Labubu – novodobý Mončičák, který vás pohltí svým zubatým úsměvem

Kdo si pamatuje Mončičáka, dobře ví, jak silná může být nostalgie. Ta měkká hlavička, plastové pacičky a věčně cucající paleček byly symbolem dětství, který jsme si hýčkali jako poklad. Ale časy se mění – a i Mončičáci dostali konkurenci. A ne ledajakou.

Na scénu totiž přichází Labubu – bytost, která vypadá, jako kdyby se Mončičák ztratil v temném lese, potkal Lišku Bystroušku na LSD a přespal u Beetlejuice. Výsledkem je stvoření, které má stejně měkké tělo, stejný mazlivý efekt… ale navíc oči jako duhy, úsměv plný špičatých zubů a osobnost, která z něj dělá hvězdu nejen mezi hračkami, ale i mezi sběratelskými ikonami.

Labubu není jen roztomilá hračka. Je to postavička s výrazem, který vám neříká „pohlaď mě“, ale spíš „chceš si hrát, nebo tě rozcupuju?“ Přesto – nebo právě proto – ho lidé milují. Má něco, co běžným plyšákům chybí: charisma. A taky historii, která ho předurčila k tomu, stát se novým Mončičákem generace Z a Alfa.

Za Labubem stojí hongkongský ilustrátor Kasing Lung, který se ve svých kresbách inspiroval evropskými pohádkami, starými horory a představami o tom, co se děje, když zhasneme. První Labubu se objevil kolem roku 2015 jako vinylová figurka – tehdy šlo o výtvarnou věc. Jenže pak přišel čínský gigant Pop Mart a udělal z něj produkt, co umí být hračkou, sběratelským artiklem i módním doplňkem.

Jedním z největších taháků Labubu je, že se prodává jako blind box – tedy nevíte, kterou variantu dostanete. Je to trochu jako Kinder vajíčko na steroidech. V každé sérii najdete různé kostýmy: Labubu jako medvídek, jako upír, jako sushi… a někde mezi nimi je i tzv. secret chase – ultra vzácná verze, kterou chce každý.

Už dávno nejde o děti. Sbírají to dospělí. Pro některé je to hobby, pro jiné investice. Pro další posedlost. Online tržiště jsou plná diskuzí typu „mám růžového z králičí edice, vyměním za tmavého s duhovýma očima“ nebo „prodám limitku za 30 tisíc, ideálně osobní předání“.

Labubu si získal i celebritní pozornost. Nosí ho Lisa z BLACKPINK, chlubí se jím influenceři, objevuje se na přehlídkách, jako módní doplněk na kabelkách nebo teniskách. Vypadá trochu jako hračka, ale zároveň je to malý totem, něco mezi talismanem a designovým artefaktem. Prostě Mončičák s Instagram účtem a sebevědomím rockové hvězdy.

Zatímco náš milovaný Mončičák měl fixní podobu, Labubu je jako chameleon. Každá série ho převléká do jiného kostýmu, jiného barevného ladění, jiné nálady. Někdy vypadá jako postavička z animáku, jindy jako hračkářská noční můra. A právě v tom je jeho síla.

Možná vás to překvapí, ale některé verze Labubu se prodávají za stovky tisíc korun. Rekordy trhají hlavně velké limitované edice – tzv. „mega Labubu“ s výškou přes půl metru. Nejde jen o vzácnost, ale o kulturní symbol. V Asii je sbírání Labubu trochu jako sbírání Pokémon karet nebo tenisek – je to hra, status a emoce v jednom.

A i když většina z nás nebude mít peníze na růžového Labubu za 10 tisíc, pořád existují cenově dostupnější varianty – třeba plyšáci nebo přívěsky, které začínají kolem 500–1000 Kč. Ale pozor – čím roztomilejší a „šílenější“ verze, tím rychleji mizí z obchodů.

Jakmile něco zboří internet, objeví se i podvrhy. Padělky Labubu, někdy přezdívané „Lafufu“, zaplavily čínské tržiště a pomalu se plíží i do Evropy. Na první pohled mohou vypadat stejně, ale rozdíly jsou v detailech: plastovější oči, levnější srst, chybějící QR kód nebo UV značka.

Pravý Labubu má vždy 9 zubů, speciální sériové označení a prodává se buď přes oficiální Pop Mart, nebo ověřené prodejce (např. StockX, Amazon). Pokud vám někdo nabízí „zaručeně pravého“ za 200 Kč i s poštou… tak víte, jak to je.

Fenomén už dávno dorazil i k nám. Ať už přes zahraniční e-shopy, komunitní bazary nebo lokální fanoušky, i čeští sběratelé začínají podlehat zubatému kouzlu. Vznikají výměnné skupiny, tipy na to, kde koupit výhodně, a sběratelské výstavy. Na Instagramu se objevují české fotky s popiskem „#labubuaddict“.

A co je na tom nejhezčí? Není to jen o penězích. Lidé si Labubu oblíbili, protože v sobě nese něco, co je dnes vzácné – hravost, šílenost a odvahu být jiný. Je to připomínka dětství, která ale není nostalgická – je současná, živá, a trochu bláznivá.

Ano. A zároveň ne. Mončičák byl symbolem jedné generace – bezstarostné, jednoduché, čisté. Labubu je symbolem dnešní doby – proměnlivé, trochu temné, ale hravé. Kde Mončičák hladil, Labubu křičí. Kde Mončičák objímal, Labubu se šklebí. Ale oba mají jedno společné: jsou náš bezpečný svět, který si můžeme vzít domů.

A v tom je jejich síla.

zdroje: