Článek
Z tanečního parketu do světa divadla
Představte si mladého chlapce z Českých Budějovic, který se v sedmdesátých letech vrhá do světa tance s takovou vervou, že se stává závodním tanečníkem na deset dlouhých let. To byl Jiří Pomeje, narozený 13. prosince 1964 do rodiny inženýra Jiřího a porodní asistentky Jaroslavy. Jeho rodiče mu poskytli pevný základ, ale to, co ho opravdu pohánělo, byla hudba a pohyb. V baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích tančil v představeních jako Bachčisarajská fontána, kde ztvárnil dvojrole Poláka a Tatara. Tanec pro něj nebyl jen koníčkem – byl to způsob, jak se vyjádřit, jak uniknout z každodennosti socialistického Československa.
Po absolvování gymnázia v rodném městě se rozhodl pro dramatické umění. Přihlásil se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, známou jako DAMU. První pokus však skončil neúspěchem – ne kvůli nedostatku talentu, ale kvůli politické minulosti rodiny. Jeho otec byl vyloučen z komunistické strany za nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. To byla doba, kdy režimní prověrky rozhodovaly o budoucnosti mnoha talentů. Pomeje se ale nevzdal. Získal angažmá jako herec-elév v Severomoravském divadle v Šumperku, kde sbíral první zkušenosti na profesionální scéně. O rok později, v roce 1984, byl na DAMU přijat a studium dokončil v roce 1988.
Během studií se už objevoval v televizních inscenacích a menších rolích. Jeho charisma a fyzická připravenost z tanečních let mu otevřely dveře do světa filmu. Debutoval v pohádce S čerty nejsou žerty, kde jeho energie okouzlila diváky. Postupně se prosazoval v rolích, které vyžadovaly nejen herecký talent, ale i fyzickou zdatnost – akční hrdinové, romantické postavy v komediích a pohádkách. Jeho kariéra nabírala na obrátkách v devadesátých letech, kdy se český filmový průmysl osvobozoval od státního monopolu a otevíral se soukromým producentům.
Dabing: Hlas akčních hrdinů
Jedním z nejvýraznějších aspektů Pomejeho kariéry byl dabing. V době, kdy hollywoodské blockbustery zaplavovaly české televize, se stal hlasem těch nejtvrdších mužů stříbrného plátna. Propůjčil svůj hluboký, charismatický hlas Jean-Claude Van Dammeovi v klasikách jako Kickboxer, kde diváci slyšeli jeho intenzivní výkony v soubojích. Nezapomeňte na Arnolda Schwarzeneggera nebo Sylvestera Stalloneho – Pomeje jim dodal ten správný český nádech, který je udělal přístupnými pro místní publikum. Dabing pro něj nebyl jen prací, ale uměním, kde musel zachytit emoce, napětí a humor bez vizuální podpory.
V devadesátých letech daboval desítky filmů, což mu zajistilo stabilní příjem a popularitu. Byl to svět, kde se setkával s kolegy z branže, navazoval kontakty a rozvíjel svůj talent. Dabing mu umožnil zůstat v kontaktu s filmem i v dobách, kdy herecké role nebyly na pořadu dne. Jeho hlas se stal synonymem pro akční žánr, a mnozí fanoušci si ho spojují právě s těmito ikonami. Ale Pomeje nebyl jen interpretem cizích rolí – toužil po vlastních projektech, po tom, aby ovlivnil český film zevnitř.
Produkční dobrodružství: Z pekla štěstí a propady
V roce 1992 založil Pomeje společnost Fronda film, což byl odvážný krok v nově se rodícím soukromém filmovém průmyslu. Spolupracoval se známými režiséry, především se Zdeňkem Troškou, který byl tehdy na vrcholu popularity díky svým pohádkám a komediím. První velký úspěch přišel s filmem Princezna ze mlejna v roce 1994, kde Pomeje působil jako koproducent. Tento romantický příběh plný humoru a kouzel přitáhl do kin tisíce diváků a stal se jedním z nejoblíbenějších českých filmů devadesátých let. Následoval Z pekla štěstí v roce 1999, další pohádka, která navazovala na úspěch předchozího díla a opět sklidila ovace.
Ale vrcholem – a zároveň začátkem pádu – byl film Andělská tvář z roku 2002. Pomeje do něj vložil všechno: nejen peníze, ale i svou tehdejší manželku Michaelu Kuklovou v hlavní roli. Film měl ambice být velkolepým romantickým dramatem, ale realita byla krutá. Financování se zadrhlo, když společnost FV Plast odmítla spolupráci. Pomeje si půjčil peníze, věříc v úspěch, ale film propadl u kritiky i diváků. Tržby byly nízké, přestože získal Českého lva za kameru a kostýmy. To vedlo k bankrotu Frondy film, exekucím a dluhům, které ho pronásledovaly léta.
Soudní spory trvaly deset let. Pomeje byl obviněn z poškození věřitele, dostal podmíněný trest, který byl částečně prominut amnestií Václava Klause v roce 2013. Tyto události ho přivedly na okraj společnosti – žil v holobytě v Dejvicích, spával na zemi, a dokonce se ocitl bez domova. Problémy s alkoholem jen prohloubily krizi. Ale Pomeje se nevzdával. Vrátil se k moderování – od března 2012 vedl VIP zprávy na TV Prima, kde přinášel pikantní novinky ze světa celebrit. Odešel v únoru 2013 po sporech, nahradila ho Mahulena Bočanová. Podílel se na koncertech, turné popových zpěváků a dokonce na výstavě Gottland v roce 2007.
Bouřlivé lásky a rodinné drama
Osobní život Jiřího Pomeje byl stejně dramatický jako jeho filmy. První manželství s herečkou Michaelou Kuklovou uzavřel v roce 1994. Byli symbolem českého showbyznysu – krásný pár, který spolupracoval na projektech jako Andělská tvář. Ale finanční problémy a tlak médií vztah rozložily. Rozvedli se v roce 2007, bez dětí, což pro Pomejeho bylo bolestivé.
Krátce poté, v roce 2008, se oženil se zpěvačkou Ivetou Bartošovou. Jejich svatba byla mediálním hitem – bouřlivý románek plný vášně, ale i konfliktů. Manželství trvalo jen rok, rozvedli se na žádost Bartošové koncem 2009. Bartošová později tragicky zemřela v roce 2014 sebevraždou, což Pomejeho hluboce zasáhlo.
Štěstí našel až s Andreou Šťastnou, dýdžejkou, se kterou se oženil v lednu 2013 v buddhistickém chrámu v Thajsku. V září téhož roku se jim narodila dcera Anna. Tento vztah mu dal nový smysl – rodina, kterou tak dlouho toužil. Andrea stála při něm i v těžkých chvílích, ale nemoc všechno změnila. V roce 2018 se rozvedli, Andrea odešla s dcerou, což Pomejeho zlomilo. Bála se mu svěřit Annu kvůli jeho zdravotnímu stavu a životním podmínkám.
Zákeřný nepřítel: Boj s rakovinou
V květnu 2017 přišla diagnóza, která změnila všechno – rakovina hrtanu. Pomeje, jehož hlas byl jeho nástrojem, musel podstoupit desítky ozařování a operaci, která ho připravila o schopnost mluvit. Nemoc metastázovala do kostí a později do celého těla, způsobila mu ztrátu zraku. Zhubl patnáct kilo, žil v bolestech, ale bojoval. Jeho přátelé, jako Pavel Pásek, stáli při něm, ale osud byl neúprosný.
1. února 2019 zemřel v Nemocnici Na Pleši v Nové Vsi pod Pleší ve věku 54 let. Pohřeb se konal 7. března v Českých Budějovicích, kde se s ním rozloučili přátelé, rodina a fanoušci. Jeho odkaz žije v filmech jako Hanele, Nahota na prodej, Muka obraznosti, Playgirls, Bathory nebo Vánoční Kameňák. Byl to muž, který riskoval všechno pro své sny, a přestože padl, jeho příběh inspiruje.
Filmografie: Role, které zůstanou
Pomejeho herecká kariéra je plná pestrosti. Debutoval v Ohněm proti ohni (1984), pak přišly filmy jako Velká filmová loupež, Vlastně se nic nestalo, Tichá bolest, Kameňák 2 nebo Angelika (2013). Jako producent stál za Princeznou ze mlejna, Z pekla štěstí a Andělskou tváří. V seriálech se objevil v rolích, které ukazovaly jeho všestrannost – od komedií po drama.
V dabingu namluvil desítky postav: Van Damme v Kickboxerovi, Stallone v akčních filmech, Sheen v komediích. Jeho hlas dodal filmům autentický český nádech, což ho udělalo nezapomenutelným.
Dědictví: Co zůstalo po rebelovi
Pomejeho život byl jako horská dráha – vzestupy v taneční a herecké kariéře, pády v produkci a osobním životě. Jeho kniha Jak se plave ke dnu (2007), napsaná s Marií Formáčkovou, je upřímným svědectvím o krachu a obnově. Podílel se na choreografii jako v Čekání na Patrika (1988). Jeho dcera Anna je jeho největším dědictvím, symbol naděje uprostřed bouří.
Příběh Jiřího Pomeje nám připomíná, jak křehký je úspěch v umění. Byl to tanečník, herec, producent, otec – muž, který žil naplno, i když to bolelo.
