Článek
Z litoměřických ulic na pražské pódium
Představte si malé město Litoměřice v severních Čechách, kde se 6. července 1966 narodil chlapec, který měl změnit tvář českého filmu a hudby. Jiří Macháček vyrůstal v prostředí, kde se mísila obyčejnost s uměleckým dědictvím – mezi jeho příbuzné patřil slavný dirigent Libor Pešek a hudebník František Altman. Už jako teenager projevoval zájem o umění, což ho vedlo k studiu na Gymnáziu Na Zatlance v Praze. Tam se poprvé setkal s divadlem a hudbou, které se staly jeho osudovým voláním.
Po maturitě se Macháček rozhodl pro neobvyklou kombinaci: studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde se zdokonaloval v hudbě a zpěvu, a zároveň se pustil do práv na Karlově univerzitě. Zde získal titul JUDr., ale právo ho nikdy plně neuchvátilo. Jeho srdce bilo pro jeviště. Čtyřikrát se pokoušel o přijetí na DAMU, a přestože byl nakonec přijat bez zkoušek, studium po půl roce opustil. Místo toho se krátce věnoval herectví na European Film Academy v Dánsku, kde načerpal zkušenosti z mezinárodního prostředí. Tato rozhodnutí ukazují na jeho nekonformní povahu – raději riskoval než se držel bezpečné cesty.
Jeho rané roky v Praze byly plné experimentů. Žil v dynamickém prostředí, kde se setkával s umělci z undergroundové scény. To ho přivedlo k divadlu Sklep, kde začal spolupracovat s lidmi jako Tomáš Vorel nebo David Ondříček. Tyto kontakty se později promítly do jeho filmové kariéry, ale zatím to byly jen první kroky na cestě k slávě.
Divadelní křest ohněm a první záře reflektorů
Divadlo se stalo Macháčkovým prvním velkým milníkem. Začínal v pražských scénách jako Divadlo Na zábradlí, kde se naučil základy herectví v intimním prostředí. Brzy přešel do Divadla Sklep, které bylo známé svými improvizovanými a satirickými představeními. Zde se setkal s kolegy, kteří sdíleli jeho smysl pro humor a absurditu života. Jeho vystoupení byla plná energie – diváci si pamatují jeho charismatické postavy, které mísily drama s komedií.
Později se objevil i v Divadle Na Jezerce, kde hrál v repertoáru, který zahrnoval jak klasiku, tak moderní kusy. Tato divadelní praxe ho připravila na filmový svět. Jeho první větší rolí byl Robert v filmu Návrat idiota (1999) režiséra Saši Gedeona. Tento snímek, inspirovaný Dostojevského Idiotem, ukázal Macháčkův talent pro hluboké psychologické postavy. Kritici oceňovali jeho přirozenost a schopnost vtáhnout diváka do příběhu. To byl jen začátek – divadlo zůstalo jeho základnou, ale film ho katapultoval do širšího povědomí.
V divadelních kruzích se o něm mluvilo jako o univerzálním talentu. Nejen herec, ale i improvizátor, který dokázal překvapit i své kolegy. Jedna z anekdot z té doby vypráví o improvizovaném představení, kde Macháček změnil celý děj na základě reakce publika. Takové momenty ho dělaly nezapomenutelným.
Filmové triumfy: Od samotářů k mužům v naději
Macháčkova filmová kariéra explodovala na přelomu tisíciletí. V roce 2000 si zahrál Jakuba ve filmu Samotáři režiséra Davida Ondříčka. Tato komedie o mladých lidech hledajících smysl života se stala kultovním hitem. Macháčkova role excentrického přítele hlavního hrdiny mu vynesla Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Kritici chválili jeho timing a schopnost ztvárnit složité emoce pod povrchem humoru. Film se dotýkal témat jako láska, drogy a společenské konvence, a Macháček v něm zářil jako hvězda.
Následovaly další úspěchy. V roce 2003 napsal společně s Ondříčkem scénář k filmu Jedna ruka netleská, kde si zahrál Standu. Tento snímek, plný černého humoru a absurdit, ukázal jeho talent nejen jako herce, ale i autora. O rok později přišel Horem pádem Jana Hřebejka, kde Macháček ztvárnil Františka, fotbalového fanouška vychovávajícího adoptované dítě tmavé pleti. Tato role mu vynesla nominaci na Českého lva za hlavní mužskou roli. Film se zabýval rasismem a rodinnými vazbami, a Macháčkovo podání bylo plné nuance – od komických momentů po hluboké drama.
V roce 2007 se objevil ve Vratných lahvích Jana Svěráka jako Robert Landa, což byla další variace na jeho typického „obyčejného chlapa s neobyčejným srdcem“. Poté přišly filmy jako Muži v naději (2011), kde hrál Ondřeje, postavu zapletenou do komických milostných intrik. Jeho filmografie pokračovala snímky jako Skřítek (2005), kde si zahrál řezníka a přispěl hudbou, nebo novějšími jako Betlémské světlo (2022) a Život k sežrání (2024). V historickém dramatu Toman (2018) ukázal svou versatilitu v serióznější roli.
Macháček se neomezoval jen na české filmy. V roce 2000 si zahrál v hollywoodském Dungeons & Dragons jako Loyalist General, což byla jeho krátká, ale zajímavá výprava do velkého světa. Celkově má na kontě desítky rolí, od komedií přes drama až po animované projekty, kde daboval. Jeho přístup k herectví je vždy autentický – jak sám řekl v jednom rozhovoru, „hraju srdcem, ne jen slovy“.
Rockové rytmy a texty, které chytají za srdce
Hudba je pro Macháčka stejně důležitá jako herectví. Jako zpěvák a textař skupiny MIG 21 vytvořil šest alb, která mísí rock, pop a ironické texty. Kapela, založená v 90. letech, se stala ikonou české alternativní scény. Macháčkovy texty jsou plné slovních hříček, sociálního komentáře a osobních příběhů. Písně jako ty z alba Snadné je žít rezonují s posluchači díky své upřímnosti.
Hudba se prolnula s jeho filmovou kariérou – v Skřítkovi použili hudbu MIG 21, a Macháček si tam zahrál. Kapela koncertovala po celé republice, a v roce 2017 vyšlo video k písni Svoboda není levná věc. V roce 2022 se objevil na Koncertu pro Ukrajinu, kde spojil hudbu s charitou. Jeho poetika je jedinečná – texty často odrážejí absurditu života, což se prolíná s jeho hereckými rolemi.
Fanoušci oceňují, jak Macháček na koncertech improvizuje, podobně jako v divadle. MIG 21 není jen kapela, ale platforma pro jeho kreativitu. „Hudba mi dává svobodu, kterou v herectví někdy postrádám,“ řekl jednou. Tato strana jeho osobnosti přitahuje mladší generace, které v jeho textech nacházejí odraz současného světa.
Mystifikační kouzelník éteru: Dr. Vinnetou v akci
V 90. letech se Macháček proslavil jako moderátor. Začal v Rádiu Mama, kde vystupoval jako Dr. Vinnetou. Jeho pořad Přepadení byl průkopníkem telefonických mystifikací v Česku. Volal lidem a předstíral různé situace, což vyvolávalo smích i překvapení. Díly jako Na židovské svatbě nebo Agentura Šok mu vynesly čestné uznání na festivalu Prix Bohemia Radio v roce 1995.
Později přešel do Rádia Limonádový Joe, které založil s přáteli. Zde pokračoval v mystifikacích, které se staly legendárními. Tyto pořady ukazovaly jeho smysl pro humor a schopnost improvizovat v reálném čase. „Rádio mi dalo volnost být kýmkoli,“ vzpomíná. I dnes se k těmto dobám vrací v rozhovorech, a mnozí posluchači si pamatují jeho hlas jako symbol veselého chaosu.
Srdce plné lásky: Rodina a soukromí
Za veškerou slávou stojí Macháčkův osobní život. Je rozvedený, ale od roku 2000 žije s režisérkou animovaných filmů Kristinou Dufkovou, která je o dvanáct let mladší. Seznámili se v Písku, kde ona studovala animaci a on hrál s divadlem. Mají dceru Bertu a syna Antonína, a žijí v pražských Košířích. Rodina je pro něj prioritou – často mluví o tom, jak děti ovlivňují jeho tvorbu.
Dufková, známá svými animovanými projekty, je jeho oporou. Jejich vztah je plný kreativity; společně se inspirují. Macháček se vyhýbá skandálům, ale otevřeně sdílí radosti rodinného života. „Domov je místo, kde se nabíjím,“ říká.
Hlas za dobrou věc: Politika a společenské angažmá
Macháček není jen umělec, ale i občan s názorem. V dubnu 2014 podepsal výzvu požadující transparentnost v politice, což ukazuje jeho zájem o společenské dění. Podporoval akce pro Ukrajinu a vystupuje proti nespravedlnosti. Jeho postoje jsou umírněné, ale pevné – věří v demokracii a svobodu slova.
V rozhovorech se vyjadřuje k tématům jako rasismus (z filmu Horem pádem) nebo svoboda (z hudby). Není aktivním politikem, ale jeho hlas má váhu díky popularitě.
Odraz v zrcadle času: Dědictví a budoucnost
Dnes, v roce 2025, je Macháček stále aktivní. Nové projekty jako dabing v dokumentu Planeta Praha (2022) nebo role v seriálu Kancelář Blaník ukazují, že jeho energie nehasne. Jeho dědictví je v desítkách filmů, písních a představeních, které inspirovaly generace.
Co ho čeká dál? Možná nové album s MIG 21 nebo filmový comeback. Jedno je jisté – Jiří Macháček zůstává symbolem české kreativity, mužem, který žije naplno.
Zdroje:
