Článek
Zrození v hereckém světě a první kroky
V Praze 19. března 1955 se narodila dívka, která měla od samého počátku předurčenou cestu ke světlům ramp. Simona Stašová přišla na svět jako dcera herečky Jiřiny Bohdalové, která byla v té době již na vzestupu své kariéry, a geofyzika Břetislava Staše, muže vědy, který přinášel do rodiny stability a intelektuálního rozmachu. Otec, specialista na seizmologii, poskytoval kontrast k uměleckému světu matky, což Simoně dalo vyvážený základ – lásku k přírodě a vědě na jedné straně, k divadlu na druhé.
Dětství Simony bylo poznamenáno bouřlivými sedmdesátými léty, kdy její matka procházela těžkými časy normalizace. Rodina žila v Praze, kde se Simona brzy setkala s realitou hereckého života – natáčení, zkoušky, ale i absence matky kvůli práci. Přestože vyrůstala ve stínu slavné matky, Simona se brzy rozhodla jít vlastní cestou. Po absolvování konzervatoře nastoupila na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), kterou dokončila v roce 1978. Tato doba formovala její pohled na umění – naučila se, že talent nestačí, potřebuješ i houževnatost a schopnost překonávat překážky.
Její první profesionální kroky vedly do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde strávila rok v angažmá. Zde se naučila základy řemesla – od malých rolí po hlavní postavy, které ji připravily na pražskou scénu. Simona vzpomíná na toto období jako na školu života, kde se setkala s různými typy lidí a situací, což obohatilo její herecký repertoár. Již tehdy projevovala svůj charakteristický humor, který se stal jejím ochranným znakem – smích jako způsob, jak zvládat těžkosti.
Divadelní scéna: Domov, kde se rodí emoce
Divadlo se pro Simonu Stašovou stalo druhým domovem. Po Budějovicích přešla do Divadla E. F. Buriana v Praze, kde strávila čtrnáct let – období plné intenzivní práce a kreativity. Zde spolupracovala s významnými režiséry a herci, což jí pomohlo rozvinout svůj talent pro komediální i dramatické role. Od roku 1991 je stálou členkou Městských divadel pražských, kde se objevuje v řadě inscenací, které přitahují diváky svou autenticitou.
Její spolupráce s Divadlem ABC trvá od roku 1993 a přinesla jí mnoho úspěchů. Hostovala také v Divadle za branou II., Činoherním klubu a dalších scénách. Jednou z nejvýznamnějších rolí je monodrama „Shirley Valentine“, které hraje již sedmnáct let a stále plní sály. Tato role ženy, která hledá svou identitu, rezonuje s mnoha divačkami – Simona do ní vkládá svou vlastní zkušenost s hledáním rovnováhy mezi kariérou a osobním životem.
V roce 2007 získala Cenu Thálie za roli v „Drobečky z perníku“, kde předvádí mistrovství v komedii s hlubokým podtextem. Tato hra, plná humoru a lidskosti, se stala klasikou a Simona ji hraje i na letních scénách, jako je ta v Ungeltu. V létě 2025 se objevila v představeních jako „Na Zlatém jezeře“ nebo „Shirley Valentine“ na Letní scéně v Novém Světě, kde její energie okouzlila diváky.
Divadlo pro ni není jen práce, ale způsob, jak předávat naději a radost. V rozhovorech často mluví o tom, jak ráda vidí úsměvy v hledišti – to ji nabíjí energií, kterou pak vrací zpět. V roce 2025 oslavila sedmdesátiny premiérou „Cena za něžnost“ v Divadle Lucie Bílé, kde hraje romantickou komedii inspirovanou oscarovým filmem. Tato role ženy hledající lásku v pozdějším věku je pro ni osobní – odráží její vlastní zkušenosti s vztahy.
Filmové role: Od komedií k dramatickým hloubkám
Filmový svět otevřel Simoně dveře k širšímu publiku. Její první významné role přišly v devadesátých letech, ale průlom nastal s filmem „Pelíšky“ Jana Hřebejka, kde ztvárnila postavu, která zůstala v paměti diváků díky své autenticitě a humoru. Tento kultovní snímek o rodinných vztazích v době normalizace ukázal její schopnost mísit smích s melancholií.
Následovaly filmy jako „Román pro ženy“ Filipa Renče, kde hrála vedle Marka Vašuta, nebo „Sebemilenec“, za který získala Golden Reel Award v roce 2014. V „Láska je láska“ Milana Cieslara předvedla romantickou stránku svého talentu. Simona se objevila i v seriálech a televizních filmech, kde často hraje silné ženy s vnitřní hloubkou.
V roce 2025 získala Zlatý střevíček na Zlín Film Festivalu za přínos kinematografii pro děti a mládež. Tento festival, který se konal od 29. května do 4. června, ocenil její role v filmech, které oslovují mladé diváky. Simona vzpomíná, jak filmy pro děti formovaly její pohled na umění – upřímnost a přirozenost jsou klíčem k srdcím publika.
Její filmová kariéra je plná spoluprací s režiséry jako Hřebejk nebo Renč, kteří oceňují její přirozenost. Simona často mluví o tom, jak film umožňuje zachytit okamžiky, které divadlo nemá – věčné stopy emocí na plátně.
Osobní život: Lásky, rodina a výzvy
Osobní život Simony Stašové je stejně bohatý jako její kariéra. Byla třikrát vdaná – nejprve za herce Pavla Trávníčka, poté za Eusebia Ciccottiho, s nímž má syna Marka. Druhý syn Vojtěch pochází z jiného vztahu. Nyní žije s partnerem Pavlem Skřípalem, který jí poskytuje oporu.
Rodina je pro ni klíčová, přesto přiznává, že kvůli práci zmeškala mnoho okamžiků se syny. V rozhovorech lituje, že nebyla více přítomná v jejich dětství. Starost o matku Jiřinu Bohdalovou, která v roce 2025 podstoupila operaci, přidala na náročnosti – Simona se o ni starala, přestože sama bojovala s nemocí v létě.
V roce 2025 prozradila po padesáti letech, že byla zamilovaná do Oldřicha Kaisera, což překvapilo i její blízké. Tato upřímnost ukazuje její odvahu – život není dokonalý, ale plný příběhů, které stojí za sdílení.
Simona se věnuje zdravému životnímu stylu, otužování a přenáší energii do své práce. Její vitalita je inspirací – v sedmdesáti letech je plná plánů a optimismu.
Aktuální energie: Novinky a budoucnost
Rok 2025 byl pro Simonu Stašovou rokem oslav i výzev. K sedmdesátinám si nadělila premiéru „Cena za něžnost“, která se stala hitem. V létě však musela rušit představení kvůli nemoci, což ji donutilo omluvit se fanouškům. Přesto se vrátila na scénu s elánem, hraje v Ungeltu a plánuje další projekty.
Na Zlín Film Festivalu převzala Zlatý střevíček, což podtrhlo její přínos. Simona mluví o tom, jak divadlo a film dávají smysl jejímu životu – předávat radost a naději.
Její energie je nakažlivá; v rozhovorech zdůrazňuje, že nesplněné sny už necítí – život je plný příležitostí. Budoucnost slibuje nové role, kde bude pokračovat v tradici upřímného umění.
S plány na 2026 Simona slibuje další překvapení – možná nový film nebo hru. Její energie je nekonečná.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Simona_Sta%C5%A1ov%C3%A1
https://www.simonastasova.cz/
https://www.csfd.cz/tvurce/1327-simona-stasova/biografie/
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/simona-stasova-herecka-narozeniny-sedmdesat-rodina-bohdalova.A250313_843798_lidicky_varg
https://www.totalfilm.cz/2025/03/simona-stasova-profil/
