Hlas, který oživuje světy: Kamil Halbich

Liberec, konec září roku 1966. Město, kde se sníh v zimě drží déle než jinde a kde se rodí sny o velkých příbězích. Kamil Halbich přichází na svět v době, kdy Československo ještě dýchá socialistickým rytmem, ale v jeho duši se už rodí touha po umění. Od dětství ho přitahuje svět divadla – nejen jako divák, ale jako ten, kdo chce být součástí příběhu. Malování a herectví se stávají jeho prvními láskami, ačkoli zvažuje i scénografii. Gymnázium v Liberci mu poskytuje pevný základ, ale jeho mysl už bloudí po pražských ulicích, kde se skrývají velké scény.

Rok 1984 přináší první zkoušku ohněm. V Divadle F. X. Šaldy, místě plném historie a ozvěn minulých představení, se Halbich poprvé objevuje na jevišti. Hra Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho není jen debutem – je to okamžik, kdy se rozhodne pro životní cestu. Maturita je za ním a Praha volá. Akademie múzických umění, DAMU, ho přijímá napoprvé. Pod vedením Daniely Kolářové se učí řemeslu, které vyžaduje nejen talent, ale i disciplínu. Absolvuje v roce 1990, ale už během studia se objevuje v Divadle Na zábradlí a Národním divadle. Každá role je jako krok do neznáma, kde se učí, jak ovládnout scénu a diváka.

Příchod do Prahy je jako vstup do labyrintu příležitostí. Halbich se rychle etabluje v divadelním světě, kde každá premiéra může znamenat vzestup nebo pád. Od roku 1992 se stává stálým členem souboru Švandova divadla na Smíchově – místa, kde se rodí inovativní inscenace a kde se herectví stává uměním přežití. Jeho role zde jsou jako perly na niti: Bill v Brýle Eltona Johna, kde zachycuje esenci hudebního génia s jemností, která bere dech; Podkolatov v Ženitbě, kde se projevuje jeho komediální talent; Seppo v Mobile Horror, inscenaci plné napětí a psychologických vrstev.

Švandovo divadlo se stává jeho domovem, ale Halbich neváhá prozkoumávat i jiné scény. V Divadle pod Palmovkou hraje v Hamletovi, Idiotovi či Jakub a jeho pán – role, kde se projevuje jeho schopnost vtělit se do složitých postav. Kníže Myškin v Idiotovi je vrcholem: Halbich zde ukazuje, jak lze ztvárnit vnitřní konflikt s takovou hloubkou, že divák cítí každou emoci jako svou vlastní. Divadlo v Řeznické ho vítá v Hello, Dolly!, kde se projevuje jeho hudební cit; Divadlo Rokoko v Nic svatého; CD 94 v Bouři. A pak jsou tu Letní shakespearovské slavnosti – Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie. Každá z těchto rolí je jako bitva, kde Halbich bojuje o srdce publika, a většinou vítězí.

Jeho divadelní cesta je plná kontrastů: od komedií po dramata, od malých rolí po hlavní. V Zkrocení zlé ženy (1997, Činoherní klub) hraje Druhého lovce a Curzia – postavy, které by mohly zůstat v pozadí, ale Halbich jim dává život. Tato etapa jeho kariéry je jako pomalý vzestup na horu, kde každý krok posiluje jeho postavení v českém divadle.

Filmový svět přichází jako přirozené rozšíření divadelního. První větší role v televizi – poručík Bílek v seriálu Chlapci a chlapi (1988) – upozorňuje na jeho potenciál. Diváci ho vidí jako mladého muže plného ideálů, ale Halbich ví, že to je jen začátek. V roce 1994 přichází Učitel tance, kde hraje Pepu – roli, která je plná vášně a touhy po tanci, symbolizující jeho vlastní lásku k umění.

Filmové role se řadí jako kapitoly v knize: brankář Šlemenda v Koženém slunci (2002), kde zachycuje drsnost sportovního světa; Hugo v Útěku do Budína (2002 a 2003), příběh plný historického napětí; doktor v Grandhotelu (2006), kde se projevuje jeho schopnost hrát autoritativní figury s jemností. Pak přichází Smíchov pláče, Brooklyn spí (2011), Zločin v Polné (2016) a Modelář (2020) – filmy, kde Halbich přidává vrstvy do příběhů, které by bez něj ztratily hloubku.

Televize ho přijímá s otevřenou náručí. Seriály jako Dobrodružství kriminalistiky (1989, Igor), Detektiv Martin Tomsa (1994), Zdivočelá země (1997, Svěrka), Četnické humoresky (1997), Hotel Herbich (1999, Panýrek), Ulice (2005), Nemocnice na kraji města – nové osudy (2008), Gympl s (r)učením omezeným (2012), České století (2014, Dušan Tříska), Modrý kód (2017, Kamil Havlena) a Za oponou (2019). Každá role je jako puzzle, které doplňuje obraz jeho versatility. V Zdivočelé zemi se objevuje jako Svěrka, postava plná kontrastů v divokém prostředí; v Českém století jako Dušan Tříska, kde se dotýká historických událostí s přesností historika.

Ale Halbichův talent nekončí na viditelných scénách. Dabing je jeho tajnou zbraní, kde hlasem oživuje postavy z cizích světů. V Melrose Place (1995) dabuje Sama Towlera (Rob Estes) – hlas plný intrik a vášní. V Četě (1995) je Bunny (Kevin Dillon), voják s drsným humorem. Pak přichází Červený trpaslík (1999), kde jako Arnold J. Rimmer (Chris Barrie) stvoří kultovní postavu, kterou fanoušci citují dodnes. Jeho intonace přináší do sci-fi komedie český šmrnc, který ji dělá nezapomenutelnou.

Dabing pokračuje: Kult hákového kříže (1999, Derek Vinyard – Edward Norton), Mizerové (2001, Casper – Frank John Hughes), Pán prstenů (2002–2003, Haldir – Craig Parker), kde jeho hlas dodává elfskému válečníkovi mystickou hloubku; Casablanca (2006, Berger – John Qualen). Každý dabing je jako alchymie – Halbich bere cizí slova a dělá z nich svá, přizpůsobuje je českému uchu s precizností mistra.

Rozhlas přináší další dimenzi. V inscenacích jako Jak být šťastný a neuštvat se (2011, Mladý Šabtaj Cvi) se projevuje jeho schopnost malovat obrazy slovy. Sen noci svatojánské (2016, Theseus), Ze Země na Měsíc (2018, předseda Impey Barbicane), Lucerna (2020, Dvořan). Ale audioknihy jsou vrcholem: Červený trpaslík, Kafkův Zámek – zde Halbich čte s takovou intenzitou, že posluchač se ocitá uprostřed příběhu, jako by byl sám postavou.

Za všemi světly a rolemi je muž, který si cení soukromí. Od podzimu 2010 je ženatý, má syna Matěje Halbicha. Golf se stává jeho útočištěm – sport, kde nachází klid a soustředění, podobně jako na jevišti. Žije v Praze, ale kořeny v Liberci ho drží při zemi. Halbich není ten, kdo hledá senzace; jeho život je jako jeho role – hluboký, ale nenápadný.

Kamil Halbich zůstává vypravěčem, který oživuje světy. Jeho cesta je důkazem, že talent spojený s prací vede k nesmrtelnosti v umění. Ať už na jevišti, před kamerou nebo v dabingovém studiu, jeho hlas a přítomnost zůstávají v paměti, jako ozvěna z dávných příběhů.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamil_Halbich

https://www.csfd.cz/tvurce/11955-kamil-halbich/biografie/

https://www.imdb.com/name/nm0354748/bio

https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/kamil-halbich-serial-za-oponou-idnes-kino-nove-divadlo-za-scenou.A190313_115400_filmvideo_kiz

https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/daniel-hrbek-svandovo-divadlo.A200306_155904_divadlo_rik