězdu
Po maturitě se Hana rozhodla pro velký skok – odjela do Prahy studovat na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU). Byl to rok 1964, éra, kdy české divadlo prožívalo renesanci. Mezi jejími pedagogy byli legendy jako Radovan Lukavský, Karel Höger, Libuše Havelková, František Salzer a Helena Tesárková. Tito mistři ji naučili nejen techniku, ale i hloubku herectví. Studium ukončila v roce 1968, v bouřlivém roce pražského jara, což dodalo jejímu vstupu do profese nádech historického dramatu.
DAMU pro ni nebyla jen školou, ale místem, kde se formovala její identita. „Učili nás, že herec musí být upřímný k sobě i k publiku,“ říkala v rozhovoru pro Český rozhlas. Během studií si vyzkoušela různé role, od klasických dramat po moderní experimenty. Tato etapa ji připravila na profesionální svět, kde se brzy prosadila svou charismou a přirozeností. Praha se stala jejím novým domovem, ale Moravu nikdy neopustila v srdci – často se vracela do Olomouce, kde později získala i prestižní ocenění.
Divadelní prkna, kde se rodí nesmrtelné postavy
Hned po absolvování DAMU se Hana Maciuchová v roce 1969 připojila k Divadlu za branou, kde si rychle získala reputaci talentované herečky. O dva roky později, v roce 1971, přešla do Divadla na Vinohradech, které se stalo jejím dlouholetým působištěm. Zde ztvárnila desítky rolí, které ukázaly její všestrannost. Jednou z nejvýraznějších byla Judy Garlandová v inscenaci Studia DVA „Na konci duhy“. Tato role jí umožnila propojit herectví s hudbou a emocemi, což diváky ohromilo.
Divadlo pro ni bylo místem, kde se mohla plně projevit. „Divadlo je živé, každé představení je jiné,“ sdílela v interview. Působila i v rozhlase, kde získala ocenění (Ne)viditelný herec za nejpopulárnější výkony v letech 1998, 2005 a 2010. V roce 1994 se stala pedagožkou na konzervatoři v Praze, kde předávala své zkušenosti mladým talentům. Její pedagogická práce byla stejně vášnivá jako herecká – inspirovala studenty k odvaze a autenticitě. Divadelní scéna ji udržovala v kondici, i když život přinášel výzvy.
Televizní a filmové hity, které oslovily miliony
Hana Maciuchová se stala tváří české televize díky rolím, které zůstaly v paměti diváků. V seriálu „Krkonošské pohádky“ ztvárnila Anči, postavu plnou tepla a moudrosti, která okouzlila děti i dospělé. „Žena za pultem“, „Nemocnice na kraji města“ – zde hrála Blazejovou, což jí přineslo obrovskou popularitu. V pokračování „Nemocnice na kraji města po dvaceti letech“ se vrátila jako paní Blazejová-Bártová, což ukázalo její schopnost rozvíjet postavy v čase.
Ve filmech excelovala v „Samotářích“, kde její repliky jako „Vy ten život nežijete, vy ho jenom krájíte“ se staly kultovními. Další hity jako „Lucie, postrach ulice“, „Člověk proti zkáze“ nebo „Únos domů“ ukázaly její rozsah – od komedie po drama. V „Třech mušketýrech“ (1983) ztvárnila Mylady de Winter, zápornou hrdinku s elegancí. Televize a film jí umožnily oslovit široké publikum, a to i v seriálech jako „Chalupáři“, „Dynastie Nováků“ nebo „Ulice“. „Film je věčný, zachycuje okamžik navždy,“ říkala v jednom z rozhovorů, kde vzpomínala na spolupráci s velikány jako Rudolf Hrušínský.
Osobní zkoušky, které posilují duši
Život Hany Maciuchové nebyl jen o aplausu. Byla partnerkou herce Jiřího Adamíry, s nímž žila od 70. let až do roku 1993. Toto partnerství bylo plné lásky, ale i výzev. V minulosti bojovala s rakovinou prsu, což ji naučilo oceňovat každý den. „Člověk otevře hlavu, jen když se mu otevře žíla,“ prohlásila v rozhovoru pro Rozhlas, kde mluvila o tom, jak nemoc změnila její pohled na svět.
Překonala těžké chvíle, včetně ztráty možnosti mít děti kvůli zdravotním problémům. Přesto zůstala optimistkou. V roce 2016 v interview pro iDNES řekla: „Děkuji osudu, že jsem byla součástí úžasné herecké generace.“ Její resilience inspirovala mnohé. V posledních letech se věnovala pedagogice a divadlu, i přes zdravotní komplikace. Zemřela 26. ledna 2021 v Olomouci na rakovinu slinivky břišní, ve věku 75 let. Pohřeb v rodinném kruhu v olomouckých Chválkovicích byl důstojným rozloučením s dámou, která nikdy nevzdávala.
Ocenění, která korunují kariéru
Za svou práci sklidila Hana Maciuchová řadu poct. V letech 2008 a 2009 získala cenu TýTý za nejlepší herečku. V anketě Hvězda mého srdce České televize se umístila mezi deseti nejoblíbenějšími herečkami. V červnu 2010 obdržela Cenu města Olomouce za dramatické umění a v říjnu téhož roku Medaili Za zásluhy v oblasti kultury. Tyto trofeje nebyly jen kov, ale uznání jejího přínosu českému umění.
Odkaz, který žije dál v příbězích
Hana Maciuchová zanechala stopu, která přesahuje scény. Její role inspirovaly k empatii, smíchu i zamyšlení. Vzpomínky fanoušků na sociálních sítích, jako ty o jejích narozeninách nebo rolích v pohádkách, ukazují, jak hluboce se dotkla srdcí. „Byla to dáma s velkým D,“ říkají ti, kteří ji znali. Její život nám připomíná, že umění je o odvaze žít naplno, i přes bouře.
Zdroje:
